,,Džus s vodkou,“ požádá. ,,Stalo se něco?“ zeptáme se napjatě. ,,Jo. Je to idiot. Roman Otruba, já věděla že to jméno odněkud znám. Chodil s Janou. Šli jsme normálně jsme si povídali, jenže pak mě začal líbat a chtěl si to se mnou hned rozdat. A když jsem odmítla. Vynadal mi do názvu ženského orgánu.“
,,Kašli na něj,“ poradím jí ale Renča se rozbrečí. ,,Já si snad nikoho nenajdu.“
,,Hlavně neplač no tak. Další třeba…“
,,Žádný další!“ přeruší mě.
Doma padne na postel a nepromluví se mnou.
Další dny, dopisy od nových ctitelů rovnou háže do koše ani já ani kdokoliv jiný nemá šanci si je přečíst, hrabat se v koši se nehodlám. ,,Renato, proč si to alespoň nepřečteš?“
,,Nemá to cenu. Děkuji za snahu Sabi ale děkuji dál u ž ne.“
,,Třeba někde mezi těmi vyhozenými je nějaký, který by tvé představě vyhovoval.“
,,Nikdy! A nikdo!“ rozkřikne se. Až to přivábí mamku s taťkou. ,,Co se tu děje? Sabino? Renato?“
,,Nic! Jenom Renatka z toho dělá vědu,“ odfrknu. ,,Renčo, co je?“
,,Ale nic mami.“ Zalže z otočky. ,,Ale jo,“ prohlásím pomstychtivě. ,,A co?“ otočím se na mě táta. ,,Nikdo jí nechce. Podala si inzerát..“
,,Podala jsi ho ty za mě,“ zarazí mě. ,,Viděla jenom dva kluky a hned je zavrhla.“
,,Na kluky, máte ještě spoustu času. Obě.“ Sotva odejdou, Renata na mě vyplázne jazyk. Tak si zůstaň sama, když jsi taková.

1. Ptactvo v akci
,,Chudák Renča,“ polituje mou ségru Monika a holky se k ní přidají. ,,Nemohly jsme jinak než vzít kramle. Nelíbil se ani jí ani mě.“
,,Ty bys ho chtěla sbalit jo?“ podivuje se Martina. ,,Blázníš? Měl předkus a byl poďobaný jak od neštovic.“
,,Chtělo by to něco vymyslet.“
,,Myslíš ornitologický spolek plus Lenka v akci?“ směji se. ,,Jo. Přesně.“
,,Kotrová pojďte si spravit jméno,“ požádá jí dějepisář Ondráček.
Jdeme právě, ze školy když uvidíme Standu, jo toho z toho inzerátu, jde si přímo naproti nám a vykládá něco svému kámošovi. ,,Tak ti Marku povím. Dal jsem si rande s tou holkou z toho inzerátu a ona nepřišla. Normálně se na mě vyprdla.“ Podívám se po sobě s holkami. ,,To je on?“ špitne mi Martina. ,,Jo,“ přisvědčím. ,,Takového bych taky nechtěla,“ špitne mi Monika. ,,Takový chudák, rodiče se na něm dost vyřádili,“ přisadí si Lenka a všechny čtyři se lámeme v pase. ,,To je srandy viďte holky, ale ono tady nic vtipného není. Kamarádovi nepřišla na rande holka.“
,,To by to vyhrála,“ škytá Martina. ,,Promiň moje kamarádky jsou trošku nevychované. Na tebe totiž musí holky letět. Takový playboy,“ přisadím si. Holky, se řehtají. Markovi cukají koutky a Staník chytá dech. Než se vzpamatuje čapnu Martinu, uslzenou Moniku a vyřehtanou Lenku a mizíme za rohem. Až za roh spořitelny, slyšíme Standovi nadávky. Jaký kačeny se to narodily na světě.
Na druhé rande jdeme všechny čtyři, jelikož po scéně se Standou mají holky dost a chtějí se účastnit našich „randíček“. Tenhle kluk vypadá solidně, postrčím Renatu ať jde a sama s holkami jdu do cukrárny. ,,Ahoj Edito. Chtělo by to něco ostrého. Slavíme.“
,,Ahoj Sabi, a copak pokud se můžu ptát?“
,,Renata, má nejspíš kluka.“
,,Tak ať jí to dlouho vydrží. Přeje si sestřina spolužačka ze základky. A naservíruje nám džus s vodkou. ,,Tak na Renatu,“ přiťuknu si s kámoškami. Nevím jak dlouho tam sedíme ale jakmile se objeví Renata, ztuhne nám úsměv na tváři, jelikož její výraz vyjadřuje, že to nebylo to pravé ořechové. ,,Edit, colu s rumem a nebo džus s vodkou.“
,,Tak který?“

3.První zájemce
Užívám se si sladkého lenošení v posteli, je sobota tak si to můžu dovolit. ,,Sabinko, Renatko,“ zavolá babička z chodby. ,,Ona měla přijet babi?“ natočím se na ségřinu stranu. ,,Asi jo. Já o ničem nevím.“
,,Já právě taky, proto mě to zmátlo.“
,,Ano babi?“ zavolá Renata. ,,Ahoj holky, já vím přijela jsem neohlášeně. Kde je máma s tátou?“
,,Táta na rybách a máma šla nejspíš nakoupit,“ pokrčím rameny. ,,Tak šup z postele, je krásně a vy se válíte v peřinách.“ Babča je rozený generál. Pomůžu babičce uvařit čaj, zatím co Renča nakrájí babiččinu bublaninu.
,,Mami?“ podiví se máma ve dveřích. ,,Eliško, to koukáš co?“
,,To teda. Měla jsi předem zavolat. Nemusela jsem z města tahat dvacet rohlíků.“
,,To se sní,“ odmávne to babča rukou. Mamka poznamená něco v tom smyslu, že to chce vidět. Po snídani nás babča vytáhne ven, sice nevím o co je v Hradišti stát, mnohem raději bych slyšela co je nového Rejicích, vesničce necelých deset kilometrů od Hradiště. Víkend přežiji v babiččině společnosti.
Ploužím se ze školy ve společnosti spolužáka Tomáše. ,,Sabčo, co ti to udělá? Udělat ten referát za mě?“ ryje do mě celou cestu. ,,Udělej si ho sám,“ odfrknu. ,,Zadala ti ho Brožkovka, existuje internet ne?“ Já mu tak budu shánět referát na Aloise Jiráska. Celá nakřivo.
Při pohledu na bílou obálku na stole, mě zamrazí. První zájemce otočím obálku, abych se podívala na adresu: Slečna
Renata Havránková
Sídl. Východní 58
589 21
Hradiště
No páni! Tady si někdo pospíšil. A ta husa není doma.
,,Přišel ti dopis,“ oznámím jí. ,,Kdo mi tak může psát?“ Mrknu na Lenku, jelikož ta jediná z naší čtverky mohla. ,,Ale já si žádný inzerát nepodala,“ zaprotestuje si spíš sama pro sebe. Načež se otočí na mě. ,,Sabino! Nevíš o tom něco?“
,,To víš, že vím. Nemohla jsem tě vidět, takovou nešťastnou. ,,Tak já mám kvůli tobě zítra rande s nějakým Stanislavem Kadlecem.“
,,No paráda. Tak hodně štěstí.“
,,Sabčo, děkuji. Ale musíš mi alespoň pomoci. To poté co se Honza zabil jsem vyšla ze cviku.“ Zíráme na ní s Lenkou šokovaně. Myslela, jsem že mě seřve a ona mi děkuje. ,,Samozřejmě ale je blbý aby tam stály dvě holky. Já budu o kousek dál.“ Renča přikývne.
Jdu s Rentou na její rande s nějakým Slávkem, Standou či jak jinak se dá říct Stanislav. ,,Já se bojím Sabčo.“
,,Neboj, dobře to dopadne.“ K růži, kde se scházejí mladí lidé se jen tak nehrneme, teda já vůbec a Renču pozdržím. ,,Poslal ti fotku?“
,,Ne ale v dopise sliboval, že bude mít v ruce rudou růži.“
,,Rudou růži tu rozhodne nemá ani jeden z kluků,“ namítnu. V tu chvíli vytáhne kluk s předkusem a podobaným obličejem telefon a chvíli smolí někomu smsku. Sotva ho zastrčí rozvibruje se Renčin telefon. ,,Píše ti ten koho myslím?“ zeptám se vyděšeně. ,,Chudák,“ polituji ho. Renata na moje řeči nereaguje a vytáhne telefon. Renatko, kde jsi? Cekam te u Ruze a ty nikde! Ukáže mi smsku. ,,No to je teda gol. Prozvoň ho, ať máme jistotu.“ Renata mě poslechne a prozvoní Standu. Ve chvíli kdy ho vytáhne, to típneme a bereme roha. Je mi ho líto ale s ním by to Renata neměla snadný.

