No každý máme nějaké zájmy a já mimo jiné i psaní prózy. Píšu hlavně o problémech mládeže. No ale napíšu cokoliv. Baví mě to a mám neskutečné možnosti, co se týče fantazie. No nic, to by bylo pár slov k úvodu a asi začnu...
Komentáře
Přehled komentářů
3.6.
,,Sáro!“ zajásám radostí. ,,Sandro! Můžeš mi to vysvětlit?“
,,Ani já to pořádně nechápu. Myslela, že mám Taras zachránit já. Ale přitom nejspíš ty.“
,,Kde je?“
,,Před chvílí odešel. Mučil mě ale nic se nedozvěděl. Zkoušel na mě i ten krystal. Ten musíš Sáro, zničit. V kapse mám nůž. Až mě bude mučit a bude zaujatý jenom tím, aby mě zabil, tak ho odřízni a znič. Jakkoliv prosím.“
,,Jasně. Neplač, všechno dobře dopadne,“ uklidňuje mě Sára. ,,Už jde!“ vyděsím se. Dobře to dopadne,“ ujistí mě Sára a schová se za dveřmi.
,,Tak co ty jedna malá mrcho!“
,,Nikdy! Nikdy! Mě nedostaneš. Ty jedna bestie.“ Vidím jak Sára vykukuje zpoza dveří. ,,Áááá!“ výkřik bolesti donutí Sáru jednat. Vytáhne nůž z kapsy a pomalými kroky se přibližuje k Taranovi, který mě mučí jenom kouzli, nakloní se, aby krystal odřízla, leč Taran si jí všimne. ,,Ale další beruška. Copak jsi to chtěla?“
,,N..Nic!“ vykoktá Sára. ,,Nelži, já poznám když někdo lže.“ Ztěžka polknu, moc se o ségru bojím, když se jí to nepodaří zůstaneme tu obě nadosmrti a to by naše asi zabilo.
Začne boj o krystal, Sára se nevzdává ovšem Taran jí zažene do kouta, no do kouta, spíš ke korytu plném tekoucí vody. Taran popostoupí ještě blíž a Sáře se smekne noha, zachytí se krystalu. A jak se tak o něj přetahují, smekne se noha i Taranovi a oba spadnou. ,,Sáro!“ vykřiknu zděšeně a rozbrečím se. V tu chvíli se rozrazí dveře a v nich stojí Olos. ,,Sandro! Jste v pořádku?“
,,Ne!“ rozbrečím se. ,,Ublížil vám nějak?“
,,Nejen mě. Ale už se nikdy nevrátím domů.“
,,Opravdu ne?“ ozve se za mnou Sářin hlas. ,,Sáro?“ Rozběhnu se k ní a padneme si do náruče. ,,Tohle je moje sestra Sára. A tohle jsou Olos, Mystery, Sarul, Born a kde je vlastně Josip?“ zarazím se. ,,Je nám to líto. Ale Josip zahynul.“ Rozbrerčím se Sáře na rameni. ,,Neplač. Padl pro dobrou věc,“ uklidňuje mě Sára. ,,Já vím ale i tak mi to přijde líto. Tak se tu mějte krásně přátelé.“
,,Vy taky. A hodně štěstí v tvém světě.“
,,Vám taky a pozdravujte ode mě královnu.“ Sára mi podá krystal a se naposled podívám na své přátele a upustím krystal na zen a ten se roztříští.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 17. 5. 2008 17:10)
5.
To je strašné. Na záchod se dohrabu mechanickými kroky. ,,Sárinko, copak je s tebou?“
,,To nic není babi, jen mi není dobře,“ zalžu div se mi od huby nepráší. ,,Máma je na sezení tati?“
,,Ano Sáro. Dneska mi volal kapitán policie, že pořád nic nemají, že jí možná převezli přes hranice.“ Ona je za hranicemi tati ale tam kam se žádný z nás nedostane.
,,Frantová, pojďte nám popovídat něco o Národním obrození.“ Nejsem schopná vypotit ze sebe ani slovo. ,,Frantová, co je s vámi?“
,,Paní profesorko,“ přihlásí se Linda. ,,Ano Kopecká?“
,,Ona má teď rodina Frantových, těžké období. Záhadně zmizela jejich starší dcera Sandra.“
,,Aha. Sáro, proč jste mi to neřekla?“ Jenom pokrčím rameny. ,,Sedněte si.“
Ani to rande se Simonem se nevyvede podle našich představ. ,,Ach Sáro, už aby bylo po všem. Miluji tě a nechci tě ztratit.“
,,Já taky ne. Ale pochop, snažím se pomoci rodině. To je pro mě důležitější.“
,,Já tě chápu, stát se tohle mě, tak dělám to samý.“ Políbíme se ale rozloučíme se.
Večer si otevřu Sandřin deník. A chci začít číst ale stránka je prázdná. Jak to? Ještě včera byla popsaná, že by konec? Ale v tom okamžiku, se z deníku vyvalí žluté světlo a já se místo v pokoji objevím v nějaké temné věži.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 16. 5. 2008 16:38)
2.6.
Dnešní noc mi připadala nekonečná, když konečně začalo svítat vyrazili jsme na cestu. Ten den jsme nikdo netušil co se stane. Poklidně projíždíme krajinou, když se zvedne silný vítr. ,,Přijde bouřka,“ oznámí Sarul. ,,No jo, aby se elf nevytáhl,“ zasměje se Born. Rychle pobídneme koně, abychom zajeli do bezpečí skal.
