Když jsem se v r.2003 nastěhovala k příteli na vesničku u Teplé, měl jen kocourka Zrzka, staříka 12 let! Já toužila po pejsanovi. Tak jsme našli na netu chovnou stanici Lví radost. Krásné leonbergery, štěňátko bylo k dispozici. Když jsem viděla toho dvouměsíčního medvídka, byl můj! Co byly peníze? Britušku jsme si tedy odvezli domů. No co to bylo!!!! Hned si pochopitelně rezervovala postel! Zrzek se sice mračil, ale prsknul, mávl tlapkou a byl zase pán. Brita jej respektovala! Aby jí nebylo smutno, vzala jsem z útulku takový nádherný zviřátko! No to byly nervy! Malá Šmudla se protáhla všude i mezi plaňkama v plotě, Brita nemohla, tak si prostě plaňky vytrhala! Obě dvě krásně žily i se Zrzkem. Pokud jsem nandala papání, obě napřed pustily Zrzka a pak se podělily! Když přítel umřel, musela jsem domek opustit. Nikdo neví, jak jsou zvířata citlivá na smrt někoho z rodiny! Zrzek seděl týden na okně, nežral, nepil! Čubiny zase ležely u vrat a čekaly páníčka! Tak jsem se přestěhovala do jiného domku. Brita i Šmudla si zvykly, jen Zrzek utíkal pořád domů. No a pak jsem musela do Plzně! Vzala jsem čubinky a jela! Šmudlinu si vzala kolegyně z práce, má se nádherně! Britu jsem měla v bytě 1+1!!! Co ta uměla!!! Než jsem přišla z práce, tak se nudila! Chtěla koukat i z okna, takže za své vzaly i nové žaluzie. A koš na odpadky? ten byl pokaždé přeinventurován!!! Viděla jsem, že takovému psu nestačí odpolední procházka v parku. Mám hodnou neteř a neteřáka. Mají domek u Plzně, tak si Britu vzali! I když mají vlčáka Bojara, taky kmeta! Bojar omládl, ale prostor ovládla baronka! Mají i kočku Báru. ta letos měla koťátka a Brita je adoptovala, nanosila si je do boudy a Báru pouštěla jen kojit! a když pršelo, nanosila koťata do kuchyně! Dodnes je má v boudě!!! Je to krásný zvířátko, myslím, že by se lidi měli učit!!! O lásce k jiným tvorům, o soudržnosti, o věrnosti. To je ve zkratce příběh Brity, baronky von Dronty.
Komentáře
Přehled komentářů
Od nepaměti se tady vždy 24.4. konala slavná pouť u sv. Jiří. Sice to po revoluci na pár let nazvali "Plzeňskou poutí" a umístižli jinam, ale pak to zase rychle vrátili.
Sv.Jiří je toti velice starý kostelík, ale opravdu jeden z nejstarších se starým hřbitůvkem na konci Plzně.
Na tuhle slavnou pouť jsme vyrazili s partou kamarádů z kynologického klubu Svazarmu. Po akci na řetízáku, po jízdě na oslících, jsme zabrousili do jednoho stanu. Venku vykřikoval nějaký fakír, že kdo vydrží mít hada kolem krku 3 minuty, dostane celých 100,-Kčs. No to tehdy bylo bohatství! Pivo 1,30, půllitr rumu 32,-, a čůčo? No za pětikačku! Tak jsme vstoupili do stánku kultury. No a když se ten fakír vytahoval, zvedli mě klucí ruku, že půjdu na hada! No nazdar! Já měla v tý době asi 45 kg, ta žížala asi 60! Byl to krásný škrtič! Fakír na mě trochu nedůveřivě koukal, pak ty 3 minuty zkrátil na 2! Nasadil mě to kolem krku, podklelsy mě sice kolena, ale hádek se nějak odplazil z mé hrudi! Fakír nasadil škrtiče podruhé! Zase to samé! Fakír byl už zpocený a já taky! Po třetí mě ho dal kolem krku a asi ho štípl do ocasu. Had chvilku odpočíval, pak pomalu zvedl hlavičku do úrovně mého obličeje, koukal, koukal a pak vymrštil jazýček, jako by mě chtěl dát pusu a zase se odvalil! Prostě škrtit mě ne a ne! Po chvilce hádání a pískotu diváků jsem vyfasovala 100,- Kčs!
Kdo říká, že had je slizký a studený, hodně se mýlí!!!!Je to teplý a vůbec ne slizký!
Nojo, ale pouť neskončila! U vedlejšího stánku zase někdo vyzýval na pranici s medvědem! Jeden z naší party, Vlastík, chodil se mnou do juda. Asi mě záviděl tu stovku! Tak se přihlásil! A zase stan, manéž! Přitáhli mědvěda jak stodola! To nebyl ten chcípáček, co ukazovali před stanem! No Vlastík se nedal a po chvilce dostal mědvěd škrcení! Oba s Vlastou padli na zem, ještěže Vlasta navrch! Jenže medvěd se zpod něj vyhrabal a neměl evidentně další chuť do rvačky! Medvědář na něj řval, médík se tedy neochotně postavil a zase! Méďa na zemi, Vlasta navrch! To už méďa neunesl a chtěl utéct. Jenže ten medvědář vzal bič a šlehl méďu! No Vlasta se naštval, vytrhl mu bič a šlehl medvědáře! No ten se hnal na Vlastu, ale judojudo mu asi nic neříkalo, protože byl na zemi také! Méďa zatím zahnul kramle do zákulisí! Stan se otřásal v základech, jak se diváci řehtali, tleskali a pískali! Jenže se začala rojit rodina medvědáře a my uznali za dobré, opustit scénu!
