Když jsem se v r.2003 nastěhovala k příteli na vesničku u Teplé, měl jen kocourka Zrzka, staříka 12 let! Já toužila po pejsanovi. Tak jsme našli na netu chovnou stanici Lví radost. Krásné leonbergery, štěňátko bylo k dispozici. Když jsem viděla toho dvouměsíčního medvídka, byl můj! Co byly peníze? Britušku jsme si tedy odvezli domů. No co to bylo!!!! Hned si pochopitelně rezervovala postel! Zrzek se sice mračil, ale prsknul, mávl tlapkou a byl zase pán. Brita jej respektovala! Aby jí nebylo smutno, vzala jsem z útulku takový nádherný zviřátko! No to byly nervy! Malá Šmudla se protáhla všude i mezi plaňkama v plotě, Brita nemohla, tak si prostě plaňky vytrhala! Obě dvě krásně žily i se Zrzkem. Pokud jsem nandala papání, obě napřed pustily Zrzka a pak se podělily! Když přítel umřel, musela jsem domek opustit. Nikdo neví, jak jsou zvířata citlivá na smrt někoho z rodiny! Zrzek seděl týden na okně, nežral, nepil! Čubiny zase ležely u vrat a čekaly páníčka! Tak jsem se přestěhovala do jiného domku. Brita i Šmudla si zvykly, jen Zrzek utíkal pořád domů. No a pak jsem musela do Plzně! Vzala jsem čubinky a jela! Šmudlinu si vzala kolegyně z práce, má se nádherně! Britu jsem měla v bytě 1+1!!! Co ta uměla!!! Než jsem přišla z práce, tak se nudila! Chtěla koukat i z okna, takže za své vzaly i nové žaluzie. A koš na odpadky? ten byl pokaždé přeinventurován!!! Viděla jsem, že takovému psu nestačí odpolední procházka v parku. Mám hodnou neteř a neteřáka. Mají domek u Plzně, tak si Britu vzali! I když mají vlčáka Bojara, taky kmeta! Bojar omládl, ale prostor ovládla baronka! Mají i kočku Báru. ta letos měla koťátka a Brita je adoptovala, nanosila si je do boudy a Báru pouštěla jen kojit! a když pršelo, nanosila koťata do kuchyně! Dodnes je má v boudě!!! Je to krásný zvířátko, myslím, že by se lidi měli učit!!! O lásce k jiným tvorům, o soudržnosti, o věrnosti. To je ve zkratce příběh Brity, baronky von Dronty.
Komentáře
Přehled komentářů
V roce 1967 jsem tu měla na návštěvě dvě rusky, se kterými jsem si psala. Můj mistr nám zapůjčil chatu na Hracholuské přehradě. Já vzala nejlepší kamarádku Marušku a dva kamarády. No a kde jsme asi skončili první večer? V Černovicích v hospodě! Znala jsem tento kraj z vandrů! Jenže: rusky nevydrželi nápor gambáčů a za hodinku, že chtí domů! Když se to rozjelo! Zpívaná, haromonika, kytary!!!! Klucí se obětovali a že s níma půjdou na chatu! No, kdoví, možná...... My s Maruškou zůstaly. Někdy po půlnoci jsme se vydaly na cestu také. Byly to asi tak 3 kiláky. Asi tak v polovině jsme dostaly chuť na cigárko, zasedly do trávy, záda opřely o nějaký klacek. Vlaha, krásná červencová noc a gambáč udělaly svoje. Probudila mě ranní rosa a sluníčko, co vstávalo z pelíšku. A hle! Tak 5 m přede mnou zjevení!!! Strčím do Maruš a říkám: "Máňo, vidím krávu!" A ona: "tak se na mě nekoukej" A klidně spala dál! "Máňo, ta kráva nemá vemeno!" "No a co, je to jalovice, ne?" "Máňo, má jen jeden cucek a skoro na zem!" To už se Máňa probrala! To montrum najednou zafunělo, hráblo kopýtkem a zle na nás čumělo! Jak my jsme se dostaly přes ty kůly ohrady, nevím!!!! Ale býk byl džentlmen, nechal nás a teprve, když jsme se propasírovaly ohradou, se rozběhl a nabral ty kůly! Jak to dopadlo, nevím. My asi tenkrát udělaly světový rekord v běhu!!! No když nás ani on nedohnal!!!!! A na chatě? Vše v pohodě, obsazený jen dvě postele čtyřma lidičkama!!! Ale naše noc byla určitě lepší!!!!!