1. Inzerát
Holky, jsou s mým nápadem najít Renatě partnera nadšené. ,,Už by vážně někoho potřebovala,“ dá mi za pravdu Lenka. ,,Jsem přišla domů a ležela na gauči jak mrtvola a stěžovala si, že jí nikdo nemá rád.“
,,Ta holka je vlastně chudák,“ přidá se k nám Martina. ,,Myslíš, kvůli tomu že se jí Honza zabil na motorce?“
,,Jo. To mi jí bylo strašně líto.“
V hodině češtiny se to bojíme probírat. ,,Kde je vlastně Monča?“ otočím se na Lenku, když si všimnu, že nám chybí poslední členka naší party. ,,Takže kdo nám chybí?“ zajímá Brožkovou. ,,Netolička, Satrapová, Bouchal, Oliva Jakub a Kosová.“ Brožková zvedne při posledním jméně oči. ,,Děvčata, kdepak máte tu vaší poslední členku do ornitologického kroužku?“ Třída vybuchne smíchy, kdo by řekl jaká je Brožková vtipná. V tom někdo zaklepe na dveře. ,,Už letí,“ prohodí Venca a třída zařve smíchy znova. ,,Paní učitelko, prosím vás omluvte mě. Já jsem zaspala,“ omluví se Monika. ,,Spíš jí zmoklo peří,“ přisadí si Robert. Pár lidí se zasměje. ,,Co to mají za poznámky?“ nechápe Monika. ,,Ale Brožková měla narážky na ornitologický kroužek,“ vysvětlí Lenka. ,,Ta mi taky může,“ odfrkne si Monča.
Světe div se ona se i v tělocviku dá prožít sranda. Učitel Skála se totiž rozhodne pro 400m běh. Mrknu s holkami po sobě a povzdechneme si zatím co Jitka si vegetí na lavičce s nohou v sádře. Běžím hned jako druhá po Kryštofovi Bednářovi. ,,Sabčo, dej do toho všechno ale v klidu,“ nabádá mě učitel a holky mi sevřou pěsti pro štěstí. ,,Havránková Sabina.“ Postavím se na start. ,,Připravit, pozor, teď.“ Vystartuji na učitelovo tlesknutí. V půlce jsem vyplivnutá, v poslední čtvrtce mi přijde, že mi nohy vypovědí službu. A do cílový rovinky se málem plazím. ,,3:20!“ nahlásí Skála Jitce. ,,Skvělý Sabčo, skvělý.“ Bodejť by ne. Z celkových děvčat jsem to zaběhla nejrychleji. ,,Novotná, kdy vám jí sundají?“ otočí se na Jíťu Skála. ,,Za dva týdny.“
,,Hele ten chlap spadne!“ vyjekne Danča. ,,Cože?“ nechápe Lucka. ,,Říkám, že ten údržbář brzo slítne!“ zopakuje pro Lucku Danča. Skála tomu dodá korunu. ,,Franto, bacha!“ Milý údržbář opravdu žuchne na zem. V první chvíli zařveme smíchy ale v té druhé se rozběhneme na místo nehody. ,,Franto, promiň já nechtěl,“ omlouvá se Skála. ,,Můžete chodit pane Sedláček?“ zajímá Martinu. ,,Jo to je dobrý. Mám štěstí, že to nebylo vysoko.“ Ale i tak ho pomůžeme panu učiteli Skálovi naložit do auta.
Při čekání na bioložku Rychtrovou, si s holkami krátíme vymýšlením inzerátu. ,,A co mladá slečna hledá mladého muže.Foto přikládám.“
,,To je blbost Martino,“ zavrtí hlavou Monika. ,,Hele a co takhle Mladá slečna hledá mladého muže, na seznámení. Zn. Romantik.“ Plácnu první věc co mě napadne. ,,Ty Sabčo, to je výborný nápad.“,,Napíšeme to raději na počítači a pak jim to doneseme ne?“
,,Jasně.“
Renatě samozřejmě můj ujetý nápad neřeknu ale nejspíš se bude divit až jí začnou chodit odpovědi na náš inzerát. ,,Ahoj Renčo, ty už jsi doma?“
,,Ahoj Sabí, a kde bych měla být?“
,,Ve škole?“ zkusím. ,,Jo ale odpadla nám poslední hodina.“ To se tak někdo má.

,,Nebuď škrt Renčo, já chci taky,“ Renča totiž přišla do pokoje se dvěmi krásně opečenými a voňavými topinkami. Běž si je udělat,“ poradí mi totiž. ,,Proč bych je dělala, když mám jednu hotovou?“ V tu chvíli jí zazvoní telefon, jaké krásné načasování a ona s ním odejde na chodbu, kdo jí tak může volat? Tím se nezabývám popadnu tu druhou topinku a zamknu se v obýváku. Renča jakmile to zjistí, neváhá zabušit na dveře obýváku. „Okamžitě jí vrať!“ Urafnu si pořádný kus a odemknu. ,,Tak na,“ podám jí jí. ,,Tak to si nech.“
,,Tak proč kvůli ní vyvádíš?“ podivuji se. ,,Měla sis udělat svou.“ Ne s tímhle stvořením nemá cenu se hádat. A já blb jí ještě chci hledat kluka.

Příběh gymnazistky Sabiny, začíná zcela nevině, chce pomoci sestře Renatě najít si přítele, protože Renata sama se trápí, že nikoho nemá. A tak Sabča a její kamarádky se rozhodnou, že jí pomohou, Renata přijde pomoc nejdřív špatně ale nakonec souhlasí, protože Sabina si nedá pokoj. Ale i tady se objeví problém, na inzerát se ozve sympatický Radek a Sabina se do něj zamiluje. I Radek si posléze vybere Sabinu. Jak to asi přijme Renča? A co se stane s hledáním partnera pro ní samotnou…

