Anděla
U babičky je sice skvěle ale sotva dorazím ze školy už se máme prý zase pakovat a vracíme se zpátky do Hradiště. Mamka mě i Jonášovi zavázala oči, abychom to neviděli.
Když nám je rozváže koukáme domek. ,,To je co děti?“
,,To teda, „vydechneme šokovaně. Vyneseme všechny zavazadla a vybalíme si. Tohle není jako v bytovce, kde jsem měla s Jonášem společný pokoj, tady mám svůj.
Do školy na poslední zvonění dorazím rozjařená. Radost mi zkazí pohled na podmračeného Štěpána. Ztěžka polknu. ,,Co chceš?“
,,Pomstít se,“ zavrčí. ,,Nedělej to. Udělám cokoliv,“ žadoním. ,,Cokoliv? Fakt cokoliv?“
,,Fakt.“ Do očí se mi vženou slzy. ,,Tak se se mnou budeš milovat.“
,,Ne!“
,,Řekla jsi cokoliv.“
,,Pocem!“ šáhne po mě. ,,Necháte jí být pane Dušek!“ Schovám se za široká záda pana ředitele. ,,Děkuji.“
,,Mě neděkujte a upalujte do třídy. No pojďte Štěpáne!“
Teď už ho stoprocentně nepropustí, mám svědka, že mi chtěl ublížit. ,,Já přestal kouřit před školou a ředitel se mi revanšoval, že ze sebe udělal svědka.“ Ozve se za mnou. ,,Davide,“ vrhnu se mu do náruče. Nakonec všechno dobře dopadlo.

KONEC

Anděla
Jsem šťastná na doraz. David sice nemá tolik času, jelikož mají svaťák a připravuje se na maturitu, zato po ní bude mít spoustu čas.
,,Dneska má soud, ten tvůj násilník,“ oznámí mi Jonáš. ,,Štěpán?“
,,Jo.“ Tak na to jsem opravdu zvědavá. A večer zasednu vedle věčně opilého otce k televizním novinám. ,,Tebe to zajímá?“ podiví se. ,,Nemůžu se podívat na zprávy?“ Když přijde ta pro mě jsem docela napjatá. Jaký je můj šok, když reportáž oznámí, že Štěpán Dušek byl zproštěn viny. ,,To né!“ vykřiknu zděšeně a neberu ohledy na tátu. ,,Co je Andělko?“ přiletí Jonáš a já mu zabořím hlavu do trička. ,,Oni ho zprostili viny.“
,,Takovýho parchanta!“ rozčílí se Jonáš. ,,Pojď Andělko, nebudeme tu tatínka rušit. Když je mu televize milejší než osud vlastní dcery.“
Všichni se to dozvěděli. A sledujeme návrat toho bastarda. Jediný kdo má z jeho návratu radost jsou jeho kumpáni. David mě tiskne k sobě. ,,Já tě nedám neboj Andělko,“ špitá mi.Štěpán mě přehlédne jako velkou vodu, naštěstí. ,,Jak to mohli udělat?“ zajímá Žanetu. Oba krčíme rameny. Tak on mě znásilní, pak mi ublíží a oni ho zprostí viny, no normálně bych brečela.
Doma to není o nic lepší, zvýšené hlasy, se nesou až na chodbu, podívám se na Jonáše. ,,Děti, sbalte se, odjíždíme. Už jsem požádala o rozvod.“ Sbalíme si to nejnutnější, pro zbytek se prý vrátíme a nasedneme do auta a jedeme k babičce do Petrovic.

David
Pomalu se přibližuji ke kouřícímu kroužku holek ze třeťáku. Zrychlím, teprve ve chvíli, když odejde Štěpán. ,,Co chtěl?“ zeptám se Anděly, co se zrovna vesele řehtá. ,,Chtěl si zašpásovat,“ tlemí se Jana. ,,Žaneta, ho skvěle vytočila,“ škytá Denisa. ,,A co jsi mu řekla?“
,,Že tady Anděla, skončila kvůli němu na psychiatrii.“ To už se ale David, přidá k našemu smíchu.
Po škole metu do nejbližšího květinářství a koupím rudou růži, ke krásné dívce, přece patří krásná květina ne? Dojdu do Anděliny ulice a zarazím se, Štěpán. Co ten tady chce. Chvíli okouní a pak zazvoní, vůbec si mě nevšiml. Otevřela mu asi její matka, chvíli spolu o něčemu mluvili a pak Andělina matka přikývla a zmizela v domě. Schovám se za nejbližší smrček a pozoruji dál dění. Pak z domu vyjde Anděla. Vyděšeně, řekl bych se podívá po Štěpánovi a chce zmizet v domě ale ten jí nepustí, chytne jí za ruku a napřáhne k ní ruku. Co jí říká, neslyším, na to jsem moc daleko.
,,Necháš jí!“ zařvu, když jí uhodí až odletí. ,,Ale Davídek, je nějakej vostrej.“
,,Už od narození. Ty bastarde Duškovic.“
,,Davide, já se bojím,“ svěří se mi Anděla. ,,Neboj. Tenhle hajzl už na tebe víckrát nešáhne.“ Štěpán mi uštědří jednu výchovnou a já mu jí bleskurychle oplatím, pak se rveme na trávníku, jako psi. ,,Necháte se chuligáni?!“ vřeští nějaká babka. ,,Jen klid paní Vomáčková,“ uklidňuje jí Anděla. ,,Andělko, běžte domů děvče. Ještě vás zkazí.“ Štěpán se jen tak, vzdát nehodlá.
Ve chvíli, kdy toho mám dost, odváže si Štěpán z krku šátek a začne mě jím škrtit, Andělu, když mi chce pomoci, odhodí. V té chvíli se ale ozvou policejní sirény. ,,Do prdele poliši.“ Zakleje Štěpán a snaží se zmizet. Pak už cvaknou pouta a Štěpána odvezou. ,,Andělko moje.“ Obejme se. ,,Nevím jak to mám poděkovat.“
,,Polib mě,“ požádá mě. O tomhle jsem snil. Políbím jí. Líbáme se dlouho. ,,Koukám. Šťastný konec,“ pousměje se Jonáš Andělčin brácha.