Ale život jde dál, ne?
(dronty, 11. 11. 2007 16:57)No a pak se nám narodila dcera!!!! Majda spala u postýlky!!!! První, co asi holka viděla a vnímala, jsem nebyla já, ale Majda a Anka!!!! Místo tlapky jsem si pořídila perskýho kocourka Felixe! jenže ouha!!! On byl osobnost a já blbec! Sice poslušně chodil do pilin na balkon, ale 1x měsíčně si musel označkovat kuchyň! A zrovna ta, kde se spojovalo lino!!! Tak jsem ho jednou čapla, vymáchala čeníšek v tý moči a chtěla mu dát výchovnou!!! Jenže, cenil zuby a já narazila rukou na špičák! Do večera ruka po zápěstí oteklá a rudá!!! Prý otrava!!!! Nojo, co dělat? Mimino v úpostýlce a já někde po doktorech? Tak jsem ruku stčila pod horkou vodu a hnis musel ven!!! Ráno už bylo moudřejší!!! No a jak to dopadlo? Felix nečural na lino a já ho nemlátila přes tlamičku!! Jenže ouha!!! Sousedka měla křečky!!! Já si vzala jednoho!!! Ďábel!!!! Ne, aby honil Felix Myš, myš honila Felixe!!!! A to tak dlouho, než mu prokousla tlapku!!!! Pak jsem jí marně hledala týden. Víte, kde se , malá mrška schovávala? V kuchyňský lince, za šuplíkem s příborama! Ale i z těchle dvou nepřátel se nakonec satli kamarádi! Krtina spala u Felixe v pelíšku no a Felix u mě v posteli!!!!Nevadilo, krásně hřál a nádherně se tulil!!!! Nojo halt kocour!!!! Dokonce, když dcerka v postýlce zabroukala, přišel a mňoukal!!! Tak jsme žili, já, Majda, Anka a krtková Minda!!! Jen ten mužskej, kterej se tam připletl jednou za 14 dní, nám neseděl!!! Moje holky ho nemohly ani cítit. Poznala jsem proč!!! samá faleš a předstírání!!!! Jenže začal marodit s gangrenou, amputace prstu na noze. Může člověk takovýho druha opustit? Tak uplynulo dalších 5 let. Byl samá ženský, z montáží a i jinak, rodina šla mimo. Nakonec jsme žili tak, že on měl jeden pokoj a já druhý! U něj se ty dámský návštěvy střídaly!!! No, holt život tropí hlouposti!!!! Ale ani jedna z holek k němu nešla!!!! Tak i ty zvířata asi poznala charakter.
ne vždy byl jen smích, někdy i pláč
(dronty, 10. 11. 2007 11:54)Když jsem se vdala, babička mě věnovala družstevní byt. Můj manžel jezdil na montáže a já byla sama!!! Tak jsem si pořídila kočičku Tlapku, belgického králíčka Majdu a korelu Anku. A jak je mým zvykem, všichni byli na volno a snášeli se!!! Anka vždy ochutnala, co mají kamarádi dobrého! Tlapka i Majda měli svý WC na balkoně a poslušně tam chodily. Jen bylo trošku chloupků po bytě! A brka z Anky. No ale co! Hlavně, když jsem přišla domů, tak bylo mohutné uvítání!!! Nevěříte, že i králíček umí skákat? Ale jednou..... Měli jsme sklep, takový kumbálek, v mezipatře. No a Tapka vyběhla za mnou. Nevím, co dělala, byl už večer. A najednou spadla do výtahové šachty! Ze 4. patra. Utíkala jsem dolů, soused něco udělal z výtahem a já Tlapku sebrala! Dýchala, ale viděla jsem, že je zle! Přeražená páteř! Měla jsem v ruce tělíčko jako kus hadru. Tenkrát ještě nebyly veterinární pohotovosti. Držela jsem Tlapku a brečela!! Její oči mě prosily o pomoc!!! Ale jak? Když pak začala už ztěžka dýchat, viděla jsem, že musím pomoct! Vzala jsem čistý kapesník, dala jí ho na hlavičku a velkým kladivem jsem jí zabila! Naráz, jednou ranou! Možná někdo řekne, že to bylo sadistický, ale Tlapka měla hrozný bolesti! Zabalila jsem jí do čistýho povlaku z polštáře, vzala do postele a celou noc jsem brečela a brečela!!! Druhý den jsem vykopala pod strání za barákem jámu, dala Tlapku do krabice i s tím polštářem a pochovala! Ještě dnes, když tam náhodou zavítám, jdu se na to místo podívat. A nikdo by nevěřil, co bylo asi tak 2 dny po její smrti. Anka nelítala a nezobala a Majda byla zalezlá v pelíšku a chodila jen pít!!! Jo, zvířátka maj taky dušičku a nádhernou.