1.Začátek hledání
Čekání na třídní Brožkovou si krátím s holkami debatou o klukách, no sice už měsíc žádného nemám a ani nehledám, ráda si poslechnu Moničino líčení rande s jejím klukem Filipem. ,,Si představte holky, vzal mě k sobě domů, nikdo nebyl doma. No nejdřív jsme se mazlili a pak jsme šli na věc.“
,,Jak jako jen tak?“ zajímá Martinu. ,,Jak jen tak, proč ne po dvou měsících chození,“ pokrčím rameny. ,,Filip, sice říkal, že nebudeme spěchat. Dokud nebudu cítit, že to chci sama. A já to cítila, právě včera.“ Lenka, se do naší debaty nějak nezapojuje, jindy je hovorná. ,,Leni, co je?“ drcne do ní Monika. ,,Nic. Nemůžu jen tak poslouchat.“
,,Ale jo můžeš. Jen jsem se divila, že mlčíš.“
,,Jo aha. Není mi do řeči.“ To je mi divné. ,,Pokračuj Moni,“ poprosí jí Martina. ,,No byl strašně něžný a bál se, aby mi neublížil.“
,,Měnili jste polohy?“ zajímá mě. Monča jen přikývne. ,,Jistě. Havránková, Vránová a Kosová zase jinde než v hodině českého jazyka. Viďte děvčata.“ Otočím se po hlase a spatřím třídní Brožkovou. ,,Kdy přišla?“ zajímá se Martina. ,,Jo to kdybych věděla,“ pokrčím rameny. ,,Leni?“
,,Co já vím. Já byla zabraná do vaší debaty.“
Při chemii na kterou máme mladého učitele Adama si špitat o Mončiným poprvé neodvážíme. ,,Takže Vránová Martina, pojď si vylepšit reputaci. A vy Havránková a Kosová se tam nebavte.“ Otočím se na Moniku a máme co dělat, abychom nezařvaly i s Lenkou smíchy. My jsme se dokázaly před rokem sejít. Sabina Havránková, Martina Vránová a Monika Kosová. Hotové ptactvo. Jak se vyjádřil spolužák Martin, pak jsme k sobě přibraly Lenku Kotrbovou, protože neměla s kým sedět, tak jí vzala pod ochranné křídlo Monika s ní i já s Martinou, takže jsme utvořily takovou nerozlučnou čtyřku.
Zastihnu Renatu nataženou na gauči. ,,Čau ségra, co děláš?“
,,Ahoj Sabčo, nic jen se trápím.“
,,Jako jak?“ nechápu. ,,Nikdo mě nemá rád.“ Aha v tom je jádro pudla. ,,Co to plácáš? Klukům se líbí různý typy holek.“
,,Já vím. Ale i ty jsi s Danem šťastná.“
,,Byla jsem.“
,,Jak byla?“
,,Ty to nevíš? Dal mi kopačky.“ Renata se zvedne z gauče a odejde do kuchyně pro něco na zub. V tu chvíli mě osvítí nápad. Já jí někoho najdu, sama o nikoho zatím nestojím. Po Danově nevěře nemám zájem.

RŮŽOVÝ SAD

V pátek už jsem zvyklá a vstanu v pohodě, nakonec proč ne, vždyť jenom do půl dvanáctý a jedu domů ,konečně.. ,,Bereš si tašku hned?“ zajímá Johanu. ,,Ne, přijdu si pak pro ní.“
,,Tak fajn.“
Dlouho se s námi učitelé nepárají píšeme zápisy až se z nás kouří, no jo tohle není jako na základce týden flákání. No co nadělám, přežiji to.
Na autobusáku na mě nečekají ani naši ani sourozenci ale Marcel, celá šťastná vyletím z autobusu a vzhnu se mu kolem krku. ,,Moc jsi mi chyběla Naděnko.“ I tu Naděnku mu odpustím. ,,Ty mě taky Marcelku.“ Oba se políbíme.
Doma je zajímá jaký to je ve škole a já ochotně vykládám. Proč ne, když je to zajímá no koho ne? Když se jeho dcera dostane někam kde jí nemůžou každý den hlídat. Pořádně se vyspím, není nad vlastní postel, zdají se mi krásné sny o Marcelovi.
Naši jsou v práci. ,,Dome?“
,,Co je Naďo?“
,,Řekni ostatním, že se zachvíli vrátím.“
,,Za jakou chvíli? Jdeš za Marcelem ne?“
,,Popřípadě připrav za mě snídani ty.“
,,Spolehni se.“
Přiběhnu k zámku, kde na zahradě pracuje Marcel a je sám. Přiblížím se k němu a zakryji mu oči. ,,Kdo je?“
,,Hana?“
,,Ale fuj,“ zasměji se. ,,Jiná ctitelka?“
,,Ale kušuj.“
,,Pak mě napadá leda moje holka.“
,,Která?“
,,Já netušil, že jich mám víc. Nepěstuji mnohoženství ale kytky.“
,,Tak kdo?“
,,Naďa.“ Sundám mu ruce z očí a on se otočí, obejme mě a políbíme se.
Konec

KUCHAŘI, ZAHRADNÍCI A JINÉ OBORY
Na tuhle noc nejspíš do smrti nezapomenu, to byl děs, pořád mě něco budilo a nemohla jsem spát, prostě nezvyk. ,,Naďo?“ ozve se Irma. ,,Jo?“
,,Taky nemůžeš spát?“
,,Taky.“
,,Tak jdeme na snídani ne?“
,,Proč ne.“
V jídelně moc lidí zatím není, pouze nějací kluci nejspíš druháci. ,,Hele pěkný holky,“ ozve se ten jeden. ,,Asi prvandy, nikdy dřív jsem je tu neviděl,“ přidá se ten druhý. Zabereme nejbližší stůl a pustíme se do snídaně. ,,Tys taky nemohla spát?“
,,Vůbec, pořád mě něco budilo.“
,,Snad to bude příště lepší.“
,,Snad jo nebo se odstěhuji.“ Rozřehtám se. ,,A kam?“
,,Nejspíš na střechu.“ Irma je komik, nevydržím a rozesměji se. ,,To je radost, vidět veselé tvářičky takhle po ránu. Dobré ráno holky.“ Pozdraví nás vychovatel Brázda. ,,Dobré ráno pane Brázda.“
S Johanou a Danou vejdu do třídy. ,,Ahoj Danuš,“ zdraví mojí spolubydlící holka s vlasy do půl zad. ,,Ahoj Peťo.“
,,Sedneme si spolu ne?“ kývne Johana k předposlední lavici u okna, hned před Petru a Danu. Sotva zazvoní vleze do třídy dědula asi kolem padesátky. ,,Dobrý den jmenuji se Bořivoj Novotný a budu vaším třídním učitelem a budu vás mít na matematiku a chemii.“ To jsou moje oblíbené předměty zašklebím se. ,,A teď se mi představte vy, třeba ta slečna co se šklebí.“
,,Naděžda Králová,“ zahučím neochotně. Pak už se jména střílí jak z kulometu pár jich chytnu, třeba Hynka a Martina jediné dva kluky. Ne na co zas myslíš, holka nezdárná, máš doma kluka. Sama sobě se v duchu zasměji.
Ve stejném duchu pokračuje i zbytek prvního dne. Bořek nám vysvětlí jak to tady funguje a sotva nás propustí vyrazíme do ulic, abychom to poznali a veděli kam o vycházkách vyrazit. Hahaha.

