Leona nastoupila do učení na obor kuchař-číšník, ze začátku se jí moc nedaří.ale pak jáí pomoc nabídne Adam z druhého ročníku. Po Adamových kurzech se Leona vzmůže a jde jí to. Jenže mezi ní a Adamem přeskočí jiskra. Jaké je ale je její zděšení, když zjistí že Adam je lev…

Horoskop
Znuděně odhodím časák, který mi půjčila Sára jsou v něm samý hovadiny, počkat a co horoskop. Sice na ty bláboly nevěřím ale vždycky si je ráda přečtu. Kde jsou ryby aha tady. V září se zamilujete do osoby ve znamení lva. Ha ha o tom pochybuji, doposud o mě nikdo nezavadil. V partě budete oblíbená. Hm. V jaký? Myslíte, že na učňáku někdo takový bude. ,,Leono, oběd!“ Ještě, že potřebuji odreagování jako sůl. ,,Nuda ty prázdniny co?“ mrkne na mě Vojta. ,,Ts,“ udělám dotčeně. Vojta jakožto vysokoškolák s tím má zkušeností víc. ,,Nehádejte se zase,“ krotí nás mamka. ,,Vojto, ty jako starší bys měl mít rozum.“
,,Si mám před pipkou z učňáku sednou na zadek?“ zajímá se a než se naši nadějí jsme v sobě. ,,Leono! Vojto!“ zařve táta a než se nadějeme lupne nám facana jen to pleskne.
Zajdu za Sárou. ,,Dobrý den paní Holanová, je Sára doma?“
,,Počkej Leo. Sáro, máš tu kamarádku.“ No zase tak velké kamarádky nejsme. ,,Ahoj Leo, neseš mi ten časopis?“
,,Jo. Nějak zvlášť mě nechytl.“
,,No jo vás šprty zajímá jenom učení.“ Kdyby řekla něco sprostého neurazila by mě víc. ,,Nejsme šprt, kdybych byla tak nejdu na učňák.“ Tímhle se s ní rozloučím. Hýbla mi žlučí kráva.
Vojta se balí do Prahy. ,Tak se měj ségra a nezvoř to, když já prolézal z ročníku do ročníku s odřenýma ušima. A promiň za ten včerejšek.“ K úžasu rodičů ho jdu doprovodit na autobus. Cestou domů mě osloví černovláska. ,,Hele, nevíš kudy bych se dostala k Střední odborné škole a Střednímu odbornému učelišti?“
,,zas tak to rozvádět nemusíš,“ zasměji se. ,,K té cvokárně se dostaneš když půjdeš pořád rovně a pak do kopce, to už pak uvidíš, taková modrá budova.“
,,Modrá? Mě klepne. Naše základka byla taky modrá.“

Konec špatný, všechno špatné
Jak Agáta řekla, tak se stalo. ,,Moniko, díky bohu. Jsi v pořádku.“ Uleví si, když dosedne ke mně na postel. ,,Ublížil ti moc?“
,,Až na tohle? Tak ne. Teda myslím.“
,,Už se nemusíš bát. Už ho stíhají.“ To se mi ulevilo.
Po třech dnech u můžu normálně chodit. A tak se jdu s Helenou projít po parku, navzdory konci července, je poměrně chladno. Asi přijde bouřka,“ zjistím při pohledu na oblohu.
Na pokoji nám to nedá a políbíme se a líbáme se dlouho, ztrácíme pojem o čase až. Do reality nás probere až Agátin výkřik. ,,Heleno, Moniko! Pro Kristovy rány!“ V tu chvíli od sebe odskočíme. ,,Ahoj mami.“
,,Ahoj Agáto.“ Agáta si nás změří a táta, který dorazí v zápětí, vyděšen Agátinými výkřiky. ,,Co se stalo miláčku?“
,,Ony..ony se líbaly.“
,,Cože?“ nechápe táta. ,,Líbaly se.“ Teprve teď táta pochopí. ,,Chceš říct, že Monika s Helenou jsou lesbičky?“
,,No nevím. Ale vypadá to ,že to nehrály.“
,,No holky?“
,,Je to pravda,“ vyřknu ortel, který Agátu dostane na kolena.
Jelikož to byl pro oba šok, táta ani Agátu nezastavuje. ,,Uvidíme se až u rozvodu.“
,,Agáto, vždyť se nemusíme, rozvádět. Můžeme bydlet každý jinde.“
,,Abych riskovala, že Helena bude chodit k vám?“
,,I tak bude.“
,,Nebude o to se postarám u soudu.“ Tohle divadlo sledujeme obě se slzami v očích. ,,Sbohem Moniko.“
,,Sbohem Heleno.“ Na protest našich rodičů se naposledy políbíme.

KONEC

Sladká pomsta
Užíváme si obě prázdnin plnými doušky a je nám fajn. Naši nás berou na různé výlety, sice nemáme tolik času samy na sebe ale nám to vůbec nevadí. Luboš se od povedené diskotéky neozval. A když jsem to zkoušela já, měl buď obsazeno nebo byl nedostupný.
Zrovna jdu takhle sama po ulici, když mě někdo chytne ze zadu pod krkem a druhou ruku mi zacpe pusu. ,,Mlč, nebo to bude horší,“ pošeptá mi do ucha. ,,Luboši,“ vydechnu zděšeně. ,,Jo. Čekala jsi Santu Clause?“
,,Co tu děláš?“
,,Ale, taková malá pomsta, ty moje lesbičko.“ Ztěžka polknu. Ale nůž v jeho ruce mluví za vše. ,,Nedělej to.“ Div se nerozbrečím. On se snad zbláznil, pomyslím si. ,,Nezáleží na tom jakou mám orientaci. Můžeme být kamarádi.“
,,Jak můžeme být kamarádi, když tě miluji Moniko.“ Nemůžu nic dělat. Než stihnu vykřiknout o pomoc, znovu mi zacpe pusu, tentokrát šátkem co má kolem krku a bodne mě do břicha, výkřik bolesti, utlumí šátek. Lidičky, nenechte mě tu vykrvácet. Já chci žít. Žít!
,,Moničko,“ nakloní se nad mou postelí Agáta. ,,Agáto?“ Pokusím se posadit. ,,Lež. Máš ležet říkat doktor,“ zastaví mě. ,,Kdo ti to udělal?“
,,Kde je táta?“ zajímám se, aniž bych na její otázku reagovala. ,,Přijde za tebou navečer neboj. Tak kdo ti to udělal?“ Jelikož se nemůžu zeptat na Helenu, abych na sebe moc neupozorňovala, musím s pravdou ven. ,,Luboš.“
,,Ten tvůj přítel?“
,,Můj bývalý přítel.“ Agáta mi stiskne ruku. ,,Kdybys něco potřebovala cokoliv, klidně se obrať na mě. Nejsme přece nepřátelé ne?“
,,To ne,“ zasměji se. ,,Klid,“ poučí mě, když se chytnu za břicho.
Odpoledne tam nakoukne Helena. ,,Ahoj Moniko, moc jsme se o tebe bála.“
,,Ahoj Helčo, je mi to líto.“
,,To nemusí. Je to parchant, jakému není rovno. Takhle zmrzačit holku.“ Nakloní se nade mě a políbí mě. Ano, tohle mi chybělo.

