Doučování
,,Ahoj rodino,“ křiknu do kuchyně, když se doplazím ze školy. ,,Ahoj Johano, jak bylo ve škole?“
,,Dobře. Náročném trénink tradičně. Jo a máme Nového angličtináře.“ O sázce pomlčím, řekli by mi, že jsem pitomá.
,,Souhlasím Páťo,“ oznámím mu v šatně. ,,Bezva. Co vaši?“
,,Nic nepoznali.“
,,Super Johano, jen tak dál.“
,,Pane učiteli, já jsem se chtěla zeptat. Doučujete také angličtinu?“
,,Jistě slečno Kundreová. Kdy a kde?“
,,Zítra ve čtyři. Jindřicha Šimona Baara 128,“ nadiktuji mu svou adresu.
,,Pánové, ruka v rukávě,“ upozorním je při obědě. ,,Takže na nápad s doučováním skočil jo?“
Eda je přesný jako hodinky. Jen vyměním džíny za sukni a tričko za košily a už mu letím otevřít. ,,Dobrý den.“
,,Ahoj,“ pozdraví mě přátelsky. Pak už mě krmí anglickýma lahůdkami. Zkusím si rozepnout jeden knoflík ale s tím buranem to nehne. Do šesti zkouším různé fágle a nic. Johano jako svůdkyně jsi selhala.

Angličtinář Eda
Mirka se náma přestala mluvit. Na jejím místě bych to udělala taky ale kluci se mnou počítají a ve hře jsou 2000Kč, koho by to nelákalo. ,,Udělala jsi blbost Johano,“ osloví mě při obědě. ,,Proč?“
,,O 2000 Kč se vsadit, že ho sbalíš. Bude imunní.“ Kráva hýbla mi žlučí. Ale co přesvědčíme se v angličtině kam s Páťou a Mirkou chodíme. ,,Hodně štěstí Johano,“ popřejí mi kluci.
Vejdeme s Páťou do třídy, kde už se to hemží Áčkem, Béčkem i Déčkem. Spolu ze zazoněním vejde do třídy asi 24 let muž. ,,To je on jo?“ drbnu do Páti. ,,Podle Honzi jo. Zkus to na něj s doučováním,“ otočí se na nás Pavla. ,,English pleas,“ požádá nás. Angličtinář se snaží si nás zapisovat. ,,A vy?“ otočí se na mě. ,,Johana Kunderová,“ kuňknu.
,,Teď do toho fakt jdu. On je tak sladkej.“
,,Skvělý. Těšíme se za měsíc u Brichtů.“

Johana je sympatická blondýna v partě vždy oblíbená. Při jednom posezení v oblíbené cukrárně dojde mezi partou k rozepři a vyústí to v sázku, o to které z dívek se povede sbalit nového angličtináře. Los připadne na Johanu. Johana se pouští do boje, ztrácí přitom i nejlepší kamarádku Mirku. Povede se jí nakonec mladého angličtináře sbalit?

Kéž bych se nenarodila
,,Ahoj Johano, jdeme po škole do cukrárny jdeš s náma?“
,,Ahoj Olivere, jasně že jdu. Jako tvůj zástupce bych neměla chybět ne?“ zasměji se do jeho hezké tváře. ,,Kunderová, ty zlobíš,“ rozesměje se a já se k jeho smíchu přidám pak už se k nám přidá zbytek naší party. Mirka, Honza a Patrik.
,,Ahoj bando,“ všimne si nás při vstupu do třídy Dáša. ,,Ahoj Dášo, pokývneme jí všichni na pozdrav a vyhneme se houbě, kterou hodil Láďa.
Březinová se nám na dnešek pěkně vyspala, pokud se tak dá nazvat to, že se dostavila s desetiminutovým zpožděním a zadala nám písemku. Řádila jak černá ruka. Pro nás studenty sportovního gymnázia. A to nemluvím o tom, že Déčko má všechno lepší. Nemají na češtinu Březinou ale Kadlecovou, na trénink Smejkala my Dolejšího a vůbec mají lepší kolektiv. My máme pouze malou partičku do které patřím já, Hynek, Oliver, Mirka, Honza a Patrik ale vedle jí mají lepší. Lenka, Julie, Denis, Emil, Uršula, David a já nevím kdo všechno. Ale abych to zrhnula 1D to má holt lepší všechno.
Dusáme na oběd, zatím co déčko cválá z tréninku. ,,Já ho přetrhnu!“ vydechuje Emil udýchaně. ,,Davida?“ hádá Julča. ,,Ne. Jarouška.“ Pousměji se, dav mě strhne sebou. Lidéí je tu hafo, zakempím ke stolu svojí party a sleduji pobaveně jak to vymyslí ty dvě z déčka, protože poslední volný místo je u druháků Ivana a Waldemara.
,,Doufám, že jste se moc nepřejedli,“ stará se Dolejší. ,,Né!“ zahučíme sborem. A pak nás v dvouhodinovce mučí během a skokem do dálky.
K Brichtům se doplazíme s jazykem na vestě. ,,Copak mládeži?“
,,Těžkej trénink Táňo,“ zahučím a sesypu se na židly. ,,koho vlastnš budeme mít na ájinu, když Patočka odešel?“
,,Nějakého Jiřína,“ vzpomene si Patrik. ,,Starej nebo mladej?“
,,Mladej. Má po fakultě.“
,,Holk,y toho by se dalo využít.“
,,Jak?“ nechápe Mirka. ,,Sbalit ho,“ vysvětlí Olivek Honzův nápad. ,,Do toho nejdu,“ ohradí se Mirka. ,,neblázni, bude sranda,“ snaží se jí zastavit Patrik ale to už Mirka zdrhá z cukrárny. ,,No Johano, je to na tobě,“ otočí se na mě Olík. ,,Já to teda beru šéfe,“ usměji se na kluky. ,,To je jiný kafe než Miroslava,“ smějí se kluky. ,,Do měsíce Johano, dostaneš tučnou odměnu. Máš u nás dva litry jinak je máme my u tebe.“ Plácneme si a rozejdeme se domů.
Ještě večer před usnutím dojdu k názoru, že to byl blbej nápad.

