4.
Dorazíme s Julií na zastávku a všichni nás vítají. ,,Ahoj. Vy jste si odskočily na randíčko ne?" směje se Emil. ,,Už jsem se lekla, že se na nás vykašlete," vysloví obavy Simča. ,,To by jsme vám neudělaly," ujistím je. ,,Jen, aby se na nás nevykašlal Jaroušek." Ozve se Karel. ,,Nevykašle," posmutní Uršula.
Marek Stivín nás přivítá a my se rozestavíme. ,,Leni, k síti," přikývnu a postavím se těsně k síti. Pomůžu Radkovi přehodit míč po Mírově nadhozu. ,,Díky."
,,Není zač." Ekonomka má taky dobré sportovce. Zrovna vedeme ani nesleduji jaký je stav, jen vím, že díky Béďovi vedeme. Ale to už se ekonomka připravuje k nadhozu. Vašek pošle míč přesně přes síť a já s Radkem se po něm obětavě pustíme. Nechám míš Radkovi, ten ho vybere a pinkne ho zpátky. ,,Jo!" radujeme se všichni. Soupeři si asi volejbal pletou z českou plácanou. Vašek pošle míč přes síť a ten mě trefí do ramena. ,,To bude pěkně fialový," vysloví obavu Julča. ,,Omlouvám se. Co by jsi řekla odškodnění v podobě nějakýho zákusku?"
,,Souhlasila bych. Ale až zítra."
,,Tak jo ve tři?"
,,Jo."
Rodiče se mě vyptávají na průběh zápasu, všechno jim vylíčím a odeberu se k telefonu, abych zavolala Waldemarovi a poprosila ho o schůzku. Ten souhlasí. ,,jdu ven."
,,Běž."
Waldemar už mě na náměstí čeká. ,,Ahoj Leničko."
,,Ahoj Waldemare." Políbíme se. Vyptává se mě na průběh zápasu, všechno mu vylíčím, no skoro všechno i když mě to mrzí ale nemůžu. Nechci nic zkazit.
Večer jsem ze všeho unavená, takže to zabalím a jdu brzo spát. ,,Dobrou noc mami, dobrou noc tati."
,,Dobrou noc Lenko."
Jakmile zalehnu spím jak dřevo.

3.
Přemýšlím co s načatou nedělí. Všichni na mě hodili bobek, ještě že ten pes mi zůstal. Připnu Čertovi vodítko a vyrazíme do ulic. ,,Lenko?"
,,Uršulo, čau. Co ty tady?"
,,Můžu se přidat?"
,,Jo. Furt lepší ve dvou než být sám ne?"
,,Jo."
Jaruška si to přikvačí s úžasnou zprávou. ,,Dámy a pánová, potřebuji pár dobrovolníků z druhých ročníků na zápas ve volejbale proti ekonomce. Promyslete si to a dejte mi do zítra vědět."
O obědové pauze přemýšlíme, kdo by mohl jet. Nakonec se rozhodneme, že já, Julie, Uršula, Emil, Béďa, Verča, Karel, Simča, Radek, Mirek.
Rodiče jsou nadšení no a já taky. Je to přece místo školy ne? Waldemar s Ivanem nám slíbili, že nám budou držet palce a my jim věříme, ještě aby ne.
Smejkal nás vytáhne z vyučování, aby jsme se trošku vytrénovali. Ne, že by jsme to dle jeho slov potřebovali. Ekonomy zvládneme levo zadní ale musíme si promyslet taktiku. ,,Holky, hlavně se dejte do kupy."
,,To zvládnou," ujistí Smejkala Radek a já ho nakopnu pod stolem. ,,Au. Co jsem ti udělal?"
,,Blbě žvaníš." Rozejdeme se teprve až po dalším výbuchu smíchu.
Doma nakouknu do ledničky a objevím tam vanilkový pudink předem se olíznu a vytáhnu si ho a pustím se do něj z vesela. No je to mňamka. ,,Leni, ty jsi doma?"
,,Jo mami."
,,Vezmi si pudink."
,,Pozdě."
,,Jak pozdě?"
,,Už je mu dobře u mě v bríšku." Mamka se rozesměje a já s ní.

2.
Na pouť se sjede veškeré příbuenstvo, z čehož vůbec nemám radost a tím míň Čert. ,,Leničko, tys vyrosta." Rozplývají se všechny tetičky i s babičkami. ,,Nechte jí," zastává se mě Renča. ,,Brzo se bude líbit kluků," jo babi, kdyby jsi věděla. ,,Já bych byl radši, kdyby se jim zatím nelíbila."
,,Pozdě tati."
,,Jak pozdě na co pozdě?"
,,Na kluky. Já už totiž s jedním chodím."
,,Jakej grázl?"
,,Žádnej. Jmenuje se Waldemar a je od nás ze školy."
,,To bych ho chtěl poznat teda."
,,Poznáš."
Waldemar na mě čeká na náměstí. ,,Mami, tati tohle je Waldemar. Waldemare, to jsou moje máma táta."
,,Moc mě těší," podají si ruku. ,,I nás," ujistí ho rodiče. Pak už se trhneme a užíváme si toho plnými doušky. Waldemar mi vystřelí růžového sloníka. Pak společně nakoupíme perníkové srdce a jiné blbůstky.
Ráno nejsem ve stavu vlést z postele. ,,Lenko, jak dlouho tě budu volat. Vstávej."
,,Volej jak chceš nevylezu."
,,Jak to myslíš?"
,,Není mi dobře."
,,Fofrem se obleč. Vezmu to z jedný vody na čisto. Mám nějaké vyřizování ve městě, tak tě vezmu k doktorovi."
Doktor jako tradičně mě určí jako obět chřipkové epidemie. Takže týden v posteli a budu fit. Hm pěkný.
Uvelebím se v posteli, naladím radio a natáhnu pro knihu křížovek a do jedné se zaberu. No samozřejmě kolem čtvrtý se přihrne hotový dav. ,,No kde je spravedlnost?!" Rozohňuje se na oko Julie. ,,Viď?" směje se ivan. ,,my se potíme na tréninku a ona v posteli. Chtělo by to někoho, kdo by se potil s ní."
,,Zapomeň Ivánku," zazubí se Waldemar. ,,Co mi to děláš Leničko?"
,,Marodím." Po jejich odchodu je tu nějaké podivné ticho. Skočím si pro pomeranč a uvařím si čaj a jdu hodovat.
Dá mi problém dohodnit Emila na schodech. ,,Kam se ženeš? Oni dávaj něco zadarmo?"
,,Zadara nic to by jsi měla vědět," zazbu se na mě. ,,Ale jo."
,,Jo a co?"
,,Přece náročný tréninky." Emil se řehtá. ,,Dobrý!" ocení můj vtípe. ,,To aby se Denis bál o svůj post ne?"
,,Jo to jo," tlemím se pro změnu já.
,,Hurá!" zaraduje se Julča, sotva mě uvidí po boku Emila. ,,Copak?"
,,Připadala jsem si tu jak sirota."
,,Ale prosím tě," oženu se po ní. A připravím si věci na matiku.