Schovali jsme se v nejbližší jeskyni. ,,Chtělo by to tu prozkoumat.,“ napadlo Josipa. ,,To je dobrý nápad,“ souhlasil Olos. ,,Takže já, Sandra a Mystery to půjdeme prozkoumat,“ navrhl Josip. ,,Dávejte na Sandru pozor. Ručíte za ní hlavou,“ varoval je Olos.
V jeskyni jsou zajímavé kresby, dokonce tu a tam objeví lidské kosti. ,,To je hnus,“ otřepu se společně s Mystery. ,,V tom s vámi souhlasím Sandro.“ V tu chvíli za námi cosi zapraská. Všichni tři se zděšeně otočíme. Za námi stojí Taran se svými kumpány. ,,Na ní!“ zavelí čaroděj. Mystery s Josipem se samozřejmě postaví. Mysteriny kouzla nevzmůžou oproti Taranovým nic, takže jí jeho kouzlo odhodí na jednu stranu a ona ztratí vědomý. Zděšeně polknu. ,,Josipe, prosím!“
,,Nebojte Sandro,“ uklidňuje mě. Zatím co Josip bojuje s Martesem, Sarlem a Erlosem. Taran využije momentu , kdy je zabrán do boje a unese mě do svého zámku.
,,Okamžitě mě pusťte.“Prosím s pláčem. ,,Ani nápad holčičko. Abys mi zhatila plány. Na ovládnutí Tarasu.“
,,To bylo v plánu.“ Zmítán se na stole, ve věži kde mě uvěznil. ,,To už se nestane. Mám krystal. Těch pět nebo kolik jich bude už tě neobjeví. Nikdy! A já ovládnu tuto zemi jedním mávnutím kouzelného krystalu.“ Začal se smát svým ďábelským smíchem a odešel.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 15. 5. 2008 16:05)
4.
Dneska se tam neudálo nic zajímavého, nebýt toho, že jí to pomůže odložím ho a věnuji se Simonovi, kterého zanedbávám. ,,Sáro, máš tu návštěvu,“ oznámí mi máma, která přišla z dalšího sezení. ,,Ahoj lásko,“ pozdraví mě Simon. ,,Ahoj Simonku.“ Rychle za zády schovám Sandřin deník. ,,Copak to schováváš?“
,,Nic,“ zalžu z oleje. ,,Nekecej. Byl to nějaký sešit.“
,,No dobře. Byl to Sandřin deník.“
,,Teď nech deník deníkem a pojď se mnou ven, je tam krásně.“ A tak jdu, jen ho vystrnadím ze svého a Sandřina pokoje, abych mohla vyměnit džíny na koženou mini a modré tričko co odhaluje pupík, ještě si přelíznu řasy a jdeme.
,,Už jsem ti řekl Sáro, jaká jsi krásná.“ Nejprve se začervenám a pak mu odpovím. ,,Řekl. Mockrát.“
,,Miluji tě Sáro. Tebe a žádnou jinou.“ Tou jinou mi připomněl Sandru. ,,Taky tě miluji Simone.“
,,Co bys řekla tomu. Kdybych tě požádal, abys u mě dneska přespala. Naši nejsou doma.“ Nabídka je lákavá, jenže já potřebuji vytáhnout mámu z jejích depresí a tátu taky a hlavně zachránit Sandru. ,,Já se našich zeptám a zavolám ti.“
,,Mami, co by jsi řekla tomu. Kdybych dneska přespala u Simona?“
,,Sáro, já vím že jsi dospělá a rozumná holka ale znáte se teprve čtrnáct dní. Takže ne opravdu ne.“ Bez známek lítosti vytočím Simonovo číslo a teprve na něj tu lítost zahraji. ,,Ahoj Simonku,“ zakňourám. ,,Tak prý nemůžu. No to víš, že mě to mrzí. Tak jindy. Ahoj, taky tě miluji.
Zrovna si pinkám s Lindou a partou z naší čvrti volejbal, když k našemu domu začne couvat dědův Trabant a z něj vystoupí babča. No ta mi tu chyběla. Přivítám se s ní a rozloučím se kamarády. ,,Věruško!“ vítá se babi s mámou. ,,Ale no tak netvař se jak kakabus. Ona se určitě někde objeví.“ Babička má pravdu ale to říct nemůžu. ,,Mami. Babča má pravdu.“ To jsem říct mohla ne už nemůžu zareagovat na máminu otázku. ,,Ty víš kde je?“
Jenom pokrčím rameny a odkráčím do pokoje.
Sáhnu po Sandřinu deníku. Ať to mám konečně z krku, hrát před našima divadélko, že o ničem nevím nemůžu.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 14. 5. 2008 18:52)
29.5.
Vydali jsem se na další cestu, ostražitější než obvykle, nájezdy Tarana a jeho pomocníků se každým dnem zvětšují. Dorazíme k potoku a já s Mystery se jdeme opláchnout a Josip, zatím dá napojit koně. ,,Zadržte!“ zastaví nás Olos. ,,Proč?“ nechápe Sarul. ,,Tenhle potok totiž otrávil Taran.“ Zarazím se a stáhnu k sobě Mystery. ,,No zdá se, že nám Taran kazí výpravu za každou cenu.“
,,A divíte se mu?“ zajímá mě. ,,Vlastně ne,“ zasměje se Born. ,,Kdo by byl nadšený z toho, že mu šest lidí, chce zhatit plány.“ Tomu se zasmějeme a vyskočíme na koně ovšem bez vody jme v bezvýchodné situaci.