No a tu stovku mojí jsme šli poctivě propít všichni.
Jen se tradovalo, že někdo chtěl zrušit pouť u sv. Jiří!!!!
Z cizích krajů
(dronty, 6. 2. 2008 23:24)
No necháme missáka. teď něco o exotice! Byla jsem kdysi vyslána s partou montérů na elektrárnu v Hamássu, někde v Arabsku! Popisovat podmínky nebudu! Krásná elektrárna, ale to místo! No nic! Jen klucí dostali krásnej nápad, udělat si výlet! Já kývla! No kývněte v Arábii na takhle blbej nápad! V neděli ráno jsme vyšli za ty polorozbořený domky, a ejhle!Tam zahalený chlapi a velbloudi! Začala jsem tušit zradu! No jasný! Posadili mě na takovou obludu, mezi dva hrby! To zvíře na mě civělo! Ví někdo, že velbloud je mimochodník? Vždy jdou dvě packy spolu? Levá přední s levou zadní, pravá přední s pravou přední? Za chvíli mořská nemoc! A to neříkám, jak se to na mě dívalo! Tu obludu vedl nějakej takovej divnej maháradža!Furt po mě čuměl! I když jsem se snažila, asi po 2 hodinách jsem zbledla! Ten zahalenec vytáhl něco chlupatýho a dával mě napít! Já myslela, že civilizace došla až tam a v domění, že je to Božkovák, jsem si nahnula! Jo, Božkovák! Velbloudí mlíko v v chlupech! Tedy v čutoře z chlupů!
Jak jsem absolvovala 10 km do nějaký oasy, nevím! Hrůza! Ale tam měli nějakou kořalu, sice taky z oblud, ale dalo se to pít! Takže zpátky díky bohu za dva hrby!!!!
Jinak paráda, jen mě štve, že jsem ty maháradži nemohla pozvat k nám a tady jim předvést jízdu s Gambáčem! Žádný velbloud! Dala bych jim pak ruce na zem a hezky po čtyřech! A bez hrbu!
Tak to je pro ty, co chtí exotickou dovču! Bacha na velbloudy!
Misák Portos
(dronty, 3. 2. 2008 0:33)
No také musím napsat o soužití Portoska s dalšími členy rodinky. Tj. křečci, morčata, myšky a nová želva Julinka! A právě Julinka byla kámen úrazu! Portoskovi nevadili křečci ani morčata, co mu chodili užírat papání! Ale Na Julinku hleděl s nedůvěrou! Docela průšvih, jak jsem už psala, čeho se bál, na to útočil! No před námi nechal Julinku na pokoji, ale co když jsme byli v práci? Julinku jsme tedy zavírali! To se jí zase nelíbilo! Tak nastoupila terapie! Jednou, takhle v sobotu, jsme Julinku přinesli do obýváku a dotáhli tam flegmatika. A začalo seznamování! On dokonce vrčel, Julča se stáhla do krunýře! Tak on zaútočil, dostal maličkou ránku přes tlamičku! No nervy! Tak šla s námi do postele večer i Julča! No Portosek to nemohl vydýchat! Jeho pelíšek byl obsazen tou potvorou! Uraženě odkráčel spát do obýváku! Po dlouhé době nebyl antikoncepce! Ráno nás úplně ignoroval! Žadonila jsem o jeho přízeň, ale pohled, co po mě vrhl, mluvil za vše! Ale večer? No smířil se s Julinkou v posteli a šel si k nám zalehnout. Dodnes nevím, co si asi vyříkali, ale bylo to už v pohodě! Od toho dne byli kamarádí, dokonce jí nosil i v tlamičce! Krásný pohled, buldoček, na hlavě mu seděl andulák, v tlamě želva!!! Když Julinka se někm zatoulala, stačilo říct? "Porty, kde je Julča?" Vždycky jí přinesl.
A pak že nejde soužití!!!!
Nebojsa Portosek
(dronty, 29. 1. 2008 19:48)
Tak a je tu zase pokračování o zlatouškovi. Jak už jsem tady několikrát písala, buldočci jsou felagmatici! Mají však jednu krásnou vlastnost. Čeho se bojí, na to útočí! Takže třeba okolo Vánoc petardy! Šli jsme procházkou v parku, a nějací malí klucí házeli babám s ratlíkama práskací kuličky za zadek a měli radost, když jim hafaní jančili! Já kluky viděla a varovala! No marně! Jen jsme přešli s Portoskem, bum! a za našimi zády pecka! Já povyskočila, Porty ne, jen se mě vyškubl i s vodítkem a jak byl líný, tady vyvinul ale rychlost! Kruci,
snad prvně jsem ho viděla utíkát! Ne pryč, jako ti ostatní pejsaní, ale hurá na ty kluky! Ty se dali na úprk, ale marně! Portosek je nekousl, to on ne!!! Jen jim stáhnul komplet gatě! A pak si k nim vítězně stoupl s pohledem "no a co asi chcete dělat, hošíčkové?" No nedělali toho moc! Leželi bez gatí na trávě a prosili, abych si toho baskervila odvolala!
Jindy zase jsme se šli koupat k nám na přehradu a zlatíčko jsme vzali ssebou. No je fakt, že vody se nebál! Šel do ní klidně, ale šel furt! I když už nevystačil, pořád šel po dně! Přece se nebude unavovat nějakým plácáním tlapek, ne? Pes zmizel pod vodou, já tam hopla, nahmátla, vytáhla! Na břehu vyzvracel litry vody, kouknul na mě, a šel tam znova
a opakovalo se to! No po třetím ponoru jsem raděj odkráčela domů, protože lidi už stáli na břehu a pomalu uzavírali sázky, kdo dýl vydrží! jestli já s lovením, nebo on se zvracením!