Pokračování povídky Život je krásný. Lenka, Julie, Waldemar a Ivan jsou spolu samozřejmě šťastní. Při zápase ve volejbale se Lenka seznámí s Vaškem. A žačnou spolu chodit, když se to Waldemar dozví s Lenkou se rozejde, teprve tehdy Lence dojde co provedla a za pomoci kamarádů se snaží dá všechno na pravou míru. Povede se jí to nebo má smůlu?

1.
Julie mi drží místo v poslední lavici uprostřed. ,,Ahoj Julčo," pozdravím jí a zapadnu do lavice. ,,Ahoj Leni," usměje se. Jaruška nakráčí do třídy těsně se zvoněním. ,,Dobrý den bando."
,,Dobrý den paní profesorko," zahlaholíme vesele. Dlouho nám promlouvá do duše, nikdo jí ani neposlouchá.
Celá třída, čekáme na zbytek školy a vyrážíme k Brichtům, jen prváci se po náš koukají, kam ty třídy mizí a následují nás jak ovce na porážku. ,,Jdeme všichni sborem za tím prvním volem!" ozve se Denis a my se tlemíme jak magoři. ,,Vystřizný Denisi," otočí se Jirka ze třeťáku. ,,Díky," zazubí se spolužák.
Stoly jsou do jednoho beznadějně obsazený. ,,Smůla," posmutní prváci. ,,Myslíte?" otočím se po nich. ,,Jo."
,,Obsluha. Edito, Jirko. Kde to vázne?"
,,Sporťáci." Zaradují se ty dva. Pomůžeme jim natahat stoly a už hodujeme. ,,Není nad to mít protekci," všichni se Markově hlášce zasmějeme. ,,Tak na letošní úspěchy. Dámy a pánové," pronese přípitek Alex ze čtvrťáku. ,,Na úspěchy!" skleničky s džusem, colou i jinými nápoji jenom zacinkají.
,,Ahoj rodinko, jsem doma máte radost?"
,,Velkou." Ujistí mě rozveseleně tatík. ,,Ahoj Lenko, jak bylo?"
,,Fajn, tradičně."
Nezbyde mi nic jiného než vzít Čerta na procházku. Připnu mu obojek a vyrazíme do ulic a pak do parku. ,,Ahoj Lenko," neváhám se otočit. ,,Venčíš?"
,,Ahoj Waldemare, venčím."
,,A můžu se přidat?"
,,Se zeptej Čerta, to je můj osobní bodyguard,"směji se. ,,Tak co Čerte, můžu se k vám přidat? Neboj já ti paničku nesmím." Čert souhlasně štěkne a Waldemar navzdory svému tvrzení, že mě nesní mě políbí. ,,Hej. Něco jsi mu slíbil." Tlemím se. ,,Nerozumí tomu."
,,By ses divil." A tak tedy venčíme spolu, Waldemar mě drží za ruku, já vedu ve druhé ruce vodítko s Čertem. a je nám fajn.

10. Pokračování
,,Vidím Lenko." Julie se otočí a roztáhne pusu do úsměvu. Co si řekne tomu klukovi a vidí se k nám. ,,Ahoj lidi."
,,Ahoj," pozdravíme jí já a Waldemar. ,,Ahoj, kdo to je?"
,,Tomáš. Jeden z vedoucích ale nemusíš se bát, je zadaný."
,,To se mi ulevilo." Odechne si Ivan a políbí Julii, nenecháme se s Waldemarem dlouho pobízet a napodobíme je. Pak nás Julča vezme do jídelny, kde všechno probereme. Stejně už máme za týden padla a zase se necháme uhánět Smejkalem nebo v případě kluků Havranem.
Co mám teď dělat? I ten Filip někam s holkama vypadl, jen já tu trčím jak ten kůl v plotě. A pak ve mě uzraje plán. Nalíčím se, nasadím si tmavé brýle a hurá do ulic. No tedy spíš do nákupního centra do oddělení sportu. Ne že bych tu školu moc žrala, spíš tam je někdo. Kdo mi za tu námahu stojí.
Zrovna obsluhuje jakého si kluka. Brýle si schválně nesundám a pomalu se přibližuji k pultu, za kterým stojí Waldemar. ,,Přejete si slečno?" osloví mě. Buď mě vážně nepoznal nebo to jen dělá. ,,Tebe Waldemare," zazubím se. ,,Ale já jsem zadaný," brání se, to já přece vím. Pomalu si stahuji brýle a Waldemarovi roste z vyděšeného výrazu, výraz blažený. ,,Lenko! Tys mi dala ty mrško."
,,Já vím. To jsem přesně...." Nedořeknu, protože mě Waldemar políbí.
Po dvou měsících je pro mě zvuk budík něco neznámého. Tím pádem se fofrem obleči a fofruji do školy. ,,Lenko, počkej!" zabrzdí mě Filip a já udělám svému sousedovi vedle sebe místo. ,,jak sis užila prázdiny?"
,,Moc a ty?"
,,Spíš my. Udělali jsem si ve čtyřech parádní tramp."
,,Emile, uber plyn," křiknu na spolužáka a oba vejdeme do třídy s cedulkou 2.D, kde nastává velké vítání.

KONEC

10.
Znuděně se protáhnu. Ivan s Julií zmizeli kdo ví kam a Waldemar zařezává v obchodním centru v oddělení sportu. No a já? Já se tu tradičně.
Jo houbeles kdo ví kam. Ivana potkám na ulici, když se vydám venčit Čerta. ,,Ahoj," vydechnu šokovaně. ,,Myslela, že jsi někde s Julií."
,,Byl jsem. Pomohl jsem jí se odstěhvoat na ten dětský tábor."
,,A jo vlastně," plácnu se do čela. ,,Říkala něco?"
,,Jo. Aby jsme jí nezapomněli příští týden navštívit."
,,Určitě nezapomenem. To by jsme jí nemohli udělat."
,,Přesně moje slova Leni, já musím."
,,Se měj, uvidíme se."
,,Jasně."
Vystoupíme na zastávce u Smrčiny a vydáme se lesem. Už z dálky slyšíme křik dětí, jak vesele vítají svoje rodiče. Pousměji se. Julii uvidím na druhé straně louky v družném hovoru s nějakým klukem. ,,Hele," drbnu do Ivana.