Falešná kamarádka
Spoustu času trávím s Igorem i když se chová poslední dobou divně a máme na sebe málo času. S Ráďou si už nemáme zase co říct, nedala si říct, že na vztahu mezi námi dvěma se nic nemění ale ona je jak beran.
Právě se vracím z bazénu, protože samotné se mi do Rejic nechtělo, když vtom se zarazím při pohledu na známou dvojici Debie a Igor. Ne, to nemůže být pravda. Nevidí mě, jsou zaujati sami sebou, zatímco já je mám jako na dlani. Otočím se na patě a než doběhnu k Radaně dojdou mi slzy.
,,Dobrý den paní Jakubská je Ráďa doma?“
,,Ahoj Martino, jasně pojď dál.“ Radana právě vykoukne z kuchyně. ,,Ahoj, co ty tady?“
,,Nemůžu se zastavit?“
,,Ale jo můžeš.“
,,Můžeme si promluvit?“
,,Je o čem?“
,,Si piš, že je.“ Radana mě vtáhne do svého pokoje. ,,Povídej,“ vyzve mě. ,,Měla jsi pravdu.“
,,Tu mám vždycky v čem konkrétně?“
,,O Deb a Igorovi.“
,,On tě nechal?“
,,Spíš randí v době kdy není se mnou s Deb.“
,,To je hajzl,“ uleví si načež zvážní. ,,Kde jsou slzy?“
,,Ty mi došly cestou k tobě,“ rozřethám se. ,,Koukám, že to nebereš tragicky.“
,,Ne. Jelikož mám plán.“
,,Super. Ven s ním.“
,,Budeš ho balit.“
,,Igora? Zapomeň.“
,,Ne doopravdy. Na oko.“
,,Jo ty myslíš. Dokázat mu jakej je neodolatelnej, aby to skončil s Deb a pak ho odkopnout?“ Spočítá si Ráďa 1+1. ,,Bingo!“
,,Do toho jdu drahá kamarádko.“ Plácneme si na důkaz přátelství a já se s ní rozloučím. ,,Tak ahoj Ráďo, a díky.“
,,Není zač. Co bych pro kámošku neudělala?“
,,Však právě.“
,,Ahoj holky,“ zdraví nás Deb v šatně. Podívám se na Ráďu a ta na mě a vznešeně odejdeme do třídy. Když se na schodech jakoby otočíme, Deb stojí na chodbě a čumí jak puk, sotva se vyhrabeme na naše patro rozřehtáme. ,,Všimla sis Marťo, toho výrazu?“ škytá Ráďa. ,,Jo,“ řehtám se. Když Deb vejde do třídy zmlkneme. ,,Co jsem vám udělala?“ stoupne si před naší lavici. ,,Nějaká Debora, má u vrátnice návštěvu.“ Deb tedy odkráčí a my dvě se vyhrneme za ní.
,,Ahoj lásko, mám zrovna svaťák. Tak jsem si řekl, že se za tebou podívám.“ Ráďa se na mě podívá a já na ní mrknu. ,,Ta Martina, se kterou jsem chodil před tebou, byla pěkná kráva ani líbat neuměla. Ty jsi mnohem lepší.“ Jeho slova mě zarazí a do očí mi vhrknou slzy. ,,To mě povídej hraje si na princeznu a přitom si nevidí na špičku nosu.“
,,Neřvi!“ nabádá mě šeptem Ráďa. ,,Já vím ale tohle slyšet to je na mě moc.“ To už se ale Ráďa rozhodne jednat. ,,Hele frajere, co si o sobě myslíš?“
,,Radana!“ vydechne šokovaně Deb. ,,Ty jí znáš?“
,,Jo. Je to Martinina kamarádka.“
,,Tý Martiny?“
,,Jo. Přesně tý ty hajzle!“ Bum. Ráďa Igorovi jednu vrazí a pak se otočí na Deb. ,,Tobě bych nejradši taky jednu napálila ty štětko. Martino?“
,,Jo?“
,,Dávám ti prostor.“
,,Dík.“ Přijdu k Deb. ,,Nikdy bych si o tobě nemyslela, že zrovna ty mi vrazíš nůž do zad. Je mi z tebe na blití.“ Strhnu náramek a odepnu si řetízek co mi koupila a hodím je na podlahu ve školním vestibulu. Debie šokovaně zírá za mnou a Ráďou. Pak mě cosi napadne a vrátím se. Plesk. Proplesknu jí z obou stran. ,,Náš plán sice nevyšel ale tohle bylo mnohem lepší.“ Řehtá se Ráďa.