Co víme o kohoutech?
(dronty, 8. 11. 2007 16:41)Ještě před svatbou jsme trávila týden s budoucí švagrovou u rodičů jejího muže, kteří odjeli na dovolenou. Jak jinak než na vsi. Bylo léto, krásně a my si dávaly cigárko a kafíčko u stolku pod kaštanem. A pozorovaly život. Obě nás zaujal na nedalekém smětišti krásný kohout, který obtěžoval slípky! Honil a jak dohnal, hup! Když takhle obsloužil asi pátou slepičku, prohlásíla švagrová: "Hele, kde to ten kohout má?" Chvilku jsme dumaly a pak šly blíž. Kohout už byl unaven hrátkami, přece jen slepic bylo dost. Tak jsme jej odchytily. A zůstaly jsme jak opařené!!! Kohoutovi jsme prostě ten důležitý orgán nenašly!! Ať jsme hmataly jak chtěly, od krku po ocas, nic! Vůbec nic! Večer jsme šly do místní hospůdky na pivko, no a švagrovka se zeptala nenápadně souseda! No to jsme si daly! Odpovědí byl hurónský smích!!! Když se chlapy dosyta vyřehtali, tak nám jeden sdělil, že to má kohout vysouvací, tzv.kloaku!!! Ale kde se to zasouvá a vysouvá nám nikdo nedokázal říct. A pochopitelně z nás měli srandu! Tak jsme jim doporučily, aby šli jeden po druhém na WC a řekli nám, jestli jsou kohouti nebo mužský! No ale prý se mezi nimi nevyskytl ani jeden kohout! A pak o sobě chlapi tvrdí, jací jsou kohouti!!!!
Rozmnožování králíků
(dronty, 7. 11. 2007 16:47)No, aby jsem se nenudila, musela jsem doma také pomáhat. Jednou mě táta řekl, abych vzala angoračku a odnesla jí k sousedovi, že má parádního samce! Vzala jsem chlupatýho králíka a šla. Soused mě zavedl ke svojí králíkárně, ukázal toho fešáka a šel. Já tam angoračku dala a šla se věnovat trhání třešní!!! Za hodinku jsem jí odchytla a šla domů. Po nějaké době mě táta poslal znova, že se hopskok nepovedl. Vzala jsem zase to zvíře a šla znova. Jako poprvé!!! Jen jsem trhala jahody. No a znova! Po hodině domů. Za nějaký čas táta vytáhl králíka ven a že mu jednu lupne a bude oběd!! Pochopitelně jsem se králíčka zastávala! On: "Nemůže, mrcha, zabřeznout, tak jí sežerem!" Já: Jak zabřeznout?" "No vždyť jsi tam s ní byla 2x a nic!" Já čuměla!!! "Tatí, já tam byla s tou bílou!" Táta se rozřehtal! " Co? To je její bráška, víš?" No a tak jsem neudělala z angoráka mámu, ale nebyl ani na pekáči! Odnesla jsem tam tu pravou a byly nádherný malinkatý králíčci!!!
Takže pokračování, ne?