9.Pokračování
Výlet na Bítov je tentokrát v režii Waldemara, rozhodli jsme se totiž, že každý výlet zaplatí někdo jiný a my ostatní mu to pak zaplatíme.
Na oběd si počkáme až do kempu, nemáme ani chuť na nějaké pořádné jídlo, spíš na něco menšího. U stánku si koupíme langoše. Návrat je o to veselejší, tentokrát se nám to ubrzidt nepodaří teda Ivanovi, jako by to nevěděl a jako bych ho já nevarovala. Narve to do plotu. Máme dost, musíme zabrzidt, jinak by jsme nemohli pokračovat v jízdě. ,,Chudáčku," škytá Julie a já si neodpustím poznámku. ,,Jako bych ti to neříkala." Waldemar ani mluvit nemůže. ,,Nejsi, žádný Conan ničitel ale student sportovního gymnázia," tlemí se.
Tentokrát za dopravní prostředek zvolíme autobus, je to přece jenom dál. Projdeme se po Vranovské hrázi, projdeme si zámek a zajdeme si na pozdní oběd. To vše v mé režii. Jen co se vrátíme skočíme si nachvilku vykoupat a pak hned rozděláme oheň.
Julie pro nás má připravenou perličku v podobě Uherčic a Frejštejnu. ,,No proč ne." Souhlasíme nakonec. Prolezeme Frejštejn, krapet se vyděsím, když mi kolem nohou proleze zmije. ,,To bylo o fous. Málem jsi na ní šlápla." I já jsem si oddechla. V Uherčicích je toho taky hodně k vidění. Pokoušíme se dokonce v parku najít zmíněný obelisk ale máme smůlu.
No a je tu konec pobytu, ne že by se nám nelíbil, užili jsme si ho. Mamčiny obavy se nevyplnili, samozřejmě, že jsme se s Waldemarem milovali a krásně řekla bych. Sice jsem po tom maličko krvácela ale jinak to bylo skvělý!
,,Ahoj Lenko," přivítá mě mamka. ,,Ahoj mami, copak to je?" nakouknu pod pokličku. ,,Bramboračka." Olíznu se. ,,jdi si raději vybalit věci. A pak ven Čerta ven, byl celý nervozní z toho, že mu panička na pět zmí zmizela."
,,Chtěla jsem ho vzít sebou ale zas kdo by ho hlídal, když jsem šli na prohlídky?"
,,To máš pravdu. ,,Takhle byl pořád někdo doma, kdo by se o něj postaral." Vybalím si a poslechnu mamku, připnu Čertovi vodítko. Ten tvoreček je z toho tak nadčený, že mi skáče do úrovně lýtek. ,,Těšil ses na paničku viď. Panička, už tu s tebou zůstane. Neboj." Ujistím ho a podrbu ho za uchem.

9.
Nakonec jsme se dohodli na Vranově nad Dyjí. Sbalím si to nejnutnější a chci vyrazit. ,,Lenko!" zarazí mě mamka. ,,Ano?"
,,Hlavně ze mě neudělej babičku."
,,Neboj mami, dám si pozor." A abych dodala váhu svých slov, pokledu na krosnu. ,,Jsem vybavená."
,,Hodná holka. Užij si to."
,,Díky. Pozdravuj tátu."
,,Vyřídím."
Nakonec nepatřím mezi poslední, kdo na autobusák dorazí. Julie kde si daleko za mnou. ,,Snad se jí nic nestalo." Strachuje se Ivan. ,,Nestalo," ujistí ho Waldemar, který jí zahlédne. ,,Konečně!" Rozběhne se k ní a já s Waldemarem se usmíváme. Ty dva se k sobě vážně hodí. Pak už se přikodrcá koráb silnic a my jsme vpuštěni dovnitř.
Pomůžu Waldemarovi postavit stan. ,,Tak a co teď?"
,,Teď si dáme Deli," chytne se Ivan a všichni čtyři se rozřehtáme. Deli si sice nedáme zato si dáme hru Najdi co nejvíc dřeva. Táborák nám osvětluje naše tváře, kluci nás drží majetnicky kolem ramen a co chváli se políbíme. ,,Bacha!" vykřikne Ivan leč pozdě, můj buřtík skončí v ohni. ,,Ha ha ha, "řehtá se Julie. ,,Ty! Ty! Ty!," zlobím se na oko a nažím se vytáhnout buřt z ohně. Ofoukám ho a šup s ním na klacek zpátky ale už jen na chvilku. No a pak spoleně hodujeme a plánujeme co podnikneme zítra. ,,No asi se projdeme po kempu a zjistime co by se dalo podniknout a odpoledne by jsme se mohli zajít vykoupat ne?" S Juliíným nápadem všichni souhlasíme.
Ne že bych si ve spaní ve stanu libovala ale přece jenom se vyspím. Čaj a zbytky ze včerejška jsou naše jediná snídaně. Hned po ní se vydáme okouknout kemp. No je tu spousta lidí. Starých, mladách, rodin s dětmi i bez dětí. Na konci kempu objevíme malou skalku. ,,nahoře musí být bezva výhled," napadne mě. ,,Jsme přece šikovný ne?"
,,Chodíme na sportovní gymnázium," přidáme se. Waldemar s Ivanem nás jistí. ,,To je paráda!" rozplývám se. Zřícenina hradu corštejn se před námi majestátně tyčí, na druhé straně věž hradu Bítov. No prostě pastva pro oči a pro milovníky přírody a památek.
Koukání je taky na jedničku. Voda je příjemná a nám se po namáhavé tpře celkem hodí. Blbneme jak malý.
Ráno si půjčíme z půjčovny kol kola a vyrazíme na Corštejn. ,,Holky, kde to vázně. Šlapeme, šlapeme." Když šlapeme, tak teda budeme šlapat. Když na rovince kluky vezmeme, zírají na nás jak tele na nová vrata. ,,Makám makám jedu jedu." Zavolám a s jazykem na vestě ukotvním kolo do stojanu.
,,Čtyřikrát studentský," paní nám je ochotně prodá. Společně s průvodkyní si prolezeme zříceninu a vydáme se nazpáteční cestu. ,,Brzdi!" poradím Ivanovi, když sjíždíme prudký kopec. ,,Všiml jsem si."
,,Já jen aby jsi to dole vybral." Nakonec to vybral.
Plácneme sebou na deku. ,,Jsem mrtvá," oznámím klukům, když mě chtějí vytáhnout do vody. Ale kluci se nedají odbít. Waldemar mě chytne za ruce, Ivan za nohy. ,,Nééé" Kluci néé!" S velkým žblunknutím skončím ve vodě. všichni tří se můžou potrhat smíchy. ,,Moc vtipný," prskám vodu a kromě kluků a Julie se řehtají i další lidi. ,,Tak teda děkuji za popularitu." Než stihnu nabrat dech, ohodí mě přívalová vlna, z toho jak se Julie podařilo skočit Ivanovi z ramen. ,,No dneska je vbec veselý den," podotknu na oko naštvaně.