Konec

Radana ještě víc naštvaná
Ve čtyři, kdy dorazím k Růži Igor už na mě čeká. ,,Ahoj Martino.“ Prolustruje mě od hlavy k patě. ,,Sluší ti to.“
,,Ahoj Igore,“ zrudnu ke kořínkům. ,,Půjdeme se projít ne?“ navrhne a ruku v ruce kráčíme do parku. Tam se zastavíme, nevšímáme si starších lidí ani lidí venčící své miláčky, existujeme jenom my dva. Políbíme se. Jeho rty jsem měkké, když je pootevřu bere to jako souhlas a pronikne mi do úst jazykem a vzájemn ho proplete s mým. Další schůzku si domluvíme na pozítří prý mě vezme do kina. Protože prý zítra musí zařídit něco s tátou. Nezlobím se.
,,Jen zaříš,“ všimne si mé změny mamka. ,,Jak radar,“ doplní pobavený tatík. ,,To jsem přesně čekala, tyhle vtípky.“
,,Ale drahá dcero, přece se nebudeš zlobit,“ směje se. ,,A kdo zapříčinil změnu ve tvém chování?“
,,Igor Tesař, chodí na ekonomku do čtvrťáku.“
,,Tesař,“ zvedne mamka podiveně obočí. ,,Jo. Nějakej problém?“
,,Jen moje kamarádka ho učí na matematiku. Nejen kvůli chování si na něj stěžuje ale on to tahá s několika děvčaty naráz.“
,,Proč mi to říkáš?“
,,Nechci aby se moje dcera spálila.“ Vznešeně odťapkám do svého pokoje. Já se ho nevzdám páni rodičové to teda ne.
,,Ahoj Ráďo,“ zdravím jí zvesela už v chodbě, zatímco Deb jí jen kývne na pozdrav, Rada neodpoví ani jedné z nás. ,,Rado, kam letíš?“ snažím se jí zastavit na schodech leč marně. ,,Kašli na ní,“ poradí mi znovu Deb. ,,To neudělám,“ zavrtím záporně hlavou. Doženu jí až ve třídě. ,,Co je?“
,,Jaký bylo rande?“
,,Tys nás viděla?“
,,Jo. Jsem zvědavá jak dlouho ti bude trvat než ho prokoukneš.“
,,Ty žárlíš nebo co?“
,,Nejdřív američanka a teď největší děvkař z Hradiště. Slušná bilance na začátek května, jen co je pravda.“ Zírám na ní jak spadlá z višně. ,,Jo a toho frajera, můžeš vzít na koupání do Rejic místo mě.“
,,Co to kecáš? Já se chci jet vykoupat s tebou a ne s Igorem. Jsi stejná sudička jako máma.“
,,Tvoje máma je moudrá žena. Pak za mnou nechoď brečet až tě Igorek nechá.“
,,Nepřijdu,“ zavrčím. ,,To jsem zvědavá.“
Já se jen tak odradit nenechám. Podle mě spíš závidí, že já někoho mám a ona ne. A tak vyrazíme po obchodech pouze z Deb. ,,Co proti mně Ráďa má?“ Sice to vím ale na tohle ti drahá Deb neodpovím. ,,Nevím.“
,,Přijde mi, že je jiná než na začátku a ty taky. Jen záříš a občas jsi na mě taky jako pes.“
,,To se ti jen zdá.“
,,Ahoj kočky,“ pozdraví nás před Debořiným domem Igor. ,,Ahoj fešáku,“ flirtuje s ním Deb. ,,Ahoj Igore.“
,,Smím krásnou Martinu doprovodit?“ Zrudnu. ,,Smíš,“ přikývnu s úsměvem. Deb mi ukáže, že mi drží palce a zajede do domu.
,,Miluji tě Martino.“
,,Já tebe taky Igore.“ On mě obejme a políbíme se.

Setkání
Dlouho stojím nad otevřenou skříní než si vyberu vlastně nové oblečení co jsme koupily nedávno z Deb. Dám Radě poslední šanci. VAZNE NEJDES?
Ne. Uzij si to ty vlezprdelko. Víc mě urazit nemůže.
Deb už na mě čeká u vchodu do Rychlíka. ,,Ahoj Martino.“
,,Ahoj Deb.“ Společně vejdeme dovnitř, zabereme jeden z volných stolků. Čtveřice obsluhující na place se zručně ohání a dva týpci u baru mají taky plné ruce práce. ,,Čau krásky,“ koketuje s námi Patrik, jak se dozvíme z visačky co mu visí z vesty. ,,Co tu bude?“
,,Co si dáme Deb?“
,,Co takhle ten Západ slunce?“ Souhlasím. ,,Tak dvakrát.“ Diskotéka se rozjíždí v plném proudu. Deb mi něcoi říká ale já jí přes rachot neslyším. ,,Co?“ udělám si kornoutek z ucha. ,,Kde je Ráďa?“ zopakuje. ,,Musí hlídat Vaška,“ zalžu.
,,Smím prosit,“ požádá mě o tanec ten fešák z průmyslovky. ,,Jistě,“ pousměji se. Kluk mě odvede na parket a deb zůstane u stolu sama ale dlouhoi není přijde pro ní jiný týpek. ,,Já jsem Igor a ty?“
,,Martina.“ Ploužíme se po parketu a hledíme si do očí, kdyby do nás deb omylem nevrazila asi bych se neprobrala. Poté mi Igor cosi pošeptá do ucha. Zvednu tázavě obočí. ,,Nepůjdeme se projít?“ Zděsím se, vzpomenu si na Radu. Odmítni každého na diskotéce, kdo ti bude nabízet procházku. Jde mu jednom o to jedno. ,,Nezlob se to nejde,“ vycouvám. ,,Počkej Martino, ty myslíš, že chci to?“ Mlčky přikývnu. ,,Ne. Tohle není můj styl. Vážně chci jít jenom na vzduch, je tady nasmraděno.“ Váhavě přikývnu a nechám se odvézt ven, Deb na mě povzbudivě mrkne.
Noc je chladná, sedneme si na nejbližší lavičku a díváme se na hvězdy, když mě objeme kolem ramen mám docela strach. ,,Není ti zima?“
,,Je,“ přiznám se. Sundá si bundu a přehodí jí kolem mě, letmo se mě dotkne a a mnou projede elektizující šok. Když se mě pokusí políbít bráním se a on nenaléhá. Místo toho si se mnou naplánuje schůzku. ,,Co bys řekla tomu se sejít?“
,,Dobrý nápad.“
,,Tak zítra u Růže ve čtyři.“
Rada se mnou podle očekávání nemluví. ,,Ráďo,“ pokusím se smířlivý tón. ,,Tak jsem si byla užít a co na tom?“ Pohodí hlavou. ,,Radano,“ škemrám. ,,Peč na ní,“ poradí mi Deb. ,,Když nechce tak ať si trhne nohou.“ To je právě to co nechci Radana je moje nejlepší kámoška. Vezmu si Deb stranou. ,,To jí nemůžu udělat.“
,,Proč ne?“
,,Nemůžu se na ní vykašlat. Je to moje nejlepší kamarádka.“
,,Vždyť s ní není žádná sranda.“
,,Je. Kdybys viděla ty akce, který jsme spolu podnikly.“
,,Je takovej usedlej typ,“ setře mě Deb. ,,To nemyslíš vážně. Radana je skvělá holka.“
,,Akorát tak na domácí práce.“
,,Jsi blbá!“ osopím se na Deb a zamířím do třídy. ,,Ráďo?“ Podívám se na ní. ,,Hm?“
,,Nesjedeme se o víkendu vykoupat?“
,,S ní?“ Hodí hlavou k Deb. ,,Nikdy!“
,,Bez ní. Samy dvě.“
,,Pokud samy dvě tak pojedu ale s Deb nikdy.“ Přijde mi to krutý, co proti ní má? To fakt nechápu. Možná kvůli narodnosti fakt nevím. A nehodlám se v tom štrachat nebo si jí popudím víc proti sobě.

