Je to zajímavé,kolik koček a kocourů se toulá kolem nádraží. Před časem jsem sloužil ve stanici kde byli dva bráchové Mikeš a Mourek. Nebyli bezdomovci,pořídila si je manželka hospodského u nádraží,ale bohužel se brzy ukázalo,že jedno z dětí je alergik.Takže jídlo měli u vchodu,ale dovnitř nesměli. To nebylo nic pro černého Mikeše. On je tu přeci proto,aby se s ním někdo mazlil a hrál si s ním. A tak začal chodit na nádraží. Vždy po šesté ráno se vnutil do čekárny a čekal,až pojedou studentky středních škol. Pak už nebyl problém se vnutit do jejich přízně. Ovšem přiblížily se vánoce. Mikeš vypochodoval opět do čekárny,ale co se to děje? Ty holky,potvory jedny, tady nejsou. Vždyť je tady v plné kráse. Stálo mi moc kapsiček a ukecávání, aby se uklidnil. A děvčat se po Novém roce taky dočkal. Ale od té doby nemá na rozdíl od studentů rád žádné prázdniny
Tomovy kočky
Komentáře
Přehled komentářů
Přečetla jsem si povídku o kocourech. Nám se jeden takový černý Mikeš ztratil, to je fajn, že žije. Už jsem ztráceka naději. Žeby to nebyl ten náš? No kdyby jste někdo potkali takového podobného - dejte vědět. Tady na tomhle vzkazovníku. !-)
Rozloučení
(Cert_Bertik, 22. 5. 2008 21:16)
Dostal jsem hrozně smutnou zprávu. Před časem k nám chodila jsemnesmalaalelecims . Příjemná dívka s mnoha problémy. Našla v cimře lidi,s kterými si mohla povídat a byla mezi námi spokojena.Pak si našla přítele a její život se zase začal obracet k lepšímu. Uvažovala o tom,že budou spolu žít, o zvířázku,které si pořídí domu. Pak mi poslala dva maily bylo ticho. Nedávno jsem se dozvěděl,že při jízdě na kole se potkala s náklaďákem a toto setkání nepřežila. Je mi smutno, je mi líto jí i jejího Petra,krásného páru,který měl bohužel jen tak krátký společný život.
A proto si dovolím tuto vzpomínku. Evo,sbohem
Fanatici jsou hrozbou světa
(Tom, 29. 11. 2007 9:35)
Čtyřiapadesátiletá anglická učitelka udělala chybu. Nechala déti,aby rozhodly o jméně svého plyšového medvídka. Bohužel zvítězil návrh hocha jménem Mohamed. A to paní učitelka neměla připustit. Takto se dopustila urážky islámu,za což ji věřící stát hodlá potrestat. Záleží na soudci: 40 ran bičem, pokuta nebo vězení. Nedávno byla k 90 ranám odsouzena žena <B>protože se nechala znásilnit</B> Je to zvláštní svět. Člověk se může jmenovat jako jejich prorok,ale zvíře ne. Koneče ten vztah ke zvířatům je docela jasný,i žena je vlastně tvor nižší třídy:Nesmí skoro nic. A tak je docela jasný jejich vztah ke zvířeti. A zcela jasně ukazuje zrůdnost fanatiků bez ohledu zda jsou zaměřeni doprava či doleva.
Kdysi můj oblíbený reportér pan Karel Kyncl měl zajímavou reportáž. Pookusím se jí přetlumočit. Omlouvám se,že to nebude přesné. Jako v mnoha státech i v Severním Irsku se slaví Svátek matek. Před ním děti vyrazí do obchodu nakoupit pro své maminky dárky,aby jim udělaly radost. Bohužel jakási teroristická skupina se rozhodla ukázat svou moc. A tak ve chvíli,kdy byl obchodní dům plný dětí začaly bouchat bomby. Výsledek byl hrozný. 17 mrtvých dětí a několik set těžce zraněných. Ona skupina se ozvala a vyjádřila lítost nad smrtí dětí. Karel Kyncl se tehdy divil,jak organizace,která dává před tímto svátek do obchodního domu bomby,se diví a lituje,že ty bomby zabíjely.
Bohužel terorismus i za svatou věc zůstává zločinem. A dokud si to všichni neuvědomíme,budeme zničeně stát nad mrtvolami dětí,či dobrovolníky,které fanatický režim trestá za to,že pomáhají jejich zemi. Ale jak z toho? Já nevím
naše zdravotnictví
(dronty, 24. 11. 2007 9:52)Jak píše Tom, je to hrůza! Julínejk vyhodil světově uznávanou kapacitu, ředitele ÚHKT a to jen proto, že pan profesor Klener zastával oprávněný názor na nesmyslné rozhodnutí ministra sloučit Ústav se Všeobecno fakultkou! Pan Julínek neví, že prof. Klener je světově uznávaný onkolog a hematolog, kterému nějaký Julínek nesahá ani po kotníky. Jen idioti se zbavují chytřejších lidí než jsou sami a nahrazují je ještě hloupějšími a hlavně sobě oddanými a poslušnými. Pan Julínek ukázal svou neprofesionalitu a neschopnost řídit zdravotnictví. Toho bych nepustila ani řídit auto!
Julínek verz. Klener 18.11.
