2..Šimon
,,S cukrovkou?“ podiví se. ,,Jo s cukrovkou,“ vzdechnu a padnu na postel. ,,Vím jak ti je, moje máma jí má taky.“ A krom nás dvou spousta jiných lidi. Zakrátko se ale se Šimonem skamarádím. ,,Na jakou chodíš školu?“ zeptám se ho ráno před vizitou. ,,Na místní učeliště. Obor řezník uzenář a ty?“
,,Asi se budeš divit ale já jsem taky z učeliště akorát obor krajinář.“
,,To je škoda, že jsme ještě nikdy nepotkali viď Anet?“
,,To je a velká. Jsme ze stejný školy a potkáme za pohnutých situací, která ani jednomu z nás není příjemná,“ sklopím hlavu. Ale to už se začnou trousit doktoři..
,,Tak co slečno Burdová, jak se cítíte?“
,,Je to lepší pane doktore.“
,,No ale domů vás ještě nepustíme po vizitě se zastavte za doktorkou Navrátilovou.“
,,Kvůli inzulínu?“ zeptám se se staženým hrdlem. ,,Ano,“ podívám se na Šimona a ten mi ukáže sevřenou pěst, je se mnou já to vím.
Jakmile skončí vizita, odeberu se k výtahu. ,,Aneto, držím ti palce.“
,,Já vím. Děkuji,“ vymáznu z pokoje jako cukrář. No ještě ¨, že jsem si obor cukrář nevybrala, teď bych byla namydlená. Zaklepu na dveře. ,,Dále,“ ozve se víc než sympatický hlas mladé paní doktorky. ,,Dobrý den,“ pozdravím jí. ,,Dobrý den slečno Burdová, posaďte se.“Mile ráda jí vyhovím ale přijde mi to zbytečný, když celý dny jen ležím. ,,Naučím vás si píchat inzulín,“ no to potěš koště. ,,Nesmíte se bát, pokud chcete brzo domů.“
,,No to bych skutečně ráda,“ když Šimona také za pár dní pustí.
Sotva vezme sestřička do ruky stříkačku začnu se klepat jako ratlík, potři si místo vpichu a zkusím to. ,,Opatrně,“ nabádá mě paní doktorka Navrátilová. ,,Jste šikovná holka, vidíte jak vám to jde,“ pochválí mě, když si místo po vpichu znovu potřu. ,A kdybych mohla jít domů?“
,,Tak za dva dny nejdříve,“ její odpověď mě uspokojí.
,,Šímo, domů půjdeme spolu, už to vím.“
,,To je skvělý, ta já si tě krajinářko ve škole najdu. Mě neutečeš sličná krajinářko Aneto,“ zasměji se až mi do očí vhrknou slzy. Teprve tam při velkém výbuchu smíchu si uvědomím, že jsem se do toho kluka zamilovala až po uši.

Aneta je skvělá holka, jen jí ve škole potká zvláštní příhoda onemocní cukrovkou. Ze všeho se dostat jí pomůže až Šimon, který o Anetu projevuje velký zájem. Pomůže jí překonat všechny hranice. Aneta se Šimonem prožijí horké chvilky na školním výletě a pak první prázdninové dny než Anetiny rodiče rozhodnou, že Aneta odjede za tři týdny do lázní na léčení pro cukrovkáře…

1..Nemoc
Pohledem na hodiny zjistím, že jsem zaspala a autobus mi frknul přímo před nosem. ,,To snad není pravda,“ vykřiknu. ,,To je dneska den, autobus mi ujede přímo před nosem. Se na to můžu vykašlat.“
,,Aneto, prosím tě pohni. Tatínek tě do města hodí.“ Za to jsem skutečně vděčná. A jako odměnu otevřu a zavřu vrata, silou vůle našeho Peugeota 307 popoháním, protože přijít na první hodinu pozdě, obzvlášť když máme ježibabu Maškovou se nevyplácí.
Ani se nepřezouvám šupajdím do třídy označenou cedulkou MK2, zaklepu a otevřu, pohled na rozdováděnou třídu mi uleví. ,,Čau Iví, kde je baba Jaga?“
,,Má angínu, čekáme jestli nám přijde někdo suplovat.“
,,Tak milý žáci, otevřete si sešity a já si zkontroluji váš domácí úkol,“ okopíruji hlas paní učitelky Maškové a Jirka s Tomášem ztuhnou, začnu se řehtat. ,,Aneto, já ti dám, takhle nás strašit,“ vyhrožuje mi Tom. Řehtáme se s Ivou ještě o přestávce jako koně. Matika už tak veselá jako chemie není, jelikož Svěrák se do školy dostavil. ,,Co je vám Burdová, jste nějaká bledá?“ všimne si mě matikář. ,,Nic jen mám žízeň,“ odvětím. ,,Tak se napijte a běžte se provětrat ven.“ Rada nad zlato ale nohy mi vypovědí poslušnost a já se sesypu zpátky na židličku. ,,Burdová, asi zavolám rodičům ať si vás odvezou domů.“
,,Děkuji pane učiteli,“ sama domů bych asi nešla složila bych se někde v povinně cesty.
Naši se mě na nic nevyptávají stačí jim jediný pohled a už si to šineme nejbližší cestou k doktorovi. V čekárně je docela dost lidí. ,,Anetko, proč jsi ráno neřekla že je ti špatně nechala bych tě doma.“
,,Ale mě je dobře,“ odvětím. ,,To vidím,“ zavrtí táta hlavou.
,,Burdovi, pojďte dál,“ jdu do ordinace pouze s mamkou. ,,Tak co pak nás trápí?“ vyzvídá pan doktor. ,,Nic,“ odvětím. ,,Ale ano pane doktore, je nějaká bledá.“
,,Vidím to na ní. Netrápí tě ještě něco děvče?“
,,Teď jsem docela unavená,“ přiznám se. ,,No tady to máte mladá paní, je to cukrovka jak vyšitá, pošlu vás ještě do nemocnice.“ Cukrovka zděsím se. . ,,To znamená, že bude držet dietu?“
,,Jistě a taky si bude muset píchat inzulín.“
V nemocnici mi nabídnou útulný pokojíček vybalím si. Podle oblečení poznám, že nejsem na pokoji sama a podle oblečení to bude nějaký kluk a taky že jo. ,,Ahoj,“ uměje se na mě sympaticky vyhlížející kluk tak kolem devatenácti a přitom mám pocit, že ho odněkud znám. ,,Ahoj,“ oplatím mu stejně. ,,Já jsem Šimon a ty?“
,,Aneta,“ přemůže mě zvědavost. ,,S čím tu jsi?“
,,Se zlomenou nohou nějak mě neřádi nechtějí pustit domů a s čím ty?“ nejprve se směji ale když dodá s čím jsi tu ty ztuhnu a zdrchaně se posadím na postel. ,,S cukrovkou,“ pípnu.