Kolem páté hodiny večerní jsme se dostali do jedné vesnice, kde jsem požádali o vodu. Lidé ale byli celkem nedůvěřivý, mysleli si že jsme Taranovi pomocníci. ,,My nejsme Taranovi pomocníci, já jsem člen strážce paní Elaii.“
,,Ty jsi vážně Olos?“ přiběhla k nám malá holčička. ,,Ano. A tohle jsou moji přátelé Sandra, Josip, Mystery, Sarul a Born. Jedeme zachránit tuto zemi před Taranem a jeho lidmi.“ Přidřepla jsem si k holčičce. ,,Jak se jmenuješ?“
,,Ariel.“
,,Výborně Ariel. Utíkej domů a řekni doma, že se ničeho nemusí bát. Že brzy bude po všem.“ Holčička přikývla a zmizela nám z dohledu. Nevím jak to Sarul zvládnul ale když dorazím ke koňům máme nejenom zásobu vody ale i jídlo.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 13. 5. 2008 17:07)
3.
No to je strašné. A teď je asi tam někdo bůh ví kde a kdo ví jestli ještě žije. ,,Sáro, večeře!“ Vlastně jsem za ní vděčná. Dál bych číst nemohla teda ne dneska. Zasednu společně s rodiči k večeři. ,,Jaké bylo sezení Ivo?“ zajímá se táta. ,,Mám pocit, že se z toho nedostanu. Občas mývám děsivé sny jak jí někdo mučí.“ Z ruky mi vypadne vidlička. ,,Sáro, nemůžeš se chovat slušně?“
,,Můžu. Akorát mě překvapilo o tomhle máma nikdy nemluvila.“ Lžu jako když tiskne, leč pravdu říct nemůžu. To s tím Sandřiným deníkem.
Simon mě k sobě přivine a políbíme se. ,,Dneska jsem sám doma, kdybys měla zájem.“
,,Měla. Leč to na co myslíš, bude neuskutečnitelné.“
,,Dostala to?“ lituje. Přikývne a tak si vynahrazujeme program polibky a couráním po městě a povídáním. ,,Tys už na to přišla?“ podivuje se. ,,Jo. Ten čaroděj jí unesl, aby mohl tu zemi ovládnout. Akorát nevím jak je to možné, že s ní v tu chvíli nikdo nebyl.“
,,Hlavně ať to s ní dobře dopadne,“ přeje si. ,,No a to je právě na mě.“ Simon mě znovu políbí.
Učitelka na tělocvik si myslí bůh ví jak budeme s Lindou nadšené, že smíme reprezentovat naší školu v basketbale. Sandra ho taky hrála leč za sportovní gymnázium. ,,To bych radši seděla doma,“ zavrčí Linda. ,,Myslíš, že já ne?“
,,To chce klid holky,“ otočí se na nás jeden z pěti kluků Richard. ,,Ríšo, taky by jsi nebyl nadšený,“setře ho Linda a já málem smíchy spadnu z lavičky. ,,Frantová, klídek,“ uzemní mě tělocvikářka.
Přijdu domů a tam je mamka celá v černém. ,,Co je? Někdo umřel?“ zareaguji bystře. Neodpoví mi. ,,Táta?“ vyděsím se. ,,Sárinko,“ rozpláče se mi na rameni, v tu ránu mi sepne. Sandra, má dneska narozeniny. ,,Neplač mami, třeba není mrtvá.“ Sama si tím ale jistá taky nejsem. Zatracený deník, zatracené sny. Když dorazí táta, společnými silami mámu uklidníme a uložíme jí do postele. ,,Ty terapie nezabírají,“ řekne, když zavře dveře do ložnice. Nevím co říct, s pravdou ven nemůžu to je jasné.
V den zápasu, což znamená den po Sandřiných narozeninách jsem celá nervózní. Včera jsem nemohla číst, jelikož jsem byla nervní jak ze zápasu, tak z mamky, celý den nám probrečela. ,,Sáro, no tak co je s tebou?“ podivuje se učitelka, když zkazím Olininu přihrávku. Sice nakonec vyhrajeme ale určitě ne s mojí pomocí.
Sotva dorazím domů, oznámím rodičům vítězství a zmizím v pokojíčku, kde si znovu otevřu Sandřin deník.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 12. 5. 2008 20:20)
21.5.
Teď už ani nebudu vyprávět co se dělo doma, snad jen pro shrnutí. Sára randila se Simonem, rodiče byli v práci a já se sama potloukala po městě a nejvíc jsem se těšila asi do postele, jestli se mi zase bude zdát to, kde jsem minule skončila. Zdálo.