Nebo dál! v parku jsme potkali velkýho psa! Hnal se k nám, s vyceněnými zuby! Já už viděla Portoska roztrženýho ve dví! Ale kdepak!!! Nechal zuřícího hafana doběhnout, pak se skrčil, lapnul jej pod krkem a prásk s ním o zem. Jeho 15 kg se hrdě rozkročilo nad 60 kg hafanem, držel ho pořád za hrtan! Majitelka psa přiběhla zděšená! Pak ho v klidu pustil, hafan stáhl ohon mezi tlapy a prchal do dáli! Teprve pak jsem se dozvěděla od toho známého veterináře, že vlastně buldočci byli vyšlechtěni francouzskou šlechtou pro lov bůvolů a takové zvěře!
No prostě, vzácné plemeno, ne?
psí missák-pokrač.
(dronty, 27. 1. 2008 10:11)
Takže to naše nové zlatíčko se velmi brzy adaptovalo. Musím říct, že snad nikdo není takový flegmatik jako buldoček. Určitě už každý buldočky viděl. Mají nádherné, velké oči, kterými řeknou snad vše. Na ostatní havěť-myšky, křečky i morčata se díval stylem "vy mě přece nerozházíte".No, on se tak nedíval jen na drobotu, on se tak někdy (většinou) díval i na nás! Když jsem řekla "jdeme ven" a on zrovna okupoval křeslo, tak tento pohled mě vždy uzemnil. Až následné opakování povelu jej z křesla zvedlo, po protažení těla a zívnutí tak nějak, jen co tlapa tlapu mine, se odebral ke dveřím. Nojo, ale to neštěstí, když venku pršelo nebo nedej bože, když byla pohroma ve formě sněhu! Musel být vzat do náruče a odnesen pod nejbližší strom, kde najednou vykonal obě potřeby a čekal, že ho zase moje náruč odnese domů, aby si snad nesmáčel tlapinky!
Když bylo Portoskovi asi půl roku, tak si způsobil skokem ze schodu torzy žaludku, tzv.převrácení. Je to uskřípnutí nějaké tepny. Najednou měl bříško jak kopací míč! Uháněli jsme na veterinu, kde nám "náš" doktor řekl, že je nutná oprace, ale že za nic neručí. Tři hodinky na sále, my venku kouřili jedno čígo za druhým. Chudinka, měl přes celý bříško velký řez. A dietku. Jen jsme ho hladili, laskali, no prostě rozmazlovali! Po týdnu bylo jasné, že je vše O.K. Ale nebylo! Z Portoska se stala rozmazlená bestie! Pokud chtěl pohladit a my zrovna neměli čas, dokázal být tak vlezlý, že prostě musel být pohlazen! A což teprve krmení! Jen speciál konzervičky, ale do nich ještě nadrobené sušené plíce!!! Kdo koupil někdy pejsanovi sušené plíce, ví, co je to za smrad! No a bez tohoto ozonu Portynka prostě nepapal! Jednou, když jsem jedla chléb s máslem a sýrem, jsem mu kousek nabídla. Vzal do tlamičky, zažvýkal, ztuhnul jak socha, zakoulel očkama a pak snad vyplival celý krajíc!!! A ignoroval mě snad celou hodinu! Když jsem na něj promluvila, udělal ksicht "psa debila" a neregoval! Pak ještě dlouhý čas k jídlu z mé ruky vždy čuchnul a zkusmo olíznul. Co kdyby to byl zase jen chleba.
Jak jsem uvedla, jedno křeslo v obýváku bylo jeho, tam nepustil ani naše návštěvy. Však taky, kdo by si tam sedl! Buldočci nemají tzv.podsadu, rostou jim krátké, tvrdé chlupy rovnou. Jak se tyhle štětiny dokázaly vetkat až pod potah křesla, je mě záhada.Jak říkám, přímo vetkat!! Musela jsem pinzetou odstraňovat! Ale stejně, kdo měl tmavé oblečení, měl smůlu! Ale Portoskovi to nevadilo, ne?
Dále byl antikoncepčí pes, dále chrápal, dále si dělal, co chtěl.
Ale o jeho výcviku příště.
psí missák
(dronty, 23. 1. 2008 20:45)Když bylo Cezarovi asi 8 let, narazil při honbš zsa kočkou na klepadlo na koberce a zlomil si podočnicový oblouk. Špatně mu to srostlo, zvápenatělo a udělal se nějaký nádor. Napřed špatně začal chodit, pak špatně papat a na konec i přestal pít! Hrůza podívaná! Jak jsem už řekla, u zvířátek je ta výhoda, že je vlastně eutanázie! Když byl na tom už hodně zle, jeli jsme halt na veterinu. Zase dostal injekci a my byli do poslední chvíle s ním. Usnul za našeho hlazení, ale my byli grogy! No asi týden jsme všichni chodili jak pitomoučký! Ostatní zvířena nás nerozveselila. Jednou jsem v práci četla inzerát, že někdo prodává francouzské buldočky. Tak jsem řekla, že místo nádhernýho ovčáka budeme mít nejošklivějšího psa v Evropě! Hned jsem tam volala, a zamluvila si poslední štěně. Jenže to jsem nevěděla, co mě čeká doma! Bývalákovi jsem volala, aby se pro mě zastavil v práci, že jedem pro psa! Čtyři hodiny jsme se po telefonu rozváděli! Nakonec přijel, ale že se jdem jen podívat! No když jsem to viděla..... Buldočci totiž i jako štěnátka, mají velkou hlavu s tím uraženým nosánkem! Zhrozila jsem se toho, co chci domů! Ale stála jsem za svým! Prostě jsme si to vzali. Bývalák ani neprotestoval, neměl slov! Jen opakoval, že tahle zrůda nikdy nebude jeho miláček! Když jsme to přivezli domů, hledali jsme jméno. Syn na to přišel! "Je to Francouz, je ošklivý, tak to bude Portos!" A bylo to! Hned večer šel do komory na svůj pelíšek. Ještě přetím venku, při venčení, se na mě vykašlal a pořád běhal za páníčkem, který ho odháněl, aby se k němu "tohle" nehlásilo. Hajal tedy spokojeně v pelíšku, když bývalák najednou večer v posteli řekl: "Hele, myslíš, že se mu nestýská?" A bylo jasno! Došel pro něj a nasadil ho do postele! No po další roky byl Portosek dokonale antikoncepční přípravek! Musela jsem usnout dřív než on, kdo zná, jak umí buldoček chrápat, pochopí! Bylo to zlatíčko, nemuselas jsem mít bolesti hlavy a migrény, ne? No, kdo neví co s roupama, ať si pořídí tohle zlatíčko.