6.
Rande se mi vydaří krásně, procházíme se, líbáme se a nakonec se vykoupeme na Adama a Evu. Do chaty dojdu krásně uvolněná. ,,Čau Kamilo, kam ten spěch?“
,,Dojdu se vykoupat,“ odpoví mi vyhýbavě. ,,A cože nejde Sylva?“
,,Nechce se jí,“ no když mi nechceš říct pravdu. ,,Sylvo?“
,,Jo?“
,,Kam šla Kamila?“
,,Vykoupat se,“ odpoví mi zcela vážně. ,,Tak že by nelhala ale přece jenom mi na tom něco nesedí.“ Když přijde Kamila zvedá se Sylva. ,,Sylvi, kam se chystáš ty?“
,,Doktor mi říkal, že musím tu nohu protahovat. Tak si jdu zaběhat.“ Však já na to milé dámy přijdu co mi tajíte.
No já přímo ne s odpovědí se přihrne Jakub. ,,Mirko, musím ti něco ukázat.“ Kamila zvedne oči od křížovky. ,,To by nepočkalo?“
,,Ne.“ Neochotně se zvednu. ,,Kamilo, jdeš taky nebo tu budeš čekat?“
,,Jdu taky,“ zamkneme chatu a rozeběhneme se za Kubou.
Když doběhneme na místo oběma vypadnou oči z důlků. ,,To je ale parchant,“ vydechneme obě na ráz. ,,Díky Kamčo, že se mnou sympatizuješ.“
,,Cože? Ty taky?“ vytřeští Kamila oči. ,,Počkej jak já taky? Chceš tím, říct že zblbnul tři holky naráz?“
,,Je to možný.“
,,Tak ať si jí nechá mrchu jednu vypočítavou. Sylvinka ví kde to má.“
Všichni tři se vrátíme do chaty. Sylviny věci vyndáme před chatu a zamkneme se. Abychom si mohli v klidu sbalit a nebyli rušeni. ,,Holky, co blázníte,“ buší Sylva na dveře. ,,Jaký bylo rande?!“ křiknu s Kamilou přes dveře. ,,Co jaký rande?“
,,S Vašíkem,“ připomenu jí. ,,Vy jste tam byly?“
,,Jo Kuba nás tam dovedl. Děkujeme Sylvo, vezmi si ty věci a vypadni a vezmi si sebou i Václava.“
Vykoukneme z chaty. Sylva je pryč, vezme si zavazadla a vydáme se na vlak, jelikož je nám jasné že Sylva pojede autobusem, když má slevu.
No to byli úžasný prázdniny. Takovýhle prázdniny už nechci zažít nikdy. Búú. Sylva je mrcha a Vašek debil.

Konec

5.
Při přípravě oběda k nám doletí SMSka od Sylvy. Ahoj holky, sundali mi sadru. Takze zvedam krovky a mirim za vami. ,,Kamčo,Sylva dneska přijede,“ oznámím kámošce, která právě nalévá vařící vodu na instantní nudle, ze kterých si připravujeme oběd. ,,Sylva? Konečně.“
Vašek se ke mně dnes na volejbale chová krásně vybere si mě k sobě do družstva a občas mě nechá vybrat nějaký míč. A když ostatní jdou rozdělat oheň políbíme se. ,,Hrála jsi dobře,“ pochválí mě a pochvala mě zahřeje.
Cau dorazila jsem k chate a tady je tma. Holky, kde jste? SMSka od Sylvy mě zastihne ve chvíli, kdy jsem nabodla svůj buřt na prut. ,,Kamilo, mám zajít pro Sylvu nebo tam skočíš?“
,,Teď jsem si ho začala opékat,“ odpoví mi ta lenora. ,,Kubo, opečeš mi ho viď?“
,,Jasně ségra.“
,,Makej ať ho nemáš černej,“ křikne za mnou Kamila a já mám sto chutí se vrátit a zakroutit jí krkem.
,,Zdár Mirko,“ obejme mě Sylva. ,,Čau Sylvo,“ odemknu jí chatu, aby si mohla uložit tam věci. ,,Vezmi si jednoho buřta. Chleba i hořčici nebo kečup tam mají.“ Sylva mě poslechne. ,,Kam tak valíš? Doktor mi říkal, že tu nohu nemám tak namáhat.“
,,Vašku, Pavlo, Michale tohle je Sylva,“ představím kamarádku. ,,Ahoj Sylvo, vezmi místo tady máš prut a opeč si.“ Sylva si vezme od Michala prut. ,,Holky, vy takhle chodíte za lepším jo?“ Obě vybuchneme smíchy. ,,Jo to víš, než tam sedět jak dvě vdovy a sledovat jak Kuba blbne. Nemohla jsem si nevšimnout jak Kamila i Sylva hází očima po Vaškovi. No další dvě no to bude hodně zajímavé.
,,Mirko, přijď zítra v pět k Vodníkovi,“ pozve mě Vašek na “rande“. ,,Přijdu,“ přikývnu a už teď se nemůžu dočkat. Pak už Michal uhodí do strun a krajem se nese chorál našich hrdel zvětšený o Sylvin krásný a jemný hlas. Všichni se zarazí, umlčím i Kubu a necháme jenom Sylvu s Michalem. Pak jim zatleskáme. ,,To od vás nebylo pěkný,“ zlobí se Michal na oko. Smějeme se tomu až se za břicha popadáme. Tedy já ne za břicho ale padám smíchy z lavičky, kdyby mě Vašek nechytl skončila bych zadkem v trávě. ,,Děkuji,“ usměji se, Vašek mě k sobě přitáhne a přede všema mě políbí. ,,Pání, tak tohle je vážný,“ pískne obdivně Pavla.
,,Jak to myslela?“ zeptám se Vaška při loučení. ,,Nech to plavat a krásně se vyspi Mirko.“ Ráda bych to nechala plavat ale nějak to nejde.

Flaška rumu se otočí nejméně třikrát a když jí prázdnou podávám Vaškovi omylem se dotknu jeho prstů, příjemně to zašimrá zvednu k němu oči a on se na mě usměje. Pak mě Kamila o něco požádá a já se od Vaška odtrhnu. ,,Co jsi říkala?“
,,Jestli by jsi mi nepodala hořčici?“
,,Jo jasně,“ natáhnu se pro kelímek ale Vašek je rychlejší, podá mi jí a opět se dotkneme, proběhne mnou stádečko mravenců. ,,Mirko! Usnula jsi?“
,,Ne. Tady máš tu hořčici,“ podám jí kelímek. ,,Díky,“ jo kdybys tak Kamčo věděla.
Z táborníky se rozloučíme a odcházíme zpátky do chaty, když se otočím čtu z Vaškových rtů přání dobré noci a krásných snů, přikývnu a pošlu mu vzdušnou pusu. Všichni tři se uložíme ke spánku. Kuba s Kamilou usnou hned já se asi do třech hodin ještě vrtím a házím sebou a přemítám jaké to bylo dneska mezi mnou a Vaškem krásný. Já Mirka Vránová je do uši zamilovaná do neznámého kluka, kterého nezná ještě ani čtyřiadvacet hodin.
Ráno se vyhrabu ze všech nejdřív, zběhnu do samošky pro rohlíky, koupím i koblihy. ,,Ahoj Mirko,“ nadskočím úlekem. ,,Jé promiň nechtěl jsem tě vyděsit.“
,,To je dobrý. Ahoj Vašku, pro snídani?“
,,Vypadá snad šampon jako snídaně?“
,,Co já vím jaký ty máš chutě,“ pokrčím rameny. ,,Ale ale malá si nějak vyskakuje.“
,,Já ti dám malá. Za tři měsíce mi bude osmnáct.“
,,Tak to promiň. To už jsi velká holka.“ Já mu dám malá, zaplatím svou útratu a mizím do chaty.