ZAČÁTEK ŠKOLNÍHO ROKU
S Marcelem se setkám přímo v zahradě sedí na lavičce a kouká někam do sadu, nevím kam. Přikradu se k němu ze zadu a položím mu ruce na oči. ,,Kdo to je?“
,,Nějaká holka,“ odpoví mi, na oko se namíchnu. ,,Jaká?“
,,Počkej. Mirka?“
,,Ne ta má Melichara.“
,,Tak nějaká z mých ctitelek.“
,,Přihořívá.“
,,Hana?“
,,Já ti dám Hanu až ti bude živý plot malý.“
,,Tak sorry Naděždo.“ Marcel se otočí a políbí mě.Oplatím mu s vervou. ,, No no no,“ ozve se za námi kastelán. ,,jen nám ho nesněz, budeme ho ještě potřebovat.“ Sotva zmizí za rohem oba se rozřehtáme. ,,Tebe asi taky co?“ upře na mě Marcel svůj pohled. ,,Asi jo.“
Nad otevřenou skříní dumám co si mám vzít do tašky na intr. ,,Naďo, pohni.“
,,No jo,“ zahučím nespokojeně. ,,Ať se ještě stihneš rozloučit s Hanou.“ Celá nakřivo se budu loučit s tou krávou ale na druhou stranu tu alespoň bude klid. Vyjdu před barák, kde nastává vítaná a loučení. No spíš to loučení, jelikož s haninou už se rodiče přivítali. ,,Tak Naďo, hodně štěstí ať se ti daří.“
,,Díky teto,“ poděkuji. Sotva se dosytnosti vymáváme. Dobalím si zbytek ,,Tak jdeme dcero?“
,,Co mi zbyde?“
,,Nic. Zabalila jsem ti řízky od oběda.“
,,Díky mami.“ Já i moji sourozenci se nacpeme do auta a vyrazíme do Hradiště.
Se stísněným pocitem vejdu do vestibulu školy spojené s internátem. ,,Jméno!“
,,Naděžda Králová,“ představím se. ,,Pokoj 4B. Druhé patro.“ Vyjedeme výtahem do druhého patra a snažíme se najít pokoj 4B. Evka ho objeví a klepne na dveře. Hm nikde nikdo nejspíš ještě nedorazily. ,,Dobrý den,“ pozdaví jakási holka. ,,Dobrý den,“ odstoupí otčím ode dveří. ,,Už to zvládneš Nadí, jen co se vrátíme z klubovny ne?“
,,Jo.“ Společně vejdeme do klubovny. ,,Dobrý den. Já jsem Pavlína Marková a jsem ředitelka našeho domova mládeže.“
,,Spíš pasťáku,“ ozve se ze zadu jakýsi kluk ,,Velmi vtipné,“ dorazí nás ředitelka, řveme smíchy. Marcela Tůmová, Kristýna Dolejší a Hynek brázda, z těch se vyklubou další vychovatelé. ,,Hynku, Viléme, Jarmilo,“ ozve se další recesista. ,,Tady by se hodilo spíš Hynku, Marcelo, Kristýno,“ otočím se na něj u východu. ,,Dobrý, máš u mě body. Jak se jmenuješ?“
,,Naďa.“
,,Richard.“ Podám mu ruku ale když mě chce na seznámení olíznout odtáhnu se, mám přece Marcela.
Se svými spolubydlícími uspořádáme seznamovačku s holkami od vedle. A za chvíli jak to nazvala holka s ježkem rozjíždíme slušnou party. Mě to přijde jako slušná dámská jízda. ,,Naďa,“ přijmu tajně přivezenou flašku rumu. ,,Jana.“
,,Dana.“
,,Irma.“
,,Johana.“ Čímž by jsme měly alespoň představování za sebou. No uvidíme jak to bude zítra. ,,Hele je ještě světlo, nemrkneme se kolem?“
,,Nikam!“ Vejde do pokoje vychovatelka. ,,To my jen tak,“zakecává to Dana. ,,Máme tu pár zájmových kroužků na výběr. Podívejte se si to holky a pak mi dejte vědět co jste si vybraly.“

V BLUDIŠTI
Hanina by to u nás nejraději zapíchla, je nafouklá jak vosí hnízdo a utrhne se na každého, kdo se kokem ní n¨mihne nebo jí o něco požádá, teda na nás na rodiče se neodváží to je jasný. ,,To radši budu čučet do Macochy než na blbej zámek.“
,,Si posluž, tady o tebe nikdo nestojí,“ odpoví jí Dominik. Hana se uraženě zvedne. ,,Tos neměl,“ vyděsím se. ,,Jen klid.“
,,Jo klid? Zas to odnesu já ne?“
,,To víš nemanželské dítě.“
,,Asi ti zakroutím krkem rošťáku.“ Dom se rozesměje a já vidím, že on to myslel ze srandy no já přece taky ne?. ,,Dominiku!“ mrknu se na brášku, že by vyjímka. ,,Cos to Hance, provedl?“
,,Nic.“
,,Jak nic?“
,,Byl jsem na ní trošku drzý.“
,,Trošku jo?“ vyprskne Míra a Evka se k jeho smíchu přidá. ,,Naďo?“
,,Co já?“
,,Co jí řekl?“
,,Kromě toho ať si poslouží, že tu o ní nikdo nestojí?“
,,Cože? Dominiku!“
,,Ale ona si začala,“ zastane se Doma Iva. ,,Jak?“
,,Řekla,“ začnu. ,,Že se raději bude dívat na Macochu než na blbej zámek.“
,,Proč?“
,,Já vím proč,“ ozve se Mirek. ,,Proč?“
,,Protože na ní nezabral ten zahradník. Místo toho si vybral Naďu.“
,,S jiným řešením jsem ani nepočítal. Koukal po Nadě.“ To Hanu naštve ještě víc.
Jelikož nás nenapadá jiný program vyrazíme v kompletní sestavě na Ječmínek. Hana je jak vosí hnízdo, zatím co moji nevlastní sourozenci si užívají posledních dní prázdnin.
,,Naďo!“ obejme mě Marcel sotva mě spatří. ,,Pane Myška, já vám unesu dceru.“
,,Jak je libo,“ pousměje se otčím. ,,Pojď,“ požádá mě Marcel no a já jdu. ,,Co vlastně bude po prázdninách?“
,,Nastupuji v Hradišti na učeliště na zahradníka.“
,,Takže až bude individuální praxe ve třeťáku. Nebudeš chtít sem?“
,,To jde?“
,,Jo. Aha promiň. Ty budeš ještě bažant.“
,,Já ti dám bažanta,“ zlobím se na oko.
Dojdeme až k bludišti. ,,Paráda!“ vydechnu úžasem. ,,Pojď, „tahá mě dovnitř. ,,Ty seš jak malej,“ směji se mu.,,To možná jo,“ dá mi za pravdu. Jdeme uličkami z jalovce či co to je, zas tak zběhlá zatím nejsem. Cestu bedlivě hlídáme oba ale mlčíme což mě mate. Teprve když zastavíme, podívá se mi Marcel zblízka do očí a já v těch jeho mandlových ztratím. Nachýlí se ke mně. ,,Tak a teď tě tu znásilním,“ špitne mi do ucha, hrkne ve mně. ,,Ty ses vážně lekla Naďo?“ řehtá se. ,,Jo a dost.“ Než se naděje strčím do něho a on skončí v křoví, to se pro změnu řehtám já. ,,Počkej ty mrško,“ nepočkám z principu ale on mě dožene, protože se tu vyzná. Chytne mě za ruku a povalí do štěrku. ,,Teď už mi neutečeš.“
,,Nechci…“ Myšlenku nedokončím, protože mě Marcel políbí a já ztratím hlavu a nechám se od něj laskat. ,,Miluji tě,“ šeptá mi mezi polibky. ,,Já tebe taky,“ přisvědčím mu. Pak mě zvedne a vyjdeme z bludiště.