8.
Na chatu si sbalím to nejpotřebnější a odnosím to do našeho Favorita. ,,Tak co Lenko. Těšíš se?"
,,A jak mami." I když bez Waldemara, přesto tyhle prázdniny jsou plné něčeho nečekaného. Už jsme se domluvili na společném kempování a taky na návštěvě Julie na dětském táboře. Zabouchnu za sebou dveře. Čert , kterého jsem dostala k narozeninám se uvelebí v kufru a můžeme vyrazit.
Taťka odemkne chatu a já s mamkou pootvíráme všechny okenice, aby se vyvětral zatuchlý vzduch. Nadechnu se, takhle nějak voní prázdniny. hned se rozhodnu skočit ho rybníčku. Písknu na Čerta a oba dva vyrazíme na blízkou plážičku. Jestliže jsem očekávala že bude zet prázdnotou, tak jsem se mýlila. Už je tu pěkná kupa lidí, krásné počasí je inspirovalo a hlavně taky slibný začátek prázdnin. Sotva se pořádně vyráchám. Objevím na mobilu SMSku od Waldemara, ještě že jsme ve spojení alespoň takhle. Ahoj Lenicko, jak si uzivas na chate? Ja se docela nudim a porad na tebe myslim. Opatruj se mi. Miluji Te. Naklepu mu odpověď.
Večer u táboráčku patří už k tradici a zdaleka nejsme jediní. Buřtíky slibně voní, taťka hraje a my s mamkou zpíváme nebo si prostě povídáme. Třeba veselé zážitky oni z dětství no a já ze školy.
Ráno máme naplánovaný výlet do Budějovic. Kde si vyšlápneme na Černou věž. ,,Já ho pohlídám," nabídne se mamka. ,,Pak se vystřídáme, vy dva ho budete hlídat a já se mrknu nahoru." S tím souhlasíme a už se šplháme nahoru na věž. Tatík u toho pěkně funí až se mu směji. ,,Jen se směj ty potvoro. Já nechodím na sportovní gymnázium narozdíl od tebe."
,,To nemá s gymplem co dělat tatínku. Prostě už si vyšel ze cviku. To víš, sezení za počítačem v kanceláři tělu neprospívá."
,,Ty jsi zase nějaká chytrá," zlobí se na oko. ,,Já? To bych si nedovolila." Když se vydrápeme nahoru máme báječný pohled, mávneme dolů na mamku a pak se kocháme báječným pohledem do krajiny. ,,Vzdávám to, jdu dolů vystřídat maminku u Čerta."
,,Jak chceš měkkoto, "směji se a on mi uštědří lehký pohlavek. ,,Vyrostla jsi nám dcero v potvoru." To mě rozesměje.
Jen se vrátíme z Budějek zmizím se vykoupat. ,,Ahoj," pozdraví mě neznámá holka a přitom my přijde, že jí odněkud znám. ,,Ahoj?"
,,Ty už si nevzpomínáě Lenko?"
,,Abych řekla pravdu. Tak ne."
,,Markéta," představí se a jsem rázem doma. ,,Čau Markét, tebe už jsem neviděla roky."
,,Bodejť. V ty týdny co tu seš jsem já většinou jinde s někým jiným. Teď jsem ráda, že mi vyšlo se s tebou setkat." Ty řeči o někom jiným mi připomenou Waldemara. A usmyslím si, že mu budu muset večer zavolat. ,,Dáme zmrzlinu a pokecáme ne?" navrhnu. ,,Souhlasím." Sedneme si ke stánku a kecáme o všem možným.
Než naši zapálí oheň zalezu do chaty a vytočím Waldemarovo číslo. ,,Ahoj lásko," zahlaholí na mě veselý hlas. ,,Ahoj broučku, moc mi chybíš."
,,Ty mě taky. Už aby jsi byla doma."
,,Taky už bych chtěla být s tebou." Kecáme spolu docela dlouho. ,,Lenko, večeře!" zavolá na mě mamka. ,,Měj se krásně. Tři dny už to vydržíš. Pa musím končit. Miluji Tě."
Tři dny utekli jako voda a my jsme se vraceli domů. Sotva jsem vybalila, už jsme vyrazili ven, musíme se domluvit na tom čundru. Dáme si sraz u Brichtů, kde se to hemží mládeží i staršími lidmi. A že nám to dává dost zabrat, něco vymyslet, pořád se musíme něčemu řehtat. Nebo se vyrušíme navzájem polibkem. No prostě je to s náma těžký.

7.
Vyspím se krásně. Dneska to není jen obyčejný den. Čekají mě sedmnácté narozeniny. Sotva se nasnídám vypálím z domu jak střela, ne že bych se tolik těšila do školy to ne. Spíš na někoho, kdo je mi milý a koho miluji. ,,Ahoj oslavenče," vítá mě Julie hned v šatně. ,,Oslavenče?" chytne Julii za slovo Zdeněk. ,,Jo ale to neřeš," usměji se na něj líbezně.
Školu přežiji a hned po ní zamíříme do cukrárny k Brichtům. ,,Tak co to bude mládeži?"
,,Dort," zahlásí Emil. ,,Osmipatrovej," přidám se a všichni se rozesmějí. ,,Ten nemáme," ujistí mě se smíchem Edita. ,,Tak si postačíme s punčovými řezy, rakvičkami a indiánky."
,,Šampáňo máte?"
,,Ne."
,,Tak džus." Edita hravě naše přání splní. ,,Tak nazdraví Lenko. Ať se ti splní všechna přání," pronese Waldemar přípitek. A všichni mi kolektivně připijí. Od spolužáků dostanu dárek a tuším v něm nějakou recesi. A taky že jo. ,,To, aby jsi nespadla do maléru," prohlásí Emil a já slzím smíchy. Waldemar mě políbí, krásně.
Doma mě čeká rodinná oslava. je tu babička, děda a veškeré přuzenstvo. ,,No oslavenec je tady." Usměje se taťka sotva vejdu do obýváku. ,,Ahojky rodino," pozdravím je. ,,Ahoj Leni," oplatí mi. Zaberu čestné místo u stolu. Taťka pronese přípitek a pak dostanu dárečky a pak už se jen bavíme, vtipkujeme.
Na tréninku si dáme jedno kolečko kolem hřiště a pak si dáme skok do dálky. Je to bezvadný, parádně si to užíváme.
Školní rok se pomalu blíží ke konci a profesorský sbor asi pochopil, že už máme myšlenky v jiné rovině, než je učení. Jen tréninky musíme mít, ty nám nikdo nevezeme a to ani nechceme. Se Smejkalem si užijeme i legraci. ,,Jandová, Kubata na start," vyzme mě a Denise. Stoupnu si na start. ,,Připravte se, pozor. Teď!" Vyběhnu na třesk pistole. Denis mě v polovině hřiště dožene a světe div se, do cíle doběhneme součastně. ,,No to se mi už dlouho nestalo."
,,Jak dlouho?" vyzvídám. ,,Asi tak čtyři měsíce Lenko." Podívám se po spolužácích a všichni vybuchneme smíchy.
Červen se blíží ke konci. A je to tu. Den D. Navléknu se do džínové sukně a černého tričko a vyrazím. ,,Ahoj Leničko, tobě to ale sluší. "Políbí mě na přivítanou Waldemar.
Kadlecová, si to přikráčí v černých šatech a spustí monolog. Nabádá nás, abychom na sebe dali pozor. A spustu dalších věcí, ani jí moc nevnímám. Pak se vytasí s deskami a třídnou projede vzrušení. ,,Jandová," vyvolá mě. ,,Vy víte, kde musíte přidat viďte?"
,,Ve fyzice," přikývnu. ,,Výborně." A už vyvolává Julii.
Hned po škole zamíříme k Brichtům, zapít naše úspěchy. S Waldemarem se trošku zdržím zůstaneme vzadu a dlouze se políbíme. Teprve pak vejdeme do cukrárny, kde už to začíná vonět po prázdninách.