S pravdou ven
Luboš se u nás zastaví, hned odpoledne. ,,Dobrý den pane Mašek, je doma Monika?“
,,Jistě. Mončo, přišel Luboš.“ Podívám se na Helenu, které pomáhám utřít nádobí a ona pokrčí rameny.
,,Ahoj Luboši,“ pousměji se. ,,Ahoj Moniko, mám pro tebe návrh.“ Proboha jaký, zděsím v duchu. ,,Jaký?“
,,Co kdybychom šli v pátek na diskotéku?“
,,To je skvělý nápad. Nemohla by jít i Helena?“
,,Myslíš svojí nevlastní sestru?“
,,Jo.“
,,Tak jí vezmi s sebou. Ať pozná život ve velkoměstě.“ Tomu se zasměji. ,,Hradiště a velkoměsto,“ tlemím se. ,,Moniko.“ Na rozloučenou mě políbí.
,,Půjdeš s námi zítra na diskotéku. Chci mu to říct.“
,,Myslíš, říct mu pravdu. Že seš bi?“
,,Jo. Nemůžu ho nechat takhle trápit.“
Vejdeme s Helčou, něco po sedmé hodině do místního baru spojeného s diskotékou. ,,Ahoj Luboši, tohle je Helča, moje nevlastní sestra.“ A zároveň moje láska. ,,Heli, tohle je Luboš.“ Ty dva si podají ruce. Poté co Helču ukořistí vlasaté individum, se rozhodnu jednat. ,,Luboši, já bych ti chtěla něco říct.“
,,Zhluboka se napije piva vyzve mě. ,,Tak povídej Mončo, jsem jedno velké ucho.“
,,Já nejsem na kluky.“ Lubošovi chvíli trvá, než mu to sepne. ,,Ty seš bi?“
,,Jo.“
,,Jak to? Vždyť nám bylo spolu dobře nebo ne?“
,,Bylo ale už není. Poznala jsem co skutečně jsem. A já jsem na holky.“
,,Moment. Teď mi to docvaklo. Ty to táhneš se svojí nevlastní ségrou.“ Chytrý kluk. ,,Jo a co jako?“
,,No to je pěkný.“ Řekne tiše, zaplatí nedopité pivo a odchází. ,,Koukám, že to pro něj byl docela šok,“ zkoukne situaci Helča, co právě dorazila. ,,Jo. Docela velký.“

Tajemství
Ještě jsem tak úplně nevzpamatovala ze včerejšího šoku. ,,Holky, co je? Že nejíte,“ stará se Agáta. ,,Nic,“ zavrtíme obě shodně hlavou. ,,Moniko, já vím že je to pro tebe těžký ale já jsem oženit chtěl.“
,,O tohle nejde tati,“ skočím mu do řeči. ,,A co Mončo?“
,,To si musím vyřešit sama.“
,,Jak to chceš řešit?“ odchytne mě Helča u dveří, když se chystám na jedno z posledním randíček s Lubošem. ,,,,Nijak. Protože to nejde řešit. Nechceš jít se mnou?“
,,Máš přece rande ne?“
,,To mám. Ale proč bys nemohla jít ven ne?“
,,Taky fakt. Já jdu ven.“
Před domem se rozloučíme polibkem. ,,Stejně to před našima dlouho tajit nemůžeme.“ Zavolá za mnou, když jsem na rohu ulice. ,,To jsem jim to měla říct hned? Čtyři dny po svatbě?“
,,To ne. Ale až to praskne, bude to pro ně šok.“
,,To bude. Zvlášť nevlastní sestry.“
,,Ahoj miláčku,“ vítá mě s kyticí růží Luboš. ,,Ahoj lásko,“ obejmu ho a nechám se od něj políbit ačkoliv je jasné, že jeho polibky mě tak nevzrušují jako ty Heleniny. ,,Co podnikneme?“ zeptám se ho. ,,Co chceš. Můžeme jít třeba do parku.“ Tak se procházíme ruku v ruce po parku, nevím nač myslí on ale já na Helču, nemůžu si pomoct.
Agátu napadne, že bychom si mohli udělat výlet. ,,A nebylo by lepší zajet si k rybníku?“ zajímá Helču. ,,A proč nespojit obojí v jedno? Nejdřív si projedeme nějaký hrad a pak se sjedeme vykoupat.“
,,Co takhle Vranovská přehrada?“
,,Výrobně Moniko,“ pochválí mě Agáta.
Sotva si projdeme Bítov, přesuneme se do Oslnovic, na oběd a teprve pak k vodě. Sotva se Helena svlékne zůstanu na ní viset pohledem, musím uznat, že to mé nevlastní sestře a mé lásce v jedné osobě v bílých plavkách sluší. ,,Sluší ti to,“ řeknu jí, když jsou naši už ve vodě. ,,Tobě taky a polez ať nejsme nápadné.“ Vrhneme se do náruče vody a vyblbneme se v ní dosytosti.

Monika je s Lubošem rok ale jejich vztah není zrovna ideální. Vše začne, když se její otec rozhodne oženit s jeho koleginí z práce. Helena dcera Agáty ale ukáže Monice co skutečně je. A když se to dozví i Luboš chce se oběma sestrám stůj co stůj pomstít. Povede se mu to?