Sice pak dojde Jonáš ale i ten brzy vypadne se Salim ven. Chvíli čumím do stropu, ve chvíli když se ozve zámek by se ve krve nedořezal. ,,Jonáši? Ty už seš doma?“ Když se mi v zorném úhlu objeví dotyčný. Vyjeknu hrůzou. ,,Neřvi Andělko.“ Ozve se Davidův hlas a já sirénu vypnu. ,,Davide?“
,,Ano Andělko?“
,,Kde jsi vzal klíče?“
,,Potkal jsem tvého bráchu a on mi je vnutil, že prý neotvíráš.“
,,No to neotvírám, to má pravdu. Ale už jsem výjimku udělala, musela jsem. Přišla totiž Žaneta.“
,,Tak ona už tu byla?“
,,Jo.“
,,Jo vidíš něco tu pro tebe mám.“ K mému úžasu vytáhne kytici gerber a ohromnou bonboniéru. ,,Ježiši děkuji,“ poděkuji mu a samovolně se mi spustí slzy, on mi jí jemně setře. ,,Nemáš za co Andělko, hlavně se brzy uzdrav.“
,,Pokusím se.“
Táta mě ráno ještě vidí v pelechu sice je mi o něco lépe, fyzicky, psychicky ne. ,,Ty se ještě válíš v posteli?!“ vyjede mě. ,,Jo ještě,“ odfrknu. ,,Vidím, že jsi zase drzá. Tak táhni do školy.“ V tu chvíli uvidí Jonáše. ,,A ty mi skoč pro pivo. A hněte se děcka líný. Pořád by se to jenom válelo.“ Podívám se na Jonáše a ten pokrčí rameny.
A tak teda vstoupím do vestibulu našeho ústavu a každý umlkne. A zamyšleně mě sleduje. ,,To je ta třeťačka,“ slyším šepot nějakých drchaček. Ve třídě je ticho jako v hrobě, bodejť by ne, je deset minut po zvonění. Klepnu na dveře a ze třídy se ozve chraplavý hlas chemikáře Roubala. ,,Dobrý den, pane učiteli. Omluvte mě, já jsem.“ Všichni mi visí na rtech. ,,No Koubová?“ vyzve mě. ,,Zaspala,“ vypadne ze mě. ,,V pořádku, posaďte se.“
O přestávce se všichni nahrnou k mojí na Žanečiný lavici. ,,Andělo, bylo to hrozný co?“ Je mi jasný co je zajímá. ,,Bylo a hodně ale nechci o tom mluvit.“ Spolužáky neodradím a změní téma. ,,Tys fakt zaspala?“
,,Ne. Chtěla jsem ještě zůstat doma. Ale táta mě vyhodil.“
Kouřová se stala tradicí, takže se o obědové pauze podobni stádu vyhrneme na plac před školou a rovnou do keříků. Zapálím. Jo to je paráda, nevykouřím ani polovinu a uvidím Štěpána. ,,Holky, schovejte mě.“ Holky se sice postaví přede mě ale zdaleka mě nezakryjí dobře, Štěpán si jich všine. ,,Ahoj holky, která si chcete zašpásovat?“ Žanka zasáhne. ,,Abychom skončily jako Anděla? Na psychině a na práškách? Díky nechceme.“
,,Anděla je na psychiatrii?“ Holky, to odkývnou. Díky bohu, že David se objeví až po tomhle divadélku.

Anděla
Ležím v posteli podobna mrtvole. Sakra měli pravdu oba. David i Žaneta, já debil musela naletět a skončit takhle? Copak si to zasloužím? Ano zasloužím, byla jsem pitomá a neposlechla kamarádku.
Odpoledne hned po škole, někdo zazvoní nechci otevřít, kdo ví co by se stalo. Co, když je to Štěpán? ,,Andělo!“ ozve se Žaneta za dveřmi. Váhavě vylezu z postele a přesunu se ke kukátku. Je sama, tudíž neváhám otevřít ani minutu. ,,Ahoj Žaneto,“ řeknu mdle. ,,Ahoj Andělo. Holka, ani nevíš jak je mi líto co se stalo.“
,,To nemusí. Prostě jsem naletěla. Neposlechla jsem ani tebe ani Davida. Štěpán je obyčejný grázl nic jiného.“
,,Když už jsme u toho Davida, pozdravuje tě a mám ti vyřídit od něj vzkaz. Prý se máš se Štěpánem rozmyslet.“
,,Co je tam tom k rozmýšlení?“ podivím se. ,,Miluješ ho?“
,,Ne. Teď už ne.“
,,Tak v tom případě?“
,,Tak já na tu policii dojdu.“ Pak se Žankou kecáme tak nějak o ničem, když se pak se mnou rozloučí, prý musí pro Filipa do školky, zůstane tu po ní, takové zvláštní ticho.