4.
Při večerní procházce se přimotáme k volejbalu dětí z tábora a jejich vedoucích a instruktorů. ,,Hele vy tři nechcete si s námi pinknout?“ osloví nás vysoký pán. ,, My vám to budeme kazit,“ zaprotestuje Kuba ale my dvě ho zatáhneme na plac. ,,Vaše jména?“
,,Kamila, Kuba a já jsem Mirka.“
,,Naši kapitáni jsou Vašek a Pavla.“ Podáme si s těmi dvěmi ruce a postavíme se k dětem. Nejdřív si vybírají z vlastních řad a teprve pak přijde řada na nás. ,,Tak Kuba,“ vybere Pavla bráchu. ,,Mirka,“ mrkne na mě Vašek. ,,Kamča,“ oddechne si Pavla.
Pustíme se hry, děti z tábora hrají jako o život a my se jim to ani v nejmenším nesnažíme zkazit sami nás přece pozvali ne. Když nakonec Pavlino družstvo vyhraje nikdo z nás si z toho nic nedělá. Pozvou nás k nim k ohni, souhlasíme. Akorát skončím do chaty pro naše špekáčky a už uháním k dětskému táboru Smrčina, který je prý hned kousek za rybníkem.
Než se tam dopaltám oheň už je rozdělaný. Nabodnu svůj špekáček na prut a zasednu mezi Kubu a Vaška, Kamila sedí vedle Vaška z druhé strany. Hlavní vedoucí Jirka uhodí do strun a dětský hlas se rozletí do všech stran i my se občas přidáme o hlášky se postará Vašek až mám obavy, jestli mám čisté spodní prádlo. ,,A co dělají dvě takový křepelky a jeden malý kluk na takové samotě?“
,,No původně jsme to měly naplánované jinak,“ přiznám. ,,Jenže naše kámoška Sylva si zlomila nohu a tak naše plány na prázdniny padly čehož docela litujeme.“
,,To je nám líto a co jste měly naplánované jinak?“ vyzvídá Vašek. ,,Tramp po vlastech českých,“ přizná Kamila. ,,Tak to by jste měly dobrý,“ přizná Michal. ,,Měly jenže, Sylva si zlomila tu nohu při volejbale.“
,,Jestli nechcete zítra hrát nemusíte,“ zarazí se Michal. ,,Proč by jsme neměli chtít?“ zarazí se Jakub. ,,No tady kvůli holkám,“ zasměje se Pavla. ,,Ne to je dobrý. My si zahrajeme,“ zrazuji Páju od tohoto blázivého nápadu, že my tři hrát nebudeme.
Vašek k ohni dotáhne kytaru a jakousi zlatovou tekutinu, kterou nechá kolovat. Rum, jak zjistím když si přičichnu, trošku se napiji a oklepu se. ,,Dobrý,“ pochválí mě Kamča, která to raději ani nezkusila. Kdo se bojí nesmí do lesa milá Kamilo to by jsi ve svých sedmnácti letech měla vědět.

Když nám donesou jídlo s chutí se do něj pustíme, pak se vydáme na zpáteční cestu. Do chaty dolezeme div ne po čtyřech. ,,Zajdeme se vykoupat nebo zdechnu,“ vydechne Kamila. Shodím tričko a kraťasy, natáhnu na sebe plavky a v delším tričku se vydáme na pláž si zaplavat.
Vyřádíme se jako malé děti tedy až na Kubu ten malý je ha ha. Pak si zahrajeme karty a vrátíme se do chaty, abychom si udělali večeři. ,,Tak co si dáme?“ zeptám se těch dvou. ,,Co nám nabídneš ségra,“ sejme mě Kuba. ,,Máme tady lečo, guláš a čínské polévky,“ vyjmenuji naše zásoby. ,,Polévku jsme měli včera, co takhle lečo,“ napadne Kamilu. ,,Proč ne,“ souhlasíme oba. Klepu do hrnce obsah plechovky a trošku ho přihřeji. Kamča mezitím přihodí do hrnce nakrájenou klobásu. Kuba mezitím pověsí plavky.
Umyjeme nádobí a pak se pustíme do rozdělávaní ohně, sice si nic neopečeme ale tak posedíme a pokecáme. Co chvilku se řehtáme div nepřeslechnu pípnutí příchozí SMSky. Ahoj holky, jak se mate? Ja se docela nudim, uz abych mela tu sadru dole. Jen co se tak stane zastavila bych se za vami pokud by to nevadilo. Sylva. ,,Píše Sylva, prý jen co se zbaví sádry dorazí za námi.“ Společnými silami jí odepíšeme, pak se řehtáme jako šílenci, když pomlouváme učitele i Kuba přihodí do placu zážitky ze základky. Takže jdeme všichni tři spát až v jednu ráno a vůbec nám to nevadí. Kuba je sice hodně ospalý ale vydrží tady s námi.
Spíme až do oběda, spali by jsme ještě déle kdyby nás neprobudila mamina, která nás chce po třech dnech zkontrolovat. Telefonujeme docela dlouho, když zavěsím, připravíme si oběd a hned po obědě hupsneme do rybníka, kde se vyblbneme.

3.
Já toho otravného živočicha snad zabiji. Kdyby alespoň vřískal mimo chatu. ,,Jakube!“ zařvu až se Kamila probere. ,,Promiň,“ omluvím se jí. ,,To je dobrý,“ mávne rukou, osm hodin pane Bože, spas nás nebo ho fakt zabiji. Mami, proč?
Na snídani namaži rohlíky, Kamila uvaří čaj. Je krásný den po včerejším deštíku ani památky. Oblečeme se, vytáhneme z přístěnku u chaty kola a vyrazíme na malý výlet, jednak pro to, abychom Kubu utahaly a jednak abychom trošku protáhli těla. ,,Holky, kam razíme?“
,,Na hrad Rorýs,“ odpoví mu bez mrknutí oka Kamila a já nadšeně souhlasím. Nakonec proč ne.
,,Kamilo,“ zavyji kámošce do ucha, při pohledu na tu šílenou frontu u pokladny. ,,S tím jsem nepočítala,“ pokrčí omluvně rameny. ,,Ale mohla, dneska je přece 1.července. Kdyby bylo pondělí bylo by tu vymeteno a my tu nebyli. Ale jelikož je úterý, tak jsme s tím měli počítat nebo snad ne?“
,,Asi máš pravdu.“ Asi no díky Kamilo. Vystojíme si frontu na prohlídku. Pak si zkrátíme čekaní, koupením párku v rohlíku v jednom kiosku u hradu.
,,Vážení návštěvníci, vítám vás na státním hradě Rorýs, který nejdříve sloužil jako pevnost pánům z Rožumberka. Poté ho poslední Rožumberk Petr Vok nechal přestavět na své letní sídlo, po jeho smrti hrad chátral, pak si ho vzal po ochranu rod Lichtenštejnů a po nich páni z Bítova, po jejich smrti si vzal hrad stát. Tolik k historii a nyní se přesuneme do prvního sálu.“
,,To bylo vyčerpávající,“ uchichtnu se. ,,Rousková, by z nás měla radost,“ nebezpečně zachrochtám. Až se po nás pár návštěvníku otočí. ,,Pardon,“ omluvím se.
Poté co nás průvodkyně propustí, uděláme nájezd na hradní jizbu. ,,Dáme si oběd jo Kubo?“
,,Tak jo holky,“ souhlasí brácha. Zahloubáme se do jídelních lístků. Špíz podle hradní paní nebo snad Štika podle Petra Voka. ,,Já si dám tu štiku,“ mrknu na obsluhu. ,,Já si dám totéž,“ poručí si Kamila. ,,Smažený sýr s hranolkama,“ objedná si Kuba.