,,Nezlob se Martino, ale já svůj názor řekla.“
,,Já se nezlobím. Ale tyhle američanky jsou jiný.“
,,Ty se jí zastáváš?“
,,Nezastávám. Papouškuji větu svojí mámy.“
,,Promiň. Kámošky?“
,,Kámošky.“
Bloumám takhle v sobotu bezcílně po městě nemám do čeho píchnout. Pak se zastavím pro Radu a bloumáme takhle ve dvou, málem padáme do mdlob, když se k nám suveréně na náměstí přidá Deb. ,,Staroušci, ti nedali na hlídání Vašíka?“ zajímám se
,,Ne. Máma je doma,“ zahučí. ,,Hele holky,“ drcne do nás Deb. ,,Nepůjdeme?“
,,Co říkáš Rado?“
,,No proč ne. Na díze už jsem nebyla ani napamatuju.“ Deb se s námi brzo loučí. ,,Ty tam fakt chceš jít?“ osloví mě, když nás Deb nemůže slyšet. ,,Jo. Ty snad ne?“
,,Ne. Nebudu té americké krasavici lézt do zadku někdo Martinko.“
,,Co blbneš?“ Nechápu její chování. ,,Lezeš jí do zadku.“ Rada se otočí na podpatku a zamíří domů, jsem z ní paf. Copak lezu Deb do zadku?
Celou dobu nad Radaninými slovy přemýšlím. Asi má pravdu budu se snažit jí nevyhovět ve všem. ,,Mami, mohla bych jí v sobotu na diskotéku?“
,,S kým?“
,,S Ráďou.“ Lžu div se mi nepráší od huby. ,,Ta nová nejde?“
,,Nevím. Neptala jsem se.“
,,Tak dobře ale žádné vylomeniny.“
,,Jasně mami,“ zaubím se.
Deb nepozná, že s Radou něco, že se k ní chová chladnějí než jindy. ,,Hele američanko, vlez mi na hrb,“ zavrčí od přestávce, když po ní Deb chce půjčit sešit o biologie. ,,Co je?“ zamrká podiveně a otočí se na mě. Rada po mě hodí výraz peč na ní. ,,Já,“ Deb vyčkává. ,,Zapomněla jsem ho doma,“ vypadne ze mě spontánně, když si mě Rada změří od hlavy k patě. ,,Co kecáš?!“ vyjede po mě Deb. Rada se po mě polekaně podívá. ,,Co je?“ zareaguji bystře. ,,Co máš teda za sešit v lavici?“ Rada se hraně kácí do mdlob. ,,To je sešit do chemie.“ Vymyslím si obratem.
,,No Martino,“ osloví mě o přestávce Rada s Standou. ,,Co?“
,,S tou Amerikánkou budou problémy,“ svěří se nám Standa. ,,To teda,“ odfrknu si a jelikož je nám na doslech změním téma. ,,Co teda ta díza?“
,,Jo jdu,“ přikyvuje důležitě Rada. ,,A ty?“ Taky. Ovšem na rozdíl od Rady to myslím vážně.

Drahé kamarádky a já
Konečně se trošku vyjasnilo a tělocvikář Malínek nás vyžene na tělák ven. Musím uznat, že to byl lepší nápad než mačkat se v tělocvičně se čtvrťáky.
Po škole se s Deb a Radou vydám na okruh po nákupech. ,,Brzo bude léto, tak ať oslníme nějakého borce,“ směje se Deb a my dvě se k jejímu smíchu přidáme. Probíráme se kvantama sukní. ,,Hele Martino,“ ukážeme Deb bílou mini. ,,Ta by ti slušela. Co myslíš Radano?“
,,Za zkoušku nic nedáš Marťo.“ Nakonec se nechám zvyklat a odpluji i se sukní do kabinky. Když vylezu holky na mě můžou oči nechat. ,,Sluší ti,“ připíše mi bod Deb. Když si k sukni vyberu blankytně modré tričko jsem na výsost spokojená. ,,A co s tebou?“ změří si Deb Radanu. ,,Rada, je kalhotovej typ. Tu k sukni nezlanaříš,“ řehtám se. ,,V tom má Marťa pravdu,“ pousměje se Rada. ,,A co alespoň nějaký triko?“
,,A co tohle?“ padne mi do oka bílé tričko s potiskem lebky. ,,Tak jo,“ svolí Rada a zaleze do kabinky. ,,moc se jí do toho nechtělo co?“ osloví mě Deb. ,,Ona si nerada něco zkouší,“ pokrčím rameny. ,,Teda tobě to sekne,“ vyseknu jí poklonu, když vyleze. ,,Tak čau holky, zase zítra.“ Rozloučí se s námi a odvlní se vznostnou chůzí k jednomu z pár domků na náměstí. ,,Trapka,“ nechá se slyšet Rada. ,,Rado, no tak.“