Svatba
,,Pospěš si Moniko,“ popohání mě táta. ,,Ona se Agátka nezblázní,“ odfrknu si. ,,Nebuď hubatá. Uvidíš, zamiluješ si jí a Helenu zrovna tak.“
,,To chci vidět.“ Vtom se před domem ozve zatroubení. ,,To je Luboš.“ Oznámím tátovi, při vyklonění z okna. ,,Tak jdeme. Prstýnky mám, jo dobrý mám všechno.“
Na radnici už na nás čekají. ,,No hurá Olivere, už jsme se báli, že prošvihneš vlastní svatbu.“
,,To bych věru nerad maminko.“ V tu chvíli na sobě ucítím něčí pohled, je to pohled menší zrzky. Po obřadu se ke mně přitočí. ,,Ahoj ty budeš Monika ne?“
,,Ahoj, jo.“
,,Já jsem Helena.“ Úsměv mi ztuhne na rtech, nevlastní sestra. ,,To mě těší,“ procedím přes zuby.
,,Moniko, netvař se tak a ukaž Helče, její pokoj,“ požádá mě táta, když se vrátíme kolem druhý domů. ,,Tak tohle to je můj pokoj a teď bude teda náš.“ Helena si nechá vybalování a ráno a obě zalezeme do postele. Po chvíli. ,,To byl tvůj kluk?“
,,Jo. Chodíme spolu rok ale nějak nám to neklape, no neklapalo to ani na začátku, nějak tomu nerozumím.“
,,Já taky s jedním chodila, vydrželo nám to půl roku a pak jsem se rozešli, taky nám to neklapalo.“
Když se ráno vzbudím v první chvíli se nemůžu orientovat ale pak si vzpomenu, proč je rozválená i druhá postel, jistě po Heleně, mojí nevlastní sestře. Chci se jít opláchnout a udělat ranní hygienu, takže zcela nečekaně vpadnu do koupelny. ,,Promiň já nechtěla.“ V tu chvíli si uvědomím jak jí to v bílé saténové košilce sluší. ,,Nic se neděje.“ Ne aby mě vyšoupla a řekla počkej, vtáhne mě dovnitř a políbí mě. ,,Počkej co blázníš?“ couvnu ke dveřím. ,,Tobě se to nelíbilo?“
,,Právě, že líbilo,“ vydechnu šokovaně. ,,Počkej. Tím chceš říct, že ty a já. Že jsme lesbičky?“
,,Vypadá to tak,“ přikývne Helena. ,,Tak proto nám to ani jedný neklapalo v mém případě neklape ve vztahu.“
,,Asi ano.“
Našim tu děsivou novinku raději nesvěříme i tak by mě zajímalo, jak tohle dopadne. Nevlastní sestry, zamilují se do sebe. Z tohohle kruhu se nedostaneme ani jedna. ,,Helčo, zkoušela jsi někdy kluky, pro nás?“
,,Ne. Ty asi taky ne když máš kluka.“
,,Taky ne. Ale přemýšlím, že to Lubošovi řeknu až bude vhodná příležitost.“
,,Hlavně na to nechvátej. Ať se třeba víc poznáme nebo tak. Něco.“ Souhlasím s tím, jelikož nemůžu nic jiného dělat.

5.
Jsem na pokoji sama, holky zmizely už po ránu. Ťuk ťuk. ,,Dále.“ Ve dveřích stojí Tonda. ,,Co tady…“ Umlčí mě polibkem a zašmátrá mi pod tričkem. ,,Aaa studíš.“
,,Promiň.“ Vysvlékne mi triko a zamkne. ,,Neblázni.“
,,Neříkej, že nechceš.“
,,Chci ale ne tady.“ Tonda pochopí. A tak se alespoň mazlíme a líbáme.
Po obědě si sbalíme a důkladně musíme chatu vysmejčit. Vytřu jídelnu a vstupní halu. Sotva vynosíme zavazadla ven už tam stojí autobus. ,,Lotko,“ zavolá na mě Tonda. ,,Ano?“ Přihrne se ke mně a přidusí mě polibkem a já mu oplácím.
Erik s tátou už na mě čekají. ,,Jak jste se měli Lotko?“
,,Výborně.“ Všechno těm dvěma vyklopím, naposledy se otočím po Tondovi a zmizím za rohem ulice.
Učitelé nás šetří, asi chápou jací jsme po týdnu unavení, jediný kdo nás honí je Smejkal, prý únava neúnava. Jemu vážně ruplo. Sotva trénink skončí, odchytne si mě Tonda a váhavě mě políbí, oplatím mu stejně.
Každou volnou přestávku hledáme útočiště, pro svou lásku, pokaždé jinde, aby nás nevyhmátli učitelé. To by byl průser, stačilo mi, když nás přistihl Smejkal a to jsme se schovali mezi dva z učeliště, ale nepomohli, holt své svěřence zná jako své boty.

KONEC

4.
Zimomřivě podupáváme na seřadišti před školou. ,,Jet na soustředění v říjnu byl čí nápad?“ zajímá se Stan. ,,Jarouška, koho jiného,“ procedím skrz zuby. ,,Měl jsem si sbalit lyže. V Krkonoších jistě už bude sníh.“
,,Já ho tu cítím ve vzduchu.“ Všichni se Tondově hlášce o padajícím sněhu rozesmějí. ,,Taky se mi budeš smát?“ směje se Tonda.,,Jo,“vyprsknu smíchy. ,,Tak počkej až tě chytím. To tě zulíbám k smrti.“
,,Už se těším.“
,,No no no. Mládeži, tak klid,“ kroutí nás Matoušková fyzikářka.
Smejkal si udělá prezentaci a konečně se rozjedeme, zatímco já jsem si sedla s holkami doprostřed, Tonda se nacpal za kluky do zadu, asi tam mastí karty na Robinově klíně. Než přejedeme republiku přestanou je hry bavit.
Největší problém činí ubytování po šesti na pokoji. Teda u nás ne ale u kluk ano. Já, Eva, Olina, Petra, Klára a Máša zabere jeden z prvních pokojů. Jak vysleduji, Tonda je až na tom úplně posledním.
Po ubytování sejdeme na plac před chatou, prý na malou rozcvičku. No jestli je malá to zrovna tvrdit nemůžu. Čtyři kolečka okolo chyty, pak uvolňovací a protahovací cviky jsme všichni vyřízení na večeři se ploužíme podobni hlemýžďům.
Po ní jdeme se podívat do Špindlu. Já a Tonda se každou chvíli zastavujeme a líbáme se. Prostě si nemůžeme pomoci. ,,Takže bando,máte dvě hodiny na rozchod. Za dvě hodiny u tohohle hotýlku.“ Než se Jarda naděje jsme v trapu. ,,Užijte si to vy dvě hrdličky.“
,,Počkejte, my jdeme taky na pivo.“
,,Tobě už bylo osmnáct?“ podiví se Tonda. ,,Jo. V červenci. Tobě snad ne?“
,,Taky.“
,,Tak vidíš.“
,,Tak na co?“ zajímá Dana, když nás všechny obslouží. ,,Na to ať to tu s profesory vydržíme,“ navrhne Olča a všichni souhlasíme. Sotva dopijeme a zaplatíme rozutečeme se každý na jinou stranu, pouze já s Tondou zůstanu ve svitu první lampy ,kde se vášnivě políbíme.
Cesta nazpátek se změní v horor, silnice mezitím namrzla, takže se spíš kloužeme než, abychom se snažili dostat se nahoru.
Když se konečně dohrabeme na ubytovnu, profesoři toho mají plný kecy a my taky. Padnu do postele a v tu ránu usnu.