Bílá invaze
(dronty, 20. 1. 2008 9:30)Jednoho dne si dcera přinesla dvě krásné bílé myšky. No chvilku jsem jen zírala a pak jsem pronesla: "Doufám, že to není on a ona!" Byla jsem ujištěna, že jsou to obě "ona". Dostaly pochopitelně svůj pelíšek. Štěstí, že jsme měli velikou komoru, kde se tohle vše na noc poskládalo, pokud to nespalo v našich pelíšcích. Bělka a Mělka se brzo sžily se zbytkem. Za týden byly ochočené. Za další týden Bělka porodila asi 5 myšišek. Mělka se postarala o množení, ne? Čtyři děti rozdali, tak fajn, doma zůstaly jen tři. Nevím, jaký je cyklus množení bílých myší, ale za nedlouho jich bylo zase víc! Tetokrát osm mladých. Zase děti pilně zásobili své spolužáky a dokonce mě se podařilo dvě udat v práci. Ale zase jedna potvůrka zůstala. No a příroda si žádala své. Měli jsme hroznýšovce Edu, ten sice myši polykal, ale tyhle nechtěl!!! Asi patřily do rodinky. Takže běliny přibývaly, rodiče spolužáků mých dětiček je pomalu chodili už vracet. Já v práci akci za záchranu myšek, táta v práci akci za myšky. Jednou k nám přišel známý a přinesl, jak jinak, fernet. Sedíme, popíjíme, kecáme. On najednou vytřeští oči a říká? ""No asi jsem se vožral moc. Já z toho vidím bílý myši!" Bělinky totiž vyrazily na procházku do obýváku. Dalo nám dost práce, uklidnit kamaráda, že to není delirium, ale fakt. Nakonec si odnesl také dvě! A také jeho a jí! A bylo zajímavé, že Eda jeho přírůstky klidně bral jako potravu. Pak jsem děti přemluvila a vždy nadělení nosili do Zverimexu. Žily s námi hodně dlouho, všechno bylo Bělka a Mělka. Ale byly vychované, jako všechno zvířectvo. Chodily jen do pilin na potřebu a nikdy nic nerozkousaly! Takže ne vždy jsou bílé myšky následek pití.
a dál?
(dronty, 16. 1. 2008 21:52)Nojo, čas pádil. Syn hrál s kapelou, jednou ráno nám sdělil, že když přišel v noci domů, po chodbě lítali netopýři. Táta ho usadil, aby tolik nechlastal. Ale co druhý den? Nikdo nepil a v obýváku na zácloně tři netopýři! Dva velcí a jeden malinkej! Při bližší prohlídce jsem zjistila, že ten malej má něco s křidýlkem. No jasný, hned veterina! My už to tam měli zadara! Malej Drakulka měl zlomený křidýlko. Veterinář nějak fixoval špejlí, ale moc naděje nedával. No ale Drákulové se sžili s naší minizoo! Kdo víte, jaký vydává netopýr zvuky? Hrozný!!!!! Nevidí, i když má nádherný očička!!! Ale, jak poznali, že obědváme? Hned tam byli i s malým!!! A šup!!!!do talíře. Bylo jim to jedno, jestli kuře nebo prase!!!! Prostě gábl! I ten malej dolítl!!!! Simulant jeden! Pelíšek měli za skříněma v ložnici, nebo na záclonách v obýváku. Asi za dva měsíce jsem šla s malým (on už nebyl malý) Drákulou k veterináři, sundal mu špejli a krouitil hlavou!!! Drákuláčka jsem přinesla zase domů,. ale už létal, i když těžko, na svých!!! Ještě asi 14 dní, nám ujídali z talířů, ale potom najdenou si sedli na záclony v ložnici, kde bylo pořád otevřené okno. A ráno byli všichni pryč. Usoudili jsme , že to mamka a taťka hledali pomoc pro malýho Drakulu, proto přišli k nám. Stýskalo se nám po návštěvách našich talířů. po těch krásných chlupatých hlavičkách, ale co nadělat? Drákulopvé asi odleteěli na hrad v Karapatech, ne?
Cezar II.