2.
Hned po škole zamíříme za Sylvou do nemocnice. ,,Dobrý den my hledáme Sylvii Mráčkovou,“ tlustá sestra nakoukne do spisů. ,,Pokoj číslo 17,“ zahučí, poděkujeme a vydáme se do druhého patra, kde si zahrajeme na detektiva. ,,Tady to je,“ upozorní mě Kamča, zaklepeme a vejdeme do pokoje. Kamarádka civí tupě do stropu. ,,Ahoj Sylvo,“ pozdravíme jí. ,,Ahoj holky, takhle blbě si zkazit prázdniny. Závidím vám.“
,,Nemáš co. Leda na týden u Mirky na chajdě.“
,,Ale i tak to budete mít dobrý.“ Chvilku kecáme o blbostech, načež se se Sylvou rozloučíme.
Našim svůj nápad nastíním jako náhradní program na prázdniny. ,,Miruš, jsem moc ráda, že sis našla náhradní program ale moje plány jaksi padly. Onemocněla kolegině, takže jsem za ní musela vzít směny.“
,,Co tím chceš říct?!“
,,Že pojedeš na chatu i s Jakubem.“ Bác rána pod pás. ,,Mami,“ vyjeknu. ,,To nemůžeš myslet vážně.“
,,Jenže myslím.“
Trošku namíchnutá přikvačím s ocáskem Kubou na busák. ,,Čau Mirko, keep smiling. Jsou prázdniny.“
,,To budou úžasný prázdniny Kamilo, prázdniny za trest fakt, že jo.“ Kamila si všimne Kuby. ,,Proč jede taky?“
,,Protože mamina si musela vzít směny za kolegyni.“
,,To se budeme s tím ocáskem muset tahat do konce července?“
,,Bohužel,“ povzdechnu. Bus přifrčí o něco později, všichni tři nalezeme do autobusu. ,,No a je to tady. Být pětka volná bylo by po problému. Takhle nevím.“
,,Kubíku, sedneš si před nás ju?“ navrhne mu Kamila. ,,Tak jo,“ souhlasí ten skrček.
Když dorazíme na chatu, vytáhnu z kapsy klíč a zasunu ho do zámku a otočím. Dýchne na nás zatuchlý vzduch. Rychle otevřeme všechny okna, abychom pustili letní vzdoušek do zatuchlých prostor. Pak si teprve vybalíme. ,,Tak jo, něco si ukuchtíme a pak se sběhneme vykoupat.“ Vyhrabu s batohu čínské polívky, Kamča dá zatím vařit vodu a Kuba vytáhne talíře a lžíce.
S jídlem si sedneme na terásku před chatou a společně hodujeme, kdyby nás nevyrušil telefon snad bychom v poklidu hodovali dál. ,,Ahoj Sylvo, co děláme? Teď zrovna jíme, jo dobře já jí to vyřídím, brzo se uzdrav a ahoj.“
,,Pozdravuje tě Sylva,“ vyřídím vzkaz. ,,Děkuji až s ní budeš mluvit, tak jí vyřiď že já jí taky.“ Ještě naklofu SMSku mamce, aby o nás neměla starosti. Opláchneme ty tři talíře, převlečeme se do plavek, Kuba vezme malý míček. ,,Jo proč ne,“ souhlasíme s Kamilou.
Plácneme sebou na deku, hned ze sebe shodíme oblečení a v plavkách skočíme do rybníka. ,,Nahraj,“ pobídnu bráchu. Jakub mi přihraje mám co dělat, abych si nepotopila hlavu, přihraji Kamče a už všichni tři společně blbneme až je nás slyšet po celý pláži. Skočíme si na zmrzlinu.
Když se k večeru vrátíme do chaty, jsme celý unavení. Za pomoci zapalovače se mi podaří rozdělat oheň, Kamila zatím krájí chleba, já popadnu nůž a nařežu špekáčky. Pak už je nabodneme na pruty a sledujeme jak se na ohni krásně rozevírají. Kuba si vzpomene na hořčici, strčí mi do ruky svého buřta a skočí pro ní do spíže. ,,Šikovný kluk,“ mrkne na něj Kamila. Pak už hodujeme, cpeme se až se nám dělají boule za ušima, pak naladíme na rádiu Vysočinu a zaposloucháme se do melodií. Tohle sice nejsou opravdový prázdniny, jak jsme si je s holkami naplánovaly ale co se dá dělat. Pevně věřím, že i tyhle prázdniny budou super. Kolem půlnoci nás vyžene drobný deštík. Zalehneme a únavou usneme.

Pro Mirku nezačali prázdniny vůbec dobře prázdninový tramp s kamarádkami padl, protože si její nejlepší kamarádka Sylva zlomila nohu. Mirka je však vynalézavý člověk a hned si vymyslí náhradní program. Chce ho strávit s kamarádkou Kamilou na chatě sama, jenže to se rodičům ani trošku nelíbí a strčí holkám na hlídání o tři roky mladšího bráchu Jakuba, což se zase nehodí do krámu holkám. Ale i s mladším bratrem na krku ty prázdniny nebudou mít chybu. V blízkosti holek a Kuby se totiž objeví partička trampíků a zvláště jeden z nich zamotá holkám hlavu a jaký by to byl příběh bez zápletky…Ale už nic nebudu prozrazovat.

1.
,,Holky, ten tramp bude úžasný,“ rozplývá se Kamča, po té co se dohodneme na termínu, kdy vyrazíme, otevřeme si v zeměpise mapu, abychom se domluvily, kam teda vyrazíme. ,,Neruším vás dámy?“ zajímá se zeměpisář Macháček. ,,Ne,“ zavrtíme všechny tři hlavou. ,,Tak pojďte Sylvo,“ podívám se na Kamilu a obě si oddechneme. Když se Sylva vrátí s trojkou, pustíme se do dalšího plánování ale až o přestávce, nechci dopadnout stejně jako Sylva. ,,Zkusíme Orlík ne?“
,,Proč ne,“ souhlasíme s Kamilou.
,,Ty Mirko, nepůjčila bys mi obšlehnout úkol z fyziky?“ požádá mě Jirka. ,,Jo jasně, proč ne. Pro tebe Jíro, vždycky,“ usměji se na něj, přihraji mu sešit. Jirka to stihne akorát na zazvonění. ,,Uf to bylo o prsa,“ oddechne si Jirka, když mi pošle sešit zpátky. Vděčně se na mě usměje. ,,Nemáš zač,“ mrknu na něj. Učitel Pádlo přezdívaný Veslo si sešity na začátku hodiny sešity vybere.
,,Ahoj rodinko,“ pozdravím zvesela. ,,Ahoj Miruš,“ pozdraví mě Jakub jako jediný člen naší rodiny, který je doma. ,,Kde jsou naši Kubo?“
,,Mamka šla nakoupit a táta je v práci.“ Okamžitě zamířím k ledničce, kterou poluxuji vytáhnu si vajíčko, klepnu ho na pánvičku. ,,Uděláš mi taky prosím?“ zaprosí Kuba. ,,Jo klidně,“ pokrčím rameny a plesknu na pánvičku další vajíčko. Ukrojím na dva krajíce chleba. ,,Na.“
,,Díky ségra,“ usměji se na bráchu, nakonec Kuba není tak špatný, když se to tak vezme.
Mamka mě příjemně překvapí. ,,Kdy s kámoškami vyrážíš?“
,,Prvního července hned,“odpovím vytočeně. ,,To už bude za týden,“ vzpomene si mamka. ,,Co si vezmeš sebou?“
,,No nějaké oblečení, nějaké jídlo a hlavně hodně peněz na paření.“
,,Já ti dám na paření,“ vyhrožuje mi mamka na oko, rozesměji. ,,Na jaký paření?“ nechápe Jakub.
,,Ahoj Kamčo, kde je Sylva?“ zeptám se, protože jsem chtěla s holkami ještě něco probrat. ,,Já ti to neřekla?“
,,Ne.“
,,Sylva šla včera se svým bráchou na volejbal a zlomila si nohu.“
,,Takže na tramp nejede,“ uvědomí si. ,,No víš naši mě na tramp nepustí jak budeme jen dvě.“
,,To si děláš srandu? Sama nejedu.“
,,Hele ale jinam blíž by mě pustila.“
,,Tak to potom už vím, co vymyslíme.“
,,Jo a co?“
,,Co takhle k nám na chatu?“
,,K vám na chatu?“
,,Jo. Máš něco proti tomu?“
,,Ne vůbec ne. Pamatuješ Mirko, jak jsme tak málem na půdě podpálily ten gauč.“
,,Jo,“ rozřehtám se. ,,Táta má z toho do dneška ohromný šok. Vzpomíná na to, jak jsme k němu přišly a úplně v klidu. ,,Tati, na půdě hoří gauč,“ Kamila se rozřehtá. No vida a náhradní prázdniny jsou jasný.