3.
Takže místo lenošení a užívání si v posteli, sbalím si učení a hned po obědě mizím do Nádražní ulice. Najít kde bydlí Kobylkovi bude maličkost a taky, že ani neobejdu půlku domů a už je mám, stisknu zvonek a přijde mi otevřít, taková roztomilá copatá holčička.“Ahoj máš doma brášku?“
,,Jasně. Tondo, je tu nějaká holka.“ Tonda se mi za chvilku objeví v celé své kráse.,Ahoj Lotko, pojď dál.“
,,Ahoj Tondo.“ Ten mě odvede do svého pokoje, kde nás stihne ještě vyrušit ta holčička. ,,Padej si hrát Eliško, my na tebe nebudeme mít čas.“
,,To fakt ne. My se budeme zabývat broučky“
,,Jakými?“
,,Ferdou Mravencem, včelkou májou, Broukem Pytlíkem ne,“ sejmu jí. Tonda se rozesměje. Ale pak už se věnujeme pouze broukům a jejich čeledím, když asi za hodinku a půl skončíme. ,,Máš v tom jasno?“
,,Tak maličko jo.“
,,Hlavně to zítra nezvorej ona Kadeřábková není mstivá ale kdo jí nepadne do oka tak s tím se nemazlí.“
,,Budu se snažit Lotko.“ Znovu se ztratím v jeho oříškových očích,tentokrát nás snad nikdo nevyruší a taky, že ne. Jeho rty se dotknou těch mých, maličko pootevřu rty, aby mi tam mohl proniknout jazykem a já do jeho hry přidám. ,,Miluji tě Šarloto! Zblázním se.“
,,To nedělej Tondo, protože já tě taky miluji.“
Kadeřábková vejde do třídy, švihne učebnicemi na stůl a zahloubá se do notesu. ,,Kobylka Antonín, je přítomen?“
,,Ano.“
,,Tak pojďte Antoníne, jsem na vás zvědavá.“ Stisknu pěsti a pomalu ani nedýchám. ,,Loto, co je?“ šťouchne do mě Olča. ,,Nic. Nemůžu mu držet palce?“
,,Jasně můžeš. Já jen, že jsi od rána jako vyměněná.“ Bodejť bych nebyla, když jsme se ráno na záchodě tajně líbali. ,,Marešová, je vám dobře?“
,,Cítím se skvěle,“ odpovím, protože Tonda dostal dvojku což mu zlepšilo reputaci. ,,Já jenom, že jsme nějaká bledá.“
,,No já jsem se ráno špatně vyspala,“ odpovím vyhýbavě. Bodejť by mi nebylo blbě, když na tom záchodě, nebylo spláchnuto.
Hned po obědě, zmizneme dozoru z dohledu mezi partu kuřáků z vedlejšího učeliště. Tonda je nedočkavý a okamžitě mě políbí. ,,Páni!“ zní z davu. ,,Ale Marešová, Kobylka. Dva nadějní sportovci, jen pokračujte na takovéhle divadélko jsme tu už zvyklý.Ačkoliv to nebylo u lidí z ročníku ale o ročník výš oba.“
,,Myslíte Lenku a Waldemara, Julii a Ivana?“
,,Přesně ty Šarloto,“ odkývne mi to Smejkal.
Třídní nás honí po hřišti jako psi. ,,Už, abychom byli v teple tělocvičny,“ cvakáme zuby. ,,Vy jste měkoty dámy,“ oznámí nám Robin. ,,Bych chtěla vidět tebe frajere,“ ušklíbne se Blanka. ,,Máček.“ Ujistí nás. ,,Robine, neosluňuj tady ty naše krasotinky a švihej.“ Čemuž se všichni kompletně rozesmějeme.