(dronty, 7. 11. 2007 16:36)No život šel dál. Láska ke zvířatům a přírodě však ve mmně zůstala. Proto jsem hodně jezdila na vandry. Jet vlakem tak nějak, kam stačily peníze, procourat se přírodou, vyspat pod širákem. Rána byla nejkrášnější! Když viděl člověk v lese pavučinu, obalenou kapičkami rosy.... Veverku, jak si shání nějakou šišku. No večery byly také pochopitelně nejkrásnější! někde v útulné hospůdce nám strýci za pár písniček na kytaru (uměla jsem asi 4 akodry!) zaplatili pivínko. Jednou jsem ale trošku narazila! Šlápla jsem na zmiji!! A už byl kousanec na nártě!!! Co těď? Kamarádi si věděli rady! Prostě mě típli vajgla o kousanec!!! Ani mě to neoteklo!!! Jen jsem chodila s parádním puchýřem celý víkend! Jednou zase jsem se chtěla v mlází to..... A najdenou, přede mnou, asi tak 20 m, žíhaný čunící s parádní mámou!! Ještěže šel vítr ode mně!!! Přesto z to.... nebylo nic!!!! Já couvala mlázím tak rychle, že se to.... úplně vytratilo!!!! Jiskru jsem pochopitelně někdy vzala ssebou, jinak to ani nešlo. Vše trpělivě snášela!!! Mohla i do hospody a vydržela náš koncert! Dokonce měla ráda i pivínko!! Ale jen tak olíznout půlitr! Někdo nám musel ukázat cestu na místo, kde jsme měli spacáky, celty a svou výstroj, ne? Ono se tenkrát ještě snad ani nekradlo!!! Nádherný časy!!!!!
a jak to začalo?
(dronty, 6. 11. 2007 22:26)No jask. Vyrůstala jsem u babičky na venkově. rodiče stavěli domek v Plzni a tak jsme s bráchou byli u babičky. Nádhera!Babka měla hospodářství, snad vše, od krav po slepice! a tak jsme poznali přírodu se vším všudy!! Rozmnožování,i život. Babka tvrdila, že vše je tvor boží a proto se nesmělo nic zabít, jen pro potravu. V 8 letech jsem viděla porod telete, i dalších zvířat. A bylo to normální!!!! Dodnes děkuji babičce, že mě to tehdy ukázala!!!! Byla to zlatá ženská, nedělala s tím nějaký tajnosti. Prostě a jasně: příroda!!!!
Jiskra
(dronty, 6. 11. 2007 19:19)Vždy jsme měli doma psy. Bydleli jsme v rodinném domku, tak to šlo. měli jsme jezevčíka. Ale ten, chudák, neodolal vábeví přírody a chodil za slečnou přes hlavní silnici a někdo jej zajel Snad si předtím, chudák, aspoň užil. Tak hned druhý den jsem přes kamaráda ze základky (bylo mě 13 let) sehnala štěne vlčáka. Fenku, která dostala jméno Jiskra. S tou jsem začala zanedlouho chodit cvičit do Svazarmu. Stala se z ní krásná psí slerčna, která na mě nedala dopustit. Zvládla zkoušky ZM a pak jsme šly na další. Když dělala obranu, musel jí figurant strčit rukáv do tlamy, jnak kousla na nekrytý místa! Na zkouškách figuranta dělal voják. Na mé upozornění reagoval: "ty mě budeš poučovat?" No an bylo to!! Šel proti ní, střílel jak o závod, dal rukáv nahoru, když se ona připravila ke skoku! Chyba!!! Kam se mu zarafla asi tady všichni pochopí! Sanitka, špitál!!! No ale ta jeho ozdoba neuznala žádnou újmu, jen zmodrala a otekla. Jiskru jsem měla asi 5 let, pak jsme se museli stěhovat do paneláku. Tak jsem jí měla v boxu na cvičáku. Tam byla zavřená, tak si jí vzala kamarádka, která měla zahradu. Měla ještě několikrát štěňata, já za ní jezdila až do její smrti. Umřela v 11 letech a byla, doufám, šťastná, celý svůj psí život.
ještě trošku minulosti
(dronty, 15. 11. 2007 19:14)