Jeli jsme pustou platinou, stromy byli ohořelé a tráva úplně žlutá. ,,Tady vidíte Sandro, že Taran opravdu ničí vše co mu přijde do cesty,“ začne Mystery. ,,A čím to dělá?“
,,Kouzelným krystalem, ve kterém je i jeho život,“ vysvětlí Born. Asi po hodině cesty jsme sesedli z koňů a rozdělali jsme oheň. ,,Sandro, odpočiňte si. My se zatím porozhlédneme po okolí,“ oznámil mi Josip a všichni moji přátelé se rozutekli po okolí, zůstal se mnou jediný Born. ,,Není vám zima Sandro?“
,,Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. Mlčky jsme hleděli do plamenů. ,,Do háje!“ vykřikl nečekaně Born. ,,Co se děje?“
,,Taranovi pomocníci na dracích.“
,,Co budeme dělat?“
,,Bojovat co jiného,“ oznámil mi to jako samozřejmost. ,,Ale já..,“ než stačím zaprotestovat mám v ruce meč. ,,Musím Olosovi poděkovat, že mi ho tu pro vás nechal.“
,,Jo to jo, „vydechnu přiškrceně. Když se ozve drakův výkřik málem si krupnu. ,,Nebojte se Sandro, ochráním vás.“
,,Vydej nám to děvče!“ rozkáže nám Martes. ,,A když ne?“ postaví se pro ti nim Born. ,,Tak si ho vezmeme sami.“
,,Tak to jedině přes mojí mrtvolu.“
,,Jak chceš skřete,“ zavrčí temně Erlos. Zděšeně střílím pohledem z Borna na ty tři a naopak. ,,Na ní!“ zavelí poslední Salr. Vytasím meč, který mi tu nechal Olos a pustím se do boje s nimi. ,,Aú!“ zařvu bolestí, když mě sekl Martes do ruky. ,,Ty šmejde!“ zařve Born a seká co to jde a já také i když s jednou rukou zraněnou. ,,Dobrý Sandro?“
,,Dá se to,“ odpovím a snažím se krýt před Erlosovými výpady.
,,Na ně!“ zaslechneme z kopce Mystery. ,,Posily hurá!“ zaradujeme se oba. ,,A vida poddaní paní Elai! A do nich.“ Běhá mi z toho mráz po zádech ale bojuji jako lev.
Teprve když to Taranovi pomocníci vzdají můžeme si oddechnout. ,,Nevzdají to tak snadno,“ začne Josip. ,,Sarule?“
,,Ano Mystery?“
,,Najdi mi v lese bylinu Narkosu. Pokusím se jí vyléčit to Sandřino zranění.“ Mezitím co Sarul odběhl do lese, ostatní se kromě Mystery starali o oheň. ,,Kdy se tu vlastně objevili?“
,,Chvíli po vás.“
,,Měli to naplánované hajzlové.“
Sotva přinese Sarul bylinky a Mystery mě ošetří ulehneme ke spánku kromě Josipa, který si vzal stráž jako první.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 11. 5. 2008 17:52)
2.
Kdo by to byl řekl, ona si taky brousila zuby na Simona. No tý jo, takže moje sestra Sandra, je teď v nějaké fantastické zemi a nemůže zpátky a pomoci jí můžu jenom já.
,,Ahoj Lindo, asi jsi včera neměla s tím duchem tak úplně pravdu.“
,,Ahoj Sáro, tys to fakt začala číst jo?“
,,Jo. Musím. Hlavně kvůli našim, nemůžu se dívat na to jak máma trpí.“
,,Tak povídej přeháněj.“
,,Sandra je v nějaký fantastický zemi. Má jí zachránit před nějakým zlým černokněžníkem.“
,,Tak to je vostrý.“
,,Mě to vostrý nepřipadá slečno Frantová,“ upozorní nás na svou přítomnost profesor Drábek, jakožto jediný profesor mužského pohlaví na obchodní akademii. ,,A co na to Simon?“
,,Ten o tom ještě nevím. Ale o něm se v jejím deníčku psalo taky.“
,,Jak to?“
,,Ty její sny, začali ten den, co jsem se seznámila se Simonem.“
,,A dál?“
,,Brousila si na něj taky zuby.“
Simon už na mě čeká před školou. ,,Ahoj Sárinko.“
,,Ahoj Simonku,“ políbím ho. ,,Nepůjdeme si někam sednout?“
,,Můžeme,“ souhlasím. ,,Tak ahoj v pondělí Lindo.“
,,Ahoj Sáro a držím palce.“
,,Díky. Budu to potřebovat.“
,,Nač budeš potřebovat držet palce?“ zajímá se Simon u Brichtů. ,,Začala jsem totiž číst, ten Sandřin deník.“
,,Ty jsi s tím fakt začala?“
,,Jo.“
,,A?“
,,Dočetla jsem se, že si na tebe taky brousila zuby a že se dostala do nějaké fantastické země, kterou má zachránit, před zlým čarodějem. Ale asi se něco podělalo, když se nevrátila nebo nevím.“
,,Budu s tebou, dokud nebude po všem,“ slíbí mi a přitáhne si mě k sobě.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 10. 5. 2008 16:59)
14.5.