4.Konec dobrý všechno dobré
Jdu pověsit prádlo na balkon a nade mnou se ozve smutné. ,,Ahoj.“ Zvednu hlavu a spatřím smutného Ondru. ,,Ahoj,“ pozdravím a hlas mi přeskočí. Vždyť já ho nemůžu takhle trápit, miluji ho. Zkusmo otevřu dveře a na prahu leží kytička kopretin a zvonečků. ,,Mami, tati, skočím urovnat vztah.“
,,Běž Karin,“ usmějí se oba.
Trošku nervozně stisknu zvonek na rodinu Macháčkovu. Otevři mi Ondrův táta. ,,Ahoj. Ondru viď?“
,,Dobrý den, pokud by jste byl tak hodný.“
,,Ondro!“ Ondra se objeví v mém zorném poli a je bledý. ,,Ahoj, přišla jsi to ukončit?“
,,Ahoj. Vůbec ne. Miluji tě a nikdo a nic nám to nezkazí.“ Ondrovi se rozjasní tvář. ,,Karin!“ Obejme mě. ,,Taky tě miluji.“ Uděláme sice malé divadlo sousedům ale naše rodiny si můžou být jisté, že se jeden druhého nevzdáme.
Tentokrát jdeme na koupaliště v kompletní sestavě a žádné utíkání už nehrozí. ,,Jak jsi na to vlastně přišla, že to byl podvod?“vyzvídá Ondra. ,,To já ne. To naši. A mě to pak došlo.“
,,A co jsi udělala?“
,,Jela až do Nymburka si to s těmi třemi vyřídit ručně stručně.“
,,Fakt?“
,,Fakt,“ přisvědčí Luboš. ,,Naši, říkali že se u toho skvěle bavili. Ty tři s tou ozdobou dlouho na světlo boží nevylezou.“ Všichni čtyři se rozesmějeme.
No prázdniny se nám přiblížili ke konci a my se opět vracíme do školy.Loučím se s Lubošem na zastávce a pak uháním do školy. ,,Váženi, vítám vás po dvou měsících opět ve škole. Je mi ctí mezi námi přivítat novou vaší spolužačku Stelu Matyskovou. Stelo, sedněte si třeba ke Karině.“ Sundám batoh a pokynu Stele ať si sedne. ,,Díky.“
,,Nemáš zač.“ A je mi jasné, že jsem právě získala novou kamarádku, takovou co nikdy nezradí. Jo Sabino, každá akce má i svou reakci. Půjčím Stele svoje sešity a ona si je dojde okopírovat. Nikdy Sabino, nikdy zapamatuj si to dobře. Mi nebudeš sahat na to co je mi vzácné nebo dostaneš víc.
KONEC

3.Pomsta bude sladká
Najít byt kde bydlí Tomáškovi takový problém není aktéři se vyvalují před bytem na dece a něčemu se hlasitě smějí. Zřejmě, tomu jak se jim povedlo dostat mě a Ondru od sebe. ,,Ahoj Sabi, něco jsem tu zapomněla.“
,,Ahoj Karin,“ vydechne šokovaně. ,,A co?“ Plesk. ,,Přesně tohle.“ Sabina se chytne za tvář. ,,Co děláš? Jsi blbá?“ vyjede po mě Denisa. ,,Ne. To vy jste blbý. Mělo mi to sepnout dřív, že jo Sabinko?“
,,Ale slečně Jirsové, to došlo. Gratuluji Denisko, povedlo se.“
,,Ty mrcho!“ zařvu. Zfackuji je všechny a už si zase hovím na zadním sedadle našeho miláčka. ,,Myslím, že jsi ztratila kamarádku,“ směje se mamka. ,,Tu už jsem ztratila dávno,“ pousměji se. ,,Už ti nenapíše.“
,,Žádná škoda. Lepší žádná kamarádka než taková mrcha.“
,,Kde jste byli?“ podivuje se Luboš. ,,Vyřizovat si účty, zatímco ty ses cachtal se Zuzkou v bazénu.“
,,Vyřizovat účty? S kým?“
,,Se Sabinou.“
,,Cože?“
,,Slyšel jsi dobře.“
,,To jako ona tě tam s Ondrou pozvala, aby vás dostala od sebe?“
,,Chytrý kluk,“ pochválím ho. ,,To je mrcha.“
,,Naprosto souhlasím. Ale jak mám teď Ondrovi věřit?“
,,To nevím,“ krčí Luboš rameny.
Vracím se z nákupu a na prahu našeho bytu, krásná kopretina. Je to tu zas. Zřejmě se tentokrát domluvil s Lubošem a hraje hru od začátku. Nechám ho chvíli povařit ve vlastní šťávě a pak vyskáču schody, jako tenkrát. ,,Ta je od Ondry?“ zajímá mamku. ,,Jo.“
,,Moc krásná. Neměla by jsi ho takhle trápit.“
,,Ještě ho trošku potrápím a vrátím se k němu,“ prohlásím. ,,Jo takhle,“ směje se taťka.
Tu noc už se mi spí krásně než ty předešlé. Vyspím se do růžova a co víc zdají se mi krásné sny.