Martina je sympatická a přátelská blondýnka. Ujme se nové spolužačky Debory a stanou se z nich v okamžiku kamarádky na život a na smrt. Jenže nic netrvá věčně a kamarádky jsou rázem poštvány proti sobě, díky klukovi z průmyslovky Igorovi. Igor totiž využívá obou dívek a našeptává jim o té druhé samé pomlouvačné věci.Martina se snaží přesvědčit Debie, že v tom určitě prsty nemá a tak obě vymyslí lest, do které Igora chytí…



Nová spolužačka
Vejdu s Radanou do hučící třídy. ,,A vida. Marťa s Ráďou,“ všimnou si nám nás kluci. ,,Snad jsme vám nechyběly přes víkend?“ pousměje se Rada, jak jí taky říkáme. ,,Ty vždycky Rado,“ ujistí jí Kamil.“
,,A já ne?“ zeptám se na oko zarmouceně. ,,Ty taky Martinko,“ ujistí mě Zdenda.
Nahrneme se se zvoněním do lavic a vyčkáváme příchod naší bioložky Komárkové s naší třídní v jedné osobě. Komár dojde o pět minut déle zato ve společnosti úplně cizí holky. ,,Kdo to je?“ zaslechneme ze zadních lavic. ,,Přeji vám krásné pondělní ráno.“ Co je na něm krásného? Stokrát radši bych se viděla před panelákem na hřišti než ve škole. ,,Dovoluji si vám představit Deboru Smithovou. Debie sedněte si třeba k Radimovi zatím pak se něco vymyslí.“ Radim shodí batoh a pokyne té holce, aby si sedla. Všechny se po ní otočíme. Má fakt švih to musíme uznat. ,,Ty seš z Ameriky?“ zajímá Radu. ,,Tatínek je Čech a maminka Američanka. Já jsem se narodila ještě v Americe, přestěhovali jsme se teprve před měsícem,“ vysvětlí.“
,,Na to, že tu jsi měsíc, umíš dobře česky.“
,,To jo. Tatínek nás to učil hodně dlouho. Doma se mluvilo povětšinou česky.“
,,To si povykládáte o přestávce,“ upozorní nás třídní.
O přestávce se nahrneme k Radimově lavici. Radim se směje, jak se to u něj houfuje. Deb se snaží zachytit naše jména, která se k ní valí jako lavina. ,,A vy?“ otočí se na mě a Ráďu. ,,Martina.“
,,Radana.“
,,Mám nápad holky, co kdyby jste mě provedly po městě. Po škole?“ Podívám se na Radu a ta pokrčí rameny. ,,Nic proti tomu nemám. Staroušci, jsou i s tím neposedou někde v trapu.“
Jak se tak ve třech poflakujeme po městě a ukazujeme Deb Hradiště narazíme na průmyslovku. Ze které se hrnou studentíci a jenom opravdu minimum studentek. ,,Hele,“ šťouchne do mě Deb. ,,Co je?“ zareaguji a když si všimnu kam ukazuje prolomí se mi kolena. ,,Docela fešák co Radano?“
,,No nevím. Mě se moc nezdá, tyhle fešáci toho moc zneužívají.“
Doma se našim svěřím o nové spolužačce. ,,Já ti nevím Marťo, aby ses jí nenechala stáhnout do nějakého maléru, tyhle američanky toho zneužívají.“
,,Nenechám neboj mami.“ Usnu s myšlenkami na toho fešného kluka z průmky.

9.Konec prázdnin
Sbalíme si hned po snídani. ,,Tak je konec hoši,“ povzdechne si Adam. ,,A holko,“ upozorní ho Ted. ,,A holka,“ opraví se Adam se smíchem a myse k jeho smíchu přidáme.
Zajdeme si do vsi na oběd na poslední, kde potkáme ty dvě kráčmery. ,,co tu chtějí?“
,,Pravděpodobně tu být musí. Jelikož jejich matinky, netuší že jsme je z chaty vyštvali.“ Ted se rozřehtá a políbí mě, Romaně padne čelist ale honem rychle sklapne, když uvidí Adamův vražedný výraz.
Naši jsou upřesní jako hodinky. Horko těžko se nacpeme do auta, přes Jirkovy protesty, kterak půjdou s Tedem na autobus, se do auta nacpeme i s Tedem a Jirkou. Vykládáme mamce po cestě všechno až na ty rvačky, nejsme blázni, abychom na ně navázali řeč.
,,Dobrý den pane Boháč, mohl bych mluvit s Adamem?“ A přes tátova záda na mě mrkne. ,,Ahoj Tede, jen pojď dál.“ Pozve ho brácha a potutelně se na mě zašklebí. Všichni tři se zavřeme v Adamově pokoji. ,,Adélo, co bys řekla tomu vyrazit si poslední týden s námi na vodu?“ navrhne mi brácha.,,Ráda. Kdo pojede?“
,,Ty, já, Teda a Jirka.“
Naši nejsou proti, jsou rádi, že i poslední týden nestrávíme doma. Naháži bágly do auta a už míříme směr Lenora, kde máme spicha s Tedem a Jirkou. Ted mě políbí a Jirka přidá pozdrav. ,,Ahoj Adélo.“
,,Ahoj Jirko.“ Nalodíme se a vyrazíme. Bude to fajn určitě moc fajn.