(dronty, 9. 1. 2008 11:08)Tak jsme zase měli pejsana. Zamiloval se do mých dětiček. Jen nám, dospělým nedůvěřoval. Ale po 14 dnech už to bylo v pohodičce. Dokonce, jak jsem křikla na syna, po mě vrhnul pohled, který říkal :"co tu řveš na mýho miláčka?" A šel se k němu přitulit a určitě mu šeptal něco o bláznech! Synkovi bylo 6 let, a když ho šel venčit, bylo jak Karkulák s vlkem. Dokonce spolu chodili i sáňkovat, tedy pekáčovat. Bylo to přes hlavní silnici, ale Cezar si vždy stoupl před syna a nepustil ho přes silnici dřív, dokud, byť i jen v dílce, jelo auto. Jak se ti dva spolu vešli na sáňkovací pekáč, nevím, ale dolů jezdili spolu a nahoru Cezar vytáhl pekáč i se synkem! Jenže trošku problém byl, že se bál dalších našich miláčků. Křečků a morčat. Jak je viděl pobíhat po bytě, utekl a schovával se před nimi. A hlavně nesnášel řev anduláka Pepíka! Pepík zaječel a Cezar zavyl. A že Pepík ječel schválně, to je snad jasné, ne? Uměl i krásně nadávat. Takže než jsem sousedům vysvětlila, že se doma neperem a nebijem, tak nás asi měli za pěkný..... Jenže to neznal ještě syna Petra. Ten mu asi tak dlouho mu trpělivě vysvětloval, že jsme rodina i s tím uječeným Pepkem a s rodinou morčat a křečků, až docíli svého. Takže se naskytl i obrázek, jak po Cezarovi skotačí už ztichlý Pepek a pobíhají po něm křečci i s morčátkama. Trpělivě to snášel, protože ještě on ani my netušili, že rodinka se bude krásně rozrůstat. Ale o tom někdy příště.
rodinka se rozrůstá
(dronty, 4. 1. 2008 16:33)Jak jsem již psala,všichni jsme byli zatížení na zvířítka. Takže dcera si záhy přinesla morče Pepinu. Stejně stará neteř musela mít pochopitelně hned také morče! No a jak jsme společně jezdili všichni na chatu...... No my Pepinu a neteř asi co? No Pepíka! Příroda je mocná čarodějka! Takže za chvilku malincí Pepíčci! Ještěže měly holky dost kamarádů, takže Pepíčci se mohli množit. Po čase neteř ještě přibrala křečka. No, jak jinak, u nás musel být také, ne? A zase stejné!!! Ty holky si nikdy nevybraly stejné pohlaví! Zajímavém bylo, že u nás tyhle dvě mršky běhaly volně, měly sice své pelíšky, ale měly volnost. I přes tuto volnost nám nikde nenakadily, nerozkousaly nic, no prostě vychovaná zvířátka! Pak se nám narodil syn. No a léta běžela, morčata a křečci se nějak obměňovali. Jenže jsem netušila, že nejpraštěnější z rodiny na zvířata bude právě syn! Ais ve třech letech přitáhl domů psa, ža byl uvázaný u krámu! Dalo mě dost práce vyhledat majitele, který zatím lítal jako zběsilý po likách za paneláky! Byl to totiž ještě tehdy docela vzáný dobrman s PP. Jak tříleté děcko ukočírovalo obludu, která vážila víc, mě není jasné! No tak jsme pořídili také psa, krásné štěně vlčáčka. Dali jsme mu jméno Cezar. Kluk rostl, jen nějak divně chodil, jak úspěšně tloustl. Asi v půl roce jsme došli na veterinu, kde nás, díky morčatům, křečkům a jiný havěti už znali. Bohužel, Cezar neměl vyvinuté kloubní jamky u zadích tlapiček. Kolik my s tím nadělali! Jako s děckem jsem mu cvičila s tlapičkami, ale bohužel, náprava nebyla možná. Za strašných slziček a bolesti celé rodiny dostal injekci, aby se netrápil. Má svůj hrobeček u naší chalupy na venkově. Celá rodina jsme byli jako tělo bez duše. A najednou možnost, vzít si zase vlčáka, kterého majitelé týrali! Hurááá, pesan byl náš! A jak se jemnoval? No jistě!!! Cezar!!!!! Cezar byl kost a kůže, nedůvěřivý k dospělým, ale důvěřivý k mým dvěma rošťák§m. Měl ustříhané drápky u samého kořene!!! Jak mohou být lidé takové bestie? No, ale o tomto miláčkovi zase příště, ju?
Ahoj
(Mimi6161, 1. 1. 2008 21:41)Ahoj mami všechny povídky sou nádhernýý,ale krapet smutný
Vybrané menu
(dronty, 1. 1. 2008 18:08)Při vzpomínání u své švakrové jsme jen tak povídaly, co nám život dal a vzal. Vzpoměly jsme také na to, jak jsme společně jezdili na chatu, má dcerka byla stará jako jejich (tedy má neteř). Aby měly holky taky něco z z těchto pobytů, vymysleli jsme strašidýlko Kalimera. Kalimero jim psal dopisy, Pořvával v lese (když se tam brácha vyškrábal), dával jim úkoly! Holky byly celý divoký! Nemohly dospat rána, co jim Kalimero zase uloží! Dokonce i byly hodné, když si to Kalimero přál! Jenže! Kalimero byl neviditelný! Tak mu pořád do lesa volaly, aby se ukázal!!! Napsal jim, že ho uvidí, jen když budou neviditelné i ony. No a napsal recept na nápoj neviditelnosti! Pár žížal, pavučiny, mravenci, jakýkoliv brouk, máslo, a jahody z lesa. Jednou tak pijeme odpolední kávu a divíme se, že jsou holky hodné. No, pak nás obešla hrůza! Holky měly v kastrůlku, žížaly, mravence,nějaký brouky, pavučiny a ty jahod, a pěkně si mazaly chleba máslem a tuhle dobrotu na to patlaly. Nevíme, kolik toho snědly, ale nic jim nebylo Snad ta havěť byla dobrá a nejedovatá. Teď jsme se tomu s chutí zasmály, ale tenkrát nám do smíchu nebylo! Ale co z toho plyne? Ani ta žížala, mravenec, brouček, neuškodí, když je sežrán v dobrém úmyslu, ne? Hlavně jsme pak byly asi neviditelní my!!!!