6. Pokračování
,,Jak by ne," ujistím ho. ,,Lepší skákat, že tu podupávat jak ten vocas." Prohlásí Denis a já mám co dělat, abych smích ubrzdila, protože jsem na řadě. Hlavně nezapomenout se pořádně na konci odrazit, Waldemar se na mě dívá, ne že by mě to zneroznilo to ne. A hop. jak tak letím, před dopadem mi bleskne hlavou, že jsem se mohla odrazit víc. Waldemara bude moje umístění zajímat. ,,1,60m." Nahlásí Klára Smejkalovi můj údaj a já si můžu blahopřát, jedno splněno, ještě doběhnout to druhý a čus. ,,Šikulka Lenko, já ti věřil, že to dokážeš." Políbí mě a já cválá na klučičích 800 m, já si na svůj musím počkat. A tak mu mezitím držím palce a povzbuzuji ho, na mém povzbuzování něco bylo Waldemar doběhne jako druhý, hned za Ivanem, jako třetí doběhne náš Bedřich a radost nás prváků nezná mezi. ,,Jandová, rychtrová, Koubová, Sedláčková, Kudláčková, Hosová, Šindelářová, pojďte holky." Vyzve nás Havran. Na třesk pistole vyrazíme, musím ze sebe vyždímat to nejlepší, nenechám se zahambit leč Romana je jak kometa a v půlce hřiště mě předběhne. jsem totálně vyplivnutá ale napínám své síly. Ať dělám co dělám, skončím na čtvrtém místě. ,,No co to je?" pobuřuje se na oko Smejkal. ,,Běh byl vždycky tvojí doménou."
,,Každej den se nepovede, tak jak by si člvoěk přál."
,,Přesně tak," přihřívá si Waldemar svojí polívčičku. ,,Ty mlč. A bejt tebou pomlčel bych před Havranem jak ses v v třístovce předvedl."
,,Jak?"
,,Pátý místo Lenko." Chci vyprsknout smíchy ale uvědomím si, že nepředbšhnout Renču, skončila bych stejně.
Společně s Ivanem a Julií jdeme naše úspěchy i neúspěchy oslavit k Brichtům do cukrárny, tomhle čase se tu neotáčejí Jirka s Editou ale jejich rodiče. ,,Ale sportovci, copak tak brzy?" podivuje se paní Brichtopvá. ,,Jsme měli dneska závody," vysvětlí Ivan a my se s chutí pustíme do přinesených dobrot.
Waldemar mě doprovází domů, kdyby mamka nedělala na zahradě nejspíš bych dosud tu trapnou chvíli nezažila. ,,Ahoj Lenko, to je..?"
,,Ahoj mami, to je Waldemar," představím ho. ,,Waldemare, tohle je moje mamka a ten pán co vylezl z domu je můj táta."
,,Ahoj," pozdraí ho mamka. ,,Nazdar," podá si s ním taťka ruku. Poté co se seznámí, rozhodne se Waldemar, že je čas jít. ,,Tak ahoj zítra ve škole Lenko," rozloučí se se mnou. Cítím se naprosto krásně i přes prohrané závody ale nejen sportem živ je člověk.

6.
Ve svý postýlce jsem se krásně vyspala. Div, že jsem nezaspala do školy, což by byla škoda. Ne, že by mi škola zrovna chyběla s ředitele Jiřím Patočkou v čele ale je tam přece jenom něco jistý magnate, který mě přitahuje od jisté doby.
S dotyčným se setkám hned u šatem. ,,Ahoj Waldemare," pozdravím ho. ,,Ahoj Leničko," obejme mě a dá mi na přivítánou malou pusinku. Pak už uháním do třídy na biologii, kterou máme první hodinu. ,,Neviděli jste Julču?" zajímám se. ,,Ne. Proč?" Dotyčná vejde s Elstrovou do třídy a tváří se jak oukropeček. ,,Ona jí načapala s Ivanem," vykvikne Simča. ,,To je blbý," přizná Emil. ,,No to je Hrone, k tabuli. Z testu tu máte jednu nedostatečnou, prosím." Něktří se řehtají a ten zbytek s Emilem soucítí, protože nechat se zkoušet elstorovu zvlášť po tomhle insidentu asi nevíme jaká bude. ,,Ona vás načapala?" špitnu Julče. ,,Jo, pod schodama." Chlácholím jí, že si to nesmí tak brát, že Elstrová přece není mstivá. No zdá se, že je. ,,Kudláčková k tabuli, biologie s mým synem vám jde jistě dobře." Julča zrudne a my se po sobě nechápavě podíváme.
Na hřišti je pěkně živo, aby ne dneska se pořádají celoškolské závody. Jsem napsaná na 800m a na skoku do dálky. Podupáme s Uršulou na doskočišti než se k nám dostane Smejkal. ,,no výborně děvčata a kluci, je vidět, že se na skok těšíte."

5.
Soutěž s pohárem jsem projeli na celý čáře ale komu to vadí? Nám teda ne. Verča není lakomá o veliký dort co vyhráli se s námi podělí.
Týden se nám blíží ke konci, užli jsme si až až. Ráno při rozcvičce na nás padne správná melancholie až nás Smejkal musí popohánět. ,,Ale no tak bando, přece vás nevezme jedno loučení. Vždyť se ve škole zase uvidíte. A v autobuse taky."
,,To my spíš, že se s tímhle místem musíme rozloučit. Událu se tu toho tady dost, "řekne Ivan a má vlastně pravdu. Nebýt týdne tady s náma v Janově, tak se ani nepoznáme a nezačneme spolu chodit. Teda já s Waldemarem a on s Julčou. No co naplat nějak to zvládneme a ve škole i mimo ni budou jistě skvělé možnosti.
Sbalit už nečiní takové problémy jako v den odjezdu, když jsem nevěděla co si mám s sebou vzít. O vzrušení se postará Verča, která zjistí, že jí chybí jedna ponožka. ,,Kams jí dala?" snaží se pomoct Uršula. ,,Kdybych to věděla nehledala bych jí."
,,Holky klid,"snažím se zachovat si bystrou hlavu. ,,Kdys jí viděla napsoled?"
,,Věšela jsem je na záchodě po tý blbý hře."
,,Pak by měla bejt v koupelně ne?" zajímá Julču. ,,musíme se tu mačkat čtyři?" vyjede po nás Verča. ,,Promň snažíme se pomoct." obořím se na ní. ,,Promiňte holky."
,,Není to ona?" zamává Uršula něčím zmuchlaným. ,,Jo díky Uršulo."
,,Není zač." Verča si může v klidu do balit. Zatímco my ostatní se přesuneme před chatu.
Autobus se přikodrcá a my naložíme bágly a hurá do busu. Julie mi drží místo za Ivanem a Waldemarem, jelikož zadní pětku zabrali naši pánové. Cože je blbý, protože povídat si a otáčet je hodně blbý. Ale my jsme vynalézavý a umíme si poradit. Líbat se ve stísněném prostřední autobusu je o hubu, takže to raději nezkoušíme, prý se obejdeme bez toho.
Do Hradiště se dostaneme kolem pátý hodiny večer, jako na smrt jsem zapomněla na svoje rodiče, kteří jsou natěšení až se jim jejich jediné dítko vrátí. Takže si s Waldemarem dáme jednu na rozloučenou a já se okamžitě pakuji k našim, ještě před odjezdem mu zamávám a on mě pošle vzdušnou pusu na ukazováčku.
,,Jak jste se měli?" vyzvídá mamka. ,,Skvěle."
,,Máš dobrou baarvu, takže počasí vyšlo?"
,,Jo mami, bylo to úžasný." Všechno bylo úžasný. Úplně všechno ale s tím se vám drazí rodičové zatím nebudu svěřovat. Ještě ne.