Konec

Zkraje jsou povídky zajímavé, ale pak se opakuje jedno a to samé. Dá se říct, povídání tak pro žáky 1.třídy. Omlouvám se, ale i kritika může pomoci.

1. Adam versus Romana
Adam to s tím koncem myslel vážně, ignoruje Mirku všude. Já s Tedem jsme se vypařili do vsi. Romana nakrklá, Mirka naštvaná a Jirka z nás všech smutný. ,,Jaký my jsme byli veselý spolek. Nemůže za to Adéla nýbrž Romana, která to zkazila svou žárlivostí. Ted není lovná zvěř ale kluk má mít pocit dobyvatele.“ Romana se po Jirkově komentáři nafoukne. ,,Abys nepraskla,“ poznamená Adam. ,,Nech jí na pokoji.“
,,Ty se do toho nepleť. Nevíš o co go.“ Já, Jirka a Ted střílíme pohledem z jednoho na druhého. Adam měří pohledem Romanu a Mirka ty dva. ,,Tohle nedopadne dobře,“ svěřuje se nám šeptem Jirka. ,,Taky mám ten pocit,“ zahučí Ted. Taky, že ne ty dva se po sobě vrhnou. Jenže Adam je kluk a chodil do juda, takže Romana nemá moc šancí. Sotva Romča dostane do nosu, oba se zklidní a ty dvě vypadnou z chaty. Zaradujeme se a vydáme se do vsi na večeři.

7.Návštěva
,,Lidi průser,“ přiběhne brácha z chaty. ,,Romaniny a Mirčiny rodiče jsou na cestě sem.“
,,Kecáš!“ vykašlává Ted čaj zatím co já se snažím dostat rohlík z plic. ,,Bohužel ne,“ strčí mi pod nos brácha svůj telefon a já čtu. „HA HA BLBECCI. NAS SE NEZBAVITE, JEDEME SEM I S NASIMA. TAKZE VYRID TADEASOVI A ADELCE AT JSOU NA POZORU. R A M.“ ,,Slepice jedny. Zkazí nám prázdniny,“ rozčiluje se Jirka, zatím co já s tedem vymýšlíme co dělat.
Když dojíždíme lečo, tak před chatou zabrzdí dvě auta. ,,A jéje Fúrie jsou tady. Zamykáme!“ Adam rychle otočí klíčem. ,,Hej mládeži, my víme, že tam jste. Pobytu našich dcer na vaší chatě nezabráníte Boháč,“ zavolá jedna z těch žen za dveřmi. ,,Zabráním mí sestře nikdo ubližovat nebude paní Soukalová.“
,,Moje dcera by nikomu neublížila. „No tak to pochybuji.
Brácha je pod nátlakem, musí otevřít. A já vzhlédnu do očí mojí bývalé angličtinářce. ,,Boháčová,“ zvedne oči v údivu. ,,Nedáte si kafe?“ zajímá se pohostinně Jirka. ,,Ale jo proč ne co říkáš Evčo.“
,,Jasně Máňo.“ Zatímco ty dobré ženy popijí kafe, my se vraždíme pohledy.
Po všech možných pokusech ty čtyři vystrnadit z chaty odjíždí jenom dvě. ,,To jste rádi, že nás tu máte co?“ řekne s vítězným úsměvem na tváři Romana. ,,Strašně,“ zvedne oči v sloup Ted. ,,To jsem ráda lásko.“ Blbá blondýnka nepochopila ironii.
Tak jsme na chatě zase v kompletní sestavě. Musím se s Tedem vypařit, jelikož Romana, ta mrcha ho hlídá jak oko v hlavě.

6.Na lodičce
,,Adélko, moc ti to sluší,“ pochválí mě Ted, když vyjdu z chaty v kožené mini a sněhobílým tričkem, musím uznat, že jemu to v černém tričku a orvaných džínových kraťasech taky sluší. Políbíme se. ,,Hrdličky vrkají,“ poznamená Adam až sebou přistiženě cukneme. ,,Mě se bát nemusíte. Já nejsem Romana.“ Ted se rozesměje a já se k němu přidám.
Zatím co já s Tedem jdeme na lodičky, tak Adam s Jirkou připravují oběd. Nasednu na lodičku, kterou Ted odvázal. Z pláže slyšíme křik dětí, Ted na chviličku přestane pádlovat, aby mě mohl políbit a následně obejmout. Ztrácíme pojem o světě. Existuje jenom JÁ a ON, MY DVA.
Natáhnu se na deku i s diskmenem. Ale dlouho si pohody neužiju, Ted a kluci mě vtáhnou do vody, abychom si zahráli. Je to docela legrace, občas nám míč dopadne tam, kam nedostoupneme. ,,Adélo nahraj,“ zavolá Jirka. ,,Bezva. Teď vás rozdrtíme.“
,,Co těm dvou umělcům ukuchtíme?“
,,Buď rajskou nebo lečo? Tohle jsou totiž poslední pytlík a konzerva.“
,,No jo. Adam mě varoval, že ke konci pobytu nebude co jíst, že jste žravá parta.“
,,Copak my ale Jirka,“ směje se Ted. U posezení venku bužírujeme rajskou až se nám dělají boule za ušima.