2.
Na rozdíl od bráchy Erika, nesnáším raní vstávaní, ten skřet, blokuje koupelnu. ,,Pohni,“ buším na dveře. Konečně se uráčí, vlítnu do koupelny, rychle se upravím a už dupu po schodech, abych stihla šalinu.
Na schodech do třídy 2.B potkám Tondu. ,,Ahoj Lotko.“
,,Ahoj Tondo,“ usměji se a on mi usměv oplatí, vlastně si uvědomím, že máme trénink. ,,Já bych do třídy nechodila.“
,,Ne proč?“
,,Jelikož tam bude Kadlecová se svou novou třídou.“
,,A my jsme kde?“ nechápe. ,,Copak jsi neslyšel třídního?“
,,Nějak m to vypadlo.“
,,Máme trénink.“ Tonda se rozřehtá a já se k jeho smíchu přidám.
,,Vida Marešová, Kobylka kdepak jste byli?“
,,Rozdávali si to v Sherwoodu,“ napadne Bořka a všichni vybuchnou smíchy. ,,No my,“ začne Tonda. ,,Šarlota, zamykala šatnu a já na ní počkal.“
,,Aha.“ Nechá nás oběhnout dvě kolečka kolem hřiště a aby toho nebylo málo nechá nás, abychom si pinkli volejbal.
Kadlecová nechá, abychom si v češtině napsali cvičný diktát. No potěš koště. K dovršení všeho objevím na silonkách oko, které u teklo z kdoví jakého důvodu, bez ohledu na to, jak v sukni nad kolena vypadám. No řekněme den blbec.
Druhý den přitáhne Kadlecová opravená diktáty. ,,Račte si uvědomit, že už nejsou prázdniny, to co jste tam nasázeli za chyby, za to jsme se styděla. Jednička nebyla žádná, čtyři dvojky, pět trojek, deset čtyřek a zbytek pětky.“ Podívám se na Peťu a ta pokrčí rameny ani Eva s Olčou netuší jak to napsaly. Dan to rozdá, pohled na trojku mě rozveselí. ,,Tak jsem to podělal,“ vzdychne za námi Tonda. ,,Za basu?“
,,Jo Evčo, za basu.“
Kráčím s Tondou bok po boku ze školy. ,,To fakt nechápu, měla jsem ho na dvojku. Kráva jedna blbá.“
,,Peč na to, buď ráda, že ne za basu.“
,,To je taky pravda.“
,,Dobře češtinu se možná naučím ale biologii ani náhodou.“
,,A co kdybych tě v ní doučovala?“ napadne mě. ,,To by byl výborný nápad Lotko.“ Přitáhne mě k sobě a hledí mi zblízka do očí já se v těch jeho oříškových ztratím. Možná by mě i políbil, kdyby se za námi neozvalo. ,,Ahoj Šarlot.“ Jistě, známá firma Jitka. ,,Ahoj Jituš, tohle je kámoš Tonda.“
,,Jitka.“
,,Antonín.“
,,Topič elektrárenský,“ rozřehtá se ta kráva. ,,Je blbá,“ oznámím mu, když Jitka zaleze do baráku. ,,Puberťačka.“ V tom mu dám za pravdu.
Není nic krásnějšího než víkendové povalování v posteli, vzbudím se sice o půl desáté ale ještě tak do oběda u¨využívám teplé postýlky a nikdo mě z ní nevyhání. To by si zkusil. Teda až do chvíle než mi na stolku zavibruje telefon. Mela by jsi zítra cas na doucko?T. Měla samozřejmě, že měla. JISTE.

Šarlota, nastoupí do druhého ročníku a přibude k nim sympatický Antonín, který potřebuje pomoci z učením a nabídne se právě Šarlota, že mu pomůže. A tak se spolu začnou doučovat. Jenže doučování sklouzne do roviny velké lásky. Ale oba pevně věří, že to dokáží a že jejich láska bude opravdu plná něhy…


1.
Vejdu s Peťou do třídy, kde to hučí jak v úle, všichni se nadšeně vítají po dvou měsících volna, já ho strávila jako každoročně s našima na chatě, kde se nic zvláštního nestalo, stejně jako doma. Ticho utkne teprve zvonek na první hodinu a příchod třídního a tělocvikáře Smejkala. ,,Takže bando, než začneme chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka, přistěhoval se k nám teprve nedávno. Jmenuje se Antonín Kobylka.“ Pár lidí vybuchne smíchy ale já ne. Já si se svým Šarlota Marešová, taky nemůžu moc vyskakovat. ,,Tondo, sedni si třeba k Milanovi.“ Asi nejvíc se mi bude stýskat po čtvrťačkách Lence a Julii, ty dvě my na soustřední ukázali, že to není jenom o sportu ale i legraci. Já, Petra, Eva, Olina, Robert, Venca, Stan a Milan tvoříme takové zdravé jádro třídy, účastníme se různých soutěží a jsme pro každou srandu.
,,Šarloto,“ osloví mě Tonda o přestávce, nejspíš během hovoru vypozoroval moje jméno, bodejť by ne takový ujetý jméno nemá na téhle škole nikdo, ačkoliv v bývalém čtvrťáku byla Uršula, taky netypické jméno. ,,Jo? Antoníne?“
,,Nepůjčila by jsi mi sešity? Já bych si je teď o přestávce okopíroval.“ Petra s holkami vybuchnou smíchy. ,,Žádat Lotku, o sešity dokáže fakt jenom nováček co není zasvěcený do jejích čínských znaků,“ tlemí se Robert. ,,Jak to?“ nechápe Tonda. ,,Tak se mrkni,“ otočím k němu sešit z biologie. ,,Co to je?“ brejlí do mého sešitu a spolužáci hýkají smíchy. ,,to je biologie,“ vysvětlí mu záhadu Eva. ,,A to je zápis o nějakých breberkách,“ vyluští záhadu Stan. ,,Aha tak to abych si od Lotky fakt sešity nepůjčoval.“
,,Anglinu můžeš,“ mrkne na něj Andrej. ,,Smůla ale já jsem němčinář.“ Třída se rozřehtá.
Alespoň k něčemu jsem mu nápomocná o přestávce mu vysvětlím jak se u nás objednávají obědy. ,,Díky Loto, nebo jak ti mám říkat?“
,,No kámoši my říkají Lotko, doma taktéž jenom když je doma naštvu což bývá často tak je ze mě Šarlota.“
,,Máš takové netypické jméno.“ Pousměji se. ,,No po prababičce.“
,,Vidíš já jsem Toník po dědovi.“
,,Toníček,“ chytnu se. ,,Neblbni, tak na mě volali učitelky ve školce a na základce.“
,,Tak Tonda souhlasíš?“
,,Souhlasím. Lotko.“
Jaroušek usoudí, že by jsme toho mohli mít za první den dost a tak nás pustí. ,,A zítra trénink ráno nezapomeňte.“
,,Ten nás prožene pérka,“ slyším z davu Jindru. ,,To máš pravdu.“ Dáme mu s holkami za pravdu. No kuchařky se moc nevytáhli, sedím a rýpu se v zapečených těstovinách. ,,Můžu?“ zajímá se Tonda. ,,Když si přisuneš židli,“ poradí mi Olča. ,,Tak díky.“
,,Není zač.“ No místo zapečených těstovin, probíráme co první den vzal a dal. ,,Mám pocit, že to tu hned tak nepochopím.“
,,Ale pochopíš. Docela snadno, je to tu jako na jiných středních školách akorát jsou do toho ty tréninky.“