Celý den byl takový nějaký divný. Ve škole nuda. A ani pak se nevyvedl podle mých představ. Šla jsem se Sárou na bazén, jelikož bylo docela pěkně. No nebyly jsme samy, kdo měl stejný nápad. Tak jsem vytáhly deky, vysvlékly se a zamířily jsme si užít do bazénu, když v tom jsem si všimla, že nás pozoruje jakýsi kluk. ,,Hele Sáro,“ drbla jsem do ségry. ,,Ať kouká ne?“ pokrčila rameny. ,,Ty to neznáš? Když to máš tak to ukaž?“
,,Znám.“
,,Tak vidíš.“
Když jsem se zrovna opalovaly přišel ten kluk k nám blíž. ,,Ahoj nešla by jsi se mnou na tobogán?“ oslovil ségru. ,,Šla,“ souhlasila. ,,Promiň Sandro.“
,,Ale jen běž,“ pousmála jsem se ale od srdce mi to nešlo.
A večer když jsem se ukládaly ke spánku nedalo mi to. ,,Jak se jmenoval?“
,,Myslíš ten kluk?“
,,Ne Santa.“ Někdy je mi Sářina natvrdlost na obtíž. ,,Budeš se divit ale je taky od S,“ zašklebila se. ,,Tak jak?“
,,Simon.“ Pak Sára zabrala a já chvíli po ní.
Probudila jsem se v nějaké neznámé zemi. ,,Kde to jsem?“ ptala jsem se spíš sama sebe. ,,V zemi Taras. Já jsem služebník naší paní Elai Olos a ty?“
,,Sandra,“ vypadne ze mě. Olos se začne radovat. ,,Na vás jsme čekali. Jedině vy nás můžete zachránit od čaroděje Tarana, který nám ničí lesy, úrodu a to všechno ostatní. Zabijí náš dobytek a to všechno pomocí jeho kouzelného krystalu.“ Odvedl mě k jeho paní.
,,Moje paní tohle je Sandra, určitě nám pomůže zbavit se Tarana.“
,,Vítej děvče v naší zemi,“ přijde ke mně paní této země. ,,Opravdu si na čaroděje Tarana troufáš?“
,,A..Ano.“
,,Pak je to výborné. Olosi, svolej pár lidí vyrazíte ihned.“
,,Koho má paní?“
,,No určitě tvého nejvěrnějšího vojáka, pak tu čarodějnici a taky trpaslíka a elfa.“ Připadám si skoro jak v Pánu prstenů mém oblíbeném fantasy. ,,Jistě má paní. Pojďte Sandro.“
Odvedl mě do místní hospody, kde mi objednal pití, sice mi nechutnalo ale tak aby se neurazil. Mezitím už dorazili i jeho pomocníci. ,,Takže Sandro, tohle jsou. Můj nejvěrnější a nestatečnější voják Josip, čarodějnice Mystery, trpaslík Born a elf Sarul.“ Sotva bylo představování za námi. Osedlali jsme koně a vyjeli jsme na cestu.
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 9. 5. 2008 16:14)
Rodině Frantových záhadně zmizela starší dcera Sandra. A je na mladší Sáře, aby Sandru zachránila. Stačí k tomu jediné, dočíst Sandřin deník do konce. Sára dělá co může, párkrát to i vzdá ale podpora přítele Simona jí pomůže nástrahy překonat. Jak to všechno asi dopadne?
1.
Je to asi čtrnáct nebo víc dní co beze stopy zmizela moje sestra Sandra. Docela šok, pro celou naši rodinu. Táta zalarmoval policii a máma každý den chodívá na konzultace k psychiatrovi. Vlastně ani nevím jak se to všechno stalo. Prostě jsem klidně spala a na válendě naproti psala Sandra něco do deníčku, naprosto přesně si pamatuji, kdy zhasla světlo. A ráno nebyla ani v posteli ani v našem panelákovém bytě 2+1. Do školy jsem ten den nešla, když pak přišla Linda vykládala jsem jí co se stalo.
Po škole na mě vždycky čekával přítel Simon, tenkrát přišel k nám domů a pomáhal mi z deprese, tím že mě prostě jenom držel v náručí. ,,Ona se objeví neboj,“ uklidňoval mě. ,,Ale co když jí někde někdo znásilnil a pak zabil?“ Simon mě políbí do vlasů. Chvíli po jeho odchodu jsem si šla lehnout a na mojí válendě byl dopis. Obezřetně jsme se rozhlédla a vyndala jsem ho z obálky.
Milá Sáro,
Jediná možnost jak mě dostat zpět je dočíst můj deník do konce. Některé části ti sice budou připadat drastické ale věř mi prosím. A pospěš si nebo se stane něco zlého.
Tvoje sestra
Sandra
Nechápavě na ten dopis hledím. Co se stane? Když ho nepřečtu a co je tam tak drastického.
Přemýšlím nad tím celou školu ale žádná kloudná odpověď mě nenapadá. Svěřím se s tím i Lindě. ,,Ty Sáro, co když je to pravda?“
,,Co je pravda?“
,,Dědeček mi jednou vyprávěl o zlém duchovi, co přebýval právě v tom paneláku v tom bytě, kde bydlíte vy.“
,,To je blbost.“
,,Zkusit se má všechno.“ Nakonec má pravdu. Když se svěřím i Simonovi, ten taky není proti a jakmile se dostanu domů začnu přehrabovat Sandřiny věci. Až konečně objevím sešit v tvrdých deskách, se zatajeným dechem ho otevřu.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 8. 5. 2008 16:38)
Olina
Užívám si posledních pár hodin s Vaškem a jeho partou, stejně jako Kristýna. Pak si sbalím a vyrazím na autobus s Vaškovým doprovodem. Dlouze se políbíme.