David
Druhý den po naší akci, zahlédnu ve škole jenom Žanetu. ,,Ahoj. Nevíš co je s Andělou?“
,,S Andělou?“ přikývnu. ,,Koukám, že jsi jediný kdo to neví. Ví to celá škola, že jí Štěpán znásilnil.“
,,Cože? Štěpán jí znásilnil?“
,,Jo slyšel jsi dobře.“
,,Jak je na tom?“
,,Hodně špatně. Tipuji tak týden se tu neukáže.“
Ani o obědové pauze nemám chuť na to cigáro. ,,Vostý no né, co to vidím vy nejste venku s těmi ostatní kuřáky?“
,,Nějak dneska nemám chuť.“ Ředitel se podiví.
Celý den se mnou není nic. ,,Žanet, a co Štěpán?“
,,Záleží na Anděle, jestli ho udá nebo ne. Nejspíš ne, vždyť ona ho miluje. Pořád.“
,,Půjdeš za ní?“
,,Jo. Mám něco vyřídit?“
,,Ať si to rozmyslí a pozdravuj jí.“ Žaneta přikývne.
Ani doma mě nic netěší, chodím po bytě jako tělo bez duše. Byla by to velká troufalost, jí navštívit? Určitě nebyla. Upravím se, trochu se navoním.
Zaběhnu do květinářství, koupím jí gerbery a v cukrárně velkou bonboniéru, někde jsem totiž vyčetl, že čokoláda je dobrá na nervy. A vydám se k Anděle domů.
Docela v její ulici bloudím ani neznám její příjmení. Ale v tom si všimnu kluka co venku venčí leonbergera. ,,Ahoj prosím tě nevíš kde bydlí Anděla?“
,,Myslíš mojí ségru?“
,,Pokud se jmenuje Anděla, tak jo.“
,,Jo jmenuje. Anděla Koubová.“
,,Jo to bude asi ona.“
,,Tak to ty seš ten bastard co jí tak ublížil?“
,,Ne. Já jsem její spolužák ze třídy.“
,,Tak v tom případě promiň. Máš štěstí, je doma sama, tak můžeš jít dál.“ Oznámí mi její brácha a vnutí mi klíče. Leonberger si mě přijde prohlédnout blíž. ,,Sali, necháš kluka,“ okřikne ho Andělčin brácha.

Anděla
Chvíli se se Štěpánem procházím po městě a líbáme se. Ale s přibývající tmou je mi zima. ,,Není ti zima?“ zeptá se Štěpán. ,,Je.“
,,Tak pojď k nám je to kousek.“ Souhlasím, Štěpán mě dovede k jednomu paneláků na sídlišti Východní. Vyjedeme do osmého patra ke mi Štěpán odemkne. ,,Nejsou doma vaši?“
,,Ne. Odjeli k babičce.“
Štěpán postaví na kafe a já si mezitím udělám pohodlí. Poté co vypijeme kafe, se zvednu k odchodu. ,,Je docela pozdě, asi bych měla jít.“
,,Nechoď ještě,“ žadoní Štěpán. ,,Mám nápad, napiš, že přespíš u Žanety, stejně je zítra sobota. A budeš tu u mě přes noc.“ Tenhle nápad se mi líbí a hned to našim napíši.
Pak se přesuneme do Štěpánova pokoje, kde se na jeho prostorné válendě líbáme a on mi zajíždí rukama pod tričko. Líbáme se a on se zbavuje oblečení, riflí, boxerek, pak trika a je přede mnou jak ho pánbůh stvořil. Nechám se svléct do podprsenky, když na ní dojde zadrhnu se. Co když měla Žaneta s Davidem pravdu? Blbost, Štěpán nemůže být takový. ,,Já nechci,“ zarazím ho, když se mi dobývá do podprsenky. ,,Bude se ti to líbit.“
,,Nech mě!“ Nenechá, místo toho mi uvězní ruce svou jednou a sáhne do komody pro pár šátku, umlčí mě vzápětí í když se bráním, uvězní mi u ruce, přiváže je totiž k vysoké lampě, teprve poté do mě pronikne. Dělá to dlouho než dojde k vlastnímu uspokojení, zato já jsem úplně v háji, sotva mě osvobodí, nejsem schopna slova natož činu, posbírám svoje věci a uteču.
Na zastávce se zhroutím v pláči, až se mě bezdomovec, zeptá co se mi stalo, pošlu ho někam. Jo tak jsem sprostá.
Teprve k ránu se vzpamatuji a vydám se domů.