4.
Napusím dřez vodou a přidám kapku jaru, konečně vrznou dvře. ,,No hurá, už jsem myslela, že mě v tom necháš!" zaraduji se. ,,Přece bych tu nenechal tak krásnou holku." Zrudnu a podívám se mu do očí. Waldemar popadne utěrku a stoupne si ke dřezu. Myjeme tiše, ticho ruší pouze šoupání stolů, židlí a lavic v jídelně, kde se to všechno připravuje na dnešní diskotéku. Sotva domyjeme, chytne mě Waldemar kolem pasu a políbí mě. Jsem z toho nejdřív vytočená ale pak se seberu a oplácím, jen k nám dolehnou první tony písničky, vyjdeme z kuchyně. ,,A pracanti jsou. Umyli jste to pořádně?" stará se Elstrová. ,,Samozřejmě paní profesorko," ujistímeš jí a zabereme jeden z volných stolů. Julče, Ivan, Uršula, Marek, Pavel a Jana nám udělají u sebe místo. ,,První odvážný pár. Tak pojďte!" huláká Tomáš. ,,Smím prosit?" osloví mě Waldemar a já přikývnu. ,,Výbroně Waldemare, to chce odměnu," ozve se Smejkal. ,,Jakou?" chytnu se. ,,No přece namáhavější tréninky," ozve se Uršula a jídelna zahřmí smíchy. ,,Výborně Rychtrová, výborně." Podívám se na Waldemara a tomu taky cukají koutky." Brzy se k nám přidají i další, bavíme se, vtipkujeme, zpíváme společně s interprety a hlavně tancujeme. Když vezme Smejkal tancovat Elstrovou, všichni bereme z parketu kramle. Abychom viděli, jak to půjde našim učitelům, podíváme se po sobě a v našich očích je vidět jasný úžas.
V jedenáct profesoři diskotéku rozpustí, prý aby jsme my "opozdilci" byli na rozcvičku čilí. tak toho se bojím, po zážitku z diskotéky a předtím z kuchyně, nevím jestli se mi povede zabrat. Ale spíš ne, plácám sebou jak kapr na suchu, a když se mi povede zabrat jsou dvě hodiny ráno. No to toho moc nenaspím.
Notně rozzívaná se dostavím na snídani a o něco později na rozcvičku. ,,Vida jandová, vaši kamarádi si už mysleli, že je necháte na holičkách," přivítá mě havran, co má s námi dneska rozcvičku. ,,To bych jim nemohla udělat," zazubím se na něj. Jakmile dokončíme rozcvičku, dostaneme za úkol rozdělit se na skupiny, než se Smejkal s Kadlecovou vrátí z lesa, kam šli odnést odměnu. Nevím e co to je. No jako bych to věděla. Waldemar, Ivan, Marek, Emil, já, Julie, Uršula, Klára. ,,Takže," začne Kadlecová. ,,V lese jsme schovali papír s nakresleným obrázkem poháru. Kdo ho přinese jako první bude mít výhodu. Při zítřejší poslední hře, ostatní budou mít smůlu." Podíváme se po sobě. ,,Přivte se," startuje Smejkal. "Pozor! Teď!" Na třesk pistole se všichni rozběhneme do lesa.
,,No a co teď?" zajímá mě. ,,No měli by jsme heldat nějakej cár papíru," upozrní nás Marek. ,,Jo a nesmí bejt toaletní," vzpomene si Ivan a my zařveme smíchy. Po hodně lítání po lese, toho máme všichni tak akorát dost. No a jásot, který se nese, kousek od nás ujistí v tom, že my stejně jako tři další skupiny už jsme v nevýhodě oproti Verče a spol. No nic, kvůli tomu se přece nepověsíme. Vracíme se k chatě. Profesoři, Veroničinu skupinu chválí.
Večer se samozřejmě přichystá tábořáček, Smejkal brnká na kytaru a já přejíždím očina spolužáky i druháky. Nikdy bych nevěřila, kolik se toho dá prožít na obyčejným sportovním soustředění. Tolik jsem si toho neužila ani na školních výletech a hlavně to vzrušení, vždycky v takových neočekávaných chvílích. Teprve tam při praskajícím ohni mi dojde, že jsem v tom až po uši.

3. Pokračování
,,To je jak překážková dráha," supí Uršula, poté co překoná lanový most. ,,Proč jak?" zajímá mě. ,,Když to je," pousměje se Waldemar. O tom, že je to překážková dráha se přesvědčím v zápětí. Po tenkém mostě před potok, který máme přejím, krapet mi sjede noha a já skončím ve vodě. Ostatní z toho mají tradičně velkou srandu. ,,Aby sjte věděli, já se vůbec nebavím." Hrabu se na nohy ale na kluzkým kameni, mi noha podjede zas. Waldemar mi podá ruku, aby mě mohl sám vylovit. ,,Děkuji," pousměji se. ,,Nemáš zač Lenko," řekne tiše, jen zrudnu. Rozběhneme se. Asi po hodině vysloví Uršula to na co jsem myslela. ,,Viděli jste někdo fáborku?" Všichni do jednoho vrtíme hlavou. ,,To je v pytli," uleví si Marek. ,,Spíš někde dál," uleví si Ivan. Lítostivě se podívám na svůj mobil. ,,A se signálem se taky nechytáme."
,,Zdá se skupina číslo 3 ze Sportovního gymnázia Hradiště, právě dojela na konečnou." Kecnu si na pařez. ,,Blbost Lenko." vyskočí na nohy Ivan. ,,jak to myslíš?"
,,Vidíte támhle ten stožár?"
,,Jo, co je sním?"
,,Vidíme ho přece z jídelny ne?"
,,Není to ten stožár co stojí na tom kopci naproti chatě?" Plácnu se do čela. ,,Chytrá hlavička," pochválí mě Waldemar. Cesta by byla vyřešená, ovšem nikdo nám neřekl nic o její neschůdnosti. Takže se brodíme největším marastem, jako by nestačilo, že moje kalhoty jsou nacuclý vodou a ztratili už dávno svojí světle modrou barvu. Po brodění v nejrůznějších mokřaděch a kdo ví jakám marastu ztatí barvu i bunda. Málem zajásáme, když se dohrabeme na kopec, při pohledu dolů se o mě pokusí mrákoty. ,,Babo raď," otočí se na nás kluci. ,,Máme tu tři, můžeme si vybrat, "řehtá se Marek. než se naděje, válí se v trávě. ,,Dobrý!" ocení náš forek. ,,Tak jdeme holky," vyzvou nás kluci a galantně nás přidržují, no Julče sjede noha, takže je z naší skupiny o kousek dál.
Konečně jsme dole. ,,Tak si připravme dialog co řekneme Smejkalovi, Havranovi, Kadlecový a Elstrový. Vždyť vypadáme jak čuňata." V tom nás ale spatří Emil s Verčou. ,,No bezva, teď dojde pro učitele." Zašklebím se a taky, že jo. ,,Kde jste byli? A jak to vypadáte?"
,,paní profesorko, my jsme byli prosím na soutěži a vypdáme jako čuňata." Markvoě hlášce ani nemáme sílu se zasmát. ,,Je vám jasný co vás čeká?" Zasmějeme se, protože jediné co nám opravdu nevadí. ,,Rychtrová Vonderka, Kudláčková Elstr, Jandová Ptáček. Jasný?"
,,Jasný!" Rozřehtáme se a rozběhneme si dát lehkou sprchu.