Takže po týdení pauze opět pokračujeme :-D


Odjezd domů
Poslední den vyloženě leháro, v kuchyni je po obědě už uklizeno, jelikož večeře ve formě švédských stolů, nedá nikdy zabrat. ,,Na to, že jsem kuchařky, tak se flákáme.“
,,Tibor, naznal, že dneska máme po deseti dnech právo na odpočinek.“
,,Ale kdepak Marcelko, dneska večeři, připravují vedoucí,“ zpraží mě Týna. ,,No tak nevím no.“
,,Marcelo, počkej, on to tak nemyslely,“ snaží se mě zastavit Věra.
Večer se od nich držím dál, ještě, že se zítra jede domů, jinak bych to ani nevydržela. ,,Marcelo, Tomáš po tobě touží,“ oznámí mi Klára. ,,Ale já obsluhuji.“
,,Vezmu to za tebe.“
,,Tome,“ obejmu ho. ,,Marcelo,“ usměje se a odvede mě stranou od lidí, kde se dlouze líbáme. ,,No páni,“ zacpe si pusu malá Kačka. ,,Pšt,“ uděláme na ní oba a ona nám to slíbí, není totiž na rozdíl od maminky, závistivá mrcha.
Ráno odjede Alena se svým přítelem. Rozloučím se s Tiborem. ,,Tak se mějte Marcelo, zase někdy.“ S Károu to vezmu v přátelském duchu, stejně jako s Luckou, Markétou, Honzou a Davidem. S Tomášem je loučení na dlouho. ,,Přijedeš příští rok?“
,,Přijedu,“ ujistím ho a políbíme se.
Nastoupím do auta a pošlu Tomovi vzdušnou pusu. Mamka nastartuje, když mám Smrčinu za zády rozbrečím se.

KONEC

Šok
Holky z kuchyně to na mě poznají. ,,Co Tom?“ zajímají se při snídani. ,,Je skvělý!“ vydechnu, Klára mi popřeje hodně štěstí a vrátí se k Honzovi. ,,Jak to dopadlo, včera s Davidem?“ zajímám se. ,,Tys ho vlastně ješte neviděla,“ řehtá se Markéta. ,,Oko mu zdobí monokl.“ V tom ho zahlédnu a mám co dělat, abych nezařvala smíchy. ,,Jo hochu, neměl jsi provokovat,“ neodpustí si Tibor. ,,David, řekl pravdu.“
,,Tak dobře bando. Máte co jste chtěli. Kdo je pro návrat Marceli do kuchyně?“ Všichni. ,,A kdo je pro Božku?“ Nikdo.
Alena, Věra a Týna neměly o našem hlasování ani potuchy. Když mě spatří ve dveřích kuchyně jásají.
To byl čí nápad udělat návštěvní dny dva dny před odjezdem? Ne, že bych neměla radost, že bude klid ale je to na hlavu. ,,Marcela Novotná, má návštěvu,“ strčí Pavla hlavu do kuchyně. U brány čeká táta. ,,Tati?“ vydechnu v šoku. ,,Marcelo seš to ty? Naposledy jsem tě viděl v peřinkách.“
,,Proč sis nevzal mámu?“
,,Byl jsem ženatý.“ Tohle mi sebere vítr z plachet, otočím se na podpatku a zajedu do kuchyně,
,,holky, řekněte mi, kde je spravedlnost?“ domáhám se odpovědi, když jim to vylíčím. ,,Ono je to těžký Marcelo,“ rozumuje Věrka. ,,To vím taky, jenže proč se spustila se ženatým chlapem?“
,,Stalo se něco?“
,,Ne.“

Láska při měsíčku
S Tomášem trávím každou volnou chvilku a to o pauze nebo než přijdou děti ke stanovišti. Holky, totiž dostaly do kuchyně novou posilu, jakousi Božku a bylo po srandě. ,,Konec srandy,“ poznamenala Alena a ostatní přitakaly. Nechtělo se mi s nimi loučit ale Tibor nedal jinak, ty poslední dny to nějak vydržíme.
Sotva s Tomem spatříme čtyřku ustaneme v líbání a vybalíme přírodniny, které mají děti poznat, sotva odejdou. Tom mě opět políbí. ,,Nepůjdeme si večer sednou na hráz?“
,,Ráda s tebou půjdu.“
,,Fuj!“ Zní jídelnou, sotva tam s Tomem vejdu. ,,Co je?"Sonduji.
,,Vařila Boženka,“ vysvětlí mi Klára.,,V tom případě mlčím. Ale vysvětlete mi jedno. Co se dá zkazit na lívancích kromě toho, že je připálíte?“ zajímá Markétu. To pochopíme záhy. ,,Oni jsou moc slaný,“ prskám. ,,Nejraději bych šel a omlátil bych jí je o hlavu,“ svěří se nám David. ,,máš možnost,“ upozorní ho Lucka. ,,Boží, umíš vařit?“
,,Co je to za blbou otázku?“
,,normální otázka. Já jen, že do lívanců se dává špetka soli a ne polévková lžíce.“ Božka se zvedne, děti ztichnou, Klára, Markéta a Lucka zalezou pod stůl, Honza, já a Tom zdrhneme.
Tajně se vykradu se stanu, abych nevzbudila Alču. Rozběhnu se k hrázi. Tom už tam na mě čeká, na přivítanou mě políbí. Pak pozorujeme hvězdy. ,,Bylo to tu pěkný viď?“
,,Jo. Krásných deset dní,“ vydechnu. ,,Miluji tě!“
,,taky tě miluji.“ Políbíme se, prostě musíme. Do tábora se vrátíme každý jinudy, abychom nenarazili na hlídku. Dneska jí drží Božka. Týně, Alče a Věrce bych to vysvětlila, Tiborovi snad taky ale Boženě, ve stanu se mi uleví.

Tibor
Vlítnu k Tomovi do stanu, kde se zhroutím v pláči. ,,Marcelo, co se stalo?“
,,On, on mě osahával.“
,,Patrik?“
,,Jo,“ vzlyknu. ,,Markéto, nemáš kapesník?“ nakoukne do vedlejšího stanu. ,,A ty nebul, pokud ti neublížil jinak.“
,,Co se vlastně stalo?“
,,Patrik jí osahával.“ Tahle zpráva se rozletí po táboře rychlostí blesku. Věrka mě naloží do auta i s Tomem a odvezou mě na policii.
Tam jim to všechno vyklopím. A oni mě naloží do auta a vezou mě zpátky do tábora. ,,Pane Patriku Jouzo, zatýkáme vás za pokus o znásilnění nezletilého děvčete, pojďte prosím s námi.“ Patrik jde, ví že si uřízl u dětí ostudu a u nás nedůvěru. ,,Děvko!“ zařve na celý tábor. ,,Ona? Podívej se na sebe ty ubožáku,“ zastane se mě Alena. ,,Díky Alčo.“
,,To je dobrý,“ mávne nad tím rukou.
,,Tibore?“ podiví se Týna, když přijede náhrada za Patrika. ,,Ano Týno, jsem to já.“
,,Holky, jsem zpátky, to jste rády co?“ Všechny tři mě o tom ujistí. Hned se pustíme do příprav guláše, jde nám to pěkně od ruky. ,,Bez tebe tu bylo prázdno,“ přizná Věrka. ,,Taky jste mi chyběly dámy,“ ujistím je a od plic se zasmějeme. ,,Usměvané kuchařinky, co víc si přát?“
,,Usměvavé jídlo a spokojené strávníky,“ zazubím se a vida Tibor se k našemu smíchu přidá.