David
Je krásné slunné ráno a na hřišti se to hemží studenty z našeho ústavu. Fronta u Žanky a Anděly snad nemá konce. Ovšem obě se otáčet umí jen co je pravda. ,,Ahoj holky.“
,,Ahoj Davide, tak co to bude?“ usměje se na mě Žanka. ,,Tak než po mě bude sháňka, tak párek v rohlíku a colu.“
,,Andělo, jednu colu pro Davídka.“ Anděla se rozesměje. ,,A co by Davídek ještě chtěl?“ zazubí se na mě Anděla. ,,Ale to bohužel nedostanu. Takže raději nic.“ Podívá se na mě nechápavým pohledem.
Stihnu jen taktak slupnout a vypít a už jsem žádaný na hřišti. Závidím Štěpánovi, že se nikam nezapsal ale zároveň ho nenávidím, protože celou dobu, tráví o Andělina stánku a líbá se v ní v krátkých přestávkách.
Celý uhnaný dopadnu na lavičku.. Karel mi doběhne pro minerálku, jako poslední záchranu. ,,Přece jí tomu hajzlovi nenecháš?“ Hodí okem ke stánku. ,,A co můžu dělat jiného?“
,,Musíš jí ukázat, že jsi lepší než ten opičák.“
A tak se o to pokouším, sotva Štěpán zmizí na zavolání tělocvikáře Krále, že má jít na záskok za Robina. Už stepuji u stánku. ,,Ahoj Andělko,“ pozdravím jí krásně. ,,Ahoj Davídku, co bys rád?“ oplatí mi a přihodí úsměv. ,,Nejraději bych tebe,“ přiznám se. ,,Jo tak o tohle jde. Ale já miluji Štěpána,“ oznámí mi starou novinku. ,,To já vím ale Andělo, poslouchej mě. Štěpán, má každou holku jenom do postele.“
,,Vy jste všichni jak navedení,“ naštve se což jsem nechtěl. ,,Nejdřív tahle sudička a pak ty?!“
,,Nějaký problém miláčku?“
,,Ne David, chtěl jenom eskymo viď?“ Smutně přikývnu. ,,Tak to jo. Tak máš nanuk tak odplav.“
Po zbytek dne se tvářím jako kakabus, chvilku před tím než odejdu z hřiště mě dožene Žaneta. ,,Kašli na to. Ona to pochopí až bude pozdě, zkoušej to dál. Máš šanci ale musíš jí to dokázat, že ty jsi ten pravý pro ní.“
,,Ty jsi fakt hotová sudička a támhle ti jde konkurence,“ otočím se na Karla. ,,Tak se nezlob.“ V mé tvář zahraje úsměv. ,,Já se nezlobím Žanet.“
A tak se bavíme ve třech, bez té sůvy Anděly, co raději dá přednost tomu ubožákovi. Po konci akce, si všimnu, že jí Štěpán, něco pošeptal a ona přikývla, pak jí objal majetnicky kolem ramen a odešli. ,,Konec představení. Opona se zavřela,“ poznamená Karel se smíchem. Ale Žaneta se po něm ožene.
Domů dorazím úplně vyřízený. ,,Brácha, co blbneš?“ vyjekne ségra, kterou jsem nechtěně přimáčkl ke stěně. ,,Sorry Dančo, já nechtěl.“
,,Dobrý. Co se tváříš jak na pohřbu?“
,,To nic není,“ snažím se to zamluvit. Jen co Daniela zhasne spím jak dřevo i když jsem předtím přemýšlel co asi Štěpán s Andělou v tu chvíli dělají.

Jako tradičně si zapálím před školou, když si všimnu fiátka našeho drahého ředitele, zajedu po vzoru spolužáků do křoví, zajede i David, jak jsem se totiž od holek dozvěděla, ještě jedno kouření a letěl by, což by byla škoda. ,,Andělko, jsi tu?“ zajímá se Štěpánův hlas. ,,Samozřejmě Štěpánku.“ Štěpán mě políbí a holky se zdekují. Líbáme se dlouho.
,,Rychtová Žaneta, se dostaví do kanceláře k panu řediteli.“ Co po ní může chtít uvažuji celou češtinu, ani moc nevnímám Strakapoudovou co se nám snaží vysvětlit sousloví. Žaneta nepřijde ani na začátek biologie a když konečně přijde je celá rozjařená. ,,Strejda, nám zařídil tu přípravu těch závodů. Co bys řekla tomu, stát ve stánku a prodávat?“
,,Paráda!“ zaraduji se příliš na hlas. ,,Koubová, neřekla bych že je to paráda.“ Asi si myslela, že se vyjadřuji k (ne)znalostem blbečka Chalupy.
,,Mluvil jsem s mámou,“ oznámí mi Jonáš. ,,A?“
,,Říkala, že jsi ho neměla provokovat.“
,,Copak jsem ho provokovala?“ vyjedu pobouřeně. ,,Taky jsem jí říkal, že si začal.“
,,A co ona?“
,,Že víme, jaký je a že to musíme nějak vydržet.“
,,Já to ale nevydržím.“
,,Kdyby tě stihl uhodit nebo něco, samozřejmě, že by zasáhla ale takhle nemůže dělat nic.“ Na to nemám co říct.
Večer u televize popijí nás otec alkoholik jedno pivo za druhým, sice se ho máme stačí krotit. ,,Aloisi, nepij prosím,“ žadoní. ,,Nech mě být Heleno, nevidíš, že se dívám na televizi.“ Máma to tedy vzdá a jde raději do ložnice žehlit. Tam jí může rušit akorát můj na plný pecky puštěný Divokej Bill. Ale jelikož, se jí líbí taky tak proti nemá nic.
V sobotu se vyspím do sytosti, nebudí mě nic a nikdo. Táta zmizel po ránu nejspíš do hospody, máma do práce a Jonáš? Ten asi venčí našeho leonbergera Saliho. Teprve v jedenáct se vykutám z pelechu. ,,No hodnej pejsek,“ přivítám je, když mě Sali málem v úzké chodbičce porazí. Zato pohled na Jonáše je úchvatný, řehtám se div si nekecnu na studené kachlíky. ,,Jistě Andělka, má z toho děsnou srandu. Příště jdeš s tou obludou ty.“
,,Salík, přece není obluda,“ zastanu se toho roztomilého tvorečka. ,,To sice ne ale projel kolem nás náklaďák. To víš jak teď tři dny pršelo a je bahno.“ Dál ani vykládat nemusí, je mi jasný, proč jsou oba tak uválení.