3.
Vejdeme s holkama do jídelny, kde to hučí jak v úle, u okýnka si vezmeme snídani a zamíříme k poslednímu volnému stolu. ,,Kdo ví co si na nás Jaroušek vymyslí." Hodí do placu námět Verča. ,,Budem běhat po lese," otočí se na nás jeden druhák,Pavel se myslím jmenuje. ,,Si dělá srandu ne?"
,,Nedělám Jandová, nedělám." Při pohledu na Smejkala ztuhnu a holky se rozřehtaj, kdo mohl tušit, že mi stojí za zády.
Chvilku musíme počkat na službu, než se vykotrmelí z kuchyně, aby jsme si mohli dát společnou rozcvičku. ,,Ahoj. Dobrý den," zdraví nás služba alias Waldemar s Ivanem. ,,Trochu života do toho umírání hoši," ozve se Havran. ,,Makám makám jedu jedu!!" ozveme se my prváci a všichni se ještě před rozcvičkou od plic zasmějeme. ,,Koudelková, neflákejte to. Podívejte se na prvačky, jak pěkně cvičí." Mrkneme se s holkama na sebe a máme co dělat, abychom nezařvaly do horského ticha smíchy. ,,Tak teď se rozdělte do několika skupin po šesti ale tak, aby v každý skupině byli tři prváci a tři druháci. Jelikož druháci už to tu znají, tak aby se nám prváci neztratili.Jasný?"
,,Jasný!" zahřmíme. A nastane zmatek. Ke mě a Julče se přidá ještě Uršula. ,,kdo myslíte, že nás bude chtít holky?" zajímá Uršulu než stihneme odpovědět, přihrne se k nám Ivan, Waldemar a Marek. ,,Tak co krasotinky, vezmete nás do party?"
,,Jasně, lepší průvodce jsme si ani nnemohli přát, že jo holky?" Obě mi dají za pravud. ,,To nás opravdu těí, princezny, tak pojďte na start. Ať nám Kája může dát číslo." Poslušně Marka následujeme. ,,Jandová, Kudláčková, Rychtrová, Vonderka, Ptáček a Elstr. Je to tak správně?"
,,Elstr?" zpozorní Julie a obrátí se na bioložku. ,,Jo je to moje mamka. Problém?" Zrudne Ivan. ,,Ani ne ale teď si představ, kdyby se doneslo tvojí mámě, že budeš v lese na jehličí pelešit s jednou prvačkou. To by bylo nadčení." Řehtá se Marek. ,,Co nadšení emoce," přidává se Waldemar. ,,Kam by se hrabali Rodinná pouta?" zkusím a kluci odmění můj forek smíchem.
Havran si dá do pusy píšťalku a odstartuje nám to. ,,Takže, která skupina bude jako první nemusí ráno na rozcvičku a naopak, která skupina přijde jako poslední, nejen že bude rozcvičku předcvičovat ale bude mít i službu v kuchyni." Vyděšeně se po sobě podíváme a pak zařveme smíchy. ,,Vy se tomu smějete ale pak vás nechci vidět. Tři, dva jedna...Teď! běžte mazejte!" Rozutečeme se do lesa.

2. Pokračování
Největší problém asi bude s ubytováním, každej chce totiž bydlet tu s tím a tu s oním. My máme to štěstí, že naše čtveřice už se domluvila dávno. Já, Julie, Uršula a Verča se nakvartírujeme do pokoje číslo deset. Zbývá si jenom vybalit a vydat se na večeři po, které máme, povinnou rozcvičku a pak seznamovací večírek, jak to nazval Havran.
Na seznamovací večírek si přitáhnu k ohni špalek. Havran uhodí do strun mezi písničkama a vyprávěním se dozvídáme svoje jména. Ten s čokoládovým pohledem se jmenuje Waldemar a jeho kamarád Ivan. Bavíme se skvěle až do deseti než nás profesoři zaženou do postelí. ,,Ještě né. Paní profesorko, žadoníme."
,,A ráno bude vstávat kdo?" Elstrová je neoblomná, když zkusíme štěstí u tý naší, taky pohoříme.
V koupelně se srazím s Waldemarem. ,,Jé. Asi jsem se spletla." A chci vycouvat. ,,Nespletla. Tohle je dívčí koupelna."
,,A ty tu děláš co?"
,,No topím."
,,Aha." Jen co si vyčistím zuby, vymajznu z koupelny jako cukrář.
Na pokoji se zavrtám do postele ani nevnímám švitoření mých drahých přítelkyň. Otočím se na druhý bok a usnu.