2.Diskotéka
Druhý den nás Sabina s Denisou vezmou na prohlídku města. ,,Co kdybychom si večer skočili na diskotéku,“napadne Denisu. A my nejsme proti, přece nebudeme dřepět doma,když si můžeme užít. ,,Tu diskotéku s nimi ještě zvládneme a pak odjedeme.“špitne mi Ondra a já přikývnu.
Se sbalených věcí si vybírám model ve kterém bych mohla jít ale nic nenajdu. ,,Sabi, nepůjčila by jsi mi něco? Nepočítala jsem s diskotékou.“
,,Jo. Taťka říkal, že nám nechá klíč pod rohožkou, ať nemusíme zvonit.“ Přikývnu a navleču se do půjčené džínové sukně. Před domem už na nás čeká Denisa. ,,Tak jdeme bando. My vám Hradišťákům ukážeme jak se bavíme my Nymburčani. To chci vidět, posmívám se v duchu. Jak se Sabča baví, ještě před dvěmi měsíci by byla s námi na jedné lodi.
Na díze je docela nácvik. ,,Ahoj Deny, ahoj Sabi. Kdo to je?“ zajímá kluka u vchodu podle všeho čeká na nás. ,,To je moje kamarádka Karin a její kluk Ondra.“
,,Těší mě. Já jsem Boris.“
,,I nás těší,“ zahučíme s Ondrou neochotně. Boris nám už zarezervoval stůl. ,,Dovolíš Ondro, já ti na chvilku unesu přítelkyni na parket.“
,,Jasně,“ svolí Ondra a já po něm házím pohledy říkající SOS. ,,Neboj,“ špitne mi. Nechám se tedy odvést Borisem na parket. ,,Ty jsi vážně Karin?“
,,Karina. Ale jinak pro přátele Karin.“
,,A já jsem?“
,,Nejsi můj přítel. Takže pro tebe Karina.“
,,Fajn Karino, jak chceš.“ Jak chci jo? ,,Odveď, mě ke stolu.“
,,Ty už nechceš tancovat?“
,,S tebou ne.“
,,Karino, co blbneš?“ Neblbnu. U stolu zachytnu Ondru v hovoru s Denisou. ,,Dovolíš Deny, ten je můj.“ Ondra se zvedne a odtáhne mě na parket. ,,Žárlíš?“
,,Ne. Boris mi hnul žlučí. Svými řečmi. Potřebuji, někoho normálního.“ Ondra mě políbí.
Ze všech těch nápojů si musím odskočit, když se vrátím najdu u stolu jen Sabinu a Borise. ,,Ondra je kde?“
,,S Denisou na place,“ odpoví mi Sabina a nějak podezřele na Borise mrkne ale tak nějak nenápadně. Nakloním se přes juchající davy mládeže a zaostřím na konkrétní dvojici a ztuhnu. Ne. To není pravda, protřu si oči a je to pravda. Oni se, oni se líbají. Seberu džísku a uteču s diskotéky. ,,Slečno, nechcete razítko.“
,,Natiskněte si ho mezi oči,“ poradím pořadateli. S pláče se doklopýtám k Tomáškům, kde si rychle sbalím, je mi jasný, že teď nic nepojede.
Vyspím se na zastávce, zaberu až nad ránem, kdy mi dojdou všechny slzy. A prvním ranním vlakem se nechám odvést domů. Jsem vyřízená, totálně vyřízená. Já mu tak věřila. Ve vlaku se mi podaří usnout ale spím trhavým spánkem. V Hradišti mě průvodčí doslova vysype. Domů dorazím vyřízená, můžu děkovat osudu, že doma jenom Luboš.
,,Karin,“ vykřikne jen mě spatří. ,,Ty vypadáš, cos dělala?“
,,Hrála jsem si na bezdomovce,“ rozbrečím se. ,,Oni vás vyhodili?“
,,Vás?“ popotáhnu. ,,Žádný nás už není.“
,,Co se stalo?“
..Líbal se s tou Sabininou kamarádkou.“
,,Ondra?“
,,Ne Boris. Jo Ondra.“ Rozbrečím se. ,,Karin, nebreč. Kluci jsou parchanti.“
,,Když. Já mu tak věřila.“ Usnu Lubíkovi v náručí. Nechá mě tak spát a cuchá mě ve vlasech. Jsem na dně se silami. Ani brečet už nemůžu. Je mi ze všeho na nic. A Ondru toho zrádce už nechci nikdy vidět.

Opět se setkáváme s Karin, Ondrou. Ty dva jsou stále jako hrdličky. Tentokrát je pozve Sabina k nim do Nymburka ani jeden netuší, že je to jaká si zrada. Dostat ty dva od sebe. Předposlední den, jejich pobytu tam, se stane něco co Karin ani nečekala. Na diskotéce se Ondra začne líbat se Sabininou kamarádkou Denisou. Karin to uvidí a uteče domů..Podaří se Ondrovi dostat zpátky Karininu důvěru?


1.Odjezd
Čekám na Ondru před naším panelákem. Naštěstí se nám podařilo, přemluvit Ondrovu maminku a všechny zákazy padli, takže jsme měli cestu do Nymburka volnou. To jsem na Sabču zvědavá jak si tam zvykla. ,,Karin,“ přiběhne ke mně Ondra a políbí mě. ,,Ahoj Ondro,“ pousměji se.
,,Kam to bude mládeži? Na prázdniny, na prázdniny?“
,,Samozřejmě,“ odpoví za mě Ondra. ,,Do Nymburka.“ Oba zazebete výhodné sedačky, tak abychom nepobuřovali starší spoluobčany ha ha. Půlce cesty mě zastihne SMSka od Luboše Jsme se Zuzkou na prehrade. Uzijte si cestu a hlavne se nam v poradku vratte. Kouknu na Ondru a ten se pousměje. ,,Co mu mám napsat?“
,,Třeba,že si cestu báječně užíváme a že se do Nymburka těšíme ale víc se těšíme na ně.“Rozesměji se a už datluji Lubíkovi odpověď.
V Nymburce na autobusáku na čeká Sabina s nějakou neznámou holkou. ,,Ahoj Karin, ahoj Ondro.“ Vítá nás Sabča. ,,tohle je moje kamarádka Denisa.“
,,Ahoj já jsem Karin a tohle je Ondra.“
,,Těší mě že vás poznávám,“ řekne hlasem jako med. Zvednu otráveně oči v sloup a Sabina mě nakopne. ,,Jsem se chtěl zeptat,“ začne Ondra. ,,No ptej se Macháčku,“ zazubí se sabina. ,,Spát budeme kde?“
,,No u nás. David vypadl, tak mám volný pokoj. A navíc je jedna postel rozkládací, takže pokud nebude vadit nocování na zemi.“
,,Vůbec. Nepřijeli jsme do žádného hotelu.“ Všichni čtyři se Ondrově hlášce zasměje, pak mě chytne majetnicky kolem ramen a vyrazíme k Sabině domů.
,,Dobrý den,“ pozdravíme pana paní Tomáškovi. ,,Ahoj Karino, ty musíš být Ondra viď?“ Ondra přikývne. ,,Sabino, nabídni něco svým hostům. Když se sem táhli takovou cestu až z Hradiště.“ Sabina vyndá pět skleniček a nalije do nich pomerančový džus. Pak musíme Tomáškovým povídat jaká byla cesta.
,,Chovejte se tu jako doma,“ nabídne nám Sabča. No nevím doma, bych se asi zavřela s Ondrou na záchodě. ,,Co kdybys je provedla městem?“ napadne pana Tomáška. ,,Kyžtak až zítra, dneska už je docela tma,“ brání se Sabča. Má pravdu, nechceme trávit večer při televizi a tak si zalezeme do Sabinina pokoje, ona nám pustí Shreka 3 a všichni máme o zábavu postaráno. Jenže. Já s Ondrou moc film nevnímáme, Sabča si povzdechne a nechá nás o samotě. Ondra mě něžně položí na postel a nepřestává mě laskat.. ,,Přijde mi to vůči ní nefér,“ ozvu se pak. ,,Máš pravdu. Ona nás sem pozve a…“
,,Nezůstaneme tu dlouho. Slibuji,“ slíbí mi Ondra. V jedenáct se dokážeme všichni tři uložit ke spánku.