5.Strašidla
Ono být jediná holka ve společnosti třech kluků není zas tak úplně k zahození. ,,Kluci, dost. Vždyť prasku,“ bráním se, když mě krmí rajskou z pytlíku. ,,Musíme si tě přece vykrmit?“ otáže se Jirka. ,,To jo ale ne takhle intenzivně.“
V noci mě probudí jakési rán nejspíš do okem. ,,Adame! Někdo je venku.“
,,To se ti jenom něco zdálo.“ Zase usnu ale nespím ani deset minut a ozve se klepání znovu. No tohle.
,,Taky jste slyšeli ty rány?“ zajímá se Jirka. ,,Jo!“ vyhrkneme všichni tři naráz. ,,Kluci mají strašidla boty?“
,,Ne proč?“ vykoukne Ted, ze dveří. ,,Protože, ten kdo nám bušil na okno je měl. Byli dva.“
,,Jen mi řekněte, které strašidlo nosí řetízek s R?“
,,Romana.“
,,Mám nápad,“ vykřikne Ted. „Počíháme si na ně v křoví.“
Schovám se v křovíčku mezi Tedem a bráchou. ,,Už jdou. Pšt.“
,,Dneska to zabalili nějak rychle Romčo,“ šeptá Mirka. ,,Viděla jsem, že je Adam pěkně utahal,“ práskne se Romča Buch buch. ,,Teď?“ Adam chvilku vyčká a pak Jirku ujistí. ,,Teď!“ Vyleze z křoví a vydáváme zvuky, kterých bych se za normálních okolností bála. Mirka i Romana se otočí na podpatku a zdrhají co jim nohy stačí. Všichni čtyři se rozřehtáme . ,,Ty pádily,“ Ted se ke mně nachýlí a políbíme se. ,,No páni, vidět vás Romana, tak vás roztrhne oba,“ podotkne Jirka. ,,Adame, tys říkal, že na Adélu nikdo nebude hrabat ono se něco změnilo?“ Já s Tedem se pousměji. ,,Ted je ode dneška nejen mým kámošem ale i klukem mé sestry, pokud se nemýlím.“

1. Romana v akci
,,Dobré ráno.“ Všichni mi odpoví až na Romanu, že by nás v noci viděla nebo něco? Vždyť všichni spali nebo ne?
,,Varuju tě, jestli se ještě někdy přiblížíš k Tedovi tak ti rozbiju hubu,“ varuje mě Romana, když se octneme v chatě samy. ,,Víš Romanko, co by mě zajímalo? Jak ses o tom dozvěděla o tom, že jsem byla ve čtyři s Tedem.“
,,Mirka vás viděla. Teda neviděla ale slyšela, šla se napít.“
Zhroutím se na gauč. Do místnosti vejde Ted. ,,Co je Adélo? Pojď ven.“
,,Mirka nás slyšela. Bonzla to Romaně a ta mi teď vyhrožovala.“
,,Kašli na ně na kachny. Mě se líbíš ty a ne nějaká slepice Romana, není můj typ.“ Políbíme se, prostě musíme.
Kluci vyrazí na dřevo a my tři se pustíme do rozřezáno špekáčků. Náhle Romana odloží nůž. ,,Já tě varovala Adélo. Neposlechla si.“ Vrhne se po mě, ještě stihnu uskočit. ,,Miruš, na ní.“ Dvě na jednu tak to jste borky. Mirka mě chytne ze zadu, abych se nemohla bránit a Romana mi jednu natáhne. ,,Já tě varovala.“
,,To sis teda uměl vybrat holku,“ sdělím Adamovi, když se vrátí. Všechno mu vyklopím. ,,Romano! Mirko!“ obě holky vlezou do chaty. ,,Takže máte na výběr, buď se Adéle omluvíte nebo si sbalte saky paky a vypadněte.“
,,Neomluvíme.“
,,V tom případě není co řešit. Mirko, tohle je konec.“ Obě se nafučeně sbalí a třísknou dveřmi.

3.Koupání při měsíčku
Ted se mi líbí to je známá věc asi pro všechny, jenže má to háček Romanu. Jak se jí jenom zbavit? ,,Adame, jak vážně to Romča s Tedem myslí!“
,,No. Hodně vážně proč?“
,,Jen tak,“ pokrčím rameny.
,,Co takhle se jít večer vykoupat?“
,,Bez?“ zajímá se dychtivě Romana. ,,Bez,“ potvrdí Ted. ,,Já bez plavek nejdu,“ vyjekne Mirka. ,,Ty můžeš s plavkami.“
K rybníku se vydáme v kompletní sestavě, pouze Mirka má plavky. Vyrácháme se dosyta. ,,Utřu tě,“ nabídne mi Ted. ,,Dík,“ pousměji se a vidím jak nás Romana sleduje vražednými pohledy. ,,Adélo!“ Jakmile nás Adam spatří, tak vycouvá. ,,To počká.“
,,To byl ten důvod?“ Přikývnu. ,,Od Teda ruce pryč Adélo, ne že bych ti ho nepřál ale Romana po něm děsně jede.“
Kolem čtvrté ráno se mi zachce na malou, chvíli váhám jestli to nevydrží do rána ale pak se rozhodnu si odskočit. Na schodech venku málem slítnu, jelikož na schodech sedí tmavá postava. ,,Hopla,“ řekne Tedův hlas. ,,Adélo, neublížila sis?“ zavrtím němě hlavou. ,,Vyděsil jsi mě. Já šla na záchod a co tu děláš ty?“
,,Nemůžu spát.“ Pak se ke mně nachýlí a políbíme se. Kdyby nás tak viděla Romana prolétne mi hlavou.