Anděla
Štěpán mě dráždí jazykem a já mu oplácím, když vtom si všimnu Davida, má takový výraz nedokáži ho rozluštit. Takový jakoby překvapený a zčásti naštvaný. ,,Miluji tě Andělko,“ oznámí mi Štěpán. ,,Já tebe taky Štěpánku.“
Do třídy vejdu asi dvě minuty po zazvonění. ,,Ještě tu nebyla?“ zeptám se Žanky. ,,Ne.“ ,,
Ty Andělo, nechci ti brát iluze ale Štěpán tě chce dostat jenom do postele.“
,,Nech si své rady Žanetko, ty jenom žárlíš, že chodí se mnou a ne s tebou.“
,,Podle mě tu jsou lepší kluci než on. Třeba David.“ David. Teď si vzpomenu na jeho výraz, jak si ho mám kruci vyložit. Třídní Dušková má pro nás špatnou zprávu. ,,Takže bando, letos se na žádný výlet nejede. Místo toho budeme se čtvrťáky připravovat závody.“ Všichni se zaradujeme, jenom Žaneta se zarazí, vím proč ale jak jí mám sakra říct, že se Štěpánem je to jiný a že mě miluje.
,,Krucinál kde mám pivo!“ Slyším z chodby tátovo nadávání. ,,Raději tam ani nechoď Andělko,“ radí mi dobrotivě paní Omáčková. ,,Já bych ráda ale musím,“ posmutním. ,,Ahoj tati,“ pokusím se o přívětivý tón. ,,Ahoj Andělo,“ vyjede na mě v ráži. ,,Kams mi schovala pivo?“
,,Nikam.“ Koukám, že přívětivě to asi nepůjde. ,,Že tys ho vypila?!“
,,Dovol,“ urazím se. ,,Já přece pivo nepiju.“ Než se stihne napřáhnou zarazí ho Jonáš, můj starší brácha. ,,Necháš jí!“ stáhne mu ruku dolů ,,Díky Jonáši.“
,,Nemáš zač Andělo, padej do pokoje.“ Ráda ho poslechnu, narazím si na uši sluchátka a pustím si do nich Daniela Landu.

Příběh Anděly a Davida se odehrává v jednom Hradišťském gymnáziu. Oba hrdinové vyprávějí svůj příběh. David se snaží získat Andělčino srdce a Anděla zase pro změnu srdce nevětšího děvkaře v okolí Štěpána. Teprve na konci roku , když oba chtějí upustit od svých plánu svede je k sobě náhoda…



David
Stejně jako většina školy vyjdu na kouřovou před školu. Hemží se tu už i jinými na naší škole je jenom pár jedinců, kteří nekouří. Pak si všimnu své platonické lásky Anděly co si vykuřuje a se svou kamarádkou Žanetou něco bouřlivého řeší, zastaví se mi srdce ani nemám sílu si cigaretu připálit. ,,Štěpáne, zapálíš mi?“ zeptám se kluka se sousední kvarty. ,,Jasně,“ přispěchá mi na pomoc. ,,To je kočka co?“ Hodí hlavou k Anděle. ,,To teda. Viděl jsi jí někdy s někým chodit?“ zajímám se. ,,Neviděl. Ale dřív nebo později se mi to povede.“ To ne, prosím bože ne. To bych nepřežil, taková hodná holka a takový děvkař.
Matikář Hanousek zatouží po mé maličkosti u tabule. ,,Luboši, Luboši,“ běduje matikář načež zabrejlí do třídy. ,,A vida další úspěšný matikář Vostrý David, pojďte hochu.“ Hodím okem po Karlovi a ten mě tentokrát nevysvobodí. Ale kdo mě vysvobodí, je Žaneta. ,,Pane učiteli, pan kolega Komínek vás žádá jestli by jste mu nešel do kabinetu pomoci.“ Hanousek vyjde ze třídy. ,,Díky,“ zašeptám. ,,Není zač,“ zazubí se ta.
Ráno se nějak nepovede, sice přijdu načas. I to cigáro stihnu ale průser. ,,Vostrý!“ zahřmí za mnou hlas samotného vládne tohohle ústavu. ,,Dobré ráno pane řediteli,“ zacvrlikám. ,,Ke mně do kanceláře.“ Ještě než zalezu na kobereček všimnu si Žanety s Andělou jak jdou přímo proti nám. ,,Dobrý den,“ pozdraví ho obě. ,,Dobrej,“ zahučí ředitel. ,,Ahoj,“ usmějí se na mě. ,,Ahoj,“ kývnu.
,,Davide, vy nevíte nic o zákazu kouření na naší škole?“
,,Vím.“
,,Tak proč se jím neřídíte?“ Na tohle nevím co říct. ,,No asi zavolám rodičům. Ještě jednou tě načapu tak letíš.“ Tohle sdělení vezmu na srozuměnou a vytratím se na chemii.
Roubal právě u tabule zkouší Anetu. ,,Ale Vostrý, kdepak jste byl?“ Copak můžu říct, že jsem byl na koberečku? ,,Pane učiteli, prosím omluvte mě já jsem zaspal.“ Sotva si kecnu do lavice nakloní se ke mně Karel. ,,Tys fakt zaspal?“
,,Ne. Načapal mě říďa, byl jsem na koberci.“
,,Tak to je hustý.“
,,No mě to tak hustý nepřijde. Prej mě ještě jednou načape a letím.“
,,Tak se nenechej.“
,,Tobě se to řekne,“ zahučím.
Ten den už Andělu nepotkám, ani mi to nijak nevadí, nejspíš bych se jí studem nemohl podívat do tváře. Teda vlastně mohl, ta fajn holka o mě totiž nejeví zájem. Kdo ví o koho jo.
S tím dotyčným se srazím druhý den, co nakráčím do školy dokonale propláchnutý. Narazím totiž na ně na oba. Anděla i Štěpán totiž sedí na lavičce před školou a líbají se. Hajzlové mají štěstí na pěkný holky. Jak mě je té holky líto.

Podzimní prázdniny
Vojty se dočkáme až v sedm večer, kdy všichni sedíme u večeře. ,,Dobrý večer a dobrou chuť,“ pozdraví jako by nic. ,,To je všechno co nám k tomu řekneš?“
,,Ujel mi autobus.“
,,Brácha, tobě neujel autobus co? V tom bude něco jiného.“
,,A neřekneš to nikomu?“
,,Slibuji, že ne.“
,,Já mám v Praze holku z tělovýchovy.“
,,Je pěkná?“
,,Je a má taky pěkné jméno. Uršula.“
Vojta se učí. ,,Kvůli Uršule jsem učení krapet zanedbal,“ vysvětlí své počínání.“
,,Leo, nech ho být.“ Jenom pokrčím rameny a Vojta se rozesměje.
,,Leo,“ otočím se po hlase. ,,Adame,“ zajásám a vrhnu se mu do náruče a políbíme se před zraky těch pár lidiček co jsou ve vestibulu s námi. ,,Tohle není ta Leona Milá, co odcházela na podzimní prázdniny jak tělo bez duše.“ Všimne si Barča.