Čekání na autobus sólo, je pěkná otrava. Vašek chvátal zpátky do chaty, aby mu jí ty umělci, jak se o nich vyjádřil nepodpálili střech nad hlavou. ,,Olčo, pojď mezi nás. Stejně nám to jede až za hodinu.“ Přisednu si k nim, sice se nebavím tak jako oni ale lepší než sedět na samotce. Třeba takový Matěj je srandista a mezi hovorem vyplyne Franta je zadaný a Patrik taky k¨právě s Kristýnou, jenom Matěj je volný.
Při cestě mi pípne SMSka od neznámého čísla. ZE NEVIS KDO JSEM?
Vasek?
FUJ. NIKDO JINY TE NENAPADA?
Matej?
JO. HADEJ KO MI DAL CISLO.
Kristyna. Odpověď mě zastihne, když si vytáhnu bagetu. JO. No počkej Kris to si s tebou vyřídím.
V našem milovaném městečku se cítím pevná v kramflkách. ,,Proč jsi dala Matějovi moje číslo?“
,,Líbí se ti ne?“
,,To líbí.“
,,Tak proto.
,,Ahoj holky!“ vítají nás rodiče a mají radost, že se jim dceruška vrátily, živé a zdravé.
KONEC
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 7. 5. 2008 16:15)
Kristýna
,,Olino?“ vyhrnu překvapení. ,,Ahoj Kris.“ Jestli, že jsem byla překvapená já. Olčin výraz mi dodá.
V jedenáct se začneme sbírat. ,,Omlouváme se. Ale musíme jít o půlnoci se nám zavírá recepce. To by jsme museli nocovat pod širákem.“ Rozloučíme se a zmizíme ve tmě. ,,To byla ségra?“ zajímá Matěje. ,,Jo.“
Ke stanu mě Patrik doprovází. ,, Vy jdete spolu?“ vykulí Franta oči. ,,Jasně. Přece jí to nenechám.“ Jeden o voze, druhej o koze. Tohle fakt sedí.
,,Díky,“ poděkuji mu za půjčení Metallici. ,,Fanda si myslel, že jdeme spolu?“ naznačím co. ,,Jo.“
A zítra domů. To že ségra dorazí na snídani s Vaškem mi nevadí, mě vadí, že mi lhala jak se na Pálavě nudí, určitě si užívala celou dobu s Vaškem. ,,Kristýnko miláčku, pojď na snídani.“ Zvednu se a přesednu s k nim.
Jdeme se s Patrikem vykoupat. Blbneme jako malé děti, líbáme se, cákáme po sobě. Na dece se pak znovu líbáme a vyměníme si čísla a adresy.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 6. 5. 2008 16:37)
Olina
Jsme tady. Vašek mě pustí do chatky. ,,Máte to tu pěkný.“ Vašek je ale myšlenkami jinde. ,,Doufá, že si nezapomenou spacáky. To bych je přetrhl. Vloni si zapomněla Julča a Cyril. Já tu mám pouze jeden, tak jsem půjčil Cyrilovi. Julča se tulila k Ivanovi.“
Ráno mě probudí rány do dveří. ,,Vášo, vezu ti sebe. Otevřu vezu rum.“ Vašek mu otevře. ,,Nehulákej tak. Mám tu návštěvu.“
,,Jakou?“ projeví kluk zájem. ,,Dámskou. A co já? S těma dvěmi holkami nic není a teď to ho ty.“
,,Olino tohle je Cyril.“
,,Olina,“ podám klukovi ruku. ,,Cyril.“ Jakmile se představíme objeví i zbývající čtveřice. ,,Ahoj lidi. Teda, Vašku co to je za kost?“ zajímá se ten blonďák. ,,Takže tohle je Olina. Oni se ti jistě, představí sami.“ O brunetce se dozvím, že je Julie, blondýnka je Lenka, ten černovlasý je Waldemar a podle všeho patří k Lence a blondýn Ivan k Julii.
Bavíme se báječně. Lenka s Julčou jsou skvělý, Waldemar s Ivanem špikují večer vtípky a Cyril je srandista sám osobě. Vaše mě objímá. Když v tom zaslechnu známý hlas. ,,Kluci, co teď podnikneme?“ zajímá Kristýnu. ,,nevím co ty a Patrik ale já s Fandou si skončím na jedno.“ Vašek si všimne mého výrazu. ,,to je ségra?“ přikývnu. ,,Héj! Vy tam na cestě. Pojďte mezi nás, je tu jídla a pití dostatek.“ Modlila jsem, aby odmítli. Neodmítli. Vecpali se mezi nás.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 5. 5. 2008 16:32)
Kristýna
Sedím s Patrikem na břehu Hejtmanu, pozorujeme vážky, vodoměrky, posloucháme žabí koncert. ,,To je romantika,“ vydechnu. ,,Je to nádhera. Hlavně s tebou Kristýno.“ Přitáhne si mou hlavu a políbí mě.
,,tak co hrdličky?“ zajímají se ty dva. ,,Cukrujem, cukrujem,“ odpoví Patrik a všichni se rozesmějeme.
Vydáme se na výlet do Krumlova. ,,Tak se podíváme kdypak nám to jede.“ Naštěstí nemusíme čekat dlouho.