ZAHRADNÍ SLAVNOST
Jelikož kromě kina, na které stejně nikdo nepůjde není co k mání, spadne nám jako záchrana, zahradní slavnost na zámku. ,,Chceš pomoct?“ zajímá mamku, když vidí, že se nemůžu pro žádný model rozhodnout. ,,No ráda, bych udělala dojem na Marcela.“
,,Víš, mě přišlo, že jsi na něj udělala dojem i v džínách.“
,,Myslíš?“
,,Vím. Proč by ti jinak kupoval růži?“
,,Máš pravdu,“ usměji se.
Hana celá nakřivo jde s námi na slavnost. Sedneme si k jednomu z několika stolků, pingl nám přinese objednané nápoje. V tu chvíli se začne reproduktorů linou hudba. Kastelán nás tu všechny uctivě přivítá a popřeje nám příjemnou zábavu. ,,Pane Myška, dovolíte abych vám unesl dceru?“ požádá Marcel otčíma. ,,Jistě Marceli.“
,,Unesl jo?“ rozesměji se ,,Tak zatančil sní no,“ opraví se se smíchem. Hana nás sleduje velmi důvěrně. ,,Co tak čumí?“ kývne směrem k ní. ,,Chtěla tě klofnout sama.“
,,Nebyla jediná. Hele Melichar a Mirka.“
,,Cože? Mirka? Ale ta přece začala chodit s tím Romanem ne?“
,,Jak vidíš tak ne. Pojď jdeme za nimi.“
,,Čau Měli, nazdárek Miruš, kde ty se tu bereš?“
,,Ahoj Marceli, ahoj Naďo. Jo Míra, tu je se svou tetou, nemohla si to tu předloni nabažit.“
,,No co pokračuji v buzerování Idušky.“ To nás rozesměje. ,,A pomáháš?“zeptám se nedůvěřivě. ,,Jasně pořád. Počkat Naďo. Ty a Marcel?“
,,To zíráš co?“ směje se Marcel ,,To teda.“
,,A že ty Mirko, tu nejsem s Romanem.“
,,Lidi se scházejí a rozcházejí. Našel si jinou. A já si našla Melichara.“
,,Tak hodně štěstí.“
,,Vám taky.“
,,Díky.“
,,I my děkujeme.“ A tak tam blbneme ve čtyřech, kecáme, smějeme se, vzpomínáme a je nám krásně. Ve chvíli kdy mě Marcel políbí ve mně zatrne. Ale je to krása.
Když se něco po půlnoci vracíme domů, jsem šťastná na doraz.

SOUTĚŽ
Nasnídáme se na zahradě, kde všechno kvete, ptáci cvrlikají, včeličky pilně poletují. ,,Krása,“ rozplývají se sourozenci. ,,Pche, vážně nevím co vás k té půdě váže.“
,,Když tomu nerozumíš, tak mlč,“ zpraží já Eva. ,,Rady, takový malý holky, fakt nebudu poslouchat.“
,,Hano!“ rozkřikne se otčím. ,,Ano strýčku?“
,,Takhle nemluv. Naďa je šikovná holka.“
,,Jo tak to Naděnka.“ Za tu Naděnku, bych jí nejradši zakroutila krkem, krávě jedný.
Máma přijde z obchodu se zprávou, která oživila naše jindy ospalé městečko. ,,Prý se tu bude pořádat soutěž zahrádkářů.“ Zatím co já i sourozenci se radujeme, Hana zvedne oči v sloup. No a co, ať si je otrávená, mě je do ní putna.
A tak, že jo. Naše městečko žije jako nikdy předtím, ne že by záviděli ale sdělují si jak ohromí porotu, co k nám dorazí koncem týdne. V zahradnictví u Potůčkových se srazím s Marcelem. ,,Ahoj Naďo.“
,,Ahoj Marceli, copak Ječmínek něco potřebuje?“
,,Ne. Ale kastelánka by ráda si píchla něco za okno a přes samou starost, nemá čas si skočit do města. A co ty tady děláš?“
,,To co všichni ostatní. Taky šílím,“ zasměji se. ,,Maminka?“
,,Ta ne. Já.“
,,Tak to jsi šikovná holka. Na rozdíl od té, no Hany, co je u vás na prázdninách.“
,,Jo copak Hanka, tu kytičky neberou.“
,,A tebe bere co?“
,,Kytičky, příroda, parky.“
,,A nic víc?“ naléhá. ,,Ty?“ zeptám se pochybovačně. ,,I ty uličnice,“ směje se.
Takhle spolu laškujeme dokud nedojdeme před náš dům. ,,Dobrý den paní Myšková.“
,,Ahoj Marceli, tak co jak pokračujeme v parku a na sadu?“
,,Skvěle.“
Na a je tu konec týdne. Hana se uklidí někam do bezpečí aby nevyčuhovala u něčeho co k smrti nesnáší. Porota, prochází naším ospalým městečkem . ,,No všichni máte krásné zahrádky. Ovšem jak jsme se shodli nejkrásnější je samozřejmě zahrada státního zámku Ječmínek.“ Pak kastelán převezme cenu a všichni nadšeně zatleskáme. Kdo si mi poklepe na rameno. ,,Marceli.“
,,Pšt,“ vystoupím z řady. ,,Tady jsem ti něco přinesl.“ Přijmu rudou růži. ,,Ta je?“
,,Ze sadu ne, to bych si nedovolil. Z květinářství.“
,,Děkuji.“ Zbytek soutěže, strávím jako ve snách, s rudou růží v náruči.

NÁVŠTĚVA
Jak jsme s Ivou předpokládaly teda Iveta, strýc Milan a sestřenka zatouží po obědě jít na zámek. ,,Klidně půjdeme po obědě, alespoň děti už to znají.“ Celá nadšená se poženu nazpátek do toho kopce s tou krávou za zadkem, ačkoliv nehnala bych se tam kvůli Hanině ale kvůli Marcelovi a to už stojí za to. Krůtu s bramborovým knedlíkem do sebe nasoukám aniž bych věděla jaká byla, celou dobu skenujeme Hančino chování.
Cestou na zámek musíme vyklopit zážitky z Itálie, no prostě děs. ,,A co ty Naděnko, jak tobě se v Itálii líbilo?“ jestli na něco neslyším tak je to na Naděnku. ,,To bylo na mě?“ otočím se posměšně. Dom s Mírou hýknou smíchy a holky se k němu přidají, Hana zvedne oči v sloup, táta se strýcem se přidají ke smíchu sourozenců a máma položí hlavu do dlaní. ,,A na koho jiného?“
,,Já myslela, že na někoho mluvíš jiného. Já tu totiž žádnou Naděnku nevidím.“ Teta pochopila na co narážím. ,,Naďo!“ prosí mě máma očima. ,,Tak teda Naděždo, jak ses měla v Itálii.“ Naděžda už je lepší. ,,Krásně,“ zazubím se.
Vystojíme si frontu na lístky a postavíme se na nádvoří. ,,Ahoj,“ pozdraví mě Ivo. ,,Ahoj,“ usměji se. ,,Já jsem Ivo a ty?“ zkusí štěstí. ,,Císařovna Magdaléna,“ rozesměji se. ,,O pardon vaše výsosti. Poníženě se ukláním.“
,,Blbče,“ otituluji ho se smíchem. ,,Naďo!“ Prozradí mě otčím. ,,Hm Naďa pěkný jméno císařovno Magdaléno.“ To už ale řvou smíchy i sourozenci.
Mám takový dojem, že Ivo žvanil. ,,Ahoj Naďo,“ zdraví mě totiž Marcel. ,,Ahoj Marceli,“ oplatím mu s úsměvem. ,,Odkud znáš moje jméno?“
,,A ty moje?“
,,Od Andrejky přece,“ připomenu mu. ,,Jo aha. Já tvoje od Iva.“
,,Aha Ivošek žvanil.“ Tomu se musíme oba zasmát. ,,A já jsem vosk,“ ozve se dotčeně Hana. ,,Tebe neznám pusinko, tak máš smůlu.“ Zpraží jí Marcel a Hanka se nafoukne. ,,Čau prcci,“ pozdraví sourozence. ,,Ahoj já jsem Mirek, moje ségra Eva. Pak moji nevlastní sourozenci Dominik a Iva. No a mojí druhou nevlastní sestru Naďu už znáš.“
,,Tak teď se v tom ztratil,“ přizná se Marcel. ,,Je to dost složitý,“ přizná se mamka. ,,První muž jako Nadin otec se zabil při havárii, otec Dominika a Evy se se mnou rozvedl přičemž mi nechal děti na krku a teď tady můj muž je táta Mirka a Ivy.“
,,Tak teď už to chápu.“
Teta se strýcem odjíždí a nechávají nám tu Hanku. ,,Tak Haničko, hlavně tetu nezlob.“
,,Neboj mami,“ usměje se ten andílek no andílek on je to spíš ďábel. Sotva se za nimi zvedne prach, já se vydám do zadu za dům, na svůj malý pozemek a Hana vykládám těm věrným posluchačům co je u nich nového a že by někdy mohli přijet. Celý žhavý, brzo to holky přestane bavit a přiběhnou za mnou, jestli mi nemůžou pomoct.