2.Kompletní parta
Vyspím se do růžova. Raději se hned obleču nevím totiž, kdy dorazí zbytek bráchových kumpánů. ,,Dobré ráno,“ pozdravím ty dvě hrdličky. ,,Dobrý,“ zahučí, naliji si čaj, namáznu si rohlík a všichni společně bužírujeme za zpěvu kosa či co to je.
V jedenáct se ozve hlahol. ,,Vida už jsou tady. Takže bando, tohle je moje ségra Adéla. Adélo, Romea, Jirka a Tadeáš.“ Romčina ruka je chladná jako kus ledu a kluci se mě pokusí olíznout. ,,Je prima, že tě vzal Adam s sebou. Často o tobě mluvil.“
,,Fakt?“ zděsím se. ,Má prý prima ségru.“ Čímže mě Ted uklidní.
Když se vydáme do vsi na večeři, zatáhne mě Adam na konce skupiny. ,,Co je?“
,,Na Romanu bacha, brousí si na teda zuby.“
,,Co já s tím?“
,,Aby sis nedělala naději.“
,,Nedělám.“
Objednám si smažák s hranolkama a tatarkou a ostatní mě napodobí. ,,A na pití panstvo?“
,,Pět velkých piv a jedno malý,“ poručí si Adam. Zděšeně se po něm podívám. Servírka jen pokrčí rameny. ,,Představ si ten trapas, kdyby po mě chtěla občanku. 18 mi je za tři roky.“
,,Neřeš. Vypadáš na víc.“ Mohutně si připijeme o to je cesta do chajdy veselejší.

Adéla nemá, kde trávit prázdniny, jelikož její brácha jede na chat a táta s mámou na služební cestu. S velkým nadšením bere Adamův nápad,aby jela s ním. Adéla hned do party zapadne. Jediný kdo Adélu nepovažuje jenom za kamarádku je Tadeáš, což se ale nelíbí Romaně, která si na něj brousí zuby…..


1.Kam na prázdniny
Jestli naši neví kam se mnou, tak ať mě nechají doma a je to. Jenže to by nebyli naši, aby nevymysleli něco extra. ,,Adélo,“ osloví mě Adam. ,,No?“
,,Nechceš jet se mnou a partou na chatu?“ Otázka mě mile překvapí. ,,Pokud nebudou naši proti, tak bych jela ráda.“
,,S vámi na chatu?“ Adam důležitě přikyvuje. ,,Alespoň je po problému ne?“
,,No vidíš Jano, Adéla proti není.“
,,No Jane, já nevím. Moc se mi to nelíbí.“ Naši se hledali až se našli Jana a Jan a aby toho nebylo málo, tak nám nadělili do vínku Adama a Adélu.
Čučím do skříně jak husa do flašky. ,,Hlavně hodně peněz,“ pousměje se Adam. ,,To jste tak rozežraný?“
,,Jo. Hlavně teda Jirka.“
Ráno nanosíme bágly do kufru naší Fabie. ,,Adélko, jsi si jistá, že chceš jet?“
,,Jsem.“ Nastoupíme do auta a zamáváme mamce, která za chvíli nastupuje službu v domově důchodců. Adam si narazí na uši mp3 a jedno sluchátko mi podá. Hm Ruslana sice jí moc nemusím ale přežít jí musím..
Když dojedeme na chatu táta se zhrozí. ,,To je puch. Vyvětrejte si mládeži, jet s námi máma, tu by trefilo. Adame, kdy dojedou? Abych stihl vyklidit pole.“
,,V klidu. Mirka večer a zbytek zejtra.“
Do večera dáme chatu jakžtakž do pořádku. ,,Adámku, tady je tvoje kočička.“ Otevřu dveře dokořán. ,,Co tady děláš?“ vypadne z nás současně. ,,Ahoj. Mě pozval Adam.“
,,Jo aha. Takže ahoj Adélo.“ Víc si mě nevšímá jako bych byla nějaký parazit či co. Jejich cukrování mi leze na nervy. Už aby dojeli i ostatní, to snad bude snesitelnější.
,,Musel jsi jí brát s sebou?“ zaslechnu, když přebíhám z koupelny do pokojíku. ,,Nemusel. Chtěl a komu se to nelíbí tak tu nemusí bejt.“

6.
Sandřin deník nás obě vrátí do našeho světa. ,,To bylo o chlup,“ uleví si Sandra. ,,To teda,“ dám jí za pravdu. ,,Jak tě tam strhl. Bála jsem se o tebe.“
,,Já o tebe taky a pořád.“ V tu chvíli cvaknou dveře od bytu. A my zaslechneme mámin pláč. ,,Roberte, co děláme špatně? Nejdřív Sandra a teď i Sára.“
,,Nic Věro, neplač. Objeví se.“ Otevřu dveře pokoje. ,,Co se děje?“
,,Sáro! Kde jsi byla? Linda o tobě neví a u Simona jsi taky nebyla.“
,,No já byla jsem si zaběhat,“ zalžu. ,,Dítě moje,“ obejme mě máma. ,,Mě neobjímej. Já byla pryč jenom pár hodin. Tohohle člověka bys měla obejmout.“ Vytáhnu Sandru zpoza dveří. Tátovi údivem zůstane brada dole a máma se rozbrečí ale tentokrát štěstí. ,,Sandro!“ obejme svou straší dceru. ,,Dítě moje. Kdepak jsi se nám toulala?“ Sandra se na mě podívá. ,,Asi budeme muset s pravdou ven,“ pokrčím rameny a položím před rodiče Sandřin deník. Oba se na nás nechápavě podívají. ,Přečtěte si to,“ pobídne je Sandra. ,,Tam ale jsou tvoje zápisky.“
,,Taky.“
,,Já myslím, že by to mohlo jít vydat jako knížku fantasy,“ zasměji se. Poté cosi to naši přečtou mají radost, že to dobře dopadlo a podpoří můj návrh.
No co vám budu povídat, po tomhle zážitku jsem se vrátila do normálu. Randila jsem se Simonem o stošest. I s Lindou to je lepší a ve škole jakbysmet. A když se o čtyři měsíce později procházím se Simonem a Sandrou po ulici všimneme si že v knihkupectví je nějaká nová kniha, když přijdeme blíž Simon jde do kolen a já se ségrou nechápavě zíráme na knihu Záchrana země Taras Sandra Frantová. ,,Gratuluji Sandro,“ podá jí ruku Simon. ,,Díky,“ pousměje se. Od toho dne se kamarádíme všichni tři vlastně čtyři.

Konec