Místo mě šoupnou Pavlu. Brzy soutěž skončí. ,,Všechno dopadlo dobře až na jedno zranění a vybočení z cesty. Lucko, gratuluji, dokázala jsi svůj oddíl zblbnout.“
,,Co noha?“ zajímá se Tom. ,,Zdá se, že končím.“
,,Nekončíš, jdeš k Páťovi do kanceáře.“ Nakloní se nade mě a políbíme se.
Spí se mi špatně kotník bolí jak svině. Takže ráno mám kruhy pod očima. ,,Téda tady někdo nespal,“ udělá Patrik ironicky, od včerejška mě ignoruje jak viděl, jak se líbám s Tomášem. Na snídani se dobelhám s Tomovou pomocí.
Všichni jsou u vody, kromě mě, Patrika a kuchařek. Kdyby alespoň nebylo takový vedro. Patrik udělá něco co jsem fakt nečekala, začne mě hladit po zádech. Co to dělá proboha, pak mě začne druhou rukou hladit po ňadrech. ,,Jsi tak krásná,“ šeptá. Seberu se a jednu mu vlepím, ten si to nenechá líbit a stiskne mi rameno. ,,Au. Pusť mě to bolí.“ Druhou rukou mi zajede pod tričko. ,,Patriku, pusť nebo budu křičet.“ Jak zaslechne křik dětí pustí mě a já vyletím z kanceláře kotník nekotník.

Vily, bludičky a jiná havěť
Do kostýmů se převlékáme, když děti v jídelně malují, co by chtěli na dnešní stezce odvahy vidět. ,,To mám být bosá?“ šílím. ,,Marcelo, uvažuj. Víly přece nenosí botasky,“ rozesměje se Tomáš, pak se přesuneme na místa. ,,Odkdy je vlkodlak blízko víly?“ řehtá se Markéta, co vyfasovala sovu. ,,Jak to Páťa vymyslel, tak to je.“ Všichni se uvolněně rozesmějeme. Pak se od nás odpojí Věra s Davidem. ,,Moc nám děti nevyděs,“ varuje mě Tom. ,,Já? Snad ty nebo Honza.“ Oba se rozesmějeme. Zmlkneme, jelikož nás jde zkontrolovat Patrik. Tom zavyje až se Patrik lekne. ,,To jsou blbý vtipy mládeži.“ Dusím v sobě smích. ,,Zkouška, raz dva tři,“ řehtám se, Tomáš je prostě éro. ,,Kde je sova Markéta?“
,,Nejspíš hnízdí kousek od nás,“ odtuší Tom.
Všechny oddíly vyděsíme k smrti, dokonce i Týnu s Kačkou. ,,Teda mládež, takhle mě děsit,“ podívám se na Toma a ten zařve do ticha smíchy. ,,Pšt,“ krotím ho. ,,Kde je čtyřka?“ strachuje se o Lucčin oddíl. ,,Mrknu se po nich,“ a vyjdu na cestičku, jenže mi bosá noha podjede na kameni. ,,Au!“ zavyji. ,,Marcelo, dobrý?“
,,Nevím. Asi vymknutý kotník.“ Tomáš mě vezme do náruče a odnese do tábora.
,,Kde je Pavla? Nesu raněnou,“ zahaleká Tom. ,,Už jdu,“ vyleze zdravotnice. ,,Neboj Marcelo, to bude dobrý.“

Tomáš, David a spol.
Všichni se vrátí z lesa utahaní, takže hotovou večeři přivítají s nadšením. ,,To je dobrota,“ olizují se všichni a ládují se až se jim dělají boule za ušima.
Na poradě řešíme další hru, vůbec nic nás nenapadá. ,,A co bobříka odvahy?“ napadne Týnu. ,,Jasně Týno ale někdo bude muset jít s tvojí Katkou,“ všech zraky padnou na mě. ,,Co je?“ zajímám se. ,,Marcela, má u rybníka roli víly. Leda bys s ní šla ty,“ Týna souhlasí. ,,Jelikož Věra je čarodějnice a Alena vypouští děti. Klára je u cíle, Honza dělá hejkala, Lucka bludičku , Tom bude vlkodlak a David ježidědek.“ Vymyšleno odhlasováno, můžeme se rozejít.
Ráno děti hrají mezi sebou volejbal. Zatímco my kuchařky a Honza s Klárou škrábeme brambory k obědu. Plácáme hlouposti, řehtáme se jako blázni až se Klára málem řízne.
Při obědě za námi přijde Patrik na kus řeči. ,,Tak co Marcelo, jak to jde?“ Kousek sekané mi zaskočí. ,,Za těch pár dní co tu jsem, tak skvěle,“ odpovím mu. ,,Patrik na tebe letí,“ svěří mi Klára. ,,Má smůlu. Má tom holku?“
,,Tak o Tomáška ti jde. Můžu tě potěšit holku nemá co já vím.“
,,Já rád brunetky Marcelo.“ Zrudnu asi nás musel slyšet, je to venku a zpátky to vzít nejde. Jen co pomůžu s nádobím, plácnu sebou na lavičku a sleduji jak vedoucí pinkají volejbal. ,,Veruš, Marcelo pojďte si taky pinknout,“ lákají nás a tak jdeme nakonec proč ne. Připadnu do týmu k Tomovi zatímco Věrka je mi soupeřem. Nakonec prohrajeme ale nám to vůbec nevadí.

Marcela si o prázdninách přivydělává na dětském táboře, jako pomocná síla. Zalíbí se jí tam jeden vedoucí Tomáš a při jedné bojové hře si Marcela zlomí nohu a právě Tomáš jí přispěchá na pomoc. Jak asi dopadne Marcelino snažení….