(Tom, 18. 11. 2007 7:09)Pročítal jsem právě boj ministra Julínka a pana profesora Klenera. Pan ministr se bere za schopného manažera. Pravda zatím řídil sice jen nemocnici v Ivančicích (nikde jsem nenašel jak),ale orgnaizaci hematologie (ač anestesiolog) zná jistě lépe než prof.MUDr Pavel Klener,DrsC. Pan profesor má také jednu zvláštnost,je asi jediný polistopadový ministr zdravotnictví,který se vrátil k medicíně. Neznám osudy všem ex-ministrů,ale MUDr David je ředitel PL Bohnice a MUDr Rubáš (krásné jméno pro lékaře) ředitelem kolínské nemocnice. Připadá mi podívné,že ústav,který vydělává, má jít pod zadluženou VFN. Spíš bych chápal,že I.interní klinika,která má podobné cíle jako UHKT by se připojila pod zjiskoý UHKT. Pan profesor nechce ustoupit a tak byl odvolán. On pan ministr má jednu výhodu. Až vypadne z ministerstva,jistě bude mít připravený zlatý padák. Ale tento ústav již nebude. I když musím přiznat,že rozhodně MUDr Julínek není nejméně znalým ministrem zdravotnictví. Tím je bezesporu rotující ministr Ing Stráský,který se ve zdravotnictví vyznal stejně jako v dopravě,kterou řídil předtím
Neonacisté bojují za svobodu 18.11.
(Tom, 18. 11. 2007 5:21)Tak se nám včera zase sešli náckové v Praze.Dneska bez anarchistů a tak se ani nepoprali. Jen pohřbili svobodu slova. Je o zajímavé,za jejich obdivovaného režimu by se jim nepodařilo se ani sejít a výsledek tohoto pokusu by neslavili v hospodě,ale vysvětlovali na polici a u soudu. Trochu mi to připomíná ono povídání,jak zloděj chytá zloděje.Bylo by to snad úsměvné,pokud si nespočítám,že minule pro jejich rozveselení nastoupilo 1400 policistů a včera 800. Za ty peníze by se již dalo pořídit mnoho věcí. No nebudeme je mít,ale zase se můžeme cítit jako v demokracii :-(
2 - 10.listopadu 2007
(Tom, 10. 11. 2007 22:42)
Takže zase přišli poprat lidi mezi sebou. Jedni uznavají Adolfa Hitlera a odmítají jako správní SSmani drogy a druzí vyznávají anarchii,drogy a volnou lásku. A obě skupiny se musí vyjádřit tím,že se budou prát. Nejlépe za přítomnosti tisku a všech televzních stanic. A přitom jsou si podobni. Obě skupiny uznávají jen svou pravdu a nenávidí každý ostatní názor. Konečně to známe z historie a i z našeho chatu. Každý uznává jen svou pravdu a každý jiný názor je lepší rychle okřiknout. Připadně jejího nositele umlčet,zavřít či popravit. Co k tomu říct. Jednou budeme z tohoto slzavého údolí odcházet a každému přeji,aby se při odchodu nemusel za ten svůj život moc stydět.
A malý příklad. Když začaly únosy letadel z Miami na Kubu,jásali jsme. Když naše letadla místo do Košic letěla do Mnichova,nadávali jsme. A únosy byly do té doby,než stát Izrael prohlásil po přistání uneseného letadla,že ho důvody únosu nezajímají a bude s únosci jednat jako s teroristy. On totiž každý teror je špatný i když se kryje za ušlechtilou myšlenku
1-Trochu vysvětlení
(Tom, 10. 11. 2007 1:44)
Přeji krásný chatový den,
nejdřív bych chtěl vysvělit,proč se z rubriky Tomovy kočky staly Tomovy postřehy. Příběhy o nádražních kočičkách jsem začal psát pro server Kočky-online. Tam také píšu i další pokračování. Sice mi webadminka našeho webu nabídla,abych to přenesl i sem,ale rád bych psal i o jiných věcech. Pokud se někomu tyto příběhy líbí,může si kliknou na původní název,který je nad prvním příspěvkem této rubriky a dostane se do onoho serveru. A já mohu psát sem o jiných věcech
Ve středu bychom v dobách dávno minulých slavili 90. výročí VŘSR. Neslavíme a protože nejsem příznivcem žádné ideologie,domnívám se naštěstí. I když asi nezapomenu na lampionový průvod za mých klukovských let. Nechápu co měl tento průvod společného se vznikem komunistického státu a asi se to nikdy nedovím. Ale byla to asi jediná oslava,na kterou jsem se jako kluk těšil. A to jsem byl slušný hoch, nestříkal jsem ostatním na lampiony hořlavinu a neradoval jsem se z pláče mladších dětí. Možná,že oprošténý od ideologického balastu by to nebyla špatná akce ani nyní. A nemusela by být 7.listopadu :-)
Tak jsem poprve návštívil město,kde snad budu bydlet. Můj otec prohlašoval,že si město či obec oblíbí či neoblíbí na první pohled. U něj to byl Nouzov,kde měl léta chalupu a kde nyní odpočívá navždy. Dneska jsem jeho slova pochopil. Ač pršelo, byla zima,měl jsem z toho města stejný pocit,ale o tom zase příště
To jsem ráda,že se našel
(Puntila, 17. 8. 2009 23:39)