Jak to říct?
(dronty, 30. 12. 2007 20:45)Tenhle příběh není můj, ale musím se podělit. Někde, nevím, kde, žil levhart. Ale v jeho okolí žila smečka paviánů, která mu pokoj nedala. Pořád ho napadala! Levhart už byl z toho skoro nemocný. Jednou ale viděl samotného paviána, tak na něj vyrazil a zabil jej. Ale najednou zjistil, že pavián choval v ruce maličké mládě. Optarně je vzal a odnesl k sobě do pelechu. Tam se o něj asi 14 dní starostlivě staral a pečoval o něj. Pak mládě vzal a odnesl ho té tlupě paviánů. A co se asi stalo? Paviáni nechali levharta na pokoji a on je!!!! Není to hezké? Zachoval by se takhle mocný člověk? Opravdu, máme se hodně co učit od těch "podřadných" tvorečků. Krásný další rok a buďme na sebe jako ta zvířata, ano?
Rybičky
(dronty, 23. 12. 2007 15:53)Kdysi dávno, hodně tomu let, si můj první manžel pořídil rybičky! Ano, bylo to krásné, osvětlené, barevný čudly se vesele proháněly. Dokázalo to i uklidnit. Takže z jednoho akvárka se během času staly dvě, pak tři no a tak dál! Byli jsme samá knížka o rybičkách! Nojo, jenže já jednou chtěla být aktivní a řekla jsem si, že mu udělám radost a jedno akvárko po druhém vyčistím! Tak jsem rybky vylovila a přendala je do druhého k ostatním. No voda se snad začala vařit!! Já dala nějaký ty žravý k neonkám a skalárům!!! Rybičky se snad učily skákat! Tak jsem to chtěla nějak napravit! A jak jsem se s nima honila i po podlaze, najednou jsem o to akvárko zavadila a bylo na zemi vše! Žravý, zbytek zmatených neonek, ale hlavně, asi 100 litrů vody! A čtyři skla, který se sice nerozbily, ale rozpadlo se to! A mezi tím ty vodní rostlinky! Seděla jsem a jen zírala! Za chvilku soused, že jim kape ze stropu! Posbírala jsem, co se ještě hýbalo, dala to láhve od okurek a vzala kýbl a hadr, no. Tahle sranda mě už tehdy stála balík!!! I když pojišťovna proplatila! A soused si nechal vymalovat snad i hajzlík!!!! Náš tébich šel na chatu a tam schnul tak dlouho, až zplesnivěl! A tak jsem nikdy už nebyla aktivní!!!!!! I když rybičky jsme měli do celkem nedávné doby!!!!! Pak že němá tvář!!! Němá jsem byla já a to asi týden! A můj bývalý? Ten byl němý asi ještě měsíc!
I kuny jsou krásné
(dronty, 12. 12. 2007 15:11)Tak jsem takhle zase jednou zdrhla mimo civilizaci na chaloupku. Večer jsem si šla dát s klukama do hodpůdky mariášek. Když jsem asi tak o půlnoci přišla domů, ulehla a co to? Na půdě nějaký šramot! No přičetla jsem tyhle halucinace dvěma gambáčům a dvěma velkým rumům. Však jsem taky vyhrála asi padesátku, ne? Jenže druhý večer nebyl rum ani gambáč a šramot znova! Ráno jsem na půdu vylezla a nic! V něděli jsem odjela domů. No a další víkend jsem našla u zdi napůl roztrhaného králíčka a zbytky peří! To už jsem se naštvala! Vtom volala sousedka, že máme na půdě kunu! Tak jsem vyrazila! Byla tam, mrška malá, mezi podlahou půdy a stropem, byl tam takový prostor. Koukala na mě a měla moc krásný očička! Pak vzala kramle! Ono to veliké není, asi jako veverka, možná i menší. A ráno u zdi další zbytky hodů! Ta mrška se dokázala vyšplhat po zdi, po hrubé omítce do místa, kde byl otvor mezi zdí a trámem! Přijel bývalák a jediný co uměl, bylo "Dáme tam sklopec!" Tak příští týden to zařízení přivezl. No hrůza! Drátěná klec!!!! Šel ji nainstalovat na půdu a tam jsme zjistili, že ta drajda si pořídila mladý! Při představě, jak je ona zavřená v tý kleci a její děti řvou hlady a ona to vidí, jsem sklopec rázně zamítla a vyhodila ho! I s bývalákem. Sousedí ať řvou, jak chtějí! No s podzimem vyvedla holka svý dětičky ven. Kam? Nevím, ale další rok se už neobjevila a se sousedy nastal mír. Doufám, že vše pochopila a za poděkování zajistila hostování jinde! Snad jí někdo nechytil do sklopce! A žije a plení vesele dál i s pravnoučaty!