V Krumlově se rozdělíme. Jen co nám Matěj s Frantou zmizí z dohledu, Patrik mě políbí. Projdeme se po Latránu, uděláme kupu fotek. Nejvíc se ale zdržíme u medvědů. ,,Méďo Béďo úsměv,“ řehtá se Patrik. ,,Pane vyletí ptáček,“ doplním ho. ,,Kristýno, ty seš úžasná.“ Políbíme se.
A pak už je čas nastoupit do autobusu. ,,Ahoj.“ Zdravíme se jako by jsme se neviděli týden. ,,Co to moje oči vidí?“ Podivuje se Matěj, než dorazíme do kempu. ,,Světýlko pro zbloudilé turisty na recepci.“
,,Kdepak,“ zrazuj Frantu. ,,To bude Perníková chaloupka.“
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 4. 5. 2008 17:04)
Olina
Probudím se v objetí jednoho krásného kluka Vaška. Ve chvíli, kdy se vrátím z ranní hygieny vyleze ze stanu a míří ke mně. ,,Olinko, asi to tu zapíchneme. Psala mi kámoška, že se chystají na Hejtman, na chatu mého táty. Domluvili jsme si určitý datum a já tam chci být dřív než oni.“
,,Takže?“
,,Pojedeš se mnou.“ Skočím mu kolem krku a políbím ho. Takhle se mi to líbí. V rychlosti si sbalím a nanosím věci k Vaškovi do auta. Když tam na něj čekám. Objeví se tři trampíci a hekají. ,,Teda ta Sára nás ale doběhla.“ Mám co dělat, abych se nerozesmála, jelikož asi vím kdo za tímhle vtípkem stojí. Jistě, že moje sestra Kristýna.
Nastoupím do auta, ještě než se rozjedeme Vašek mě políbí. Pak nastartuje auto a rozjedeme se.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 3. 5. 2008 18:32)
Kristýna
Kluci rozdělají oheň, vytáhnou kytaru a už vyhrávají. ,,Kris, pojď k nám.“ Jdu stejně nemám do čeho píchnout. Franta hraje, Patrik s Matějem opékají po dvou špekáčcích. Pak mi Pat jeden podá. ,,Dík.“
,,To je za to jak jsi se s námi odpoledne pěkně podělila.“ Tomu se musím zasmát. Píp…píp. ,,Někomu přišla SMSka,“ oznámí Matěj. ,,Mě,“ olíznu si prsty a vylovím aparát z kapsy. Mam se nadherne. Je tu spousta spravnej kluk. Ted lezim ve stanu a jsem v sedmem nebi. Docela by mě zajímalo co tím myslí. HM. TO JE SICE HEZKY ALE JAK TY MYSLIS? ,,S kým si píšeš?“ zajímá Patrika. ,,Neboj. Nemusíš žárlit, jenom ségře.“
,,Aha. Proč tu není s tebou?“
,,Asi se jí nechtělo trávit prázdniny s o rok mladší ségrou.“ Jelikož začne být zima, Patrik přes mě přehodí svojí bundu a obejme mě kolem ramen.
Ráno se vzbudím docela šok. Vzbudím se totiž v něčím karavanu, než ale stihnu zařvat objeví se Patrik. ,,Dobré ráno, včera jsi na mě tak krásně usnula. Bylo mi blbý tě budit a vypakovat tě do tvého stanu.“ Pat si přisedne ke mně na postel a políbí mě. ,,No páni!“ ozve se za námi Franta. ,,Fando, tyhle dva jsou jasný od začátku,“ směje se Matěj a dodá. ,,Já si tak fandil, že si Kristýnka vybere mě a zase jsme utřel nos.“ Tomu se všichni zasmějeme. Nasnídám se u kluků, jelikož oni mě k tomu vyloženě donutili.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 2. 5. 2008 18:57)
Olina
Bože, to je nuda protáhnu e pro mobil a napíšu Kristě. Taky se nudis? Nebo sis nasla zabavu? Ani se nenaději a přilétne mi odpověď. TY SE NUDIS? JA NE, PRAVE HRAJU VYBIJENOU. POJED SEM JSEM NA HEJTMANU. K. No prosím, já tu nemám do čeho píchnou a ona hraje vybíjenou já chci taky búú. V rychlosti napíši odpověď.
Nakonec se rozhodnu jít vykoupat. Jenže člověk míní, někdo jiný mění. ,,Ahoj,“ pozdraví mě kdo. ,,Jé ahoj, kde se tu bereš?“ Kluk se uchychtne. ,,Přece tu nenechám takovou pěknou holku samotnou. Jak se jmenuješ?“
,,Olina a ty?“
,,Vašek.“ Nakonec se teda vykoupu s Vaškem. ,,Co děláš za školu?“ zajímá ho. ,,Gympl a ty?“
,,Ekonomku.“
Ještě, že je tu Vašek, jinak bych se sebrala a jela bych za ségrou na Hejtman. ,,Co si takhle zahrát ping.pong?“
,,Tak jo.“ A tak si párkrát pinkneme a vydáme se do kempu, na večeři.