5. Výlet
Když povinné výlety tak povinné výlety. Macháčkovi s neteří Zuzanou a my se vydáme na Landštejn. Ondra sice jede v autě se svými rodiči ale i tak jsem na doraz šťastná, dokázala jsem to. Dokázala jsem za lásku bojovat, no já spíš máma, co se postavila na naše strany a umožnila nám tohle. Sotva vystoupíme vrhneme se do náruče. Luboš se dívá se zálibou na Zuzku a ta se jen červená. ,,Sbal jí,“ poradí mu Ondra a tak se Luboš snaží a jak můžeme občas sledovat dokonce se mu to i daří, zatím co naši si procházejí hrad, my čtyři vylezeme na věž, kde je úžasný rozhled a tak se políbíme. My naším stylem a Luboš se Zuzkou nejdřív opatrně a pak se do toho dostanou.
Ve škole se všechno blíží ke konci, miluji prázdniny, třeba přinesou něco nového. Něco zvláštního co jsem dosud nepoznala. Na školním výletě se vyblbneme jako malý, tři dny bez Ondry jsou pro mě utrpení. Sotva přijedeme už trávíme dny spolu. Blbneme všude možně, ať už před panelákem nebo si poodejdeme dál do soukromí.
Poslední školní den má v sobě jisté kouzlo. Navleču na sebe sukni a navrch tričko a jdu. ,,Ahoj Karin,“ zdraví mě spolužáci a spolužačky. Do třídy společně se zazvonění vstoupí naše drahá třídní a má dlouhý proslov, ani jí nevnímám, už myslím na dva sladké měsíce, které si uděláme s Ondrou podle sebe aniž by nám do toho rodiče nějak zasahovali. Teda alespoň doufám, jen co třídní otevře desky naše nepozornost je ta tam. A třídou projede vzrušení. Jirsová Karin je až uprostřed abecedy, prolustruju vysvědčení Kláry Balcárkové, pochválím jí a pak už jdu na odbyt já. ,,Karin ať se ti daří i ve třetím ročníku, tak pěkně jako teď,“ popřeje mi třídní a propustí mě. Jsem opravdu neskonale šťastná.
Doma na mě čeká dopis od Sabči, zve mě i Ondru na měsíc k nim do Nymburku. V první chvíli váháme ale pak si řekneme, že nemáme co ztratit, že se můžeme kdykoliv vrátit, takže teď plánujeme co a jak.

4. Krapet drsná realita
Ondra na mě čeká v naší ulici, když vidí že jsem smutná obejme mě. ,,Copak je Karinko?“
,,Kamarádka se mi odstěhovala do Nymburka.“
,,To je mi líto.“ Před naším vchodem mě obejme a políbíme se ale co se nestane. ,,Ondřeji! Co jsem ti říkala, že se s tou holkou Jirsovou nemáš bavit. Okamžitě domů!“
,,Ale mami, my se máme rádi.“
,,Domů jsem řekla.“ To už ale vylezou na balkon i naši. ,,Co se děje paní Macháčková?“
,,Můj kluk se cicmal s vaší holkou.“
,,Jsou mladí, tak je nechte,“ zastane se nás táta s mámou. ,,Ondřeji nahoru.“
,,Ne mami, já se Karin nevzdám. Bojoval jsem o ní dlouho a nikdo mi jí nevezme.“
,,Že si tam pro tebe dojdu?“ Pohlédnu na naše a na Ondru, tomu je jasný, že musí co nejdřív zmizet. ,,Běž!“ pobídne ho táta. ,,A ty se schovej v kočárkárně. Já jí znám, tak když něco řekne tak to platí. Utíkej Ondro.“ Oba tátu poslechneme a zmizíme, já v kočárkárně a Ondra bůh ví kam. Sotva se paní Macháčková dosyta vynadává na svého syna a na mě, zaleze do bytu a já se můžu vydat na cestu domů.“
,,Mami, já se o něj bojím,“ sdělím jí, sotva mi otevře a zabořím jí hlavu do svetru. ,,Já vím holčičko, bude to dobrý. Dojdu si promluvit s paní Macháčkovou.“
,,Kamilo, neblázni!“
,,Mami!“ I ten Luboš to sleduje se zájmem, padnu na postel a rozbrečím se. Hodina než se máma vrátí je hrozná. ,,Tak Eva povídala, že spolu můžete chodit ale jen za podmínky, že budeme alespoň jednou za měsíc pořádat společné výlety. To samý řekla i Ondrovi a ten souhlasil.“ Já souhlasím taky, protože nic jiného my nezbyde.

,,Nemáš zač Karin, snesl bych ti třeba i modré z nebe, jen kdybys řekla ano.“
,,To už teď nemusíš. Ano jsem řekla a jsem za to skutečně vděčná.“ Sotva nám Edita donese objednané věci, Ondra se ke mně nachýlí a políbí mě, jeho rty jsou tak jemné ani se nesnaží dobývat se mi do úst jazykem, jako to dělali spolužáci na rozlučáku. ,,Miluji tě!“ šeptá a já mu oplácím. Starší spoluobčané e sice pobuřují, kluci obdivně hvízdají, holky pomlouvají jak si můžu všimnou a malým dětem jejich rodiče raději zakrývají oči, sotva zaplatíme vypadneme z cukrárny jako ve snách. Bože, jak jsem mohla být tak blbá a nechtít Ondru hned? Jednoduše, nebyla jsem si jistá. Ale teď už jsem.
Ráno se jako ve snách dostavím do školy. Kolem mojí a Sabčiny lavice houfuje dav spolužáků. Co je? Že by měla Sabka, nějaký nový model ale pak mi to dojde, loučení já na ní díky Ondrovi úplně zapomněla. ,,Ahoj Karin,“ zdraví mě všichni. ,,Ahoj lidi. Ahoj Sabi, kdy končíš?“
,,Dneska. Už si balím. Z třídnice už mě vyškrtla. Já věřím, že ti ani chybět nebudu co Karin?“
,,Co blbneš? To víš, že mi budeš chybět.“
,,Našla sis náhradu.“
,,Jakou?“
,,Toho kluka.“
,,Jo ty myslíš Ondru. S tím sice chodím, to je pravda ale nás dvě přece nerozdělí nic ani vzdálenost, jaká nás čeká.“ Obejmu jí, učitelé jistě chápou, co je to pro nás za událost a tak nás nechají ať se jdeme se Sabinou rozloučit. Vůz rodiny Tomáškovi už stojí před školou, Sabina nás jednoho po druhém obejme, od kluků dostane pořádného hubana. Máváme jí tak dlouho dokud nám nezmizne z očí.