Tábor Smrčina
Vystoupím z našeho bouráku ŠKODA 100. ,,Tak se měj mami a v té Francii si to užij.“ Mamča mě líbne na tvář. ,,Užiji. Měj se Marcelo a nezlob,“ trošku mně tím urazí. ,,Za co mě máš?“ Neodpoví, náš labrador Tery se dere ven doslova přes mrtvoly.
S malou dušičkou vejdu do tábora. ,,Ahoj ty budeš Marcela,“ osloví mě sympatický mladý muž. ,,No v rodném listě mám Marcelu napsanou.“
,,1:0 Marcelo, já jsem Patrik hlavní vedoucí.“ Dovede mě do zděšené budovy.
,,Dámy a pánové, přivedl jsem posilu do kuchyně Marcelu,“ všichni zvednou hlavu od své práce a mě zamrazí v celé délce páteře, ten špinavý blonďák je docela pěkný. ,,Marcelo, tohle jsou David, Tomáš, Markéta a Lucka. Bando, tohle je Marcela.“ Nesnáším chaos ale tohle snad přežiji, kluci neváhají mě na seznámení olíznout. ,,,Pánové,“ krotí je se smíchem Patrik. ,,Jo a tohle jsou naše kuchařky Alena, Věra a Týna.“
,,Tak jste se seznámili a honem do práce. Děti tu budou každou chvíli.“
,,Mám namazat i patky?“ zajímám se v kuchyni, kde mažeme chleba rybí pomazánkou. ,,Ty ne,“ zarazí mě Věra. ,,Už jedou,“ překřičí rádio David. ,,Pojďte holky, mrkneme se na rozdělení. Zajímá mě kam se dostane naše Kačka.“
,,Ticho!“ zjedná Páťa klid a děti umlknou. ,,Každý vedoucí, teď dostane jedno číslo. Vy se mezitím rozdělte na čtyři oddíly po 16.“ Je zajímavé jak ti trpaslíci chtějí být tu s tím tu s oním ale nakonec se jakž takž rozdělí. ,,Tak teď dám jednomu z vás číslo a vy půjdete za tím vedoucím s tím číslem.
Když jsou oddíly rozdělené. Tom jedna, David, dva, Markéta tři a Lucka čtyři. Honza s Klárou je sledují se stejnou závistí jako já. ,,Závidíš co Honzo?“ zajímá Alču. ,,Docela dost. Hele nová tvář. Jak se jmenuješ?“
,,Marcela.“
,,Honza a tohle je Klára.“

VII. Pokus o rozchod
Tibor mě vyzvedne o půl jedenácté, ví že si ráda přispím. ,,Dobrá den paní Šilarová, přijel jsem pro Veroniku, včera mi slíbila, že mě dnes doprovodí do Brna.“
,,Dobrý den Tibore, hned jí zavolám. Veroniko, je tu Tibor prý s ním jedeš do Brna.“
Nastoupím do služební dodávky. ,,Dneska ti to obzvlášť sluší.“ Nakloní se nade mě, aby mě mohl políbit. ,,Koukej se na cestu,“ upozorním ho vyděšeně. ,,Jsi nějaká chladná.“ O jaký všímavý chlapec. ,,Jenom nechci, abychom se vybourali.“
V Brně si vyřídí záležitosti s firmou a vezme mě do kina na Prázdniny pana Beana, nemůžu se soustředit, na mysl se mi tlačí Andreina slova o rozchodu. Má pravdu k sakru, teprve když vyjedeme z Brna a zastavíme u Devíti křížů na obědě. ,,Tibore, já bych ti potřebovala něco říct.“
,,Nepočkalo by to lásko? Už nám nesou moučník.“Možná počkalo ale já se opravdu bojím.
Teprve až v Hradišti si vzpomenu na to co jsem mu chtěla říct. ,,Tibore, nemá cenu ti lhát. Já chodím s…“
,,Chodíš se mnou to já vím. A tvoji rodiče nám to přejí.“
,,To jsem říct nechtěla.“
,,Tak povídej.“
,,Já chodím s Michalem.“ Tak a je to venku. ,,To si děláš srandu. S mým bratránkem Michalem Peřinou?“
,,Jo s Michalem Peřinou.“
,,Jak dlouho?“ zeptá se přiškrceně. ,,Od té doby co jsi mi ho představil jako svého bratránka. Na škole se mi líbil ale teď vím,že ho miluji a on mě.“ Tibor se na mě smutně podívá. ,,Tibore, tebe taky miluji. Jsem v bludném kruhu a nevím kudy z něj ven.“
,,Ty hnusná štětko, já ti tak věřil. Vypadni a dokud se nerozmyslíš, tak mi nelez na oči. Nenávidím tě!“ Ztěžka polknu, pokusím se ho políbit ale on mě odstrčí. ,,Běž prosím tě.“
,,Tak co?“ vybafne na mě ségra. „Řekla jsem mu to.“
,,A co on?“
,,Dal mi ultimátum. Buď on nebo Michal. A dokud se nerozhodnu nemám mu lézt na oči.“
,,To je debil. Co budeš dělat?“
Setkání s Michalem je o to horší,když ho spatřím ztuhnu jeho oko zdobí monokl. ,,Je mi to líto.“
,,Co je to líto, že mi bratránek zmaloval fasádu kvůli holce?“ usměje se. „Přesně tak.“
,,To nemusí, takových bebínek už jsem měl.“ Políbíme se. ,,Dal mi ultimátum.“
,,Jaký?“
,,Mám si vybrat mezi ním a tebou.“
,,Měl dal úplně stejné. Prý tě mám nechat být.“
,,Vím co chci. Chci lásku a mám na to dva kluky a nevím, kterého mám chtít.“
Večer se přižene táta se čtyřmi letenkami do Řecka. ,,Rodino, balte kufry, zítra odlétáme.“
,,Kam?“
,,Na Krétu.“ Málem mě i ségře vypadnou oči z důlků. ,,Ale já teď nemůžu odjet,“ povzdechnu si při balení. ,,Proč ne?“ nechápe Andy. ,,Tibor mi přece dal na výběr.“
,,No právě. Na Krétě si necháš myšlenky uležet a pak mu řekneš jak jsi se rozhodla.“ Andy má pravdu.
Ráno se necháme odvést na letiště, ještě ten večer jsem se rozloučila s Michalem. Je mi jedno, jak se rozhodnu ale doufám, že to bude správný tah.

Konec