KONEC

Láska až za hrob
,,K tabuli půjde Milá a Kotrba.“ Zvednu se a mrknu na Honzu, oba jsme vyděšení. Jenom dva exoti můžou zkoušet den před jarními prázdninami a to matikář a naše třídní. Já a Honza jsme měli to štěstí (smůlu) v matice. Já odejdu do lavice s trojkou a Honza s dvojkou. Petr se nechá slyšet něco o šprtech a vlezprdelkách. ,,Macata, zvedne tělo,“ vyzve Petra matikář a Honza hýká smíchy.
Oběd do sebe naházíme v rychlosti a na pět dní sbohem a šáteček. ,,Jé my přijdeme o odpolední kuchyň,“ uvědomí si Bára nad buchtičkami s krémem. ,,Klidni hormon. Vyspíš se a příště budeme mít odpolední obsluhu,“ připomene nám Vik. ,,Není ti jako budoucímu číšníkovi blbý, poslouchat cizí rozhovory,“ sejmu ho. ,,Je ale vy dvě nejste cizí.“ Dáme mu za pravdu a rozřehtáme se.
Jdu Adama doprovodit na autobus. ,,Tak za týden.“ Loučíme se a políbíme se. Adam nastoupí do autobusu a přes sklo mi pošle vzdušnou pusu.
Užívám si těch dvou hodin než přijede Vojta. ,,Leono, běž otevřít někdo zvoní.“
,,To bude určitě Vojta, bez tak si zapomněl klíče.“ Otevřu. ,,Ty si neum..“ zmlknu jelikož hledím do očí Adamovi a ne Vojtovi. ,,Ahoj Adame, pojď dál.“
,,Ahoj Leo, už jsem myslel, že mě necháš stát v chodbě.“
,,Leono, Vojto co v té chodbě děláte?“
,,Kdyby to byl Vojta, tak ho neoslovuji Adame mami, tohle je můj kamarád ze školy.“ Mamča mu podá ruku. Adam se u nás zdrží do pěti než mu jede další bus.

Adam a Lea
Mistrová mě strčí na polévky obsluha, abych neměla šanci, vrátit Adamovi co Adamovo jest. Možnost mám až po praxi. ,,Sakra, já někde vytrousil občanku a musím dojít na poštu mám tam doporučený dopis.“
,,Adámku, něco pro tebe mám,“ napínám ho. ,,A co Leonko?“ Vrátím mu jeho občanku.
Blíží se podzimní prázdniny, ještě dva dny praxe a tři dny školy a je to taky. V kuchyni je co dělat pořád, kdežto na obsluze, jsme se docela nudli. ,,Milá, Zahálková pusťte se do té podlahy.“ Adam nám jde jen co skončí s výdejem píchnout. ,,Leo, ty se na mě zlobíš?“
,,Ne proč?“
,,Vyhýbáš se mi pohledem.“
,,Adame, proč jsi mi neřekl, že jsi lev?“
,,Netušil jsem, že tě zajímá moje znamení. Navíc já na ty žvásty z horoskopů nevěřím. V BRAVU psali, že potkám lásku ve znamení Ryb. Ty jsi ryba?“ Když jsem Ryba, tak mlčím jako Ryba jsem naštvaná.
Doma si polštář vypije hektolitry slz. ,,Leono, pojď se najíst.“ Ani na to blbý jídlo nemám pomyšlení. ,,Leo, volá ti nějaký Adam.“
,,Nejsem doma.“
Večer jsem zralá mlátit hlavou do zdi a vytočím Adamovo číslo. ,,Novotná.“
,,Dobrý den, tady Milá, mohla by jste mi zavolat Adama.“
,,Adam.“ Sevře se mi hrdlo. ,,Ahoj tady Lea.“
,,Co chceš?“ Jeho hlas je tak chladný. ,,No já. Miluji tě i když jsi ve znamení lva.“ Adam mlčí. ,,Pokud jde o to. Tak ano jsem Ryba, takže je to vůle osudu.“ Slyším jak Adam na druhé straně dýchá. ,,Leo. Taky tě miluji.“ Tak na tohle jsem čekala.

Hrůzné zjištění
,,No vidíš Leo, teď máš co za praxi?“ zajímá Adama. ,,Ranní kuchyň.“
,,Tak až na obsluze Krátký ukážeš, že nejsi takový nemehlo, jako na začátku před Borovským.“ Obejme mě až mi plastové talíře sjedou na zem. ,,Ty se nerozbijí Leo.“ A políbíme se.
5:30 hlásá mi budík na mobilu a digitální budík mě o tom přesvědčí. Ještě, že jsem si sbalila už včera večer. Vylétnu z postele jako blesk se obleču a v 6:00 vyrážím na praxi. Cestou moc lidí nepotkám, jenom Káju a Radka, kráčející od autobusu. ,,Ahoj holky, to by se spalo co?“
,,To víš,“ ujistím ho a zívnu. ,,Leona taky,“ všimne si Radek. V šatně se převléknu a počkám na Karolínu a pak společně s Radkem vyjdeme do vestibulu.
Paní mistrová Melicharová, přijde v půl sedmé a pět minut, něco málo si probereme. ,,Tak teď si rozdělíme práci. Na bílé nádobí, tři dobrovolníci?“ Pavel, Kája a Marek. ,,Černé?“ Já a Barča. ,,No a podlahu mi tu zbyli dva experti Kasal a Dlouhý.“ No potěš koště Matěj a Viktor to bude vypadat.
Uhňácat knedlíky, není takový problém. ,,Dva na guláš.“ Marek s Matějem. ,,To ty pravý,“ nechá se slyšet Viktor. ,,Viktore, nechte těch poznámek.“ Pavel se rozhodne pro vážení a já, Barča, Viktor a Kája jdeme válet knedlíky. ,,Copak robíte?“ strčíme zvědavý nos, k druhákům. ,,Domažlické ragú,“ odpoví Terka. ,,Ahoj Adame.“
,,Ahoj Leo.“
Adam na mě čeká, políbíme se. ,,Už mi to jede,“ všimne si. ,,Tak ahoj,“ políbíme se naposledy. Když autobus odjede všimnu si, že Adam něco vytrousil. Adam Novotný, 8.9. 1989. ,,Cože?“ vytřeštím oči na datum. Adam je lev, horoskop nelhal.