pavoučci a pavouci
(dronty, 10. 12. 2007 18:36)Teď běžel film v telce Pavouci, tak jsem si vzpoměla! Od dětství jsem měla fobii na pavouky. To využíval hlavně můj mladší brácha, který, když měl ode mě dostat přes hubu, vytáhl pavouka! No, lidi já snad šílela i přitom, když mě v lese přejelo vlákýnko mezi stromy přes obličej! Jednou jsem šla na chatě na kadibudku, něco mě zašimralo na řitince a já, s těma staženýma gatěma, lítala půl hodiny po lese a řvala! Pak se zase stalo, že jsme s bývalákem přijeli na chalupu a on vždy musel před mým vstupem vyčistit chalupu od pavoučků! U nás se nezabíjeli, takže hezky odchyt do skleničky! Dokonce jednou musel rozebrat i postele, protože mu pavouk za ně spadl! Dokonce jsem kvůli tomu navštívila i známého pychiatra! Ten poradil odchyt do sklenice, první týden se jen dívat, druhý týden hladit sklenici zvenku. Třetí týden jen tak na vrch vsrtčit prstík! Tak jsem mu řekla, že ten čtvrtý týden tam mám mrtvolku z hladu!Když jsem se nastěhovala k přítelovi do baráčku na vesnici, to bylo něco!!! Jenže přítel Martin měl tu fobii také, ale on je zašlapával nebo rozmázl po zdi! Tak jsme se jednou vsadili o litr Ferneta, kdo pavouka vezme první do ruky! Bohužel, Martin se krátce na to zabil. Pracovala jsem v lesní školce a jednou tak koukám, přede mnou pavouček, maličký, zelený. Mrkla jsem na nebe a říkám: "Ferneta už nedostanu, Martínku, ale koukej! Na tvou památku, ju?" A zeleňáčka jsem vzala do ruky! Nic mě neudělal!!! No a pak jsem našla většího, a on byl také hodný! Martin mě asi na nebeské hůře držel palce! A od té doby? Pavoučci nic!!! Jen mě štve, že už neexistuje tvoreček, ze kterého bych měla strach! Ale nevadí!!!! Díky, Martine!
Pes Argo
(dronty, 6. 12. 2007 16:12)Tak dnes zase nic veselého, ale takový je už život. V roce 2003 jswm se odstěhovala na vesnici, jak jsem už psala. Malinká vesnička v bývalém pohraničí, takže potomci všech národů, který přišli rabovat po válce. Ve vesnici žilo 10 rodin, věčně rozhádaných. Jak jsme zřídili obchod a hospodu, zírala jsem, jak ti nezaměstnaní chudáci maj na chlast. No maj, ještě teď tam mám nezaplacený dluhy! V jednom domku žil nějaký Tonda s družkou Miluškou. Měli dobrmana Arga. Argo vážil asi 30 kg, říkalo se mu žebřiňák, protože měl všechny žebra vidět. A byl hrozně zlý! Hned kousal. Měl, chudák, ohražený box cca 2x2 metry. K jídlu? Když dostal krajíc suchého chleba, měl hody! Jinak ho Tonda mlátil opravdu jak psa. Holí, řetězem, železnou tyčí!!! Jak jsem to zjistila, aspoň jsem Argovi nosila zbytky nebo jsem uvařila kolínka a tak. Argo si na mě zvykl a byla jsem jedna z mála, po které nevystartoval, když utekl z boxu, aby si našel něco k snědku. Jednou však jsem narazila! Šla jsem okolo a Tonda mě volal, abych šla dál. Že prý nakládal houbové karbanátky. No přinesl skleničku a postavil ji přede mě na stůl. Ani jsem po ní nesahla a Argo, protože byl zrovna v místnosti, po mě vystartoval a prokousl mě předloktí. Viděl chudák jídlo!Tonda chystal zase pohrabáč, tak jsem mu řekla, že mě zachytil jen bundu. Cítila jsem, jak mě krev stýká po ruce. Raděj jsem odešla bez těch karbanátků. Druhý den jsem koupila v Teplé žebra a uvařila je Argovi. Ruka bolela jak čert!Netrvalo dlouho a Miluška, která lítala pořád někde, přišla domů a Tonda byl mrtvý u stolu a u něj Argo. Mrtvice! Tondu odvezla pohřebka. Ráno druhý den přišla Miluška, že musí nechat Arga utratit, že jí chtěl znásilnit! Nic platný moje řeči, že ten pes byl u smrti páníčka, proto večer přišel za ní!! Ne!! Ta bestie trvala na svém. Zavolala veterináře. A ten napřed Argovi vstřelil uklidňující šipku a pak mu šel píchnout injekci. Držela jsem Argouška, dokud nevydechl naposled! Ještě mě stačil olíznout ruku!!!! Řekla jsem Milušce, že vykopeme hrobeček. Jenže než jsem opět přišla, byl Argo už pryč! Prý ho její syn byl odhodit v lese, tam se o něj prý postarají! Zrůdy, přála bych jim, aby je taky někdo odhodil v lese, ale aby tam chcípali tou pomalou nejhorší smrtí. Takoví jsme my,- homo sapiens!