,,Asi jsem se zamiloval,“ oznámí mi u smaženého sýru s hranolky. ,,tak to té dotyčné řekni.“
,,Miluji tě Olino.“
,,já tebe taky Vašku. V tom autě ses mi líbil a doufala jsem i v něco víc.“ Vašek se nade mě nakloní a políbíme se.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 1. 5. 2008 20:29)
Kristýna
Vydám se z Třeboně na Staňkov. Leč tam mají plno, tak to zkusím o kousek dál na Hejtmanu a vida trefa mají ještě volno. Postavím stan, v kiosku si dobiji kredit najím se a napíšu našim. Zaujme mě parta kluků, co hraji volejbal. ,,Hej ty. Jak se jmenuješ?“ křičí po mě ten jeden. Chci použít Sáru, když v tom se ke mně otočí i poslední člen. ,,Kristýna,“ vypadne ze mě bezmyšlenkovitě. Já jsem Franta, tohle je Matěj a Patrik. Nechceš si zahrát?“ Souhlasím. Dostanu se do týmu k Patrikovi. Z toho, že s Patem prohrajeme si nic neděláme.
K večeři v kiosku si koupím langoše a kluci objednají pivo i pro mě. ,,Díky,“ poděkuji ji jim. ,,Není zač. Příště zas ty.“ Sotva se do pochoutky vonící česnekem zakousnu, pánům udělám chutě, že mi ho sežerou. ,,No,“ řeknu. ,,Pro dobrotu na žebrotu.“ A jdu si pro další. ,,Seď, já ti pro něj dojdu,“ zarazí mě Matěj. Za chvilku se láduji novým. A kluci na mě hladově koukají. ,,Co koukáte, běžte si taky ne?“ A tak si kluci vystojí fronty a za chvilku se ládujeme všichni čtyři, až se nám dělají boule za ušima. Když dojíme, málem mi poslední sousto zaskočí, jak se rozesměji. ,,Co je?“ nechápe Franta, když se k mému smíchu přidají i ty dva. ,,Máš pěkného kníra,“ tlemí se Matěj.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 30. 4. 2008 16:05)
Olina
Zimomřivě podupávám na vlasáči. V kolik jede ten zatracený vlak do Brna?
Konečně přisupí a já i rodinka co čekala se mnou nastoupíme, vyberu si samostatné kupé ale dlouho v něm sama nejsem. Přisedne si totiž ke mně ta rodinka, zakoukám se do krajiny a myslím na Kristýnu, ta touhle dobou ještě balí a přemýšlí, kam upíchne svou toulavou duši.
V Brně zjistím, že mi autobus frnkl před nosem a další jede až za dvě hodin. Co by na mém místě dělala Kris? Začala by stopovat, když může ona, tak já taky. Zvednu palec do výše a vyčkávám. Mine mě spousta řidičů. A když to chci zdát přibrzdí u mě Favorit a z něj se na mě zubí kluk, asi dvacetiletý. ,,Naskoč,“ pobídne mě. ,,Kam to bude?“
,,Někam k Mikulovu,“
,,Máš štěstí. Tam někam směřuji i já.“
,,Díky za odvoz,“ poděkuji mu i jednoho kempu, kde mě vyhodí. ,,Tak ahoj,“ rozloučí se se mnou. V rychlosti postavím stan. Když si projdu kemp, zjistím, že jsem tu jediná holka co je tu sólo s Kristýnou by tu bylo líp ale tak nějak to přežiji. Jenom dám našim raport, že jsem v pořádku na místě.
SESTRY V AKCI
(Andel_Pane, 29. 4. 2008 16:07)
Kristýna a Olina si užívají bez dozoru rodičů. Vydávají se totiž na čundr. Každá jinam, poznávají různé kouty naší vlasti, zajímavé lidi ale hlavně kluky.
Kristýna potká sympatického Patrika, který se jí ujme. Olina oproti tomu Vaška při stopování, protože autobus jí ujel před nosem.
Kristýna
No snad mám všechno. Olča už je dávno v trapu, rozhodla se totiž pro vlak do Brna a odtamtud dál až do Mikulova a pak se prý uvidí. Znovu se zahloubám do mapy, abych se rozhodla, kde bych ráda strávila část co část týden případně čtrnáct dní prázdnin. Nakonev se rozhodnu pro jižní Čechy. ,,Kris, máš všechno?“ zajímá tatíka. Jo.“ A vyderu se z pokoje s objemnou krosnou.
,,Tak se měj Kristýno a nezlob,“ napomenou mě oba. ,,Mít se budu parádně. Budu chodit pařit, balit kluky.“ Uhnu před taťkovým pohlavkem. ,,Já ti dám pařit, já ti dám balit kluky. Jste obě stejný.“ Nejspíš myslí Olinu, na mámu tyhle řeči nesedí.
Nastoupím do autobusu. ,,Ty v tý krosně pašuješ cihly?“ zajímá se frajer s ulízaným účesem. ,,Ne. Já jsem teroristka a jedu do Prahy,“ řehtám se. Frajer pozná, že si dělám prču. ,,Tak kam?“ My jedeme na Pálavu.“
,,Ještě nevím. Nejspíš do Třeboně a pak se uvidí.“
,,A tvoje jméno křehulko? Já jsem Eman, David a Míša.“ Mám co dělat, abych nezařvala smíchy. ,,Sára,“ zalžu pohotově. ,,Pěkný jméno.“
,,Mimochodem. Pálava je přesně na opačnou stranu.“ Zazubím se, když vystupuji z autobusu
CO JE V DENÍČKU?
(Andel_Pane, 18. 5. 2008 17:22)