3.Důležité rozhodnutí
Luboš se u večeře zmíní o přihláškách na střední školy. ,,Co sis vybral?“ zajímám se s plnou pusou. ,,Gymnázium Fráni Šrámka,“ odpoví mi. ,,Jsi zešílel ne?“ vyjede mamka. ,,Proč ne gymnázium Jana Nerudy jako Karin?“
,,Je to snad moje rozhodnutí ne?“
,,Jo je.“ Víc z rodinný debaty neslyším, uklidím po sobě talíř a odejdu do pokoje, kde si pustím Divokého Billa.
,,Ahoj Karin,“ vytrhne mě ze zamyšlení Sabča. Ach bože, zrovna jsem myslela, jak vyjedu nebo vyjdu schody do třetího patra a dám Ondrovi šanci. ,,Co je?“
,,My se budeme stěhovat.“
,,To je fajn,“ vypadne ze mě a když na mě Sabina zírá jak spadlá z višně vzpamatuji se. ,,Kam?“ vyděsím se. ,,Do Nymburka, máti tam sehnala práci.“
,,Kdy?“
,,Příští týden.“
,,To je mi líto.“ Obejmu kamarádku.
Vracím se právě z nákupu a málem šlápnu na rohožce na dva krásný narcisy. Asi na moment nezaváhám od koho jsou. Ondra, kdo jiný. Má cenu jeho i sebe takhle trápit? Když vím, že mu stejně dlouho neodolám? Zkontroluji, kdo všechno je doma a hurá k výtahu. Ve třetím patře zazvoním na zvonek se jménem Eva a Miloslav Macháčovi. Otevře mi pěkně upravená paní. ,,Dobrý den, mohla by jste mi zavolat Ondru prosím.“
,,Jistě slečno. Ondro, máš tu návštěvu.“ Známá tvář se objeví v chodbě. ,,Karin?“
,,Jo. Santa Claus už chodil.“
,,Nečekal jsem to. Myslel jsem na kámoše a v tvojí návštěvu jsem ani nedoufat. Skočím si ven,“ zavolá do domu a už se pakuje. I já si skočím domů, pro oblečení.
Couráme se městem a nakonec zamíříme do vyhlášené cukrárny U Brichtů. ,,Co si dáte?“ zeptá se nás Edita. ,,Rakvičku a džus,“ objednám si. ,,Tak totéž,“ usměje se Ondra. ,,Děkuji za kytičky. Opravdu mě potěšily.“

2. Sněženky, bledule a jiné kvítí
V pátek na autobusáku čekám na Luboše, když v tom mě osloví kluk asi devatenáctiletý. ,,Ahoj Karino.“ Otočím se. ,,Ahoj, my se známe?“
,,No měli by jsme. Já jsem Ondra Macháček, bydlím ve stejným vchodu jako ty akorát o patro výš.“
,,A co já s tím?“ zeptám se popuzeně. ,,Nic, jen je blbý se k sobě neznát, když jsme sousedi.“
,,Ještě něco?“
,,Jsi pěkná holka, jen škoda že studená jak psí čumák.“ Oznámí mi a odchází, jsem z toho pěkně vykolejená, co je mu sakra do mě ale zpátky ho nezavolám. Než Luboš přijede šrotujou se mi hlavě jeho slova pěkná holka ale studená jak psí čumák co tím, chtěl básník řici?
Jelikož je pěkný počasí, rozhodnu se prádlo pověsit na balkon. ,,Ahoj,“ pozdraví mě Ondra. ,,Ahoj Ondro, jak jsi to na tom autobusáku mysletl?“ přemůže mě zvědavost. ,,Holčičce, to šrotovalo v hlavě?“
,,Jo a docela dost. Jestli to mělo být něco v tom smyslu, že se se mnou chceš chodit, proč mi to neřekneš rovnou.“
,,Třeba chci, aby sis potrápila hlavičku ale uhádla si to.“
,,Pokud bych s někým chtěla chodit a byl by jsi to, tak bych vyskákala schody a řekla bych ti to. Jinak mě prosím nech na pokoji.“
,,Jak chceš, rád jsem tě viděl.“
Totálně vyplivnutá z tělocviku se doplazím domů a na rohožce mě čeká svazeček sněženek, bledulí a ještě nějaká modré kytičky. Je to od něj pěkný ale nemusí to dělat, já sama si nejsem jistá jestli to chci. Ale přece jí tu nenechám aby tu zvadla a hlavně kdy jí sem dal, pochybuji, že by skončil dřív než já ale co nebudu to rozebírat. Dám kytičky do vody a padnu do postele. Mám nemám. Vím co chci nebo to nevím? Ráda bych lásku ale, že by byl Ondra tím, pravým? Co, když se najde i někdo jiný, kdo by o mě stál? Kruci to se mi to nějak zamotává.
,,Ségra?“ osloví mě po příchodu ze školy Lubík, když vidí že jsem totálně mimo, abych nebyla to co se mi honí hlavou je pěkně zmatené. ,,No co je?“
,,Vnímáš mě?“
,,Jo.“
,,Byla jsi už dneska kuchyni?“
,,Ne proč?“
,,Máš na stole vzkaz.“
Skutečně Kari, dojdi nakoupit. Já to nestihnu. Mamka. Popadnu tedy peněženku a tašku a vydáme se do obchodu. ,,Ahoj,“ krapet se zarazím a váhám se otočit. ,,Karin?“ Otočím se. ,,Ahoj, díky za kytičku, to nemuselo bejt.“
,,Třeba muselo,“ odpoví vyhýbavě. ,,Ondro, o co ti jde? Tys mi nerozuměl?“
,,Rozuměl,“ povzdechne si. ,,Promiň, nechtěla jsem být taková akorát nesnáším omezování,“ omluvím se. ,,V pohodě,“ usměje a já se v jeho úsměvu ztratím.
Nákup pořídím jako ve snách a táta to na mě pozná doma. ,,Karin, co je s tebou?“
,,Nic.“
,,Ty jsi zamilovaná?“
,,Ne.“ A přitom jo a jsem v tom až po uši.

,,Chtěla jste nás vyzkoušet,“ odpoví drze Roman. ,,Havránek to já vím akorát nevím co vám vybrat.“ Než to vybere zazvoní na přestávku. ,,No bando, pěkně jsme hodinu zazdili.“ My si balíme a mizíme do učebny chemiie.
O víkendu se mnou zalomcuje Luboš. ,,Karin, vstávej.“
,,Co je?“
,,Je tu Sabina, Jirka, Tomáš, Jitka.“
,,Co chtějí?“ vzpomenu si na starou partu ze základky. ,,Když vykoukneš z okna pochopíš.“
,,Jaro je tady!“ zajásám a namáznu si rohlík a jako šíp vyletím za kámošem s Lubošem v patách. Div nevrazím do naší sousedky z bytu nad námi. ,,Dobrý den,“ pozdravíme jí a už vypadneme z paneláku. ,,Tihle mladí nemají kouska citu.
Na Skalinu vyšplháme podobni horolezcům. ,,Nádhera,“ rozplýváme se všichni. ,,Tak jedeme dámy ne?“ vytasíme s Jirka s igelitovým pytlem na odpadky. ,,No jo v cukrárně se najde všechno, že jo?“ utahuje si z něj Jitka s Tomášem. ,,Jste kreréni!“ obviní je Jirka a rozdělí nás na dvě party. Já, Luboš a on a na druhým Sabča, Jitka a Tomáš. ,,Tak jedem bando!“
,,Jedeme!“ zařveme sborem a odpíchneme se od země. ,,Jako malý děti,“ pohoršuje se starší pán.“ Ale nám to nevadí, jsme možná malý ale máme svůj rozum a hlavně pravidlo, jakmile roztaje první sníh, vylezeme na Skalinu a sjíždíme jí na pytlích.