Naďa bydlí se svými rodiči a sourozenci v malém městečku poblíž zámku s krásnou zahradu, ta Nadě učaruje, protože má sama vlastní Zahrádku. Ale víc než ohromná zahrada jí učaruje zahradník Marcel, který je obletován spousty jiných dívek a zdá se, že si Nadi nevšímá. Naďa je nesmělá ale doufá., že se Marcelovi líbí.
Nadina sestřenka Hana doufá, že se Marcel zamiluje právě do ní ale je pro ní šok, když začne chodit s Naďou a tak se do krve urazí a odjíždí od Nadi a jejích sourozenců domů a tak nadě a Marcelovi už nikdo nestojí v cestě…

ZÁMEK ZNOVU OTEVŘEN
Krajina za oknem autobusu líně utíká, krávy, ovce a jiná domácí zvířata se líně pasou. Mirek s Evou hrají prší, Dom s Ivou poslouchají diskmena a já Naděžda Králová líně pozoruji krajinu za oknem. Dovolená v Itálii nebyla letos nic moc. Jo, málem bych zapomněla na naše ty spí. Raději se zahledím do krajiny za oknem. ,,Chcete pustit nějaký film?“ zajímá se řidič. Hurá, konečně ho to napadlo! Všichni nadšeně souhlasí. Řidič nám tam pustí skvělý film Vratné lahve. Skvělý film, pamatuji si jak nás na něj vzal bývalý třídní Otík Demla. ,,Naďo, můžu za tebou?“ zajímá se Evka. ,,Jasně, zaber plac.“
Jedno větší překvápko než druhý. ,,Volala mi Iveta, přiveze Hanku na prázdniny,“ sdělí nám otčím, teda můj otčím ne jejich, ještě jinak můj otčím, Míry a Evy taky, zatím co Dominik studuje kulturní akce. ,,Ječmínek byl znovu otevřen.“
,,Cože?“ vyvalíme oči. ,,Státní zámek Ječmínek a růžový sad byl znovu otevřen,“ zopakuje pro jistotu. ,,Tak na ten zázrak bych se ráda podívala,“ řekne máti. ,,Počkáme na zítřek, až přijede Iva s Haňulou. Podívám se na sourozence a všichni změníme veselý kukuče v děsně nadšeně otrávený.
Stejně neodolám. ,,A nemůžu alespoň já?“ prosím. ,,Tak vezmi sebou sourozence Nadi, jo?“,,Tak jo,“ souhlasím. No sice bych šla nejraději sama ale Domem, Evou, Mírou a Ivou nepohrnu.
Zakoupíme si lístky a vydáme se na nádvoří. ,,No není to pěkný?“ tahá mě Míra za rukáv. ,,Je,“ vydechnu šokovaně. Pak už nás zavolají na prohlídku. ,,Dobrý den vážení návštěvníci, vítám vás na státním zámku Ječmínek…“ průvodkyně nám řekne cosi k historii a taky proč byl zámek tak dlouho zavřen, co je zde nového. Procházíme zámek se zatajeným dechem. V tanečním sále vykouknu z okna skupinka co byla námi je právě v sadu a pár dívek koketuje se zahradníky. ,, Naďo, jdeme.“ Vytrhne mě z myšlenek Iva.
,,Tak tady se s vámi rozloučím. Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zážitek v našem sadě.“
,,Hlavně mi někam neutečte, „Stihnu zavolat na sourozence, kteří obdivují tu to tu ono. ,,Hele holka,“ všimne si mě jeden zahradník. ,,A docela pěkná. Jak se jmenuješ?“ zavolá na mě. Na pokřikování neodpovídám ale musím uznat, že ten brunet je fešák. ,,Marceli, Ivo máte padat do skleníku,“ zahučí naše průvodkyně. ,,Však už padáme Andrejko,“ plácne Ivo a oba se přesunou do skleníku stylem co se vleče neuteče a práce ta teprve ne.
No teprve co musím u vchodu počkat na sourozence se přesuneme domů, kde je před barákem zaparkovaný tmavomodrý Peugeot zvedneme otráveně oči v sloup. ,,Už je tady namyšlená kráva Hana,“ vystihne situaci Mirek a já mu tentokrát nevyvracím.

Nepříjemný rozhovor a útěk
,,Mám z tvé manželky vítr.“
,,Je tolerantní.“
,,Tolerantní vůči nevěře?“ zapochybuji. ,,Existuje vůbec?“ pochybuji pořád i když o ní vím. ,,Jo existuje,“ přizná se. ,,Proč s námi nejde na vínko?“
,,Ptal jsem se nechce.“
,,A co do postele to by s námi šla?“ přitvrdím. ,,Co blázníš. Sedni si.“
,,Z jedný strany já a z druhý manželka co?“ vyletím. ,,radko, prosím tě.“ Prosím mě i očima. ,,Ne. Já nebudu dělat bokovku.“
,,Chtěl jsem ti udělat radost a mít mladou milenku.“ Stojím jako opařená to snad nemyslí vážně. ,,Pomůžu ti se vším. Pomůžu poradím zvykneš si.“
,,Nezvyknu, nechci být bokovka. Ty mi pomůžeš totiž leda do hrobu.“ Víc s nervy nevydržím a jednu mu ubalím a uteču na autobus. Nechám se v chmurných myšlenkách odvést až do Hradiště, díky bohu, že jsem mu nedala svoje telefonní číslo.


Tato povídka je napsaná podle skutečné události. Tímto děkuji Simcze2 a leviatanovi za uveřejnění svojí procházky na skle. :-D