Ježice
(dronty, 22. 11. 2007 16:26)Když se mě narodilo první dítě, dcerka, měla jsem za chvíli dost rad od mé matky i tchyně! Nedalo se vydržet a ty baby si odporovaly! Tak jsem hoku sbalilakdyž jí bylo 6 týdnů a odjela na nedostavěnou chatu. Chata stála u lesa za vsí, kídek! Co na tom, že nebylo nahozeno a střeše jen thérák? Kojiola jsem, takže mimčo bylo v pohodě. Dopoledne jsem se sebrala, snesla po úzké strmé cestě napřed kočárek a pak mimčo. A vyrazila jsem nakoupit do vsi nebo někam na procházku. Můj tehdejší manžel jezdil na montáže a tak se skoro nevyskytoval. No paráda! Ale asi druhý večer! Najednou v lesním tichu kroky kolem chaty! Ztuhla jsem! Pak jsem srdnatě vzala paličku na maso a baterlu a vyšla ven. Nikde nikdo! Ale druhý večer to samé! Dupot, funění! Zase jsem se ozbrojila a vyšla. A co vidím? Jeřici se 2 malými ježaty!!! Varovně napžímila bodliny a ježátka se hned hrnuly k ní! Dala jsem jim mléko a kus salámu. No baštili! Pokud si někdo myslí, že ježek papá jablka, mýlí se! je to masožravec! Ježice Rajda si chodila každý večer pro svůj díl. Jen když přijel manžel na víkend, se neukázala! Jen co v neděli odjel, šup! a byla tam! Po několka týdnech jsem začala mimčo dokrmovat Evikem! Jé!!! Jak chutnalo ježatům. No, týdny pádily, dcerunka potěšeně rostla a ježata také.Jen v létě, byly chudinky! Přijela na týden máma, na týden tchyně, na 14 dní manžel! Musela jsem nosit misku do lesa. Doufám, že jí sblajzli moji ježurkové vždy. Sotva návštěvy pominuly a já si oddechla, přišla Rajda i s dětma! Už to byli pořádní klackové!!! A co víc, přivedla si kámošku se třemi ježury!!! No vydrželi jsme pospolu do října, kdy jsem odjížděla. Rozloučila jsem se s nyní už se šesti ježky a doporučila jim se zahrabat a přečkat zimu v teple a spánku. Takže, i když jsem byla široko daleko sama, přece jen jsem sama nebyla! Děti nám rostli a nám bylo krásně při kecání a funění.
Není pták jako pták
(dronty, 19. 11. 2007 17:22)
Kdysi v mládí jsem jela na velký vandr do tehdy ještě nezplundrované krajiny okolo Hnačovského rybníka u Klatov. Postavili jsme stany, no stany!!!! Tehdy to nebylo 3+1 s předsíní. Já měla jeden a klucí 2, protože kluků bylo 6! S ranní rosou jsem vyběhla ven, a před stanem pták!!! Velký, černobílý!!!! Dala jsem tedy snídani-zbytek suchého salámu a chleba. Nabídla jsem napřed salám!!! Udělala jsem chybu! Straka, (to byl ten pták) salám slupla a zvědavě po mě pokukovala. Tak jsem jí hodila chléb! Nikdo neuvěří, jak se i straka může zatvářit! Zakejhala a odletěla!!!! My jsme prožili krásný den koupáním, vařením přivezených konzerv k obědu- vše v jednom!!! A večer? Plichtice, hospůdka, kytary a báječno!!! Ráno? Zase straka! Už jsem ji i pojmenovala: Somrák! Jenže salám došel!!!! Kotlík byl vymetý, ešusy taky. Tak vzala i ten chléb! Pak jsme vyrazili na Kašperk. Večer při návratu jsme zjistili, že nám dělal někdo inventuru ve stanech. Tehdy se ještě stany mohly nechat volně, nekradlo se tolik. Proto jsme se divili!!! A ráno Somrák zase!!!! Ale to už mě vlezla do stanu!!! I když jsem ještě byla ve spacáku!!! A řvala na mě, asi kde má snídani! Chleba došel, bylo nutno ject na nákup. Nabídla jsem jí lečo v konzervě. No, ala si říct!!!! Ale kluci nechápali, kam se podělo lečo! Ale jeli, miláčkové, do Klatov nakoupit. Jen se divili, proč chci tolik chleba! Jak jsem se tak povalovala u vody a užívala ticha, vidím, že Somrák leze do stanů!!! Tak jsem pozorovala! A najednou: vynesla ponožku tady, vynesla šátek tam, no prostě uklízela!!!! Když vynesla v zobáku i bagr (lžíce), to už bylo moc!!! Na můj křik reagovala tak, že kousek odlétla, skřehotala, no prostě smála se mě do obličeje! Jasně, jak se kluci vrátili, dostala svůj díl!!!! Zbytky od oběda, zase všehochuť, ale asi si zvykla! Při večerním návratu z Plichtic, jsem jí našla uvelebenou u mě ve stanu, kde spokojeně chrupala až do rána!!! No stala se taky asi trampem!!! Když jsme za týden odjížděli, už se nechala i pohladit. A jak jsme se balili, koukala moc smutně a myslím, kdyby ptáci uměli brečet, že by řvala jak na lesy. Na zastávku autobusu nás doprovázela. I pak, když jsme nasedli, ještě chvilku letěla s autobusem, pak zamávala křídly a byla pryč.
Doufám, že se dožila úctyhodného věku, Somranda jedna!!!!!
O zvířátech trochu jinak
(dronty, 16. 11. 2007 23:25)No jela jsem se synem tramvají tady v Plzni. Na sedačce takovýto vyholený s kohoutem!!! O kus dál seděl druhý vyholený s kohoutem! A přes celou tramvaj: "vole, vole" Nic jiného asi nebylo ve slovníku. Tak jsem chvilku stála, já, stará baba, a pak říkám tomu prvnímu: " Hele, vole, co kdybys, vole, pustil, vole, babu sednout, vole?" Kohouťák se našprajcoval, mrknul na mě a pak řekl: " Prosím, paní!" A pustil!!! Já řekla: "Dík vole, prima, vole!!" Na nejbližší zastávce syn i kohouťáci vystoupili a já se vezla až na konečnou v sedě! Od té doby můj syn nerad jezdí se mnou v MHD!
Pouť u sv. Jiří
(dronty, 11. 2. 2008 16:33)