Rande
Zaplatím Káje příslušnou částku a převezmu do ní učebnice. Matikář přijde se zazvoněním a spolužák Jirka a Marek nesou učebnice a tabulky. ,,Podle abecedy, se pro ně budete chodit.“ A tak jeden po druhém si chodíme pro učebnice do matematiky. Dále nám sdělí, že po nás bude chtít kostičkované sešity a upozorní nás na to dvakrát, nechce vidět linkované. ,,,Matějka, Loučka, zopakujte co jsme říkal o těch sešitech?“
,,Že si máme přinést linkované,“ učitel zaboří hlavu do dlaní a my se rozřehtáme. ,,Kdo zopakuje těm dvou, co si mají přinést za sešity. Outrapová.“
,,Máme si donést čtverečkované sešity.“
O polední pauze si mě odchytne Adam. ,,Leo, co by jsi řekla nápadu zajít si do kina?“
,,Ráda.“ Nahážu do sebe koprovku, kterou kolegové udělali moc dobře.
,,Baru, dneska jdu s Adamem do kina.“ Barča dopisujíc si úvodní hodinu, zvedne překvapeně oči. ,,Tak hodně štěstí Leo.“
Na potraviny a výživu se moc netěším Kubatová si na mě zasedla a nevím proč. ,,Milá,“ spustí hned od dveří. ,,Se přestane vybavovat s kamarádkou. Vacek schová to pravítko, Loučka s Matějkou si přestanou posílat psaníčka.“ No zdá se, že Kubatová má oči všude. ,,Úplnej Kolombo,“ špitne mi Bára. ,,Outrapová, Milá děvčata k tabuli.“ Třídou zašumí. ,,Tamara chce taky?“Spolužačka zavrtí hlavou. ,,Tak co jsme pobírali minulou hodinu?“
Natáhnu na sebe sukni a halenku a vyrazím ke kinu. ,,Ahoj Leono, myslel jsem, že jdeme do kina a ne obsluhovat. Na to počkej do pozítří,“ směje se Adam. Uvaděčka nám odtrhne lístky a vejdeme do sálu. Promluvíme spolu až po kině. ,,Díky Leono, bylo to skvělý. Tak v sobotu v Malině.“

Lekce první
Je pátek konečně, to už přežiji. ,,Milá, bylo to o něco lepší ale dalo by se to ještě vylepšit.“ Však už se na tom pracuje Borováku. Nahážu oblečení do batohu a vyjdu ven. Adam s Barčou už na mě čekají. Adam pohupuje batohem přehozeným přes jedno rameno a Barča cestovkou.
,,Vám to sbalení trvá,“ směje se Bára. ,,Já si sbalila už včera večer.“
Doma hodím oblečení do pračky a zapnu jí. Tenhle víkend tu budu sama Vojta přijede až za čtrnáct dní. Uklidím si v pokoji, když v tom mi přijde SMSka od neznámého čísla. VEZMI SI S SEBOU OBLECENI NA OBSLUHU. TVOJE CISLO MAM OD BARCI. ADAM. Usměji se a odepíši mu. Kdo Barce dovolil, aby ti dala moje cislo? Než srovnám knížky, přijde mi dopověď. JA JINAK BYCH TI NEMOHL NAPSAT NE? Chytrý kluk. Spravne, jsi sikulka. Na další zprávu už mu napíši.
Adam už mě čeká. ,,Ahoj Leo, máš?“ Igelitka ho v tom utvrdí. ,,tak jdeme na to.“ Zavede mě do šatny, kde se převleču. Adam už je taky v číšnickém. ,,Nedá mi to, abych nezeptala. ,,Ty to tu znáš?“
,,Tenhle podnik je mého strejdy.“ Následující dvě hodiny lítám po cvičné kuchyňce s platy a talíři, platíčky a kdo ví čím vším. ,,Super Leo, tak zase za týden.“ Adam mě doprovodí domů.
,,Nějaká Karolína, tě chce k telefonu,“ oznámí mi mamka. ,,Ahoj Kájo, tady Lea, co potřebuješ?“
,,Neměla by jsi si zájem o učebnice. Můj brácha a bratranci, vyšli z kuchaře a shánějí kupce. Barča chce určitě a kluky oslovovat nechci. Já jen, že to mám třikrát. Tak jedno pro mě, druhý pro Báru a třetí pokud by byl zájem.“ Karolíno, tebe mi posílá samo nebe. ,,jasně, že mám zájem. Za kolik?“
,,Za 3 kila, všechny tři.“ Souhlasím. ,,Tak mi dones peníze do školy.“ Zavěsím a jdu si číst.