2.
,,Ahoj Lenko," vítá mě už v šatně Julča. ,,Čau Julčo, tak jdem z vesela na to ne?" pousměji se. ,,Z vesela jo? Co jsi snídala Jandová?"
,,Jako tradičně vtipnou kaši Kudláčková," řehtáme se tomu až ke dveřím od třídy 1.D. Kde zakormidlujeme po předposlední lavice, hned za Emila a Vaška. Do třídy vejde naše třídní Jaroslava Kadlecová. Se štosem papírů. ,,Písemka?" vydechneme šokovaně všichni. ,,Ale kdepak," uklidní nás Kadlecka. ,,To jsou informace na to soustřední v Jizerských horách."
,,S kým jedeme?" zajímá Denise. ,,Se mnou, panem profesorem Smejkalem, paní koleginí Elstrovou a pane kolegou Havranem." Pěkný profesorský obsazení pomyslím si. ,,A třída?" nenechá se odehnat Jindra. ,,2.C."
,,Jéé bude sranda," těší se honza, co má ve zmiňované třídě ségru.
Doma si začnu balit. ,,Vezmi si rukavice Lenko."
,,Šálu a čepici," přidává se se smíchem taŤka k mamce. Co chvíli kolem mich prosištím s komínkem oblečení. Po náročném balení si stoupnu pod příjemně teplou sprchu. Pořádně se vydrhnu a zasednu k televizi, přehodím přes sebe huňatou deku a bavím se při sledování nějakýho zábavého pořadu. A jelikož ráno brzo vstávám a tak se s rodiči rozloučím, popřeju jim dobrou noc. ,,Dobrou noc Lenko, hezky se vyspi." Zalehnu do postele, na přehrávači si nastavím opakované přehrávání Blackmore´s night, cože je krásná skupina se středověkou hudbou. Chvilku poslouchám a pak usnu.
,,Zdarec," přivítají mě na seřadišti spolužáci. ,,Kde je Uršula?" zajímá se o naší společnou kamarádku. ,,Na konci ulice i Lenka je tu ze Zahrádkářský kolonie dřív jak Uršula, která to má z náměstí co by kamenem dohodil."
,,To je tím, že kdo dřív přijde, ten dřív mele." Ale to už se dostaví i druháci. Ten s čokoládovým pohledem se na mě povzbudivě pousměje a já mu krapet nesměle oplatím i jeho kamarád se dívá na Julii, ta je z toho dost nervozní. Do autobusu se narveme i přes mrtvoly. Tu mrtvolu představuje jedna druhačka Dominika se myslím jmenuje. Kadlecka se domluví s třídní druháků, že udělá nejdřív prezentaci nás a pak udělá jejich, Elstrová proti tomu nic nenamítá.,,Zde!" zavolám jen co na mě dojde řada a Julie mě v ráznosti předběhne a druháci se můžou smíchy potrhat. ,,Děsná sranda," ozve se Smejkal ale i jemu v koutcích škube smích.
Než přejedeme republiku a octneme se v Janově nad Nisou, uteče spoustu času, někteří z nás se hlasitě tlemí, přou se o kraviny, jiní klimbají, jiní si čtou a nebo poslouchají hudbu ve sluchátkách, podobně jako já s Julčou. Julie si vzdala sebou Divokýho Billa.

1. Pokračování

Na trénink se těšíme samozřejmě všichni. Smejkal nepatří ani mezi lidojedy ani mezi mstivý učitele a proto ho máme ze všem profesorů nejraději. ,,No kde to vázne?" volá na nás hned na úvod. ,,To holky, děsně se vlečou," ozve se blbeček Denis a pěkně to schytá. Hanka neváhá denise doběhnout a nebohého spolužáka kopnou do zadku. Všichni se svíjíme smíchy. Až se po nás otáčí jiná třída. Druháci nebo třeťáci. Asi je zajímá, proč se svišti, co právě docházejí tak řehtají smíchy, když jim na podivných shybech nic směšného nepřipadá." ,,Vy potvory!" vydechuje šokovaný Denis. ,,To máš za to," vysměje se mu Laura a my můžeme konečně začít.
,,Tak běžíme, nejsme přece žádný padavky. Přece nechcete aby si o vás 2.C myslela, že jste lajdáci a že nic neumíte." Hm tak 2.C každopádně má krásný kluky obzvlášť jednoho. Toho z čokoládovým pohledem." Říďa si to přihasí s pětiminutovým zpozděním. ,,Pavelka, vyberte domácí úkoly a vy ostatní si otevřete knížku na straně 145 a cvičení 5." Odevzdaně se zahryznu do propisky, sotva se k nám dostane Michal, dám mu svůj sešit. A ten moula uhne a můj sešit doplachtí elegantním stylem na podlahu. ,,Čí je to sešit?!" ozve se zlostně nad mou hlavou. ,,Jandová Lenka," přečte si říĎa ze štítku. ,,Jandová, vy neumíte podat spolužákovi sešit normálně?"
,,Ale já..," než stihnu cokoliv říct. ,,mlčte, vy si myslíte, že Kubata na třídního šaška nestačí. Co Denisi?"
,,Stačím," ozve se spolužák urazeně. ,,Ts," uteče mi dotčeně.
Kde je spravedlnost? Zuřím doma. Asi nikde. Měla jsem se bránit ale když mě ředitel zarazil? Tak co jsem mohla dělat. Asi nic, no uvidíme jak to bude dál.

Lenka chodí na sportovní gymnázium, má spoustu kamarádů a je oblíbená jak ve škole tak mimo ni. Na sportovním soustředění se setká s Waldemarem a bezhlavě se do něj zamiluje, jak to dopadne kdo ví. A co teprve její kamarádka Julie a Ivan..Jak tohle dopadne? Kdo ví?

1.
Vykouknu z okna, kde se honí vločky, a to je dneska první jarní den. A sněží, přijde mi to k smíchu, stejně jako každý náctiletý si ráda o víkendu přispím. A taky že jo, sotva se převrátím na druhý bok znovu zaberu.
Vypeleším se až v deset. ,,A slečna se nám konečně vyhajala." Přivítáme vesele tatík, který si maže chleba máslem a pokládá si na něj plátky šunky. ,,Jo vyhajala. Vadí? Kde je vlastně mamka?" Vzpomenu si na posledního člena naší rodinky. Co jsme se přestěhovali z paneláku do domku, někdo nám chybí. ,,Šla k babičce, nesla jí tam.."
,,Kytičku, víno a bábovku," vzpomenu si na oblíbenou Červenou Karkulku, mamka má sice do Karkulky daleko ale proč ne? ,,To zrovna Lenčo ne. Nesla jí.." Bohužel se nedozvím co mamka babičce nesla protože se ozve zazvonění telefonu. ,,Jandová Lenka," představím se. ,,Ahoj Leni," ozve se ze sluchátka sympatický kámoščin hlas. ,,Ahoj Julčo, potřebuješ něco?"
,,Jo, jakej byl úkol do matiky?"
,,Myslím, že to pitomý násobení výrazů na straně 145 cvičení čtyři." Uvažuju nad úkolem, který jsem z lajdáctví načmárala teprve včera. ,,Jo díky. Tak čau v pondělí."
,,Čau," zavěsím a v tu chvíli mě napadne, že nemám co dělat. Tatík mi v době hovru zmizel bůh ví kam. Něco si přečíst? Nebo jít prostě jen tak ven. Vzpomenu si na jiný den: Bylo to na základce Žaneta, tenkrát hrozně žárlila, že si její spolužačka Julie vybrala za kamarádku mě. Nepřenesla to přes srdce a tak mi na Čarodějnice zatopila, no zatopila. Prostě, když se nikdo nedíval surově mě zbila a zkopala. Čtrnáct dní jsem se z toho potom léčila v nemocnici. Žaneta si to odnesla s dvojkou z chování a prý mívá besedy s psychiatrem.
Na chodbě se srazím s Emilem. ,,Ahoj Leni," usměje se stejně jako první školní den, kdy jsme se poprvé potkali v jedné třídě, není vyloženě ošklivý ale já mám ráda jiné typy kluků. Emila beru za skvělýho kámoše.