KONEC

Procházka
Ráno jsem dostihla jen tak tak autobus, který mě odvezl do Mělníka, měla jsem s levim spicha u trafiky. Levi se ve skutečnosti jmenoval Zdeněk. Pak jsem ho zahlédla no byl jinačí než jsem si ho představovala ale i tak o jeho věku jsem věděla, proboha co mám dělal, utéct nemůžu už si mě všiml a vesele se hrne ke mně.
,,Ahoj půjdeme se podívat do města? jsem rád že Tě vidím.“
,,Ahoj, tak když už jsem tady tak můžeme. Taky tě ráda vidím.“ A tak jdeme mluvíme i mlčíme prostě nějak si nemáme co říct, než chytneme společnou slinu. Pak mě vezme za ruku, málem bych zapomněla jdeme do kopce a pořád do kopce, že já blbec si nevzala do batůžku pohorky haha. Ukazuje mi svoje město, nalevo je prý pivovar. Pořád jdeme do kopce, opět se dotkne mojí ruky a já k němu zvednu svůj pohled. ,,Za chvilku jsme na náměstí,“ oznámí mi. ,,Bude tam cukrárna?“ zajímá mě. ,,Vidíš ty domy?“ horuje aniž by se o můj dotaz zajímal. ,,Jsou krásné.“
,,Teď budeme na horním náměstí a támhle u té brány se zastavíme.“ Zastavili jsme se u brány a nic se nedělo. ,,Támhle je ta cukrárna,“ zaraduji se. Otočíme se k sobě pohledem a zblízka si hledíme do očí, potom mě Zdeněk políbí, já pootevřu rty a nechám ho ať si hraje s mým jazykem, naše jazyky se vzájemně proplétají. ,,Tady v tom loubí se točili Básnici.“ Nevěřícně se po něm podívám a on mě políbí. ,,Nekec..“ Oplácím mu rychle mu oplácím.
Poté se usadíme v cukrárně. ,,Co si dáš Radko?“
,,Rakvičky jsem z toho kopce nějaký ulondaná Zdeňku.“
,,Kolik 4?“
,,Třeba.“ Poté co máme objednáno a přineseno je velké ticho, neváhám se nahnout na stol a Zdeňka políbit. On mi oplácí div nepřevrhneme stůl.
Cestou dál koupíme vínko. Ryzlink koupit. ,,Teď půjdeme ke mně domů.“
,,Doufám, že po mě nechceš tam to.“
,,A nemáš doma manželku?“
,,Záleží na tom?“
,,Mě ano.“
,,V jakém smyslu?“
,,No je mi blbý přijít k tobě domů, když tam máš manželku.“
,,A co děti?“
,,Jsou o deset let straší.“
,,Fakt nevím co mám dělat.“
,,Znám i horší věci.“
,,Co je horší než nevěra?“
,,Amputovaná ruka.“
,,Nepřeháněj. Nevěra se mi hnusí.“
I přes mé protesty mě přivede k sobě domů. A co nevidím manželku doma, nevšímá si nás i tak je mi to blbý. ,,Posaď se, zatím připravím kafe.“ Přikývnu, nejsem schopná slova.

Radka si pár dní psala přes internet s nějakým pánem a ten jí pozval k sobě do rodného města. Nevinná procházka po městě se zvrhla v poblouznění citů. Zbyněk totiž je sympatický to ano ale okamžitě zatáhne Radku do svého bytu a vůbec mu nevadí, že je doma jeho žena

Pozvání
No asi budete chtít vědět jak to všechno začalo. Takže v první řadě jmenuji se Radka Kučerová a povím vám svůj příběh jak jsem hnusně naletěla, málem bych zapomněla je mi 20 let. Asi by jsme čekali, že ve svém věku budu chytřejší a nenaletím ale stalo se. Prostě jsem se jako tradičně bavila na xchatu tradičně srandy kopec. Když v tom ke mně přišlo pozvání od uživatele leviho, jestli bych nechtěla na procházku no spíš na opak, já po ní toužila, byla jsem blázen já vím. On souhlasil a já taky.
Pak jsem se ale pár dní jenom hádali ale pak jsem se usmířili no usmířili, vlastně jsem na něj byla pořád naštvaná ale zase i slíbil tu procházku.

Pokračování příště
V jednu hodinu odpoledne už žhavý Jana dráty k nám a dáme si všichni čtyři spicha na náměstí. ,,Tý brďo, druhý den prázdnin a už ti chybíme Jani, „řehtá se Filip. ,,Co doma? Když se můžu zbůhdarma potulovat po městě.“
,,Moje řeč,“ přidám se k ní. ,,Tak co teď holky?“ zajímá Milana, při pohledu na cukrárnu od svých úmyslů upustíme. ,,Na koupaliště nemůžu,“ brání se Jana při druhém návrhu. A tak se jen tak couráme po městě, aby se neřeklo. ,,Mládeži, copak nemáte do čeho píchnout?“ zavolá na nás známý hlas, naší bývalé třídní. ,,Dobrý den paní učitelko, to víte ty prázdniny ty jsou nuda,“ dáme jí za pravdu. ,,Kecalové,“ obviní nás se smíchem. ,,Proč nejste někde na koupališti?“
,,Jana nemůže,“ vysvětlím. ,,A tak solidárně držíme s kamarádkou.“
,,No jo, tak si ty prázdniny užijte.“
,,Nashledanou.“
,,Nashledanou.“
Jana s Filipem vyrazili na kola, jen já tu trčím jak píchlá duše, jako tradičně. Taky bych nejraději něco podnikla, jsem tu jak lev v kleci. Ve tři se ozve hvízdnutí, vykloním se z okna a roztáhnu pusu do úsměvu. ,,Vydrž, hned jsem dole.“
,,Samozřejmě Barčo, na tebe budu čekat až do své smrti.“
,,To neříkej.“ Nad otevřenou skříní dumám co na sebe až se rozhodnu pro krátkou sukni a tričko ze, kterého mi kouká pupík. ,,Jdu ven,“ křiknu na taťku. ,,Dobře,“ propustí mě.
,,Ahoj Baruško.“
,,Ahoj Milane,“ pozdravíme se. Milan mě na přivítanou políbí. ,,Jen nám jí nesněz,“ směje se paní Kropáčková z protějšího bytu. Sotva zaleze rozesmějeme se i my dva. Vezme mě za ruku a oba kráčíme od zvědavých očí,někde kde bude soukromí. ,,Na sídlišti soukromí nenajdeš. To mají v Zahradní čtvrti.“
,,Nemusíme mít soukromí, aby nám bylo krásně Báro.“ Sotva dojdeme do městského parku. Napadne mě naprostá šílenost. ,,Máš babu.“
,,Ty mrško,“ rozesměje se a pustí se za mnou, když mě chytí už mě nehodlá pustit, políbíme se. Pak mě doprovodí mě domů. ,,Báro, odjíždím na týden na soustředění s fotbalem.“
,,A já s bráchou k babičce.“
,,Napíšeš mi adresu? Budu ti psát a ty můžeš mě.“
,,Jasně.“ Naposledy se políbíme. ,,Až se vrátíš budeme se muset sejít a vymyslet co dál, co budeme podnikat dál.“
,,Jak to myslíš Milane?“
,,Přes prázdniny a po nich.“ Je fajn, že myslí na další a na pokračování. ,,Barboro, pojď si sbalit ať můžeme vyrazit.“
,,Slyšíš. Tak se měj Milane.“
,,Ty taky Barborko.“
Za chvilku už sedím v naší Fabii a nechám se odvést za babičkou do Petříkova. ,,Báro, Norberte,“ přivítá nás sestřenka Martina s bratránkem Dominikem, co tu podle všeho budou trávit prázdniny taky, takže potěš koště. ,,No ahoj,“ vydechnu šokovaně, zatímco Norbert se s nimi vítá. ,,Ještě, že ne no nazdar,“ směje se ta káča. ,,Ahoj babi, ahoj dědo.“
,,Barunka.“
,,Přes plot skákat nemusím že ne?“ Vtip sedl a odměnou je smích. ,,To opravdu nemusíš Barčo.“
,,To se mi ulevilo.“ Nanosíme zavazadla do domu a babča pozve taťku na kafe, že prý děti se zabaví po svém. S tou káčou určitě. Pche