Pomoc na cestě
Jak mám ten týden vydržet? Vždyť jsem úplný dřevo. Borovský to sice neřekl ale myslel si to. ,,Leono,“ ozve se za dveřmi po zaklepání. ,,Kdo je?“
,,Adam z druháku.“
,,Co potřebuješ?“
,,Já nic ale ty jo. Máš o víkendu čas?“
,,Mám proč?“
,,Naučím tě obsluhovat,“ svěří se mi se svým bombastickým plánem. ,,Platí.“
Hned druhý den se s tím svěřím Báře. ,,Adam? Ten na ježka?“ vzpomíná. ,,Přesně ten.“
,,To je skvělý. Leo, zkus ho sbalit.“ Rýže mi málem projde nosem. ,,Blázníš? Bude mi pomáhat.“ Bára odloží příbor. ,,Leo, třeba se mu líbíš, proto ti to nabídl.“
,,Jaký máš stoly?“ otočí se na Karolína.“ ,,1, 2 levá.“
,,Nechceš se vyměnit?“
,,Nechci.“ Karolína jenom pokrčí rameny. ,,Baru, myslíš, že na mě letí?“ Nestihne odpovědět. ,,Dámy, neráčily by jste se zvednou a založit si stoly?“
Dneska to bylo o něco lepší ale zase ne o hodně, abych se mohla radovat. Pana učitele Matějku na angličtinu jsem málem polila. ,,žádná sláva Milá, to půjde nebojte se,“ těší mě Borovský.
Adam na mě čeká před školou. ,,bylo to dobrý Borák kecal. Ale přesto v soboto v restauraci U Maliny.“
,,Tak ahoj v sobotu,“ loučím se. ,,Ještě zítra,“ připomene mi a já se plácnu do čela. ,,Tak teda ahoj zítra.“
Odemknu byt a pozdravím osazenstvo rodiny Milých.

Praxe
Tři dny školy utekly jako nic. ,,Jé my jsme spolu ve skupině,“ všimne si Barča. ,,Co máme?“
,,Ranní obsluhu. A kdo je tam s námi?“
,,Já, ty, Matěj, Pavel, Viktor, Radek, Marek a Karolína.“
Vojta přijel na víkend domů. ,,Copak došli penízky?“ řehtám se. ,,Si piš. Polez, potřebuji do papírnictví.“
,,V Praze bločky nemají?“
,,Mají ale je tam draze. Znáš to v Praze je blaze ale taky draze.“
,,Ahoj Leo,“ pozdraví mě Radek. ,,Ahoj Ráďo, taky jsi přišel pořizovat?“
,,Si piš. Nejen na všechny ty šílený předměty ale i na kuchyň a obsluhu.“
Víkend uteče jako voda. V sedm už celá naše skupina sedíme na baru a čekáme na příchod mistrů. ,,Dobrá ráno, mládeži. Doufám, že jste se na dnešek dobře vyspali.“ V rámci možností. ,,Já se jmenuji Karel Borovský.“
,,Havlíček?“ ozve se Pavel a mistr nás musí krotit od smíchu. ,,Budu vás mít na ranní obsluhu, tady paní kolegyně Hana Krátká.“ Přijdou i mistři na kuchyň a role se prohodí. ,,Já jsem Radka Melicharová a budu vás mít na ranní kuchyň a tady pan kolega Roman Jelínek na odpolední.“ V tu chvíli Kája vzpomene a teď vy.“
,,Marek Musil.“
,,Pavel Dolejší.“
,,Radek Doležal.“
,,Karolína Zahálková.“
,,Leona Milá.“
,,Barbora Outrapová.“
,,Viktor Dlouhý.“
,,Matěj Kasal.“ Tím máme představování za sebou.
Já to plato snad vyklopím. ,,Leono, klid to bude dobrý,“ povzbuzuje mě Barča, chci tomu věřit, musím. Naši ve mně věří, brácha je se mnou. ,,Milá, držela jste někdy v ruce talíř?“
,,Jistě,“ pípnu. Borovský mi ukáže jak se na to a otočí se na druháky. ,,Běžte zatím prostřít a umýt inventář.“ Druháci se zvednou. Po obědě jdeme na to, každý má jenom jeden stůl. Uf, první obsluha je za mnou.

Učeliště
S malou dušičkou vejdu do vestibulu školy. Tady je lidí a docela pěkní kluci. ,,Leono, takže tfuj tfuj tfuj,“ popřeje mi mamka máma, která chváta do práce. Vejdu do sálu, kam to všechno směřuje. Ředitel přednese projev a pak se všichni odebereme do tříd nebo na praxi jak kdo. Podle nástěnky se najdu Leona Milá KČ 1A.
Ve třídě zahlédnu známou tvář. ,,Ahoj, máš tu volno?“ zeptám se jí. ,,Jé ahoj, jasně vezmi místo. Já jsem Bára a ty?“
,,Leona.“ Rozjívenost utne zvonek a příchod třídní učitelky. ,,Dobrý den já jsem vaše třídní Jana Kodysová, budu vás mít na Technologii přípravy pokrmů. A nyní se mi představte.“
,,Já jsem Marek Musil,“ představí se kluk z první lavice a tak to jde dál až k nám do zadní lavice. ,,Já jsem Barbora Outrapová.“ Pár lidí se tomu zasměje, třídní to nechá bez komentáře a otočí se na mě ,,A vy?“
,,Leona Milá.“ Tím by to za námi.
Vrhneme se do jídelny podobni uragánu. ,,Pěkná fronta,“ poznamená Tomáš. ,,Zmiznem na obsluhu ne?“ navrhne Petr a všichni čtyři zmizneme z fronty na obsluhu.
,,Tak jaký byl první den?“ zajímá se mamka, když přijde z práce. ,,Ale jo dobrý.“