Konec

Slibný začátek léta
Probudím se ale co to. ,,To snad ne,“ vykouknu z okna, provazce deště bičují celé městečko. ,,To je na pytel.“
,,Co je Báro?“ zajímá Norberta. ,,Jak by řekl děda Komárek. Chčije a chčije.“ Norbert odběhne na snídani. ,,Barboro!“ Do háje ten skřet si to nemohl nechat pro sebe. ,,Co je tati?“
,,Úterý 1.července, 10hodin a 20minut slečno. A krom toho tento pozdrav neznám.“
,,Tak teda dobré ráno.“
,,To je lepší. Dobré ráno, co toho kluka učíš za výrazy?“
,,Který?“
,,Nedělej že nevíš.“
,,Vím.“
,,Tak ze mě nedělej blbého.“ Facka, kterou chytnu je vyloženě ponižující ale ovládnu se, aby utekla.
Konečně se vyjasnilo. Coby dup je tu Jana, Filip i Milan a vytáhnou mě k rybníku za městem. ,,Já chci taky,“ prosí Norbert. ,,Ty ne.“
,,Správně, zůstaň tady. To jsou už velký holky, určitě by tě jejich řeči nezajímali.“
,,To je fakt. Pokémoni by jsem s ním nerozebírali,“ rozesměji se a šlápnu do pedálů. Rybník před Rejicemi je obležený do posledního místečka ale i tak se čtyři bývalí žáci Základní školy Hradiště usadí . ,,Tak co bude holky, vy nejdete?“
,,Ale jdeme.“ Kluci na nic nelení, vezmou nás do náruče. ,,Néé Filipe, pusť mě!“ vřeští Jana.,,Milane, neblbni.“
,,Nejlepší je osmělování šokem.“
,,Ale já nech..“ Mokrá náruč se za mnou zavře a já si loknu, když se vynořím ty dva se můžou potrhat smíchy, Jana se vynoří kousek za mnou. ,,Hr na ně!“ Pobídne mě a obě jako fúrie se vrhneme na oba kluky ale jsou silnější, takže jsme pod vodou zas a znova. Všichni okolo, sledují náš zápas se smíchem.
Domů přijdu naprosto šťastná a vydováděná. Pohled na boty na chodbě mě utvrdí v tom, že táta s Norbertem nejsou doma sami, ba co víc je u nás babi s dědou. No jo plácnu se do čela, když si všihnu kytky na chodbě, dneska by měla mamka narozeniny. ,,Ahoj rodino,“ zahlaholím vesele. ,,A vida Baruška,“ usměje se děda. ,,Ahoj dědo.“
,,Tak co. Co prázdniny?“
,,Dobrý babi.“
,,Jsi nějaká veselá.“
,,Spíš blažená, nemám pravdu Barčo?“
,,Máš tati, jako vždycky.“
,,Co Milan? Pořád spolu?“
,,Jo.“
,,Ona už má kluka?“ podivuje se babička. ,,Teprve jsme začali.“
,,Však už je to velká holka,“ pochlebuje mi děda. ,,Kde je ten Norbert?“podivuje se taťka. ,,Já ho neviděla.“
,,Bodejť by jo. Šel s Kubou k němu domů, říkal jsem do třech zpátky a je čtvrt na čtyři.“
,,On dojde.“
,,Dojdu pro něj,“ řekne táta rázně a už si bere bundu.
,,Hlavně pomalu Karle.“
,,Já vím maminko.“ Pak se za tátou zaklapnou dveře a je pryč. ,,Co vysvědčení?“ Beze slov ho vyhrabu a podám jim ho. ,,Já ti to Honzo, říkala Baruška je šikovná holka.“
,,Já vím, však nic neříkám.“
Táta Norberta přivede a všichni v kompletní sestavě vyrazíme na hřbitov. ,,Kde jsi byl?“
,,U Kuby, nějak jsem se zapomněl.“
,,Brácho ty jsi kůň.“

Doteky lásky
Stojím nad otevřenou skříní a přemýšlím co si mám vzít v tento důležitý den na sebe. ,,Vysvědčení!“ raduje se Norbert, zatímco mě sužuje úzkost, dosud nás někdo postrkoval ale teď vykročíme směle do života. ,,Barborko, pospěš si,“ popohání mě Norbert aniž by se o moje starosti zajímal, co ten ví o skutečném životě, o tom co ho čeká až vyjde základní školu, vytáhnu kytku z vázy, obuji si sandále a v tričku a tříčtvrtečních kalhotách vypadnu z domu.
Nejsem jediná, kdo si to přikvačil v kalhotách, když nepočítám kluky. ,,Koukám, taky kalhoty,“ všimne si mě Renča. ,,Nevěděla jsem co jiného.“
,,Máti, do mě hustila odporný šaty.“
,,Tátovi, to bylo šumafuk jestli půjdu na svůj poslední den jako hastroš nebo jako vzorná školačka.“
Ve třídě to hučí jako v úle, všechny okna dokořán. ,,To aby paní učitelka měla dostatek vzduchu,“ pousměje se Jirka- ,,Dobrý nápad,“ pochválím ho a zahučím do lavice vedle Jany, která tupě zírá do lavice ve které strávila pár let školní docházky. ,,Ulítli ti včely?“
,,I tak se to dá nazvat. Báro, já mám strach.“
,,To já taky Jani, to já taky.“
Jirásková přijde v černých šatech bledá jak smrt. ,,S námi není žádná sranda a sní taky ne,“ zaslechnu ze zadních lavic a musím se na vtipálka otočit a dát mu za pravdu.Jirásková mluví a mluví, z její řeči mi vhrknou slzy do očí. Pak začne samotný akt, nejprve chlapci a pak děvčata. ,,Hronová Barbora,“ zavolá mě jako druhou hned po Franckové Elišce. Pohledem sjedu svoje známky. ,,Tak ti Báro, přeji hodně úspěchů na nové škole.“
,,Děkuji paní učitelko .Já vám přeji hlavně hodně zdraví.“
,,To je od tebe milé.“ Rozlučák plánujeme ještě v šatně. ,,Takže zítra ve čtyři U Olivy?“
,,Jo Barčo.“
Milan už na mě před školou čeká. ,,Tak se mějte hrdličky, pěkný prázdniny a Báro, zítra.“
,,Jasně. Vám taky.“
,,Co bude zítra?“
,,Máme rozlučák.“ Milan mě políbí. ,,Ach ta láska,“ zaslechnu za sebou hlas. ,,Promiňte paní učitelko. Pěkné prázdniny.“
,,Ale jen pokračujte a nenechte se rušit.“ Sotva Jirásková odjede oba vybuchneme smíchy.
Procházím se s Milanem, líbáme se, pošťuchujeme se, je nám celkově krásně. Zamilovala jsem se do něj až po uši. V parku mě položí do trávy a políbí mě. ,,Tak teď tě tu znásilním, zabiji a zahrabu a nikdo už tě nenajde.“ Zmocní se mě panika ale když si všimnu, že se Milanovi cukají koutky, vybuchnu smíchy. ,,Jsi příšerák,“ rozzlobím se na oko. ,,Víš co ti udělám?“
,,Povídej,“ pobídnu ho. ,,Zlíbám tě k smrti.“
,,Třeba na to čekám.“
,,Jak je mladá, tak je zkažená. A já vůl si fandil, jakou slušnou holku jsem si to našel.“
,,Zdání klame.“
,,Kdopak tě tak zkazil?“
,,Jeden jediný kluk.“
,,Filip.“
,,Trefil jsi se na poprvé.“
,,Já si to s ním vyřídím.“ Když se chce Milan zvednout povalím ho k sobě do trávy. ,,Baruško, ty si koleduješ,“ podívá se mi zblízka do očí a políbí mě, něžně a opatrně, na nic nespěchá ani mi necpe jazyk do úst.
Domů přijdu totálně opilá. Láskou samozřejmě. ,,Koukám, že spolužák zabral.“
,,Bývalý spolužák a navíc chodil do vedlejší třídy.“